ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce a ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 146 190 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 C 277/2023-41 s takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 808,80 Kč do tří dnů od první moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení částky 146 190 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení a na zaplacení náhrady nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 1 200 Kč. Ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 27 882,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. 2. Z provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že žalobkyně jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel uzavřely dne 13. 6. 2022 smlouvu nazvanou Smlouva [číslo] (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalovaná zavázala provést podlahovou betonovou pokládku na ploše 2 500 m2 na stavbě označené jako„ [anonymizováno] [obec]“. Zhotovené dílo žalovaná žalobkyni předala protokolárně dne 19. 10. 2022. Ve Smlouvě mimo jiné žalovaná převzala za dílo 48měsíční záruku a žalobkyně se zavázala případně zjištěné vady díla oznámit žalované bez zbytečného odkladu. Ve Smlouvě si účastníci dále ujednali, že pro případ, kdyby v rámci konkrétní reklamace žalobkyně požadovala opravu vad či výměnu věci, bude žalované poskytnuta 30denní lhůta počínající od data písemné reklamace s tím, že pokud by žalovaná v této lhůtě vytýkané vady neodstranila, bude mít žalobkyně právo nechat reklamované vady opravit na náklady žalované. 3. Z předložené e-mailové korespondence soud I. stupně zjistil, že e-mailovou zprávou ze dne 6. 1. 2023 stavbyvedoucí žalobkyně [jméno] [příjmení] (dále jen„ [příjmení]“), označený ve Smlouvě s odkazem na e-mailovou adresu vaskopmspodebrady.cz jako kontaktní osoba pro oblast provádění díla, oznámil [jméno] [příjmení] (dále jen„ [příjmení]“), jednateli žalované, že položené betony na ploše [číslo] m2 se drolí, a vyzval jej k vyjádření a řešení popsaného problému. E-mailovou zprávou ze dne 8. 1. 2023 [příjmení] sdělil, že na provedené práci neshledal žádné nedostatky. Přesto požádal o vyčíslení nákladů na případnou„ penetraci“ podlah. E-mailovou zprávou ze dne 9. 1. 2023 vyčíslil [příjmení] tyto náklady částkou 128 126 Kč E-mailovou zprávou z 10. 1. 2023 [příjmení] vyzval [příjmení], aby sdělil, zda žalovaná reklamaci, a to tentokrát již v celém rozsahu položených betonových ploch, uznává s tím, že žalobkyně požaduje vyřídit reklamaci opravou, kterou, neprovede-li bezodkladně žalovaná, zajistí si ji žalobkyně sama. E-mailovou zprávou ze dne 10. 1. 2023 [příjmení] [příjmení] odpověděl, že žalovaná výtky žalobkyně neakceptuje, protože bylo potřeba, a to již nikoli činností žalované v rámci Smlouvy, provést před pokládkou podlah další úpravu položených betonových povrchů. V dalším e-mailu ze dne 10. 1. 2023 [příjmení] setrval na stanovisku, že betonování bylo žalovanou provedeno nekvalitně. Další e-mailovou zprávou z 10. 1. 2023 [příjmení] [příjmení] potvrdil, že se na stavbu dostaví tzv. mentor žalované, aby ověřil kvalitu položeného betonu. [příjmení] ale již předtím téhož dnes e-mailovou zprávou [příjmení] sdělil, že žalobkyně již musí úpravu betonů provést, jmenovaný nemůže čekat až na následující týden, kdy má jet do Francie E-mailovou zprávou z 19. 1. 2023 [příjmení] [příjmení] sdělil, že žalovaná považuje stanovisko žalobkyně stran vytýkaných vad za neadekvátní. Dle zjištění žalované došlo k namítanému poškození betonových povrchů zejména v důsledku pohybu osob na dosud nedozrálém betonu, jakož i v důsledku jejich„ oškrábání“. Zároveň požádal [příjmení] [příjmení] o zaujetí stanoviska. Žalobkyně na tento e-mail již nereagovala, a naopak po provedení objednaných zkoušek na kvalitu betonové pokládky [právnická osoba] a. s. (za částku 43 560 Kč), nechala provést opravu předmětných podlah („ penetraci“) [právnická osoba] s. r. o., která na provedení práce vystavila žalobkyni faktury dne 19. 1. 2023, 27. 1. 2023, 2. 2. 2023 a 26. 2. 2023 na celkovou částku 127 240 Kč, kterou žalobkyně uhradila. 4. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že Smlouvou účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v níž žalovaná zároveň poskytla záruku za jakost provedeného díla dle § [číslo] ve spojení s § 2113 a násl. o. z. po dobu 48 měsíců od převzetí díla. Ve Smlouvě si rovněž sjednali písemnou formu komunikace při uplatňování a řešení nároků z této záruky. Rovněž si ve Smlouvě ujednali, že po konkrétním vytčení vad bude žalované poskytnuta 14denní lhůta k zaslání písemného stanoviska, a že pokud do 30 dnů od zaslání písemného oznámení o uplatňování nároku ze záruky opravou díla žalovaná tuto opravu neprovede, je žalobkyně oprávněna na nálady žalované zajistit opravu reklamované vady sama. 5. V posuzovaném případě však dle soudu I. stupně žalobkyně především nedodržela dohodnutou písemnou formu uplatnění záruční reklamace vad. Žalobkyně zajišťovala uplatnění posuzovaného smluvního nároku z odpovědnosti za záruku prostřednictvím svého zaměstnance [příjmení], který v této záležitosti komunikoval se zástupce žalované [příjmení] e-mailovými zprávami. Ty však lze za písemná právní jednání považovat jen v případě, jsou-li opatřeny zaručeným elektronickým podpisem. V tomto směru nestačí, dle soudu I. stupně, pokud e-mailové zprávy byly případně opatřeny jménem a příjmením jednající osoby. Pokud k otázce zachování sjednané formy uplatňování záruční reklamace žalobkyně namítala, že ve Smlouvě byl [příjmení] ujednán jako kontaktní osoba žalobkyně s odkazem na jeho e-mailovou adresu, tuto námitku neshledal soud I. stupně jako důvodnou, protože ze Smlouvy vyplývá, že tento způsob komunikace byl sjednán jen pro provádění díla samotného nikoli pro případné pozdější záruční reklamace. Dále posuzovaná reklamace nebyla uplatněna řádně i z toho důvodu, že její podstatné náležitosti nebyly vymezeny na jediné listině, ale jednotlivé obsahové prvky reklamace byly uplatňovány, případně zpřesňovány, postupně, celkem ve třech e-mailových zprávách [příjmení] ze dnů 6. 1. až 10. 1. 2023. Postup žalobkyně při reklamačním vytýkání vad shledal soud I. stupně jako zmatečný a nepřehledný. Dle soudu I. stupně žalobkyně v průběhu reklamačního procesu ani neposkytla žalované sjednanou 14denní lhůtu k písemnému vyjádření od uplatněné reklamace, když reklamace byla dospecifikována dne 10. 1. 2023, lhůta k vyjádření žalované končila až 24. 1. 2023, a naopak již 19. 1. 2023 začala sama prostřednictvím [právnická osoba] s. r. o. provádět opravu reklamovaných vad. Tímto bezprostředním provedením oprav žalobkyně navíc sama zmařila možnost objektivně přezkoumat, zda jí tvrzené vady vůbec existovaly. Vzhledem k uvedeným pochybením žalobkyně při uplatňování záruční reklamace, jež byly v rozporu jak se zákonem, tak s obsahem Smlouvy, dle soudu I. stupně žalobkyni nárok ze sjednané záruky nevznikl. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že soud I. stupně založil svou argumentaci především na závěru, že žalobkyně nedodržela sjednanou písemnou formu podané reklamace, a proto je její reklamace neplatná a nárok ze smluvené záruky jí nevznikl. Takový právní názor však žalobkyně považuje za projev extrémního právního formalismu, který zcela ignoruje nejen běžný obchodněprávní styk ve stavebnictví, ale rovněž písemnou dohodu mezi stranami a faktickou probíhající komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou v konkrétním projednávaném případě. Žalobkyně považuje dále za nesprávný závěr soudu, že provedení reklamace bylo neurčité. Žalobkyně má za to, že uvedla dostatečným způsobem rozsah reklamace, projevy vady a také požadovaný způsob opravy. Žalovaná v průběhu řešení reklamované vady nikdy nenamítala, že by jí nebylo zřejmé, o jakou vadu se jedná. Účelové tvrzení o neurčitosti reklamace žalovaná sdělila až ve vyjádření svého právního zástupce dne 30. 3. 2023, tedy dlouho po provedené reklamaci a jejím zamítnutí. E-mailovou zprávu žalované ze dne 10. 1. 2023 je třeba považovat za zamítnutí reklamace. Dne 17. 1. 2023 ještě proběhlo mezi stranami jednání na místě samém, ale ani poté nedošlo ke změně postoje žalované. Zamítnutí reklamace následně potvrdila písemně dne 4. 2. 2023. 7. Žalobkyně dále v odvolání namítla, že pokud v odst. 11. 2. Smlouvy byla ujednána písemná forma komunikace při vyřizování odpovědnosti za vady a za převzatou záruku za jakost, toto ujednání má podle žalobkyně pouze pořádkový charakter, který měl pouze ulehčit důkazní postavení v případném sporu. Smysl a účel ujednání o formě této komunikace tedy nevyžaduje, aby nemohla probíhat i v jiné než sjednané formě. Není tedy podle žalobkyně splněna podmínka dle § 580 odst. 1 o. z., aby se jednalo o neplatné jednání, ke kterému se nepřihlíží. Takovému výkladu odst. 11. 2. Smlouvy odpovídá dle žalobkyně i faktický průběh reklamačního jednání mezi stranami, které komunikovaly e-mailem, telefonem a osobním jednáním na místě samém, a samy tak sjednanou formu nedodržovaly. Žalobkyně dále poukázala na § 582 odst. 2 o. z., podle něhož lze namítat neplatnost právního jednání, jen, nebylo-li již plněno. V daném případě je třeba za plnění považovat vyřizování reklamace. Pokud ze strany žalované došlo k zamítnutí reklamace stejnou formou, jakou byla podána, lze uvažovat tak, že tím došlo ze strany žalované k uznání zvolené formy právního jednání a poskytnutí plnění ve smyslu § 582 odst. 2 o. z. Dle žalobkyně soud I. stupně rovněž nepřípustným způsobem zasáhl do principu rovnosti stran. Posuzovaná neplatnost prvního jednání je neplatností relativní, kterou může soud zohlednit jen, jestliže je některou ze stran namítána. V daném případě však soud I. stupně v rámci sdělení svého předběžného právního názoru neplatnost právního jednání z důvodu nedostatku písemné formy zmínil sám. V reakci na to tuto námitku uplatnila žalovaná, ačkoli do té doby neplatnost reklamace z důvodu nedostatku sjednané formy nikdy nenamítala. Žalobkyně dále poukázala na odst. 6. 1. Smlouvy, v němž si strany sjednaly, že za objednatele (žalobkyni) bude ve všech záležitostech jednat [jméno] [příjmení], přičemž mimo jiné byla určena i e-mailová adresa, ze které bude komunikovat. Strany si tak dle žalobkyně dohodly, že komunikace z této e-mailové adresy bude bez dalšího dostatečná pro účely Smlouvy. Soud I. stupně přitom nesprávně dovodil, že toto ujednání Smlouvy se vztahuje pouze na fázi provádění díla, ačkoli z tohoto ujednání žádné takové omezení nevyplývá. Proces reklamace přímo navazuje na samotné provádění díla. 8. V odvolání žalobkyně dále uvedla, že pokud soud I. stupně v otázce naplnění písemné formy u elektronické komunikace odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, ta není na daný případ využitelná, protože řešila případy, na které se ještě nevztahovala právní úprava dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále případně jen„ eIDAS“). Podle eIDAS jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce platí, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít rovněž jiný typ elektronického podpisu, kterým je právě prostý elektronický podpis dle eIDAS. Podpis [jméno] [příjmení] při podání reklamace e-mailovou zprávou dle žalobkyně splňuje všechny náležitosti zmíněného prostého elektronického podpisu. Výklad soudu I. stupně, že e-mailové zprávy nejsou písemnými jednáními v současné době, je neudržitelný; právo nemůže stát zcela odděleno od reality každodenního života. 9. Dle žalobkyně neobstojí ani závěr soudu I. stupně o neurčitosti reklamace za situace, kdy žalovaná reklamaci přijala, prověřila a zamítla ji; po celou dobu jejího projednávání nikdy sama nenamítla, že by byla neurčitá. Neobstojí ani závěr soudu I. stupně, že žalobkyně bezprostředním provedením oprav (bez vyčkání na stanovisko na reklamaci od žalované) zmařila objektivně možnost tvrzené vady prokázat. Žalobkyně totiž před provedením oprav nechala zpracovat znalecký posudek, který soud I. stupně nijak nezpochybnil. Nebylo reálně možné, aby žalobkyně v daný okamžik zastavila stavební práce a čekala na výsledek sporu. Rovněž není nijak rozumně odůvodněn závěr soudu I. stupně, že žalobkyně měla ještě poté, co žalovaná 19. 1. 2023 opakovaně reklamaci odmítla, vyčkávat na nějaké její další vyjádření. Žalobkyně ze všech podaných důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. 10. Žalovaná se v průběhu odvolacího jednání k odvolání žalobkyně vyjádřila zejména tak, že soud I. stupně správně dovodil, že sjednaná písemná forma jednání při řešení reklamace ze záruky nebyla v daném případě dodržena. Nebyly splněny podmínky písemné formy ani podle eIDAS. Soud I. stupně odkazoval v tomto směru na judikaturu vyšších soudů, které řešily otázku, zda k zachování písemné formy elektronické komunikace postačí prostý elektronický podpis nebo zda musí být použit zaručený elektronický podpis. Dle žalované je bez právního významu, z jakého podnětu v řízení namítla neplatnost reklamace pro nedodržení sjednané formy. Reklamace ze strany žalobkyně byla neurčitá, žalované nebyla ze strany žalobkyně ani poskytnuta sjednaná třicetidenní lhůta k posouzení reklamace. Žalovaná navrhla napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. 11. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 12. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. V tomto směru proto odkazuje na příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku a na shrnutí zjištěného skutkového stavu v odstavci 2. a 3. tohoto odůvodnění. 13. Po právní stránce se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že účastníci uzavřeli Smlouvu jako smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. o. z., na pokládku betonových podlah v objektu„ [anonymizováno] [obec]“, přičemž předmětem sporu je plnění ze záruky za jakost díla sjednané ve Smlouvě v podobě nároku žalobkyně na náhradu nákladů, které vynaložila na opravu tvrzených a vytčených vad díla, přičemž obecná zákonná úprava této záruky je v ustanoveních § 2619 ve spojení s § 2113 a násl. o. z. 14. Pokud šlo o posouzení otázky, zda posuzovaná e-mailová komunikace účastníků při vyřizování záruční reklamace splňovala zákonné požadavky sjednané písemné formy, odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně uzavírá, že sjednaná podmínka písemné formy byla dodržena. 15. Podle § 561 odst. 1 o. z.: K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 16. Podle § 562 odst. 1 o. z.: Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 17. Hlavním smyslem kategorizace podpisů (jako nezbytné náležitosti zachování písemné formy právního jednání) obsažené jak v občanském zákoníku, tak v eIDAS je rozlišit míru průkaznosti toho, zda podpis k psanému textu obsahujícímu možné právní jednání skutečně připojila osoba, která podle obsahu textu hodlá právní jednání učinit. Pokud se jedná o elektronickou písemnou komunikaci, rozlišuje český právní řád (a v něm přímo použitelný předpis eIDAS) z hlediska míry průkaznosti (důvěryhodnosti) několik druhů podpisů. Neméně průkazným je elektronický podpis, běžně označovaný jako„ prostý“ elektronický podpis, který je v § 7 zákona č. 297/2016 Sb. definován jako„ jiný typ podpisu než zaručený elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis“. Zákon č. 297/2016 Sb. blíže tzv.„ prostý“ elektronický podpis nedefinuje. V eIDAS je tzv. prostý elektronický podpis definován v čl. 3 odst. 10 jako„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. eIDAS kategorizuje elektronické podpisy s vyšší mírou průkaznosti (důvěryhodnosti) nad základní úroveň„ prostého“ elektronického podpisu jednak jako zaručený elektronický podpis (čl. 3 odst. 11) a kvalifikovaný elektronický podpis (čl. 3 odst. 12). Z hlediska průkaznosti (důvěryhodnosti) jsou vyššími typy elektronických podpisů podle zákona č. 297/2016 Sb. kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), který je obligatorně předepsán pro právní jednání v elektronické podobě státních orgánů, územně správních orgánů a dalších subjektů s veřejnoprávní působností, a uznávaný elektronický podpis (§6), který je obligatorně předepsán pro právní jednání v elektronické podobě vůči subjektu s veřejnoprávní působností. 18. Z uvedeného plyne, že pro jiná písemná právní jednání v elektronické podobě, než vyjmenovaná v § 6 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb. zákon nevylučuje použití i tzv. prostého elektronického podpisu, jak je definován v čl. 3 odst. 10 eIDAS (data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání). 19. Z tohoto pohledu, dle názoru odvolacího soudu, posuzovaná e-mailová komunikace účastníků při vyřizování záruční reklamace jako sjednaná písemná forma právního jednání obstojí. Jak vzal soud I. stupně správně za prokázáno, posuzovaná e-mailová komunikace ve věci vyřizování záruční reklamace probíhala mezi zástupci obou stran z e-mailových adres těchto zástupců (oprávnění těchto zástupců zastupovat účastníky při vyřizování záruční reklamace nebylo žádnou ze stran zpochybněno), přičemž na konci emailových zpráv tito zástupci uvedli své generálie, čímž obsahově i logicky připojili (ve smyslu čl. 3 odst. 10 eIDAS) k textu zprávy (jiná data v elektronické podobě) data v elektronické podobě, která použili k podepsání. Posuzovaná e-mailová komunikace zástupců účastníků dle názoru odvolacího soudu odpovídá i požadavku dle § 562 odst. 1 o. z., aby z jejího obsahu bylo možné určení jednajících osob, přičemž ani v tomto směru žádná ze stran sporu nenamítala, že by ze zjištěných e-mailových adres komunikovaly jiné osoby, než kterým tyto adresy patří. 20. Uvedený závěr odvolacího soudu není ani v rozporu se soudem I. stupně uváděnou judikaturou Nejvyššího soudu. Pokud jde o odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019, zde Nejvyšší soud pouze v odůvodnění svého rozhodnutí zkonstatoval, že e-mailová zpráva musí být pro zachování písemné formy právního jednání opatřena elektronickým podpisem, aniž by však soud omezil tento závěr jen na některý z výše uvedených typů elektronického podpisu. Pokud soud I. stupně v tomto směru dále odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2869/2020, z jeho odvodnění se podává, že se soud námitkou, že e-mailová zpráva nebyla podepsána, věcně nezabýval, protože ji vznesla strana, která sama namítanou neplatnost případně způsobila. 21. Vycházeje z výše odůvodněného závěru, že posuzovaná e-mailová komunikace účastníků při vyřizování záruční reklamace je z hlediska sjednané písemné formy dostačující, odvolací soud dále na podkladě zjištění soudu I. stupně uzavírá, že žalobkyně uplatnila reklamaci řádně dle postupu sjednaného v odst. 11. 2. Smlouvy. Pokud zástupce žalobkyně [příjmení] v e-mailových zprávách z období 6. – 10. 1. 2023 postupně vyspecifikoval, že žalobkyně uplatňuje reklamaci vady spočívající v drolení betonové pokládky v celém rozsahu jejího provedení a žádá vyřízení reklamace provedením opravy pokládky, zcela tak žalobkyně dostála smluvnímu ujednání o uplatnění záruční reklamace, přičemž z hlediska toho, k jakému okamžiku došlo k řádnému uplatnění reklamace, je třeba dle názoru odvolacího soudu uzavřít, že se tak stalo doručením poslední úpravy reklamace e-mailovou zprávou ze dne 10. 1. 2023. 22. Od posledně zmíněného data však počala žalované běžet nejenom lhůta 14 dní k písemnému vyjádření k reklamaci dle odst. 11. 2. Smlouvy (kterou dle názoru odvolacího soudu žalovaná využila zasláním e-mailové zprávy z 19. 1. 2023 – viz odst. 5 tohoto odůvodnění), ale především lhůta 30 dnů k tomu, aby vytčené vady odstranila (odst. 11. 3 Smlouvy), přičemž podle další části ujednání účastníků v odst. 11. 3. Smlouvy, pro případ, že by žalovaná v této lhůtě vytčené vady díla neopravila, po jejím uplynutí by byla žalobkyně oprávněna tyto vady odstranit sama, a to na náklady žalované. 23. Na podkladě skutkových zjištění soudu I. stupně však dle názoru odvolacího soudu žalobkyně postup pro vyřizování záruční reklamace sjednaný v odst. 11. 3. Smlouvy porušila a v důsledku toho pozbyla sjednané právo ze záruky za jakost v podobě opravy vytčené vady díla na náklady žalované. 24. V řízení bylo totiž prokázáno, že žalobkyně přistoupila k uskutečňování opravy jí tvrzené a vytčené vady ještě před uplynutím lhůty, která byla žalované smluvně k provedení opravy vadného díla poskytnuta. Sjednaná třicetidenní lhůta počala žalované běžet od 11. 1. 2023, přičemž žalobkyně prokazatelně již ke dni 19. 1. 2023 sama prostřednictvím [právnická osoba] s. r. o. k provádění oprav díla přistoupila, když již k tomuto datu jmenovaná společnost vystavila žalobkyni fakturu za provedené práce na opravě. 25. Pokud žalobkyně tvrdila, že k opravě vytčených vad díla přistoupila při vědomí toho, že žalovaná ještě před uplynutím sjednané třicetidenní lhůty reklamaci jednoznačně odmítla, toto tvrzení bylo důkazně vyvráceno zjištěním z obsahu e-mailové zprávy žalované ze dne 19. 1. 2023, v němž zástupce žalované vůči žalobkyni uvedl, že sice považuje stanovisko žalobkyně stran vytýkaných vad za neadekvátní, nicméně ještě požádal zástupce žalobkyně o zaujetí stanoviska k tomuto názoru žalované (viz shrnutí zjištěného skutku v odst. 5 tohoto odůvodnění). 26. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně porušením ujednání v odst. 11. 3. Smlouvy žalované objektivně znemožnila, aby případně mohla ve sjednané lhůtě splnit svou povinnost z poskytnuté záruky za jakost, a žalobkyně se proto nemůže důvodně domáhat plnění, které bylo mezi účastníky Smlouvy v rámci záruky za jakost pro tento případ sjednáno. 27. Vzhledem k uvedenému závěru odvolacího soudu nebylo dále nezbytné pro účely odvolacího přezkumu zabývat se dalšími námitkami, které žalobkyně v odvolání dále uplatňovala (tzn. zejména, že k případné relativní neplatnosti právního jednání mezi účastníky při vyřizování záruční reklamace nemělo být přihlíženo, a to z důvodu procesního pochybení soudu při poučování účastníků, že mezi účastníky mohla být sjednána jiná forma komunikace než písemná, a že neplatnosti právního jednání se nelze dovolávat, pokud již bylo mezi stranami plněno). 28. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění. 29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby v hodnotě 6 980 Kč (účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednoho režijního paušálu v hodnotě 300 Kč (§ 13 odst. 4 této vyhlášky), to vše povýšeno o DPH ve výši 21% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 8 808,80 Kč. 30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku, místo plnění podle § 149 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce k Nejvyššímu soudu ČR, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 4. září 2024 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu