ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení 445 299,16 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 1. 2024, č. j. 7 C 180/2023-89 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v části výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 436 021,41 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku IV. tak, že o náhradě nákladů státu se nerozhoduje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 31 348 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 33 855 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 436 021,41 Kč, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 9 277,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 18 858,42 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 842,71 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 9,9 % ročně z částky 445 299,16 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem (správně„ z prodlení“) z částky 445 299,16 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 11 585 Kč a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi 42 % nákladů řízení, které Česká republika vynaloží v souvislosti s tímto řízením a jejichž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do části výroku II. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 436 021,41 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení a do závislých nákladových výroků. Namítla, že její nárok na úrok z prodlení vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2021, které bylo odesláno 15. 6. 2021 a nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se žalovaný dostal dne 30. 6. 2021 do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit jistinu, což však neučinil a v řízení zůstal nečinný. Netvrdil a neprokázal, že by jeho možnosti a schopnosti mu nedovolovaly poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě tak, jak o to žalobkyně požádala. V tomto směru odkázala na judikaturu odvolacích soudů, zejména na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2023, č. j. 15 Co 54/2023-80. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. v napadené části změnil a žalobkyni přiznal právo na požadovaný úrok z prodlení. 3. Opatrovník žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že prvotní povinnost v právním vztahu mezi účastníky porušila právní předchůdkyně žalobkyně, která dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu poskytla sjednaný úvěr. Žalovaný se do právní moci napadeného rozsudku neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta, byla stanovena soudem prvního stupně až v jeho rozhodnutí. Předžalobní výzva, která se opírala o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru nebyla sto zapříčinit splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. 4. Výrok I. a výrok II., co do částky 9 277,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 18 858,42 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 842,71 Kč, úrokem z úvěru ve výši 9,9 % ročně z částky 445 299,16 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 445 299,16 Kč od 21. 5. 2021 do 29. 6. 2021 a z částky 9 277,75 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislých nákladových výrocích podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 21. 3. 2023 žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému na zaplacení částky 445 299,16 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2019, uzavřené mezi právní předkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 postoupena na žalobkyni. 7. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel z listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 28. 11. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - [anonymizováno] půjčka, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně úrokového navýšení v 96 měsíčních splátkách po 7 478,59 Kč včetně pojištění, resp. ve výši 3 966,66 Kč v případě poslední splátky. Úrok byl sjednán ve výši 9,9 % ročně (příslušná smlouva o úvěru ze dne 28. 11. 2019). Žalovaný na dluh uhradil pouze 13 978,59 Kč, dále si své povinnosti neplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni 19. 5. 2020 a současně žalovaného vyzvala k vrácení dlužné jistiny do 4. 6. 2020 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 5. 2020). Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný k 21. 5. 2021 dlužil částku 467 000,29 Kč sestávající z jistiny po splatnosti 445 299,16 Kč, smluvního úroku 18 858,42 Kč a úroku z prodlení 2 842,71 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 a jejích příloh došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2021 a podacího lístku vyplývá, že dne 15. 6. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej, aby pohledávku uhradil žalobkyni. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ještě výzvou k plnění ze dne 3. 8. 2022. 8. Soud prvního stupně nemohl přihlížet k tvrzením a důkazům obsaženým v podání ze dne 19. 1. 2024, které žalobkyně doručila soudu po uplynutí třicetidenní koncentrační lhůty poskytnuté jí při jednání dne 19. 12. 2023 za účelem doplnění tvrzení a důkazů k otázce prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní k tomu, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svoji povinnost a prověřila úvěruschopnost žalovaného. 9. Soud prvního stupně věc posuzoval po právní stránce, vzhledem k datu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle § 2395 a násl. o. z. a s ohledem na charakter smlouvy podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná z důvodu neprokázání povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vrácení dlužné jistiny, nikoli na smluvní nároky. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nepřiznal žalobkyni ani nárok na úrok z prodlení z této dlužné jistiny s tím, že nová doba splatnosti byla stanovena až soudem v daném rozhodnutí. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadoval zaplacení úroku z prodlení, ledaře dlužník není za prodlení odpovědný. 15. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní k tomu, zda ze strany její právní předchůdkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EÚ ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně, potažmo žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahů mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální úprava obsažená v ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného a soud prvního stupně správně žalobkyni přiznal výrokem I. dlužnou jistinu (450 000 Kč - 13 978,59 Kč). 16. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, shledal důvodným požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny od požadovaného data. Soud prvního stupně sice přiznal žalobkyni nárok na jistinu (tedy dospěl k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně ve výši dlužné jistiny), nepřiznal jí však úrok z prodlení, aniž by vyložil důvody svého rozhodnutí s ohledem na konkrétní poměry žalovaného (od kterých je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru odvozena splatnost jeho dluhu). Do prodlení se žalovaný s povinností vrátit jistinu úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá navrácení jistiny v rámci soudního řízení, je nezbytné vyřešit předběžně nejen otázku, zda žalobkyni vzniklo právo na vrácení jistiny, ale z logiky věci i o to, zda se daná pohledávka stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroku z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat to, jaké byly možnosti žalovaného vrátit dlužnou jistinu. Odvolací soud souhlasí s tím, že břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, nese v plném rozsahu žalovaný, neboť ten jediný může poskytnout informace o svých poměrech. Pokud je žalovaný v řízení zcela pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že není v jeho možnostech vrátit dlužnou jistinu a takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu, pak nemá odvolací soud důvod hodnotit lhůtu, kterou určila žalobkyně ve výzvě pro vrácení dlužné jistiny, jinak než jako lhůtu možnostem žalovaného přiměřenou. Výzva k zaplacení dluhu ze dne 21. 5. 2020 byla žalovanému odeslána a ve smyslu § 573 o. z. nastala fikce doručení, pokud ve stanovené lhůtě nebyl dluh uhrazen, dostal se žalovaný s jeho zaplacením do prodlení. Pokud se žalobkyně domáhala úroků z prodlení až od 30. 6. 2021 do zaplacení, je její nárok opodstatněný a žalobkyni tak náleží podle ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vrácení jistiny rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi spotřebitele, který byl v daném řízení aktivní a ve vztahu k otázce splatnosti dluhu si plnil povinnost tvrzení i důkazní. 18. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 19. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil i výrok IV. týkající se náhrady nákladů řízení státu, neboť takový výrok nemá žádný podklad v procesním právu. Je-li účastníku řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník z řad advokátů, platí jeho odměnu a náhradu hotových výdajů stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Pokud takovému účastníku v závislosti na výsledku řízení vznikne právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., případně na její poměrnou část podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., pak soud náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů a odměny opatrovníka ustanoveného z řad advokátů) přiznává zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení ve smyslu § 149 odst. 2 o. s. ř. stanoví ve prospěch státu. Pokud zastupovanému účastníku právo na náhradu nákladů řízení nevznikne, platí tyto náklady stát bez možnosti jejich náhrady. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. se v takovém případě neuplatní. V souzeném případě vzniklo právo na náhradu nákladů řízení mezi účastníky žalobkyni, nikoli zastoupenému žalovanému, a proto náhrada nákladů, které stát zaplatí ustanovenému opatrovníkovi, nepřichází do úvahy. 20. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný a náleží jí tak pouze právo na poměrnou část náhrady. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) je nezbytné ve věci zohlednit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Odvolací soud proto vzal v úvahu i výši příslušenství ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně a zjistil, že žalobkyně byla ve věci úspěšná v 73 % a neúspěšná ve 27 %, a proto jí náleží právo na náhradu ve výši 46 % z celkových nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 17 812 Kč a náklady za zastoupení advokátem v celkové výši 50 336 Kč sestávající ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast při jednání dne 19. 12. 2023) po 10 100 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 1 200 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 8 736 Kč. S ohledem na nedodržení koncentrační lhůty i odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady související s doplněním žaloby a jednáním dne 30. 1. 2024. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 31 348 Kč (tj. 46 % z celkové náhrady 68 148 Kč). 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 10 913 Kč a náklady za zastoupení advokátem v celkové výši 22 942 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po 9 180 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 218 010,70 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 2 věty za středníkem advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 982 Kč. 22. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 14. května 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu