USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] t.č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 028,03 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 27. 1. 2024, č. j. 11 C 208/2023 – 50 takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně řízení ve věci zastavil (výrok I.). Dalším výrokem (II.) vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání žalobkyně. V odvolání namítá, že dle jejího názoru je při posuzování mezinárodní pravomoci soudů České republiky třeba zohlednit závěry, k nimž došel NS ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Nd 25/2014. S ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně nezjistil žádné relevantní a konkrétní skutečnosti o tom, že by žalovaný měl bydliště v jiném členském státě Evropské unie či mimo Evropskou unii a žalovaný zjevně opustil své poslední známé bydliště dříve, než na něj byla podána žaloba, aniž by informoval svého smluvního partnera o adrese nového bydliště, mají pravomoc rozhodnout o předmětné žalobě soudy České republiky. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 4. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne 31. 5. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 028,03 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 238,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 028,03 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela se žalovaným dne 1. 4. 2016 smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl přes upomínky právního předchůdce žalobkyně vyrovnán, byla převedena pohledávka právního předchůdce žalobkyně na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dne 4. 4. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023, s účinností od 1. 2. 2023, oznámené žalovanému dopisem odeslaným dne 22. 2. 2023, byla zažalovaná pohledávka postoupena žalobkyni. Za situace, kdy žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku, žalobkyni nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Z informačního systému základních registrů bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaný, státní občan Vietnamu, měl evidované bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení v době od 17. 1. 2017 do 16. 1. 2018. Ředitelství služby cizinecké policie dne 23. 10. 2023 sdělilo soudu prvního stupně, že žalovaný nemá v současné době pobyt na území ČR, dle dostupných evidencí jako cizinec nemá povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců na území ČR. Jeho pobyt za účelem podnikání byl ukončen dne 25. 6. 2019, poslední nahlášenou adresou je adresa uvedená v záhlaví tohoto usnesení. Současné místo pobytu není známé. 6. Dalším šetřením soudu prvního stupně se nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného. 7. Na základě těchto provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci pravomoc českých soudů není dána mezinárodní úmluvou ani evropskými procesními předpisy, místní příslušnost k projednání sporu není dána dle § 85 až 88 o. s. ř. a z tohoto důvodu není pravomoc českých soudů založena dle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil. 8. Dle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 10. Při zkoumání mezinárodní pravomoci soudů České republiky odvolací soud nejprve postupoval podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., a to s ohledem na existující dvoustrannou smlouvu vážící Českou republiku a Vietnamskou socialistickou republiku, která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu ale podle čl. 351 smlouvy o fungování Evropské unie i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. 11. Mezinárodní pravomoc soudů České republiky v této věci není dvoustrannou smlouvou řešena, což ze smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 98/1984 Sb., jejímž nástupnickým státem je Česká republika, vyplývá. 12. Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je třeba dále přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států. 13. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále nařízení Brusel I bis) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 14. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 15. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště nebo pokud se jakýmkoliv způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje a smlouva spadá ta do rozsahu těchto činností. 16. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 17. Žalovaný byl dle žalobkyní předložených listin stranou smlouvy o účtu uzavřené dne 1. 4. 2016 na základě rámcové smlouvy o finančních službách z téhož dne. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, z rámcové smlouvy o finančních službách, stejně jako ze smlouvy o účtu neplyne, že by byly uzavřeny pro účel, který se týká profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. V době uzavření smluv měl žalovaný bydliště v České republice, což je výslovně v rámcové smlouvě o finančních službách uvedeno u jeho korespondenční adresy [adresa], současně je v této smlouvě uvedeno též české telefonní číslo. 18. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o žalobu, kterou podal právní nástupce smluvního partnera proti spotřebiteli, je namístě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat ustanovení § 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, podle nějž může být žaloba podána pouze u soudu členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. 19. V posuzovaném případě se soudu prvního stupně nepodařilo zjistit, že by žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky, stejně tak soud prvního stupně nezjistil ani žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný měl bydliště v jiném členském státě, žádné skutečnosti ani nenasvědčují tomu, že by žalovaný měl bydliště mimo území Evropské unie. 20. Za této situace, z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že v případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, se ustanovení nařízení Brusel I bis včetně článku 18 odst. 2 použije i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný v postavení spotřebitele své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (usnesení NS ČR sp. zn. 30 Nd 25/2014). 21. Odvolací soud tak, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky je dána, neboť poslední bydliště žalovaného, které bylo možné zjistit, se nachází v České republice. Jedná se o místo, které žalovaný sám udal jako svou adresu ve smlouvě, přičemž jakoukoliv změnu této adresy žalovaný svému smluvnímu partnerovi, právnímu předchůdci žalobkyně, nenahlásil. 22. Měl-li v dané věci v době uzavření smluv s právním předchůdcem žalobkyně, na základě kterých je nárok v tomto řízení vymáhán, žalovaný své faktické bydliště v České republice (ve smyslu § 80 odst. 2 o. z.), je, s poukazem na výše uvedené, dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky. Nejedná se tak o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení a řízení ve věci není namístě zastavit, jak napadeným usnesením učinil soud prvního stupně. 23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil ve výroku I. tak, že se řízení nezastavuje, čímž byl odklizen i nákladový výrok II. usnesení soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 27. března 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu