ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 168 153,61 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 12. 2023, č. j. 12 C 283/2023 – 45 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že pro částku 168 153,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 165 471,61 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 2 682 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 26 364,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 232,95 Kč, úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 165 471,61 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 165 471,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 165 471,61 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 26 364,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 232,95 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 165 471,61 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částku ve výši 2 682 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 682 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 39 794,48 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa]). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně vydal rozsudek, aniž by nařídil jednání, čímž mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces předpokládaný ústavou ČR a mezinárodními smlouvami. Soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem žalovaného. Nesouhlasí se splatností pohledávky, která byla žalobkyní stanovena jednostranně, vůči žalobkyni nemá žádné závazky a žalobu tak považuje za neopodstatněnou. Napadený rozsudek byl vydán předčasně, bez náležitého zjištění skutkového stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala údaje o příjmu a jeho výdajích z informací, které jí žalovaný sdělil, pouze výši svého příjmu dokládal výpisem z účtu, jiné náklady nedokládal. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, případně rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila. Poukázala na to, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a vyzval účastníky, aby v určené lhůtě sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci nevyjádřili, soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci s tímto postupem souhlasí a věc projednal bez jejich účasti. Splatnost jednotlivých splátek vyčerpaného úvěru byla sjednána ve smlouvě, žalovaný však porušil svou povinnost hradit tyto splátky řádně a včas, z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a úvěr po odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] k 31. 1. 2023 zesplatnila. Splatnost pohledávky tak nastala poslední den měsíce následujícího po odeslání odstoupení od úvěrové smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu, podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené v bodě 1. tohoto rozsudku s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (původně [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], jejíž jmění následně v důsledku přeshraniční fúze přešlo na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizována tři slova], registrační [číslo] sídlem [adresa], Francouzská republika) a žalovaným byla dne 14. 6. 2012 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta platební karta s možností čerpání finančních prostředků až do výše 100 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se vyčerpaný úvěr zavázal splácet spolu s úrokem 25,08 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 10. dni v měsíci počínaje 10. 12. 2012. Doporučená měsíční splátka byla s ohledem na vyčerpaný úvěr stanovena na 10 000 Kč, minimální splátka činila 5 % z čerpané výše úvěru (alespoň 500 Kč). Žalovaný vyčerpal od uzavření úvěrové smlouvy celkem částku 728 463,42 Kč a uhradil 637 814 Kč, jinak splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 1. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 165 471,61 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 21 855,33 Kč, měsíčních poplatků ve výši 3 809,55 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 682 Kč za prodlení se splácením úvěru a poplatků za upomínky ve výši 700 Kč. Dále požaduje náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 482 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2023, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Soud prvního stupně postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl věc bez nařízení jednání poté, co účastníkům doručil usnesení, kterým je vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s uvedeným postupem, přičemž účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 6. 2012 smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, které řádně a včas nehradil. 8. Soud prvního stupně takto zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 s tím, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalovaný vyčerpal žalobkyní uváděnou částku, kterou se zavázal splácet v měsíčních splátkách, tuto povinnost nesplnil, žalobkyně proto oprávněně požadovala splacení úvěru s příslušenstvím podle § 1970 a § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. 10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, pouze pokud jde o určení smluvních stran, datum uzavření smlouvy, výši úvěrového rámce, ohledně dalších podstatných skutečností (posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru) však neučinil žádný skutkový závěr. Odvolací soud proto zopakoval dokazování žádostí/smlouvou o poskytnutí úvěru ze dne 14. 6. 2012 [číslo] kdy v části c) nazvané Revolvingový úvěr žalovaný žádal o poskytnutí úvěru do výše 100 000 Kč s možností čerpání prostřednictvím karty. Ohledně poměrů žalovaného bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost k dítěti, je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 19 500 Kč a jeho náklady na bydlení činí 6 000 Kč. Z historie splácení úvěru pak odvolací soud zjistil, že žalovaný veškerou vyčerpanou jistinu (ve výši 736 082,52 Kč jako součet zaplacené a dlužné jistiny bez dalších smluvených částek) svými platbami (celkem ve výši 773 465,53 Kč) zcela uhradil. 11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 12. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný do 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (14. 6. 2012), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 14. S ohledem na dobu uzavření smlouvy bylo nutné v první řadě posuzovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti vyplývající ze zákona spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření smlouvy, tedy zda s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud prvního stupně uvedené zcela opomněl, ačkoliv splnění této povinnosti, mající vliv na platnost úvěrové smlouvy, měl zkoumat z úřední povinnosti. Žalobkyně se k nařízenému ústnímu jednání před odvolacím soudem nedostavila, odvolací soud jí z důvodu její nepřítomnosti nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a vycházel proto pouze z obsahu spisu (skutečností zjištěných v bodě 10. tohoto rozsudku). 15. Zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C‑ 449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C‑ 303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. ledna 2024, ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s. připomněl, že splnění uvedených povinností věřitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení dlužníka nebo jeho platební neschopnosti vyplývajícímu z nedostatečného ověření jeho schopnosti a ochoty splácet úvěr. Takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoliv jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být proto vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní (srov. citovaný rozsudek). 17. Jak vyplývá z provedených důkazů i z vlastních tvrzení žalovaného, uváděné údaje o jeho příjmech a výdajích nebyly náležitě doloženy, právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala sice s doloženým měsíčním příjmem žalovaného 19 500 Kč, ale nebylo možné učinit závěr, s jakými příjmy může žalovaný do budoucna počítat (např. zda se nejednalo např. o pracovní poměr na dobu určitou), ani zda se jedná alespoň o průměrný měsíční příjem. Pravidelné měsíční výdaje (např. na bydlení), které musí žalovaný vynakládat, nebyly vůbec ověřeny, právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s paušálně stanovenou částku nákladů na bydlení 6 000 Kč, jiné měsíční výdaje nebo závazky nebyly vůbec zjišťovány. Z obsahu spisu dále není zřejmé, zda byl žalovaný lustrován např. v insolvenčním rejstříku. Takto získané údaje nepodávaly reálný obraz o finanční situaci žalovaného a jeho možnostech úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se bez dalšího s podanými údaji spokojila, aniž by je s odbornou péčí vyhodnotila a důkladně prověřila. V případě pochybností o jejich správnosti byla povinna požadovat po spotřebiteli jejich objasnění, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a odvolací soud proto dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 18. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Jak vyplývá z bodu 10. tohoto rozsudku, žalovaný celou poskytnutou jistinu právní předchůdkyni žalobkyně vrátil, žalobkyni tak nic nedluží. 19. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku I. změnil tak, že žalobu pro částku 168 153,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 165 471,61 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 2 682 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 26 364,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 232,95 Kč, úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 165 471,61 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, zamítl. 20. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení u soudu prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., o dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný zcela úspěšný, náhrady nákladů řízení se však vzdal, odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 14. května 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu