ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupené advokátkou [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 49 450 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. února 2024, č. j. 48 C 60/2023-117, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 45 194,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 450 Kč od 26. 7. 2022 do 27. 7. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 194,60 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 49 450 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 6 065 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 49 450 Kč s příslušenstvím z titulu zastupování [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zemřelého 4. 10. 2021, v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 7 C 36/2020. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce jako advokát a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] spolu elektronicky komunikovali po předchozím telefonickém hovoru nejpozději od 3. 5. 2020 stran vypořádání zaniklého společného jmění [anonymizováno] [příjmení] a jeho bývalé manželky [jméno] [příjmení]. Dne 6. 5. 2020 [anonymizováno] [příjmení] udělil žalobci plnou moc k zastupování v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 36/2020. Za přípravu plné moci, prostudování podkladů, úvodní schůzku s klientem, přípravu přípisu s žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření, účtoval žalobce dvě hodiny úkonů. Dne 31. 5. 2020 žalobce sepsal vyjádření k žalobě, za což účtoval osm hodin úkonů. Dne 29. 9. 2020 zaslal [anonymizováno] [příjmení] elektronicky repliku žalobkyně a předvolání k jednání. Od 11. 12. 2020 žalobce elektronicky komunikoval s [anonymizováno] [příjmení] ohledně osobního jednání, dne 21. 12. 2020 došlo k podpisu smlouvy o poskytování právních služeb. Žalobce se touto smlouvou zavázal pro [anonymizováno] [příjmení] poskytovat požadované právní služby spočívající v právním zastupování v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Odměna byla sjednána ve výši 10 % z vypořádacího podílu, který [anonymizováno] [příjmení] v řízení získá. Subsidiárně byla sjednána odměna vypočítaná jako násobek časového vyjádření poskytnutých právních služeb a smluvní sazby v jednotkové výši 1 500 Kč bez DPH za hodinu. Ve dnech 30. 9. 2020, 10. 3. 2021, 20. 5. 2021 a 27. 8. 2021 žalobce osobně nebo prostřednictvím svého koncipienta nahlédl do spisu, z něhož pořídil kopie; každé nahlédnutí žalobce účtoval jako jeden úkon v trvání jedné hodiny. Dne 22. 1. 2021 se žalobce od 9:15 do 10:30 účastnil jednání u soudu prvního stupně, za což účtoval odměnu za dva úkony právní služby. Dne 26. 3. 2021 se žalobce účastnil od 9:25 do 11:10 jednání u soudu prvního stupně, žalobce účtoval odměnu za dvě hodiny 4. Po právní stránce věc soud prvního stupně posuzoval podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce minimálně od 3. 5. 2020 vykonával pro žalobce právní služby spočívající v jeho zastupování v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Smlouva o poskytování právních služeb dle zákona o advokacii není z pohledu občanského zákoníku samostatným smluvním typem, pokud je jejím předmětem zastupování zejména v řízení před soudy a jinými orgány, podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými zákonem o advokacii. Podle soudu prvního stupně tak nic nebránilo žalobci a [anonymizováno] [příjmení], aby o zastupování uzavřeli pouze ústní dohodu včetně stanovení odměny a následně uzavřeli smlouvu písemnou. Podle soudu prvního stupně bylo ve smlouvě řádně specifikováno, co se rozumí právními službami, neboť bylo výslovně ujednáno, že spočívají v právním zastupování [anonymizováno] [příjmení] v řízení. Smrtí [anonymizováno] [příjmení] došlo k zániku povinnosti žalobce obstarávat záležitosti [anonymizováno] [příjmení]. Ostatní práva z příkazní smlouvy zůstala zachována a přešla podle soudu na jeho právní nástupce. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce řádně vyúčtoval svou odměnu za zastupování žalovaným, které jsou podle vyjádření notářky dědičkami [příjmení] [příjmení] ze zákona. Pokud žalované namítaly, že dosud nebyl poučeny o svém dědickém právu a možnosti dědictví odmítnout, soud prvního stupně konstatoval, že v řízení bylo vyjádřením pověřené notářky prokázáno, že dědictví neodmítly. Naopak se ve smyslu § 1489 odst. 2 o. z. chovaly tak, že dědictví chtějí přijmout, neboť v řízení o vypořádání společného jmění manželů uzavřely v postavení právních nástupců [anonymizováno] [příjmení] se svou matkou smír ohledně vypořádání společného jmění. Rovněž v dědickém řízení vystupovaly jako dědičky ohledně pohledávky žalobce, neboť tuto pohledávku nepovažovaly za dostatečně prokázanou a požadovaly její doložení doklady. Tímto svým počínáním daly podle soudu prvního stupně najevo, že se k zůstavitelovu majetku chovají jako ke svému vlastnímu. Pokud pověřená notářka sdělila, že dědictví žalovanými odmítnuto nebylo, jsou žalované podle soudu prvního stupně pasivně legitimovány. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaných, že odměna byla žalobcem vyúčtována pozdě, konstatoval, že je lidsky pochopitelné, že nepřistoupil k vyúčtování odměny neprodleně po smrti [anonymizováno] [příjmení] a v tomto jednání není možné spatřovat jakoukoli účelovost. Důvodnou není ani námitka žalovaných o nemorálnosti účtování odměny z důvodu tvrzeného špatného chování [anonymizováno] [příjmení] k žalovaným; žalobce jako zástupce [anonymizováno] [příjmení] nemůže nést zodpovědnost za dřívější chování svého klienta. Soud prvního stupně upozornil, že odměna žalobce za zastupování nijak nezasahuje do majetkové sféry žalovaných, neboť tato je hrazena z pozůstalosti. Soud prvního stupně měl za to, že mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení] došlo k ujednání smluvní odměny jako podílové a subsidiárně jako hodinové sazby. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalovaných, že odměna byla sjednána v rozporu s ochranou spotřebitele, a uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] byl jednoznačně seznámen s tím, že odměna bude stanovena ve výši 10 % z podílu, který v řízení získá, přičemž rozsah společného jmění manželů byl předmětem dokazování a po žalobci nebylo možné požadovat přesné vyčíslení při sjednání odměny. Soud prvního stupně dále konstatoval, že ve smlouvě nebylo výslovně sjednáno, že sazba je stanovena za každou započatou hodinu, dospěl však k závěru, že nebylo-li dohodnuto jinak, je nutné použít § 4 advokátního tarifu. Ze smlouvy naopak nevyplývalo ani to, že by mezi účastníky bylo dohodnuto účtování po minutách. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce nijak nevyužíval způsobu účtování za započatou jednotku tak, že by opakovaně účtoval velmi krátké započetí hodiny jako hodinu celou, přičemž délku některých kratších úkonů nemohl žalobce ovlivnit (např. u jednání před soudem). Pokud jde o nahlížení do spisu, jednalo se o kratší úkony, jejich délku však nelze podle soudu prvního stupně posuzovat jen podle záznamu, neboť advokát musí výsledky nahlížení zpracovat a poslat klientovi. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že žalobce neúčtoval žádné cestovné v řízení o vypořádání společného jmění, v nyní projednávané věci se nenechal zastoupit, jeho přístup k nákladům v obou řízeních lze považovat za vstřícný vůči žalovaným. Účtovaná odměna je podle soudu prvního stupně přiměřená hodnotě a složitosti řízení o vypořádání společného jmění manželů a vyhovuje i požadavkům rozsudku Soudního dvora EU C -395/21 ze dne 12. 1. 2023. 5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. 6. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání obě žalované a namítaly, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nezákonné, neodůvodněné, předčasné a zčásti nepřezkoumatelné. V první řadě namítaly, že soud prvního stupně rozhodl o platební povinnosti žalovaných, aniž bylo skončeno dědické řízení, a aniž by bylo dědické řízení ve stadiu, kdy by bylo jednáno o výhradě soupisu a o rozsahu dědictví. Konstatovaly, že se soud měl zabývat zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku, a na základě takového zjištění teprve řešit otázku, v jakém rozsahu odpovídá dědic. Dokud nebude skončeno řízení o pozůstalosti, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele a pokud takovou povinnost soud prvního stupně žalovaným uložil, jedná se o nezákonný postup. Upozornily, že řízení o pozůstalosti není ani ve fázi, kdy by proběhlo formální jednání u notáře, ve kterém by žalované mohly učinit výhradu soupisu nebo rozhodnutí o tom, zda dědictví odmítají. Jedná se tak o zásadní vadu napadeného rozhodnutí, neboť dosud není známa pasivní legitimace žalovaných a její rozsah, rozsah dědictví ani to, zda je dědictví předluženo; z tohoto důvodu opakovaně navrhly přerušení řízení, na což soud prvního stupně nereagoval. Dále namítaly, že nárok vznesený žalobcem je v hrubém rozporu s dobrými mravy a výkon takového rozhodnutí o nároku nelze přiznat. Uvedly, že výpočet odměny uplatněný žalobcem nelze akceptovat, neboť žalobce účtoval bez ohledu na skutečný rozsah poskytnuté služby zaokrouhlené na celé hodiny, ačkoliv ve smlouvě je uvedeno, že odměna činí 10 % z hodnoty vypořádacího podílu, který klient v řízení získá, a teprve pro případ, že se klientovi nepodaří získat žádný vypořádací podíl, zavázal se uhradit odměnu vypočítanou jako násobek časového vyjádření poskytnutých právních služeb a smluvní hodinové sazby v jednotkové výši 1 500 Kč bez DPH za hodinu. Žalované upozornily, že jakékoliv ustanovení smlouvy, pokud se soudu zdá nejednoznačné, by měl vykládat ve prospěch spotřebitele. Podle žalovaných nelze ujednání smlouvy vykládat tak, že bude odměna účtována jednotlivě za každou část právní služby zvlášť a za každou započatou hodinu. Podle žalovaných je třeba sečíst skutečné časy, které advokát prokazatelně vynaložil na práci, a následně takový celkový čas vynásobit hodinovou sazbou. Opačný výklad by byl v rozporu s oprávněným očekáváním spotřebitele a jeho právy a znamenal by, že advokát může libovolně s rozsahem svých služeb nakládat. Účtování za každou započatou hodinu je v rozporu s obsahem smlouvy i v rozporu s právem na ochranou spotřebitele. V tomto směru odkázaly na rozsudek Soudního dvora EU C -395/21 ze dne 12. 1. 2023, který uvedl, že pokud se některé z ustanovení smlouvy ukáže jako zneužívající, nelze k němu přihlížet a zároveň nelze takový stav v rámci vnitrostátního práva nahradit jiným ustanovením, a to i za předpokladu, že advokát za své služby nakonec zaplaceno nedostane. Žalované nesouhlasily ani s tím, že žalobce přistoupil k účtování odměny dle hodinové sazby, ačkoliv bylo možné použít podílovou odměnu z výsledku, a to vzhledem k tomu, že klient žalobce vypořádací podíl získal, neboť v řízení bylo pokračováno s procesními nástupci a v rámci uzavřeného smíru připadla do pozůstalosti práva a povinnosti vztahující se k bankovním účtům a dalším bankovním produktům vedeným na jméno [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně bankovních úvěrů vedených na jeho jméno ke dni 27. 2. 2018. Vypořádací podíl tak tvoří čisté aktivum z bankovních účtů, které bude v dědickém řízení zjištěno. Ani s touto námitkou se soud prvního stupně podle žalovaných nevypořádal a nerozhodl o přerušení řízení do doby rozhodnutí v dědickém řízení, ač bylo z tohoto důvodu navrhováno. Dále poukázaly na to, že smlouva mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení] byla uzavřena až 21. 12. 2020, přesto žalobce účtoval služby poskytnuté před uzavřením smlouvy. Podle žalovaných byly ve vyúčtování zahrnuty i práce, které nijak nespadají pod právní službu a soud se s touto námitkou nevypořádal a daný stav nesprávně hodnotil skutkově i právně. Administrativní činnosti jsou zahrnuty v odměně advokáta, pokud není ve smlouvě výslovně stanoveno jinak. Do právní služby žalobce nemohl zahrnout čas na cestě, jak bylo konstruováno např. u úkonů nahlížení do spisu. Žalované namítaly, že úkony ze dne 6. 5. 2020, schůzka ani její délka nebyly prokázány, nebylo prokázáno ani prostudování podkladů, ostatní služby z tohoto dne nejsou podle žalovaných buď právní službou vůbec nebo jsou právní službou neúčelnou (žádost o prodloužení lhůty k vyjádření). V případě úkonů z 31. 5. 2020 bylo podle žalovaných prokázáno pouze vyjádření k žalobě, podle nich lze požadovat maximálně časovou dotaci v délce 1,5 hodiny. Žalobce neprokázal, že proběhla revize podání a komunikace s klientem, analýza problematiky obchodního závodu není ve vyjádření k žalobě uvedena. Dále namítaly, že nahlížení do spisu je nutné hodnotit podle jeho délky zaznamenané ve spisu, stejně tak účast žalobce na jednání před soudem prvního stupně. Pokud jde o podání ze dne 11. 2. 2021, podle žalovaných lze za sepis připustit pouze 1,5 hodiny, ostatní úkony k tomuto datu zůstaly podle nich neprokázány. V případě přípravy e-mailu s námitkou relativní neplatnosti převodu osobního vozidla dne 24. 3. 2021 lze podle žalovaných účtovat maximálně 20 minut, v případě komunikace s protistranou ohledně možného smíru dne 1. 7. 2021 maximálně 10 – 15 minut a dne 14. 9. 2021 maximálně 10 minut. Podle žalovaných lze teoreticky připustit rozsah 9 hodin a 22 minut, tedy maximálně bylo možné účtovat 14 050 Kč bez DPH. Soud se podle žalovaných nezabýval námitkami žalovaných z pohledu účelnosti poskytnuté právní služby. Žalované soudu prvního stupně vytýkaly, že překročil návrh žalobce, který při posledním jednání vzal žalobu zpět o částku 1 500 Kč a DPH, a soud prvního stupně následně nedůvodně akceptoval vyjádření žalobce o údajném omylu. Nárok uplatněný žalobcem je zcela nemravný; žalobce odmítal s žalovanými komunikovat, porušil závažným způsobem své povinnosti advokáta, v důsledku toho nedošlo k uzavření věci za života jeho klienta, který mohl vedle bankovních produktů získat i vypořádací podíl ve výši 500 000 Kč, pokud by uzavřel mimosoudní dohodu. Tím způsobil škodu žalovaným, které jsou žalobcem označovány jako zákonné dědičky. Advokát je povinen splnit vůči takovým osobám, které sám za dědice označuje, informační povinnost a vydat k jejich rukám klientský spis, což se dosud nestalo. Žalobce i přes sdělení notáře, které obsahovalo požadavek na specifikaci jeho údajné pohledávky, toto neučinil a místo toho uplatnil svůj nárok v samostatném řízení proti žalovaným. Žalované namítaly, že žalobce jako advokát jednal s údajnou družkou [anonymizováno] [příjmení], která vybrala před smrtí a v den smrti [anonymizováno] [příjmení] nemalé částky z jeho účtu, a je zde proto možnost, že z těchto částek došlo i k úhradě právních služeb; pokud soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení], porušil práva žalovaných na spravedlivý proces. Žalované stejně jako v řízení před soudem prvního stupně poukázaly na to, že se [anonymizováno] [příjmení] v minulosti dopouštěl domácího násilí vůči manželce a žalovaným, proto je nárok vznesený žalobcem v hrubém rozporu s dobrými mravy a neobstojí tvrzení žalobce o tom, že [anonymizováno] [příjmení] v trestních řízeních nezastupoval, neboť obsah řízení a rozhodnutí v nich vydaných mu byl znám a bylo mu známo i to, proč byla v řízení o vypořádání společného jmění manželů uplatněna disparita. Nakonec žalované brojily i proti výroku o nákladech řízení, neboť ho považují za zčásti nepřezkoumatelný s ohledem na to, že soud prvního stupně neuvedl, za jaké konkrétní úkony přiznal žalobci paušální náhradu. Za nesprávné považují přiznání cestovného k jednání, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku, kam žalobce navíc nepřijel a byl zastoupen advokátním koncipientem, který nebyl oprávněn právní zastoupení převzít. Ze všech uvedených důvodů navrhovaly, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a s pokynem k přerušení řízení do doby rozhodnutí v dědickém řízení nebo aby napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. V průběhu odvolacího řízení žalované namítly, že nárok žalobce je částečně promlčen, pokud jde o úkony právní služby učiněné v květnu 2020. 7. Žalobce k odvolání žalovaných uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, řádně odůvodněný a odvolání žalovaných za nedůvodné. K námitkám ohledně nedostatku pasivní legitimace žalovaných uvedl, že žalované po smrti zůstavitele vstoupily jako právní nástupkyně [anonymizováno] [příjmení] do řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 7 C 36/2020 a uzavřely smír s bývalou manželkou zůstavitele. Je zřejmé, že fakticky nakládaly s pozůstalostí tak, že se aktiv pozůstalosti zřekly, což je jednání, které nemůže být učiněno na úkor věřitelů zůstavitele. Předmětem tohoto řízení je otázka existence nároku žalobce, za situace, kdy žalované existenci pohledávky žalobce sporují, skutečnost, že řízení o pozůstalosti po [anonymizováno] [příjmení] nebylo dosud skončeno, nemá jakýkoliv vliv na existenci nároku žalobce. Okamžikem rozhodným pro určení stavu majetku náležejícího do pozůstalosti je okamžik smrti zůstavitele, pohledávka žalobce v tomto okamžiku existovala a v době úmrtí zůstavitele tvořila součást dědictví také aktiva, z nichž mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Pozůstalost však byla následně většiny aktiv zbavena žalovanými, které smírem uzavřeným s bývalou manželkou zůstavitele jí předmětná aktiva ponechaly. Žalobce je přesvědčen, že za takové situace nemohou žalované pozůstalost odmítnout, že konkludentně vstoupily do práv zůstavitele tím, že disponovaly majetkem po zůstaviteli, jako by byly jeho vlastnicemi. Podle žalobce není pravdivé ani tvrzení žalovaných, že je pozůstalost předlužena, neboť do ní započítávají i pasiva, která nebyla v zaniklém společném jmění manželů a pojila se s podnikáním bývalé manželky [příjmení] [příjmení]. Žalobce odmítl tvrzení žalovaných, že by jeho nárok měl směřovat proti majetku žalovaných, naopak měl záměr uspokojit svou pohledávku z majetku pozůstalosti. K otázce rozporu jeho nároku s dobrými mravy žalobce uvedl, že zastupoval [anonymizováno] [příjmení] ve sporu, kde obě strany měly velmi špatné vztahy a problematické byly i vztahy mezi zůstavitelem a žalovanými. Žalobce měl pokyn od klienta neposkytovat žalovaným žádné informace týkající se jeho osoby a z tohoto důvodu odmítal žalobce sdělovat žalovaným po smrti [anonymizováno] [příjmení] podrobnější informace o věci. Odmítl, že by poskytl jakoukoli právní radu partnerce zůstavitele paní [příjmení]. Tvrzené chování [anonymizováno] [příjmení] vůči jeho bývalé manželce se netýká palmární pohledávky žalobce vůči [anonymizováno] [příjmení], nijak nesouvisí s oprávněností nároku žalobce. K vyčíslení odměny uvedl, že je nutné vycházet z § 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle něhož platí, že je-li sjednána smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek, náleží dohodnutá sazba časové odměny z každou započatou časovou jednotku. Žalovanými předestřený způsob účtování není obvyklý a nepočítají s ním ani právní předpisy, uvedený způsob nevyplývá ani z uzavřené smlouvy. Pokud by nedošlo k uzavření smlouvy týkající se určení smluvní odměny, byl by žalobce oprávněn po žalovaných požadovat zaplacení odměny ve výši mimosmluvní odměny, postup, který zvolil žalobce je pro žalované mimořádně výhodný. K jednotlivým úkonům právní služby uvedl, že v případě nahlížení do spisu nelze vycházet pouze ze samotného záznamu o nahlížení, neboť v sobě zahrnuje další úkony, mimo jiné také pročtení a prostudování listin a informací získaných nahlížením. Žalobce považoval za správný rovněž výrok o náhradě nákladů řízení a připomněl, že v případě jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, požadoval pouze náhradu nákladů za cestu. Z uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je částečně důvodné. 9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, na nějž pro stručnost odkazuje, a doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. o výslech svědkyně [jméno] [příjmení], k jejímuž výslechu soud prvního stupně nepřistoupil, neboť jej považoval za nadbytečný a tvrzení žalovaných, že již došlo k úhradě nárokované částky, za nevěrohodné, a dále výpisem z účtu [anonymizováno] [příjmení] a listinami vztahujícími se k řízení o pozůstalosti [anonymizováno] [příjmení]. 10. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že byla partnerkou [příjmení] [příjmení] téměř dva a půl roku, více než rok spolu bydleli. O jeho zastupování žalobcem věděla, nevěděla, zda mu platil [anonymizováno] [příjmení] zálohy, nevěděla, kolik mělo zastupování v řízení stát. Svědkyně uvedla, že s žalobcem jednou komunikovala, týkalo se to zastupování [anonymizováno] [příjmení], bylo to v době, kdy [anonymizováno] [příjmení] nemohl mluvit. Následně konstatovala, že možná žalobci volala i po smrti [anonymizováno] [příjmení], bylo to pro ni těžké období a musela toho hodně zařizovat. Uvedla, že žalobci za zastupování [anonymizováno] [příjmení] nikdy nic neplatila, byť na konci jeho života [anonymizováno] [příjmení] měla přístup k jeho finančním prostředkům. Pokud jde o hospodaření, [anonymizováno] [příjmení] jí přispíval na domácnost tím, že udělal nákup, ona zase platila za bydlení. Svědkyně nevěděla o tom, zda [anonymizováno] [příjmení] hovořil se žalobcem v období dva až tři měsíce před smrtí, neboť sice u ní bydlel, ale když měl léčení v [obec], pobýval i v [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Svědkyně připustila, že udělala v den, kdy [anonymizováno] [příjmení] zemřel, převod z jeho účtu, bylo to z toho důvodu, že jí kladl na srdce, aby použila peníze na jeho pohřeb. Další výběry v průběhu září byly uskutečněny v souladu s jeho přáním, kupovala mu různé věci. Svědkyně konstatovala, že neví o tom, že by si [anonymizováno] [příjmení] stěžoval na kvalitu zastupování. Připustila, že žádala o zastupování žalobcem také pro svou osobu. 11. Z výpisu z účtu [anonymizováno] [příjmení] u [právnická osoba], číslo účtu [číslo], odvolací soud zjistil, že ke dni 2. 8. 2021 činil zůstatek 70 004,18 Kč, dne 1. 9. 2021 byla z účtu odepsána částka 10 000 Kč, dne 10. 9. 2021 částka 11 000 Kč, dne 16. 9. 2021 částka 8 000 Kč, dne 24. 9. 2021 částka 10 000 Kč, dne 1. 10. 2021 částka 10 000 Kč a dne 4. 10. 2021 částka 25 000 Kč. 12. Z vyjádření notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 7. 2024 odvolací soud zjistil, že v řízení byl zjištěn okruh dědiců, jimiž jsou dědičky ze zákona, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které dědictví neodmítly. Zároveň sdělila, že dosud nebyly vyrozuměny o právu na výhradu soupisu. 13. Z usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 10. 2024, č. j. 22 D 1301/2021-159, odvolací soud zjistil, že obvyklá cena aktiv pozůstalosti byla určena ve výši 26 116,18 Kč, výše pasiv pozůstalosti byla určena ve výši 254 024,60 Kč. Dále byla schválena dohoda dcer zůstavitele [anonymizováno] [příjmení], jimiž jsou žalované, o rozdělení pozůstalosti, na jejímž základě veškerou pozůstalost, kterou tvoří práva a povinnosti ze smlouvy o vkladu na běžném účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], se zůstatkem ke dni úmrtí ve výši 16 092,18 Kč, práva a povinnosti ze smlouvy o vkladu na běžném účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], se zůstatkem ke dni úmrtí ve výši 0 Kč, osobní věci zanechané v bytě v [anonymizována dvě slova] [příjmení] v ceně ke dni úmrtí ve výši 7 000 Kč a pohledávka za Okresní správou sociálního zabezpečení Náchod z titulu nevyplacené nemocenské dávky ve výši 3 024 Kč, nabyly žalované rovným dílem. Povinnost uhradit pasiva pozůstalosti, jimiž jsou pohledávka [právnická osoba], ve výši 69 241,68 Kč z titulu smlouvy o úvěru, úvěrový účet č. [bankovní účet], pohledávka [právnická osoba], ve výši 95 479,60 Kč z titulu smlouvy o hotovostním úvěru, úvěrový účet č. [bankovní účet], pohledávka [právnická osoba], z titulu zůstavitelem avalované směnky zajišťující pohledávku bývalé manželky [jméno] [příjmení] ve výši 85 806,51 Kč, pohledávka [anonymizována dvě slova] [země] z titulu dlužného penále na platbách zdravotního pojištění ve výši 940 Kč, pohledávka [právnická osoba], z titulu nedoplatku pojistného ze smlouvy [číslo] ve výši 955 Kč a pohledávka společnosti innogy [právnická osoba], z titulu nedoplatku za odběr zemního plynu ve výši 1 601,81 Kč, uhradí obě žalované, každá do výše hodnoty nabytého majetku. Z usnesení dále vyplývá, že soud potvrdil žalovaným nabytí dědictví, které uplatnily výhradu soupisu. Odměnu notářky a její hotové výdaje ve výši 2 904 Kč hradí stát z rozpočtu soudu prvního stupně. 14. Z usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2022, č. j. 7 C 36/2020-130, odvolací soud zjistil, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů byl schválen smír, jímž se [jméno] [příjmení] a žalované dohodly na vypořádání společného jmění, mimo jiné na tom, že [jméno] [příjmení] připadla do výlučného vlastnictví bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], jež je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], v katastrálním území Brandýs nad Labem, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, dále práva a povinnosti z úvěrové smlouvy uzavřené s [právnická osoba], pohledávky z účtů vedených na jméno [jméno] [příjmení], obchodní závod [jméno] [příjmení], [IČO], a dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s [právnická osoba] a dluh u [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Do pozůstalosti po zemřelém [anonymizováno] [příjmení] připadla na základě dohody práva a povinnosti vztahující se k bankovním účtům a bankovním produktům vedeným na jméno [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně bankovních úvěrů vedených na jeho jméno. 15. Na základě provedených důkazů pak odvolací soud uzavřel, že dluh z titulu smlouvy o poskytování právních služeb nebyl svědkyní [příjmení] žalobci uhrazen. Svědkyně [příjmení] nevěděla nic o tom, že by odměnu za zastupování zaplatil žalobci [příjmení] [příjmení], popřela, že by takovou úhradu provedla ona. Je třeba uvést, že svědkyně vypovídala spontánně, se snahou odpovědět na všechny položené dotazy, byť se jednalo o skutečnosti a situace, které by bylo možné hodnotit pro ni negativně, a bylo pouze zřejmé, že se jedná o skutečnosti, které jsou pro ni i v současné době emocionálně náročné, což nutně platilo pro období těsně po smrti [anonymizováno] [příjmení], se kterým jako s partnerem žila. Z tohoto důvodu nelze učinit závěr o nevěrohodnosti svědkyně pouze na základě toho, že si nepamatovala, že komunikovala se žalobcem jako zástupcem [anonymizováno] [příjmení] i po jeho smrti a žádala ho o poskytování právních služeb. Úhrada právních služeb nebyla prokázána ani výpisy z účtu [anonymizováno] [příjmení] vedeného u [právnická osoba] Z nich je sice zřejmé, že z účtu byly provedeny výběry (převody) v rozsahu okolo 10 000 Kč, svědkyně [příjmení] však vysvětlila, že finanční prostředky použila na nákupy pro [anonymizováno] [příjmení], jimiž ji pověřil, poslední částku vybrala na úhradu jeho pohřbu, a odvolací soud neměl žádný důvod její výpovědi neuvěřit. Na uhrazení odměny za zastupování žalobcem nelze usuzovat pouze z toho, že [anonymizováno] [příjmení] v rozhodném období disponoval finančními prostředky dostačujícími ke splnění jeho povinnosti. 16. Ani odvolací soud neshledal důvod k provedení dalších žalovanými navrhovaných důkazů, s výjimkou shora uvedených, neboť by byly pro rozhodnutí ve věci nadbytečné a jejich provedení by tak kolidovalo se zásadami ekonomie řízení. Rozhodnutí vydaná v přestupkovém řízení, případně v trestním řízení před soudem, stejně jako výslech žalovaných a jejich matky, by sice mohly ozřejmit chování [anonymizováno] [příjmení] vůči jeho bývalé manželce, případně širší rodinné vztahy, tyto okolnosti však nemají žádný význam pro rozhodnutí o důvodnosti nároku žalobce uplatněného v tomto řízení. 17. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), se advokacie vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. 18. Podle § 23a zákona o advokacii je-li advokát, společnost nebo zahraniční společnost plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátovi, společnosti nebo zahraniční společnosti a k náhradám podle § 22 nebo 23 rovněž částka odpovídající této dani, kterou jsou povinni advokát nebo společnost z odměny a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. 19. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 20. Podle § 610 odst. 1 o. z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 21. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 22. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 23. Podle § 643 odst. 1 o. z. přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. 24. Podle § 1677 odst. 1 o. z. povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. 25. Podle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. 26. Podle § 1703 o. z. dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti. 27. Podle § 1704 1 o. z. neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. 28. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou. 29. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. 30. Podle § 1713 o. z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý věřitel úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § 1692, a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. 31. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 32. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. 33. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 34. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. 35. Podle § 2438 odst. 2 o. z. příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. 36. Podle § 2441 o. z. závazek z příkazu zaniká smrtí příkazce i smrtí příkazníka. To platí i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce. 37. Podle § 1 odst. 1 advokátního tarifu se odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen„ odměna advokáta“) řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen„ smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. 38. Podle § 2 odst. 1 advokátního tarifu má advokát vedle nároku na odměnu advokáta též nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas za podmínek a ve výši stanovené touto vyhláškou. Podle § 2 odst. 2 advokátního tarifu jiné náklady advokáta, zejména náklady na běžné administrativní práce, jsou zahrnuty v odměně advokáta. 39. Podle § 3 odst. 1 advokátního tarifu je smluvní odměna ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení. Podle § 3 odst. 2 advokátního tarifu ujednání o smluvní odměně je buď součástí smlouvy, na jejímž základě se právní služba poskytuje, nebo je sjednáno samostatně. 40. Podle § 4 odst. 1 advokátního tarifu je-li sjednána smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek (dále jen„ časová odměna“), náleží dohodnutá sazba časové odměny za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak. Na požádání klienta je advokát povinen při vyúčtování odměny advokáta předložit klientovi časovou specifikaci poskytnutých právních služeb. Podle § 4 odst. 2 advokátního tarifu jestliže advokát ve smlouvě o časové odměně provedl odhad její celkové výše, je povinen předem písemně upozornit klienta na podstatné překročení původně odhadnuté výše odměny advokáta; jinak se nemůže domáhat zaplacení té části odměny advokáta, o kterou byl původní odhad její výše překročen. Podle § 4 odst. 3 advokátního tarifu smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci. 41. Podle § 273 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), na základě rozvrhového usnesení se uspokojují postupně pohledávky podle těchto skupin: a) pohledávky ze smluv, které byly uzavřeny s likvidačním správcem nebo notářem, b) pohledávky vzniklé státu na nákladech vynaložených na zpeněžování majetku likvidační podstaty a jeho správu, popřípadě též na úschovu majetku patřícího do likvidační podstaty u vhodného schovatele, c) pohledávka odměny a náhrady nákladů likvidačního správce a, byla-li likvidačnímu správci poskytnuta záloha, státu, d) pohledávka odměny a náhrady nákladů notáře za úkony, které v řízení o pozůstalosti provedl jako soudní komisař, e) pohledávka nákladů zůstavitelova pohřbu, f) pohledávky odměny a náhrady nákladů těch, kdo vykonávali správu pozůstalosti za řízení v době do nařízení likvidace pozůstalosti, g) pohledávky výživného, h) pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, i) ostatní pohledávky. 42. Podle § 273 odst. 4 z. ř. s. nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně. 43. V první řadě je třeba k odvolacím námitkám žalovaných uvést, že přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1587/2009, uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). V tomto případě rozsudek soudu prvního stupně požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. nepochybně dostál, a z odůvodnění odvolání je zřejmé, že jeho obsah umožnil žalovaným formulovat výhrady proti jeho závěrům. 44. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, k jakým skutkovým zjištěním v řízení dospěl, přičemž podle odvolacího soudu lze jeho skutková zjištění považovat za správná, a při právním posuzování věci vyšel ze správných ustanovení občanského zákoníku, zákona o advokacii a advokátního tarifu, a na jeho hodnocení smluvního vztahu uzavřeného mezi [anonymizováno] [příjmení] a žalobcem, obsahu smlouvy a jednotlivých úkonů právní služby, za něž žalobce nárokuje svou odměnu, lze odkázat. Současně lze konstatovat, že soud prvního stupně také reagoval na námitky, které žalované vůči uplatněnému nároku v průběhu řízení vznášely a které nyní představují základ jejich odvolací argumentace. 45. Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že je možné věc projednat a rozhodnout, byť v době jeho rozhodování nebylo dosud skončeno řízení o pozůstalosti a že jsou žalované v řízení pasivně legitimovány. Z vyjádření notářky [anonymizováno] [příjmení] vyplynulo, že zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti, správce pozůstalosti nebyl ustanoven soudem a ke správě pozůstalosti byly povolány dědičky zůstavitele ze zákona, tedy žalované. Za takové situace mohl žalobce požadovat plnění po žalovaných jako po osobách spravujících pozůstalost (srov. § 1703 o. z.) Ani podle odvolacího soudu nebyl důvod pro přerušení řízení do doby skončení řízení o pozůstalosti. 46. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že žalobce a [anonymizováno] [příjmení] uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, a to nejprve ústně, následně dne 21. 12. 2020 zachytili obsah svého ujednání v písemné podobě, přičemž poskytování právních služeb spočívalo v zastupování [anonymizováno] [příjmení] žalobcem v řízení před soudem. V tomto směru odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně v bodech 37. a 38. V řízení bylo prokázáno, že žalobce [příjmení] [příjmení] v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 7 C 36/2020 zastupoval. Smrtí [anonymizováno] [příjmení] došlo k zániku povinnosti žalobce poskytovat mu právní služby dohodnuté ve smlouvě, povinnost zaplatit za poskytnuté právní služby dohodnutou úplatu pak přešla na žalované jako jeho dědičky. 47. Odvolací soud považuje za správné také závěry soudu prvního stupně týkající se sjednání odměny za právní služby poskytnuté žalobcem [příjmení] [příjmení]. Odměna za poskytnuté právní služby byla primárně stanovena ve výši 10 % z vypořádacího podílu, který [anonymizováno] [příjmení] získá v řízení o vypořádání společného jmění, a za splnění dohodnutých podmínek, tedy v případě, pokud se [anonymizováno] [příjmení] nepodaří získat v řízení žádný vypořádací podíl, bude [anonymizováno] [příjmení] povinen zaplatit odměnu časovou. Právo na vyplacení vypořádacího podílu v řízení o vypořádání společného jmění [anonymizováno] [příjmení] nevzniklo. [anonymizováno] [příjmení] před skončením řízení zemřel a vypořádací podíl nebyl stanoven ani v rozhodnutí, jímž bylo společné jmění vypořádáno a v němž žalované vystupovaly jako nástupkyně [anonymizováno] [příjmení], neboť se dohodly s [jméno] [příjmení] na tom, že do pozůstalosti po [anonymizováno] [příjmení] připadnou pouze pohledávky z účtů u bank vedených na jeho jméno, z dalších bankovních produktů a práva a povinností z úvěrových smluv u bank sjednaných jeho jménem, zbývající majetek včetně bytové jednotky připadl do vlastnictví [jméno] [příjmení], aniž by jí vznikla povinnost zaplatit do pozůstalosti podíl na vyrovnání podílu z vypořádání. Z tohoto důvodu bylo namístě postupovat podle ujednání smlouvy o povinnosti zaplatit za poskytování právních služeb odměnu sjednanou jako časovou, a to se sazbou ve výši 1 500 Kč bez daně z přidané hodnoty za hodinu. K námitce žalovaných, že odměna byla dohodnuta tak, že bylo třeba sečíst skutečnou časovou dotaci, kterou žalobce jako zástupce [anonymizováno] [příjmení] vynaložil na práci a teprve tento čas násobit sjednanou hodinovou sazbou, odvolací soud uvádí, že shodně jako soud prvního stupně nedospěl k závěru, že by takovým způsobem byla odměna za poskytování právních služeb dohodnuta. Časovou jednotkou, která byla základem pro výpočet odměny, byla jedna hodina, nikoli jiné časové jednotky, současně smlouvou nebylo ujednáno, jak předpokládá advokátní tarif, že dohodnutá sazba časové odměny nebude náležet za každou započatou časovou jednotku, ale že bude účtována jinak. 48. Podle odvolacího soudu tento výklad nekoliduje se závěry rozsudku Soudního dvora EU C -395/2021 ze dne 12. 1. 2023 Soudní dvůr v tomto rozhodnutí připustil, že s ohledem na povahu služeb, které jsou předmětem smlouvy o poskytování právních služeb, je často obtížné, aby advokát jako podnikatel při uzavření smlouvy stanovil přesný počet hodin potřebných k poskytnutí takových služeb, a v důsledku toho celkové skutečné náklady na tyto služby. Dodržení požadavku transparentnosti, přičemž žalované se dovolávaly absence transparentnosti při sjednání ceny za poskytování právních služeb žalobcem [příjmení] [příjmení], musí být posuzováno s ohledem na informace, které měl podnikatel k dispozici ke dni uzavření smlouvy, kterou uzavřel se spotřebitelem. Od podnikatele nelze požadovat, aby spotřebitele informoval o konečných finančních důsledcích jeho závazku, které závisí na budoucích, nepředvídatelných událostech, nicméně informace, které je povinen sdělit před uzavřením smlouvy, musí spotřebiteli umožnit, aby se rozhodl obezřetně a se znalostí věci, pokud jde o možnost, že takové události mohou nastat, a o důsledky, které mohou mít po dobu poskytování dotčených právních služeb. Soudní dvůr dále uvedl, že transparentnost smluvního ujednání je jedním z prvků, které je třeba zohlednit v rámci posouzení zneužívající povahy tohoto ujednání, přičemž vnitrostátním soudům přísluší, aby posoudily možné nedodržení požadavku poctivosti a následně existenci případné významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele. Dále uvedl, že čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že ujednání smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, které na základě hodinové sazby stanoví cenu těchto služeb, nesmí být považováno za zneužívající pouze proto, že nesplňuje požadavek transparentnosti stanovený v čl. 4 odst. 2 této směrnice, ledaže členský stát, jehož vnitrostátní právo se na danou smlouvu vztahuje, v souladu s článkem 8 uvedené směrnice výslovně stanoví, že ujednání musí být kvalifikováno jako zneužívající z tohoto samotného důvodu. Ujednání o ceně nelze podle odvolacího soudu hodnotit ani jako nepřiměřené podle § 1813 o. z., neboť [anonymizováno] [příjmení] byl seznámen s tím, že dohodnutá odměna bude stanovena jako jasně dané procento z vypořádacího podílu, přičemž znal rozsah vypořádávaného společného jmění manželů, a s tím, kdy za splnění dohodnutých podmínek mohou být aplikována pravidla o účtování časové odměny za poskytnuté právní služby. 49. Pokud jde o námitky týkající se vyúčtování konkrétních úkonů právní služby, odvolací soud uvádí, že i podle jeho názoru měl žalobce právo účtovat odměnu za právní služby poskytnuté [anonymizováno] [příjmení] na počátku května 2020. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl oprávněn [anonymizováno] [příjmení] v řízení zastupovat a že tak činil. Současně je třeba uvést, že právo na odměnu není v případě těchto úkonů právní služby promlčeno, jak namítaly žalované. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 49 450 Kč, byla u soudu prvního stupně podána dne 15. 5. 2023. První úkon ve věci, který žalobce na základě dohody o poskytování právní služby učinil, byl uskutečněn dne 6. 5. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce měl provádět vše, co bylo pro uplatnění nároku [anonymizováno] [příjmení] v řízení o vypořádání společného jmění nezbytné, byl by příkaz splněn provedením celé činnosti spočívající v právní službě při uplatňování jeho nároku; právo na odměnu pak mělo vzniknout dosažením předpokládaného výsledku, tedy rozhodnutím o vypořádání společného jmění manželů a získáním vypořádacího podílu. Za takové situace promlčecí lhůta nepočínala běžet zvlášť pro každý žalobcem učiněný úkon právní služby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011). V posuzované věci by se však nárok žalobce nepromlčel ani při aplikaci opačného přístupu, neboť smluvní vztah zanikl smrtí [anonymizováno] [příjmení], povinnost zaplatit odměnu za jeho zastupování v řízení přešla na dědice a promlčecí lhůta tak mohla skončit nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo žalovaným potvrzeno nabytí dědictví (§ 643 o. z.). 50. Žalované dále namítaly, že do vyúčtování byly zahrnuty i činnosti, které nespadají pod pojem právní služby, že administrativní činnosti jsou zahrnuty v odměně advokáta, že úkony ze dne 6. 5. 2020 nebyly prokázány a že úkony byly účtovány v nepřiměřené časové dotaci, případně že byly účtovány úkony neúčelné. V první řadě je třeba uvést, že plná moc, která prokazuje, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o poskytování právních služeb, byla podepsána a soudu prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 36/2020 předložena dne 6. 5. 2020. Převzetí zastupování a uzavření dohody o poskytování právních služeb podle odvolacího soudu předpokládá kontakt klienta s advokátem a seznámení se s věcí, v tomto konkrétním případu zahrnovaly první úkony rovně přípravu plné moci a první písemnou komunikaci se soudem, odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně považoval vyúčtované dvě hodiny práce za odpovídající povaze a rozsahu provedené právní služby. Dále je třeba uvést, že z obsahu provedených listin vyplývá, že [anonymizováno] [příjmení] se žalobcem nadále písemně komunikovali, žalobce [příjmení] [příjmení] informoval o úkonech, které v řízení činil, a plnění příkazu dle smlouvy vyplývá i z obsahu spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 7 C 36/2020. Dále je třeba uvést, že při hodnocení důvodnosti nároku žalobce nelze postupovat stejně, jako by bylo nahlíženo na provedené úkony právní služby při rozhodování o náhradě nákladů řízení a posuzovat je přísně z hlediska § 11 advokátního tarifu, tedy zda odpovídají definici úkonu právní služby pro účely rozhodování o mimosmluvní odměně, a jejich účelnosti dle § 142 o. s. ř., neboť primární byly v tomto případě pokyny a požadavky [anonymizováno] [příjmení] a jeho dohoda se žalobcem, a nelze odhlížet ani od toho, že [anonymizováno] [příjmení] byl po část řízení zdravotně indisponován a bylo proto o to více na žalobci, aby komunikoval se soudem a zajišťoval podklady, kontroloval, zda a jaké podklady do spisu předložila protistrana a reagoval na vývoj řízení. Stejně tak nelze vyjít z přesvědčení žalovaných a jejich zástupkyně, že poskytnuté právní služby vyžadovaly menší než účtovanou časovou dotaci, neboť nelze vycházet pouze z doby, kterou by např. vyžadovalo sepsání jednotlivého podání, ale je třeba zahrnout také dobu, kterou vyžaduje příprava podkladů, jejich prostudování a myšlenkové procesy, které vedou k písemně vyjádřenému výsledku. 51. Žalované dále namítaly, že soud prvního stupně překročil návrh žalobce, když nesprávně vyhodnotil částečné zpětvzetí žaloby. Podle protokolu o jednání ze dne 9. 2. 2024 žalobce uvedl, že v případě účtovaného úkonu právní služby spočívajícího v účasti na jednání soudu dne 1. 6. 2021 bere svou žalobu zpět v rozsahu jedné hodiny, když namísto účtovaných tří hodin požaduje odměnu pouze za dvě hodiny práce, následně však své stanovisko korigoval s tím, že se spletl a zaměnil uvedené jednání s jednáním konaným dne 26. 3. 2021 Odvolací soud však v postupu soudu prvního stupně, který řízení v této části částečně nezastavil, nespatřuje pochybení. Z vyúčtování právních služeb žalobce vyplývá, že za jednání, které se konalo dne 1. 6. 2021, nárokoval odměnu pouze za dvě hodiny právní služby. Zpětvzetí žaloby je projevem dispozičního oprávnění žalobce, jeho předpokladem je však existence návrhu, kterým může žalobce disponovat. V tomto případě žalobce návrh přiznání odměny za tři hodiny právních služeb vykonaných v souvislosti s jednáním soudu prvního stupně dne 1. 6. 2021 neučinil, nemohl jej tedy ani v rozsahu třetí hodiny účinně vzít zpět a soud prvního stupně k tomuto úkonu správně nepřihlížel. 52. Soud prvního stupně se podle odvolacího soudu správně vypořádal i s námitkou žalovaných, které zakládaly nedůvodnost nároku žalobce a jeho uplatnění mimo jiné na jeho kolizi s dobrými mravy. 53. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sídleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96). 54. Výkon subjektivního práva směřuje k uskutečnění cíle sledovaného právní normou. Vynucení splnění subjektivní povinnosti někdy může mít za následek újmu na straně povinného subjektu, což je však dané vzájemně opačným postavením účastníků právního vztahu. Protože výkon práva vylučuje protiprávnost, je třeba považovat chování, které směřuje k zákonem předpokládanému výsledku, za dovolené i tehdy, pokud je jeho případným vedlejším následkem vznik majetkové (příp. nemajetkové) újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy by bylo možné považovat pouze takové jednání, jehož cílem by nebylo dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, ale které je v rozporu s dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1582/2012). 55. V nyní posuzované věci však nelze z okolností uváděných žalovanými dovodit, že by žalobce uplatněním svého nároku vůči žalovaným u soudu nesledoval uspokojení své pohledávky a že by cílem tohoto jeho postupu bylo poškození žalovaných. Ostatně z obsahu rozhodnutí č. j. 22 D 1301/2021-159, vydaného v řízení o pozůstalosti vyplývá, že žalobce svou pohledávku ve výši 49 450 Kč přihlásil do pozůstalostního řízení, žalované však tuto pohledávku za zůstavitelem popřely a trvaly na tom, aby pohledávka do pasiv pozůstalosti nebyla zařazena. Na rozpor s dobrými mravy pak nelze usuzovat ani z žalovanými popisovaných okolností, které se však vztahovaly k chování [anonymizováno] [příjmení] k žalovaným a jejich matce, neboť tyto nemají žádný vliv na důvodnost či nedůvodnost nároku účtovat odměnu za poskytnuté právní služby, ani na to, že žalované jako dědičky odpovídají za dluhy [anonymizováno] [příjmení] jako zůstavitele. Důvodem pro zamítnutí návrhu žalobce, jenž se domáhá odměny za zastupování [anonymizováno] [příjmení] v řízení o vypořádání společného jmění manželů, pro rozpor s dobrými mravy, nemůže být ani tvrzené porušení informační povinnosti žalobce ve vztahu k žalovaným a nepředání spisu, který byl v souvislosti s poskytováním právních služeb veden, případný rozpor jednání advokáta se stavovskými předpisy je třeba řešit jinými prostředky. 56. Pokud žalované namítaly, že nejsou odpovědné za vzniklý dluh, neboť jeho splatnost nenastala před smrtí [anonymizováno] [příjmení], je třeba uvést, že na dědice přecházejí dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt (srov. § 171 odst. 2 písm. a) z. ř. s.). Pro zařazení dluhu do pasiv dědictví tak není významné, kdy se dluh stal splatným, jak argumentují žalované, ale to, zda dluh v době úmrtí zůstavitele existoval. Do pasiv dědictví tedy může být zařazen i dluh budoucí, pokud závazek vznikl za života zůstavitele. 57. Důvodná není ani námitka žalovaných, že neodpovídají za dluh [anonymizováno] [příjmení] pro předlužení dědictví. Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Toto pravidlo dopadá na dědice zůstavitele, kteří svým prohlášením vůči pozůstalostnímu soudu dědictví neodmítli a kteří se na základě toho stávají právními nástupci zůstavitele v postavení dlužníků; to platí pro případ, že nejsou v řízení o pozůstalosti dány předpoklady pro jiný způsob skončení řízení, než je potvrzení nabytí dědictví dědicům zůstavitele (např. likvidace pozůstalosti z důvodu jejího předlužení nebo zastavení pozůstalostního řízení z důvodu nemajetnosti zůstavitele, kdy pozůstalostní řízení končí bez určení právního nástupnictví zůstavitele). V tomto případě pozůstalostní řízení skončilo schválením dohody žalovaných o rozdělení pozůstalosti a potvrzením nabytí dědictví oběma žalovaným. Pro rozsah odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele má však význam jiná skutečnost, a to, zda uplatnili výhradu soupisu, neboť pak jsou sice obecně povinni uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze svého ostatního majetku, na úhradu dluhů zůstavitele však nejsou povinni vynaložit víc, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Výše nabytého dědictví se odvíjí od majetku, který byl zařazen do aktiv pozůstalosti a od jeho ocenění ke dni smrti zůstavitele, které bylo provedeno pro účely určení obvyklé ceny aktiv pozůstalosti. V tomto případě žalované uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti, jejíž účinky nebyly relevantním způsobem zpochybněny. Aktiva pozůstalosti po [anonymizováno] [příjmení] byla určena částkou 26 116,18 Kč. Hodnota výše pasiv byla určena částkou 254 024,60 Kč, je tedy zřejmé, že cena dědictví nabytého žalovanými nepostačuje k plnému uspokojení všech dluhů [anonymizováno] [příjmení]. Bylo tedy nutné postupovat podle § 1713 o. z., z něhož lze dovodit, že dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízena likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel pro likvidaci pozůstalosti a skupin uvedených v § 273 z. ř. s . V tomto případě dospěl odvolací soud k závěru, že pohledávka žalobce patří spolu s ostatními pohledávkami do téže skupiny podle § 273 odst. 1 písm. i) z. ř. s . a je nutné posoudit, jakou částku by žalobce obdržel v rámci likvidace pozůstalosti, při níž by se tyto dluhy hradily poměrně. 58. Odvolací soud vyšel z toho, že obvyklá cena aktiv pozůstalosti byla určena částkou 26 116,18 Kč, výše pasiv pozůstalosti 254 024,60 Kč. Odměna za poskytování právních služeb činila 49 450 Kč, celkem by pasiva pozůstalosti za této situace činila 303 474,60 Kč. Pohledávka žalobce tak představuje 16,294 % z pasiv pozůstalosti. Na úhradu této pohledávky tak připadá z aktiv pozůstalosti částka 4 255,40 Kč ( (26 116,18 Kč/100) x16,294) a v tomto rozsahu je žaloba důvodná. 59. Omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele dané výhradou soupisu pozůstalosti se nevztahuje na dluhy, které vznikly vlastním prodlením dědice, k němuž došlo až po zůstavitelově smrti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 24 Cdo 586/2023). Vzhledem k uvedené zásadě uložil odvolací soud žalovaným zaplatit úroky z prodlení z částky 4 255,40 Kč počínaje 28. 7. 2022, neboť žalobce vyzval žalované k zaplacení do sedmi dnů od doručení výzvy, tato výzva byla žalovaným vložena do domovní schránky dne 20. 7. 2022, lhůta poskytnutá k úhradě požadované částky uplynula 27. 7. 2022 a od následujícího dne se žalované ocitly v prodlení. 60. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 45 194,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 450 Kč od 26. 7. 2022 do 27. 7. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 194,60 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení zamítl, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 61. Po změně rozhodnutí podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího. 62. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 63. Ustanovení § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015). 64. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva či právem chráněné zájmy (a v řízení byl úspěšný), obdržel náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, v němž dále vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 727/2000, uveřejněný na www.usoud.cz). 65. V tomto případě byl žalobce v řízení s převážnou částí svého nároku neúspěšný, byl by tak povinen hradit žalovaným náhradu nákladů řízení, odvolací soud však dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu je namístě uplatnit § 150 o. s. ř. a úspěšnějším žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznat. Přihlédl totiž k tomu, že žalobce uplatnil svůj nárok vůči žalovaným jako nástupkyním [anonymizováno] [příjmení] v řízení o pozůstalosti, žalované však jeho nárok odmítly, nepovažovaly ho za prokázaný a trvaly na tom, aby pohledávka nebyla do pasiv pozůstalosti zařazena. Z toho důvodu bylo třeba, aby žalobce svůj nárok uplatnil v samostatném řízení, a ač žalované namítaly, že žalobce měl v řízení o pozůstalosti svůj požadavek na uplatnění pohledávky dále specifikovat a doplnit, nikoli hned podat žalobu, je s ohledem na jejich obranu v nalézacím řízení a postoj k úhradě dluhu zřejmé, že ani po doplnění údajů by své stanovisko k zařazení pohledávky do pasiv pozůstalosti nezměnily. Svůj nesouhlas s nárokem žalobce prezentovaly žalované po celé řízení před soudem prvního stupně a prakticky i po celé odvolací řízení, na otázku aplikace § 150 o. s. ř. tedy nemá podle odvolacího soudu vliv ani skutečnost, že při jednání dne 5. 12. 2024 žalované nabídly žalobci možnost uzavřít smír, jímž by se zavázaly zaplatit částku 4 255 Kč bez příslušenství, což žalobce odmítl. Dále nelze odhlédnout od toho, že odvolací soud shledal co do základu nárok žalobce důvodným, nicméně jeho neúspěch je dán výsledkem řízení o pozůstalosti a limitací rozsahem toho, co žalované jako dědičky v řízení o pozůstalosti nabyly. Z obsahu usnesení soudu prvního stupně, jímž byl schválen smír žalovaných a [jméno] [příjmení] v řízení o vypořádání společného jmění, však vyplývá, že majetek větší hodnoty ve společném jmění připadl na základě uvedené dohody matce žalovaných, aniž by byla povinna do pozůstalosti zaplatit jakoukoli částku na vypořádání, zatímco do pozůstalosti v důsledku tohoto jednání žalovaných připadly pouze pohledávky [anonymizováno] [příjmení] z účtů vedených na jeho jméno a tedy aktiva pozůstalosti byla tímto významně snížena. 66. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu Praha-východ (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Dovolání nelze podat jen proti výrokům o nákladech řízení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 12. prosince 2024 JUDr. Martina Štolbová předsedkyně senátu