ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 94 054,13 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne22. 5. 2024, č. j. 220 C 44/2024-67 takto: I. Rozsudek soudu prvního se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 29 054,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 927,85 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od 2. 7. 2023 do 26. 12. 2023 a spolu s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 65 000 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení (výrok II.); povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 350,98 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce (výrok III.) a uložil povinnost žalobkyni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně nedoplatek soudního poplatku ve výši 940 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). 2. Předmětem řízení byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, a na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč. Soud prvního stupně došel ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dne 9. 3. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 65 000 Kč. Dne 12. 12. 2023 zástupce právního předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu a zároveň oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Tvrzená pohledávka byla postoupena na žalobkyni dohodou ze dne 29. 6. 2023. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že strany uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 9. 3. 2023, pak toto tvrzení neměl soud prvního stupně za v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ návrh na uzavření smlouvy“, ani z jiných listinných důkazů (dodatek k návrhu smlouvy, oznámení ze dne 21. 6. 2023; interní listiny právního předchůdce zachycující elektronickou komunikaci, hodnocení klienta, záznam SOLUS a NRKI, oznámení o schválení úvěru, informační dokument k pojištění) dle soudu prvního stupně neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. 3. Soud prvního stupně věc posuzoval za použití zejména § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen,, o. z.“), § 1879 o. z. a § 1970 o. z. a dospěl k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat její tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k žalobkyni tvrzené úvěrové smlouvě uzavřené distančním způsobem soud prvního stupně uvedl, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, avšak i v takovém případě je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu prvního stupně žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní. Na druhou stranu měl soud prvního stupně v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalovanému na jeho účet částku 65 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud prvního stupně proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud prvního stupně posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 27. 12. 2023, a to pouze v rozsahu přiznané částky. Vyšel přitom, pokud jde o datum splatnosti, z výzvy učiněné žalobkyní k zaplacení ze dne 6. 11. 2023 s určením data splatnosti 18. 11. 2023 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch v částce 65 000 Kč (69 %), naopak v částce 29 054,13 Kč úspěch neměla (31 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 38 %, a proto soud prvního stupně přiznal žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 11 350,98 Kč. 4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, kterým brojí toliko proti zamítnuté části jí uplatněného nároku. Neztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, že by předloženými důkazy neprokázala dostatečně, jakým způsobem došlo k písemnému uzavření smlouvy o úvěru, a že to byl žalovaný, kdo předloženou smlouvu prostředky komunikace na dálku podepsal. Namítá, že pokud měl soud prvního stupně za to, že tvrzení žalobkyně nejsou provedenými důkazy prokázána, nebyla následně řádně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř., neboť soud prvního stupně poučil zástupce žalobkyně tak, že nemá za prokázané, že byla uzavřena smlouva o úvěru se žalovanou v tvrzeném rozsahu, což je poučení velmi obecné, nebyla uvedena žádná konkrétní tvrzení a důkazy, která soud postrádá. Žalobkyně má za to, že kontraktační proces se žalovaným řádně popsala a prokázala, takto uzavřená smlouva splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedla, že samotný kontraktační proces je zaznamenán v informačním elektronickém systému provozovaném právním předchůdcem žalobkyně a je chráněn pomocí softwarových nástrojů, čímž splňuje podmínky § 562 o. z. Žalovaná strana byla zcela nečinná, k žalobě se nevyjádřila, ničeho nesporovala ani se neúčastnila nařízeného jednání. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a zároveň přizná žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, a i v odvolacím řízení zůstal zcela pasivní. Až po jednání odvolacího soudu byl soudu doručena omluva žalovaného z jednání z důvodu zdravotních Odvolací soud proto ve věci jednal a rozhodl ve smyslu ust. § 101 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. 6. Výroky I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním žalobkyně dotčeny, nabyly tak samostatně právní moci a nejsou předmětem přezkumu odvolacím soudem (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 21 a § 212a odst. 1 a 5 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 22. Soud prvního stupně správně v řízení zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 9. 3. 2023 částku 65 000 Kč. Žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud primárně zkoumal platnost uzavřené úvěrové smlouvy, resp. fakticitu uzavřené úvěrové smlouvy, o které žalobkyně tvrdila, že byla uzavřena distančním způsobem (tzv. na dálku). 23. Ve vztahu k otázce řádného prokázání tvrzení o uzavření smlouvy distančním způsobem a zásadní odvolací námitky žalobkyně, že uzavření úvěrové smlouvy bylo v řízení prokázáno, odvolací soud za podmínek uvedených v § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval převážnou část dokazování provedeného již před soudem prvního stupně důkazy níže uvedenými, které žalobkyně předložila soudu prvního stupně před prvním jednáním ve věci, a k písemné výzvě soudu prvního stupně, z nichž zjistil následující. 24. Z přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, že v této uvedl žalovaný své bydliště nám. [příjmení] [jméno], [obec], emailovou adresu [email]; návrh byl podepsán jedinečným kódem [číslo]. 25. Z listiny označené Hodnocení klienta, že žalovaný uvedl příjem 25 649 Kč, životní minimum 4 860 Kč, náklady na bydlení 3 915 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. 26. Z výpisů z účtu žalovaného u [právnická osoba], že v listopadu 2022 obdržel žalovaný mzdu ve výši 15 839 Kč, v prosinci 2022 ve výši 29 534 Kč, v lednu 2023 ve výši 26 395 Kč, v únoru 2023 ve výši 21 019 Kč. 27. Z listiny označené základní informace o klientovi, že zde jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, jeho telefonní číslo, mailová adresa a číslo bankovního účtu (shodné jako v návrhu úvěrové smlouvy). 28. Z výpisu odeslaných SMS, že dne 8. 3. 2023 byla žalovanému na jeho telefonní číslo zaslána SMS zpráva s informací, že na jeho běžný účet byla předchůdkyní žalobkyně zaslána 1 Kč s tím, nechť je VS této platby použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS s tím, že odesláním potvrzující SMS dojde k podpisu dokumentů zde vyjmenovaných (návrh smlouvy, přihláška do pojištění atd.). 29. Z potvrzení o odeslání 1 Kč, že dne 8. 3. 2023 byla na účet žalovaného zaslána tato částka s [variabilní symbol], s poznámkou„ pojištěná půjčka [číslo], podpisový kód a identifikace pro klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru [právnická osoba]“. 30. Z listiny označené jako důkaz o přijaté SMS pro vyplacení, že z telefonního čísla žalovaného s uvedením č. kontraktu [číslo] byla dne 9. 3. 2023 odeslána SMS ve znění„ souhlasím [jméno] [příjmení] [číslo]“. 31. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 32. Na závěru, že účastník neunesl důkazní břemeno, může soud založit své rozhodnutí jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, který byl publikován v Soudní judikatuře, číslo sešitu 4/2003, pod označením SJ 59/2003). 33. V posuzovaném případě, po zopakování dokazování, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žalobkyni se v řízení (poté, co doplnila svá tvrzení a doložila shora citované důkazy k výzvě soudu) podařilo prokázat, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] to tzv. na dálku, prostřednictvím SMS komunikace, odesláním částky 1 Kč, jejíž přijetí žalovaný potvrdil v SMS s uvedením jedinečného, jemu vygenerovanému kódu [číslo], a na základě takto uzavřené smlouvy, zaslal předchůdce žalobkyně na účet žalovaného částku 65 000 Kč (tuto skutečnost měl i soud prvního stupně za prokázanou). 34. Smlouvu lze písemně uzavřít prostřednictvím elektronických prostředků, avšak i v takovém případě je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý. Zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále i jen„ ZSVD“) stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí). Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS. České právo důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Nicméně v rámci soudního řízení je nutné takové uzavření smlouvy prokázat. 35. V posuzovaném případě se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu; následně byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy, což žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem s tím, že kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. K těmto tvrzení žalobkyně navrhla důkazy, kterými dle odvolacího soudu bylo možné prokázat, že k takovému průběhu událostí opravdu došlo, a proto lze považovat úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného částku 65 000 Kč, za uzavřenou. 36. Vzhledem ke shora uvedenému posouzení věci se odvolací soud dále zabýval zjištěním, zda právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (ve smyslu shora citovaných ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) předtím, než mu byla částka úvěru ve výši 65 000 Kč poskytnuta. 37. S ohledem na dokazování provedené soudem prvního stupně a doplněné soudem odvolacím, odvolací soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neposoudil schopnost žalovaného, jako dlužníka, řádně splácet poskytnutý úvěr. Povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna, neboť poskytovatel úvěru vyšel toliko z informací uvedených žalovaný o jeho příjmu ze zaměstnání, který, uvedený v průměrné měsíční částce, ani neodpovídá doloženým výpisům z účtu žalovaného. Informace o výdajích žalovaného náležitým způsobem neověřil, uvedl pouze obecně částku životního minima. Pokud jde o náklady na bydlení, přestože žalovaný uvedl v návrhu smlouvy adresu trvalého bydliště na městském úřadu, nebylo ověřeno jeho skutečné bydliště, ani případná výše placeného nájemného, nebyly uvedeny ani další předpokládané měsíční výdaje (strava, oblečení apod.). Žalovaný, jak vyplývá z informačního systému soudu prvního stupně, je osobou s opakovanou exekuční minulostí, ani tyto skutečnosti však předchůdce žalobkyně nikterak nezohlednil. 38. Porušení povinností věřitele posoudit úvěruschopnost ověřujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrových smluv, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Z těchto důvodů úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 9. 3. 2023 shledal odvolací soud jako absolutně neplatnou, tudíž žalobkyni, i při odlišném právním posouzení kontraktačního procesu úvěrové smlouvy, v řízení mohla být přiznána pouze částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, ve smyslu ust. § 2991 o. z. ve výši 65 000 Kč, tedy částky prokazatelně poskytnuté žalovanému na jeho účet a dále úroky z prodlení z dlužné částky, přičemž o nároku na zaplacení úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně zcela správně a na jeho podrobné odůvodnění v bodě 12. napadeného rozsudku proto odvolací soud pro stručnost odkazuje. 39. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil podle § 219 o. s. ř., když výše nákladů řízení vzniklých procesně úspěšnější žalobkyni byla soudem prvního stupně správně vyčíslena. 40. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. l a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za situace, kdy v odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, avšak žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením mu nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Praha 27. listopadu 2024 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu