USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] Slovenská republika o zaplacení 17 709,94 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 2. 2024, č. j. 5 C 30/2024-40 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o zaplacení částky 17 709,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 727,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 709,94 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 16 001,08 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 965 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasí se zastavením řízení s tím, že je dána pravomoc soudů České republiky ve věci rozhodnout dle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se v řízení pokračuje. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 23. 11. 2023 byl žalobkyní podán k soudu prvního stupně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částky 17 709,94 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl vrátit včetně úrokového navýšení. Z důvodu prodlení úvěrující přistoupil k zesplatnění pohledávky, které nastalo ke dni 27. 7. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. 5. Z Registru úpadcov bylo zjištěno, že dne 12. 7. 2023 byl podán návrh na vyhlášení konkurzu a dne 1. 8. 2023 Mestský súd Košice pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (typ řízení: Oddlužení – Konkurz) vyhlásil konkurz na majetek žalovaného a ustanovil správce podstaty. 6. Soud prvního stupně posuzoval, jaké účinky na nalézací řízení má skutečnost, že ještě před zahájením tohoto nalézacího řízení byl na majetek žalovaného v jiném státě EU prohlášen konkurz (zde rozhodnutí o oddlužení konkurzem dle slovenského práva). Na základě článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (dále jen„ Nařízení“) soud prvního stupně na danou situaci aplikoval ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ IZ“), podle něhož po zahájení insolvenčního řízení nelze uplatňovat pohledávky žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou a nalézací řízení proto podle § 103 o. s. ř. zastavil pro překážku této specifické podmínky. 7. Předně je třeba uvést, že odvolací námitky nemohou vůbec obstát, když soud prvního stupně řízení zastavil nikoliv z důvodu nedostatku pravomoci soudů České republiky, ale z důvodu, že ještě před zahájením tohoto nalézacího řízení bylo na Slovensku zahájeno insolvenční řízení a následně byl na majetek žalovaného jakožto občana Slovenské republiky prohlášen konkurz. 8. Odvolací soud konstatuje, že Česká republika i Slovenská republika jsou členy EU, a proto je třeba na danou otázku aplikovat shora označené Nařízení. 9. Podle bodu 65 věty první a druhé preambule Nařízení toto nařízení by mělo stanovit okamžité uznávání rozhodnutí o zahájení, vedení a skončení insolvenčních řízení, která spadají do oblasti jeho působnosti, a rozhodnutí učiněných v přímé souvislosti s takovými insolvenčními řízeními. Automatické uznávání by tedy mělo znamenat, že se účinky vyplývající z těchto řízení podle práva členského státu, ve kterém bylo řízení zahájeno, rozšiřují na jiné členské státy. 10. Podle bodu 66 preambule Nařízení toto nařízení v oblasti své působnosti stanoví jednotná pravidla pro kolizní normy jednotlivých států, které nahrazují předpisy mezinárodního práva soukromého jednotlivých států. Pokud není stanoveno jinak, měly by být použity právní předpisy státu, který řízení zahájil (lex concursus). Tato kolizní norma jednotlivých států by měla platit pro hlavní i místní insolvenční řízení. Lex concursus určuje veškeré procesní i hmotněprávní účinky insolvenčního řízení na osoby a právní vztahy. Řídí se jím veškeré podmínky pro zahájení, vedení a skončení insolvenčního řízení. 11. Podle článku 3 odst. 1 věty první Nařízení příslušné k zahájení insolvenčního řízení jsou soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka („ hlavní insolvenční řízení“). 12. Článek 19 odst. 1 Nařízení stanoví, že rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech členských státech od okamžiku, kdy nabude účinnosti ve státě, který řízení zahájil. 13. Podle článku 20 odst. 1 Nařízení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoliv jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2. 14. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (dále jen„ stát, který řízení zahájil“). 15. Podle bodů 65 a 66 preambule a shora uvedených článků Nařízení je hlavní insolvenční řízení automaticky uznáváno ve všech ostatních členských státech vázaných Nařízením, když k uznání není třeba rozhodnutí či dalšího úkonu státu uznání (není nutné jakékoliv uznávací řízení). Hmotněprávní a procesněprávní účinky tohoto řízení se řídí jednotným národním právním řádem, a to právem státu zahájení insolvenčního řízení (lex concursus). 16. Článek 7 odst. 2 Nařízení pak provádí demonstrativní výčet otázek, které se tímto právem řídí. Platí, že lex concursus se použije pro posouzení předpokladů pro zahájení řízení a pro jeho celý průběh, pokud pro konkrétní otázku z Nařízení výslovně nevyplývá určení jiného rozhodného práva. Výjimky z obecného pravidla, že insolvenční řízení bude ovládáno právem státu, v němž bylo insolvenční řízení zahájeno, stanoví články 8 až 18 Nařízení. 17. Podle článku 7 odst. 2 písm. f) Nařízení právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména účinky insolvenčního řízení na řízení zahájená věřiteli, s výjimkou probíhajících soudních řízení. 18. Podle článku 7 odst. 2 písm. g) a h) Nařízení právo státu, který řízení zahájil, určuje pohledávky, které mají být přihlášeny proti majetkové podstatě dlužníka, a způsob nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení; a určuje pravidla pro přihlašování, přezkoumání a přiznávání pohledávek. 19. Článek 18 Nařízení stanoví, že účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení, která se týkají majetku nebo práva náležejících do majetkové podstaty dlužníka, se řídí výlučně právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná nebo ve které má sídlo rozhodčí soud (sem spadají řízení, která se dotýkají majetkové podstaty, přičemž výraz majetek, resp. práva náležející do majetkové podstaty je nutno vykládat tak, že jde jak o aktiva, tak o pasiva; dle rozhodnutí SDEU C -250/2017 se tento článek vztahuje i na řízení věřitele o zaplacení pohledávky ze smlouvy o poskytování služeb vzniklé před zahájením insolvenčního řízení dlužníka; nespadá sem však vykonávací řízení). 20. Pro určení účinku insolvenčního řízení na probíhající soudní řízení se použije právo státu, ve kterém nalézací řízení probíhá. Záměrem Nařízení totiž je, aby řízení, které bylo zahájeno před zahájením insolvenčního řízení, ovládalo to právo, k němuž má probíhající řízení nejužší vztah, tedy procesní právo státu, v němž došlo k zahájení (nalézacího) soudního řízení. Podle jazykového výkladu se článek 18 Nařízení vztahuje na řízení probíhající, nikoli na řízení zahájená v době trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá i rozsudek SDEU C -212/15 bod 32 (byť přijatý k čl. 15 předchozího nařízení (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení), v němž byl přijat závěr, že je třeba odlišovat„ probíhající soudní řízení“ od ostatních„ řízení zahájených jednotlivými věřiteli" s tím, že účinky úpadkového řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli, s výjimkou probíhajících soudních řízení, se řídí pouze lex fori concursus. Proto s přihlédnutím k jazykovému znění článku 7 odst. 1 a 2 písm. f) a článku 18 Nařízení a vzhledem k zásadě, že jakákoliv výjimka z obecného pravidla by měla být vykládána spíše restriktivně, dospěl odvolací soud k tomu, že to, zda po zahájení insolvenčního řízení je možné (a za jakých podmínek) podat žalobu na zaplacení pohledávky, která měla být přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka, bude třeba posuzovat podle práva státu, ve kterém bylo insolvenční řízení zahájeno (lex concursus). 21. Pro posouzení otázky, jaké procesní účinky má zahájené a vedené insolvenční řízení žalovaného na Slovensku na v České republice nově zahájené řízení žalobkyně, která měla žalobou uplatněnou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení, tak bude podle článku 7 odst. 1 a 2 písm. f) Nařízení rozhodným právem právo slovenské. 22. Na majetek žalovaného byl prohlášen konkurz na základě zákona č. 7/2005 Zb., o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen„ ZKR“). 23. Podle § 166 odst. 1 ZKR je každý platebně neschopný dlužník, který je fyzickou osobou, oprávněný domáhat se oddlužení konkurzem anebo splátkovým kalendářem podle této části zákona a to bez ohledu na to, zda má závazky z podnikatelské činnosti (Každý platobne neschopný dlžník, ktorý je fyzickou osobou, je oprávnený domáhať sa oddlženia konkurzom alebo splátkovým kalendárom podľa tejto časti zákona a to bez ohľadu na to, či má záväzky z podnikateľskej činnosti.). 24. Podle § 166a odst. 1 písm. a) ZKR pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 166b a 166c), jen v konkurzu anebo splátkovým kalendářem mohou být uspokojeny tyto pohledávky a) pohledávka, která vznikla před kalendářním měsícem, ve kterém byl vyhlášen konkurz anebo poskytnuta ochrana před věřiteli (dále jen„ rozhodný den“). Podle § 166a odst. 2 ZKR pohledávky podle odstavce 1 se v konkurzu uplatňují přihláškou (Ak tento zákon neustanovuje inak (§ 166b a 166c), len v konkurze alebo splátkovým kalendárom môžu byť uspokojené tieto pohľadávky a) pohľadávka, ktorá vznikla pred kalendárnym mesiacom, v ktorom bol vyhlásený konkurz alebo poskytnutá ochrana pred veriteľmi (ďalej len "rozhodujúci deň"). Pohľadávky podľa odseku 1 sa v konkurze uplatňujú prihláškou). 25. Podle § 167e odst. 1 ZKR jakmile byl vyhlášen konkurz, soud bez zbytečného odkladu zastaví řízení, ve kterém se uplatňuje pohledávka, která může být uspokojena jen v konkurzu (§ 166a) anebo se považuje za nevymahatelnou (§ 166b) (Ak bol vyhlásený konkurz, súd bez zbytočného odkladu zastaví konanie, v ktorom sa uplatňuje pohľadávka, ktorá môže byť uspokojená iba v konkurze (§ 166a) alebo sa považuje za nevymáhateľnú (§ 166b)). 26. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení je nepochybně pohledávkou, která vznikla před rozhodným dnem a která tak měla být podle § 166a odst. 1 písm. a) ZKR uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení, bylo proto namístě řízení o ní zastavit podle § 167e odst. 1 ZKR. Na tomto místě lze uvést, že stejné důsledky by nastaly i podle právní úpravy České republiky zakotvené v ustanovení § 141a IZ. 27. Na základě shora vyloženého odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. 28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná nebyla a žalovanému žádné náklady této fáze řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. dubna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu