ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o výživné manželky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. 8. 2023 č. j. 16 C 281/2022 - 291, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že lhůta k plnění činí třicet dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 43 360 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 8. 2023 zamítl žalobu žalobkyně, pokud se jí domáhala, aby žalovanému bylo uloženo platit jí výživné mezi manžely ve výši 54 500 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci předem (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 173 440 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.). Soud prvního stupně žalobě nevyhověl s tím, že přes poučení soudu žalobkyně ve stanovené lhůtě dostatečně nevylíčila rozhodné skutečnosti a nenavrhla důkazy k jejich prokázání ohledně svých výdajů a příjmů, ani nevhodného chování žalovaného vůči své osobě. Soud prvního stupně dále uzavřel, že poté, kdy se sečtou příjmy a výdaje na straně žalovaného, vzhledem k tomu, že žalovaný hradí veškeré náklady spojené s domem v [obec], který zároveň obývá pouze žalobkyně, pak hrazením těchto nákladů na bydlení a dále hrazením i splátek úvěrů žalovaný dostatečně hradí a plní svou vyživovací povinnost žalobkyni. Žalobkyně dosahuje podprůměrných příjmů, třebaže z výpovědi svědkyň vyplynulo, že v minulosti vydělávala značné částky, že byla schopná prodejkyně, a není tedy vůbec zřejmé, proč této činnosti zanechala. Zároveň by přiznání výživného v jakékoliv výši bylo v rozporu s dobrými mravy s ohledem na chování žalobkyně k žalovanému. Jednak pro konflikty, vulgární nadávky a především proto, že v současné době dům v [obec], který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, obývá žalobkyně s [anonymizováno] [příjmení], s nímž má mimomanželský poměr. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, která uvedla, že soud nepřihlédl k jejím tvrzením, neúplně zjistil skutkový stav a připustil spoustu procesních i jiných vad. Soud nevzal v potaz, že je občankou Slovinska a nerozumí proto některým slovům nebo spojením. Zdůraznila, že neměla stejný přístup k právnímu zastupování jako žalovaný. Žalobu o výživné podala na radu advokáta, kdy chtěla svého manžela přimět alespoň k drobnému finančnímu plnění poté, co ji celé roky psychicky týral, zneužíval a získal od ní nátlakem odhadem 10-15 milionů korun. Žalobu jí nakonec pomohla sepsat známá, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jde o právničku pracující na Úřadu vlády ČR, která jí nabídla, že ji bude i zastupovat u soudu. Soud prvního stupně s cílem rychlého rozhodnutí neprověřil, že informace žalovaného jsou lži, výmysly a křivá obvinění a vynesl předčasný rozsudek. Dodala, že nerozuměla formulaci„ koncentrace řízení“, kterou jí soud prvního stupně nevysvětlil. Žalobkyně se proto u odvolacího soudu domáhá spravedlnosti. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyně byla v části řízení zastupována zmocněnkyní s právním vzděláním, a to v době, kdy byla vyzvána k doložení důkazů a náležitě poučena o důsledcích, pokud nepředloží důkazy ohledně svých tvrzení. Zmocněnkyně žalobkyně znalá práva u soudu sdělila, že poučení rozumí a žádala o poskytnutí lhůty. Tvrzení žalobkyně v odvolání, že pojmu„ koncentrace řízení“ nerozumí tak nemá opodstatnění. Žalobkyně je jednatelkou a jedinou společnicí [právnická osoba] [anonymizována tři slova] odkud jí plynou příjmy a funkční požitky. Skutečnost, že žalobkyně nemá dle svých tvrzení příjmy, není zaviněna žalovaným. Žalobkyně je zdráva a může v [obec] pracovat, např. v některém z nákupních řetězců. To však žalobkyně odmítá a domáhá se výživného po žalovaném. Ten si dostatečně plní svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni tím, že ji nechává bydlet ve svém domě a hradí veškeré úhrady za služby spojené s užíváním nemovitosti. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: účastníci řízení jsou manželé. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 11. 2022 č. j. 7 C 91/2022 – 45, kdy soud spatřil příčinu rozvratu manželství ve sporech manželů ohledně ekonomické stránky manželství včetně sporů o majetek a finanční zabezpečení rodiny s tím, že manželka navrhla zamítnout návrh na rozvod manželství, protože rozvádět se nechce. Rozsudek dosud není pravomocný, neboť se manželka proti rozhodnutí o rozvodu manželství odvolala. Žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemků parc. [číslo] to vše v katastrálním území [katastrální území] (dále jen„ dům v [obec]“). V domě v [obec] žije od loňského června pouze žalobkyně, žalovaný se odstěhoval do bytu v [obec]. V domě v [obec] žije kromě žalobkyně v podnájmu [jméno] [příjmení] a dále zde přespává [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V období, kdy žili účastníci v domě v [obec] společně, docházelo k poměrně častým konfliktům mezi účastníky, především kvůli financím. Žalobkyně dennodenně častovala žalovaného vulgárními nadávkami. Žalovaný pracuje u společnosti [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem za rok 2021 byl 99 694 Kč. Žalobkyně je podnikatelkou, osobou samostatně výdělečně činnou, fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona a její hlavní činností je maloobchod v nespecializovaných prodejnách. Jako ostatní činnosti má v registru ekonomických subjektů zapsáno: zprostředkování velkoobchodu a velkoobchod v zastoupení, dále ostatní pomocné činnosti související s finančním zprostředkováním. Žalobkyně je dále jedinou společnicí a jedinou jednatelkou společnosti [právnická osoba] Žalovaný uzavřel smlouvu o hypotečním úvěru s [právnická osoba] za účelem pořízení domu v [obec] Měsíční splátky za uvedenou hypotéku, které platí výlučně žalovaný, činí 19 041,90 Kč. Dále žalovaný splácí spotřebitelský úvěr na vybavení domu v [obec] ve výši 3 463 Kč měsíčně. V souvislosti se smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru si žalovaný sjednal životní pojištění 1 396 Kč měsíčně. Dále si žalovaný vzal úvěr 500 000 Kč u společnosti [právnická osoba], kdy splácí 6 546 Kč měsíčně. Dále si vzal půjčku 400 300 Kč, kdy tuto splácí splátkou 5 049 Kč měsíčně. V souvislosti s půjčkou u společnosti mBank žalovaný platí pojištění 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále platí náklady spojené s užíváním domu v [obec] a to: úhrada daně z nemovitosti 802 Kč ročně, pojištění domácnosti 1 745 Kč ročně; vodné a stočné 8 231,46 Kč ročně; zálohy na elektřinu 10 350 Kč měsíčně; koncesionářské poplatky za užívání televize a rozhlasu; pojištění domu 8 750 Kč ročně; úhradu za svoz odpadu 818 Kč ročně; internetové připojení 508 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v současné době v bytě na [část obce] a náklady spojené s užíváním bytu, které hradí, jsou mimo jiné tyto: úhrady za společné služby a úhrady do společenství vlastníků jednotek 4 511 Kč za rok 2021 a 4 799 Kč měsíčně za roky následující; zálohy za plyn 290 Kč měsíčně; zálohy na elektřinu 1 070 Kč měsíčně; pojištění za uvedený byt 3 252 Kč ročně. 6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. 7. Předně, k námitce žalobkyně, že je občankou Slovinska, se odvolací soud zabýval tím, zda řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, bylo provedeno řádně, v souladu s mezinárodními předpisy a příslušnými procesními ustanoveními. V tomto směru odvolací soud žádná pochybení neshledal a řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 8. Dle článku 3 písm. a) Nařízení rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení“) je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu. 9. Dle článku 15 Nařízení se právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Protokol“), určuje v souladu s uvedeným protokolem. 10. Pokud rozhodné právo nebylo manžely určeno nebo se jedná o situaci předvídanou čl. 8 odst. 5 Protokolu, vyživovací povinnosti se dle čl. 3 odst. 1 Protokolu řídí náhradním hraničním určovatelem práva země místa obvyklého bydliště oprávněné osoby. 11. Na základě uvedeného jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné rozhodovat o žalobě žalobkyně a rozhodným právem je české právo. 12. Soud prvního stupně pak věc správně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) 13. Podle § 697 odst. 1 o. z manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odstavce 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 14. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 15. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně, zastoupená obecnou zmocněnkyní s právním vzděláním, přes poučení soudu v koncentrační lhůtě (§ 118b odst. 1 o. s. ř.) nedoplnila svá tvrzení a návrhy důkazů k jejich prokázání. 16. Řízení o výživném je sporným řízením, kdy jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud poté rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně nejprve žalobkyni, zastoupenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], při prvním jednání upozornil že„ bude třeba dotvrdit své příjmy a výdaje a toto také prokázat“. Následně ji v průběhu jednání konkrétně poučil, jaká tvrzení je třeba doplnit a k čemu navrhnout důkazy s tím, že důsledkem nesplnění výzvy může být neúspěch ve věci (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.). Zmocněnkyně žalobkyně výslovně uvedla, že poučení rozumí a požádala o lhůtu. Před koncem prvého jednání soud prvního stupně přítomné poučil ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., přečtením tohoto ustanovení a vysvětlením jeho významu, o koncentraci řízení, tj. že je třeba do konce třicetidenní lhůty vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy. Soudem poskytnutá lhůta uplynula 27. 3. 2023. Pokud tedy žalobkyně na výzvu reagovala podáním doručeným soudu prvního stupně po této lhůtě, pak své povinnosti v řízení ve stanovené lhůtě nesplnila, a proto nemohla být ve sporu úspěšná. 17. I kdyby však odvolací soud přihlédl k tvrzením a důkazům doloženým žalobkyní po (koncentrační) lhůtě stanovené soudem, nelze než uzavřít, že ani tak žalobkyně dostatečně nedotvrdila své příjmy a výdaje a neoznačila relevantní důkazy k jejich prokázání. V řešené věci je potřeba poukázat především na skutečnosti zjištěné ohledně faktického výdělku účastníků. Zatímco žalobkyně v žalobě uvedla své příjmy ve výši 7 112 Kč z podnikání a 12 000 Kč jako obchodní zástupce, v podání ze dne 28. 3. 2023 uvádí již jen příjem obchodní zástupkyně [právnická osoba] ve výši 10 139 Kč měsíčně a žádné další okolnosti či důvody, proč nemá jiné příjmy, nezmiňuje. Tvrzené příjmy i výdaje žalovaného byly provedeným dokazováním spolehlivě zjištěny. 18. Pro úvahy o stanovení výživného pro nerozvedeného manžela je třeba vypořádat se nejen s poměry na straně povinného manžela, kdy zákon zakotvuje zásadu potenciality příjmů povinného (§ 913 o. z.), ale mezi zvažovaná kritéria při určení výše výživného dle § 913 odst. 1 ve spojení s § 697 odst. 2 o. z. patří též schopnosti a možnosti oprávněného manžela. Výživné mezi manžely má dle § 697 odst. 1 o. z. zajišťovat oběma manželům stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Jak vyplývá i z komentářů k citovanému ustanovení (srov. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, s. 91 - 95: L. Westphalová, T. Kyselovská) je plně v souladu se zásadou spravedlnosti podmínit vyrovnání hmotné a kulturní úrovně mezi manželi tím, že oprávněný manžel se reálně snaží dosáhnout příjmu, který odpovídá jeho schopnostem a možnostem, je-li to po něm možno s ohledem na okolnosti požadovat. Výživné manžela v takovém případě vyrovnává hmotnou a kulturní úroveň, jíž oprávněný manžel svými schopnostmi a možnostmi nedosáhne. Výživné manžela však nemá sloužit k tomu, aby oprávněný manžel v rámci výživného na povinném manželu bezpracně získal tu část plnění, jíž by mohl dosáhnout svým úsilím, které je po něm možno s ohledem na okolnosti případu požadovat (shodně viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 30. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 2097/19). 19. Z výše citovaného se podává, že manželé mají mít zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň (§ 697 odst. 1 o. z.) Zásada stejné životní úrovně manželů ovšem neznamená mechanicky stanovenou rovnost mezi manžely, kterou by bylo možno vyvozovat jen z jejich výdělků. Má-li soud rozhodovat o výživném mezi manžely podle uvedených zákonných hledisek, pak nestačí zjistit jen výši příjmů manželů, ale je třeba zjišťovat v jednotlivém případě nejen osobní, rodinné a majetkové poměry každého z nich, ale i konkrétní míru potřeb danou povahou práce, způsobem života, zdravotním stavem každého z manželů, popřípadě jinými závažnými okolnostmi (opět viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 30. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 2097/19; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). 20. Ve věci mimo spor zůstalo, že žalobkyně je jednatelkou a jedinou společnicí [právnická osoba] a má živnostenské oprávnění. Ještě v žalobě příjmy z podnikání uváděla. V průběhu řízení žalobkyně netvrdila nic k tomu, proč je její příjem nyní nižší. Tvrdila velké množství závazků vůči nebankovním i bankovním společnostem, neuvedla ovšem z jakého důvodu půjčky či úvěry sjednala a neprokázala jejich existenci ani placení splátek. Výdaje žalobkyně, předložené po uplynutí soudem poskytnuté lhůty, se vztahují k zesplatněným úvěrům, resp. k úvěru od [právnická osoba], kde byl schválen soudní smír; pokud jde o úvěr od [právnická osoba], tak z listin je zřejmé toliko vedení soudního sporu. Pokud jde o půjčky/úvěry, které žalobkyně dokládala printscreenem obrazovky mobilního telefonu, pak takový důkaz by byl naprosto nedostatečný, neboť z něj nevyplývá ani, že jde o půjčky uzavřené žalobkyní. U půjček od [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], pak i po koncentrační lhůtě zůstala žalobkyně v rovině tvrzení a nepředložila žádné důkazy, že takové závazky vůbec má, ale především, že jsou jejím výdajem, tj. platí splátky. Žalovaný naproti tomu poskytuje žalobkyni bezplatné naturální plnění, když ji nechává bydlet ve svém domě v [obec]. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovanému ještě do května 2022 platila elektřinu 5 500 Kč měsíčně, žaloba je však podána za období od 19. 10. 2022 a v červnu 2022 žalovaný nemovitost opustil. Žalovaný má sice vysoký příjem ze zaměstnání, současně ovšem tvrdil i prokázal také velké množství výdajů, jak v souvislosti s domem v [obec], tak s bydlením v bytě a placením svých závazků. 21. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejen, že žalobkyně v koncentrační lhůtě neunesla svá břemena tvrzení a důkazní, ale ani po doplnění netvrdila vše podstatné pro odůvodnění svého návrhu a nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení. Při zohlednění příjmů a výdajů žalovaného, který pracuje, bydlí v bytě a zbývá mu cca 47 000 Kč měsíčně a žalobkyně, která má jako obchodní zástupkyně příjem okolo 10 500 Kč, neprokázala žádné výdaje vyjma nákladů na psy a kočky, tj. fakticky svůj koníček, ve výši 6 000 Kč měsíčně a užívá dům v [obec], kdy jeho provoz financuje žalovaný a jehož pronájem by, jak je soudu známo z úřední činnosti, činil cca 30 000 Kč měsíčně, dospěl odvolací soud k závěru, že životní úroveň účastníků, na základě zjištěného skutkového stavu a po posouzení shora citovaných zákonných ustanovení, neodůvodňuje přiznání výživného žalobkyni. 22. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku II., který změnil pouze co do lhůty k plnění (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). V řízení před soudem prvního stupně byl plně úspěšný žalovaný a má tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně právní kvalifikace, uvedený v odstavci 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odkazuje. Lhůtu ke splnění povinnosti určil soud prvního stupně dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však vzhledem k výši účelně vynaložených nákladů řízení žalovaného určil žalobkyni lhůtu k plnění delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 23. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně úspěšný žalovaný a náleží mu proto právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení žalovaného tvoří odměna za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 31. 1. 2024) při hodnotě 21 380 Kč za úkon právní služby dle § 8 odst. 1, 2 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty 3 270 000 Kč (12x 54 500 Kč x 5 let = 3 270 000 Kč) a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, celkem tedy 43 360 Kč (viz výrok II. tohoto rozsudku). 24. Také lhůtu ke splnění této uložené povinnosti určil odvolací soud delší, a to rovněž v délce třiceti dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění těchto nákladů k rukám právní zástupkyně žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 31. ledna 2024 JUDr. Renáta Lukešová předsedkyně senátu