USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. srpna 2024, č. j. 34 C 149/2024-38, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 23. srpna 2024, č. j. 34 C 149/2024-38 (dále jen„ napadené rozhodnutí“), bylo zastaveno řízení (výrok I.) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně řízení zastavil podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť k vypořádání společného jmění manželů účastníků, kteří jsou státními občany Rumunska, jsou podle čl. 27 odst. 1 a 4 Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem příslušné rumunské soudy. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, na kterou žalobkyně odkazovala, není aplikovatelná, neboť žalobkyně, na rozdíl od žalovaného, není státní občanskou Moldavské republiky. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně zavinila zastavení řízení, a žalovanému žádné náklady nevznikly. 3. Proti napadenému rozhodnutí se včas odvolala žalobkyně, která se domáhá jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvádí, že je také občankou Moldavské republiky, a je proto aplikovatelná smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, a to konkrétně čl. 25 odst. 1 ve spojitosti s čl. 37. Oba účastnící jsou občany Moldavské republiky, mají dosud trvalé bydliště v České republice a hlavní majetek (rodinný dům) se nachází v České republice. Podle § 88 písm. b) o. s. ř. je k řízení příslušný soud prvního stupně. I kdyby nebyla aplikovatelná výše uvedená mezinárodní smlouva, není použitelná smlouva o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem. Jestliže jsou účastníci občany Rumunka, tedy i občany Evropské unie, mělo by být aplikováno nařízení Rady (EU) 2016/1103 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství, podle jehož čl. 6 písm. a) a b) je příslušným soudem soud členského státu, kde měli manželé obvyklý pobyt, případně kde měli poslední společný pobyt. V obou případech se jedná o český soud, konkrétně soud prvního stupně. Soud prvního stupně, ač zastavil řízení před prvním jednáním ve věci, nevrátil žalobkyni část soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). 4. K výzvě odvolacího soudu žalobkyně sdělila, že oba účastníci nabyli státní občanství Moldavské republiky narozením, resp. jejím oddělením ze Svazu sovětských socialistických republik, občanství Rumunska ona v roce 2014 a žalovaný v roce 2015. 5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně zahájila řízení o vypořádání společného jmění manželů dne 29. května 2024. Do vypořádání zahrnula nemovité věci v obci a katastrálním území Tuchoměřice, dvě bytové jednotky v Balti v Moldavské republice, hypoteční úvěr u [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [právnická osoba], vybavení rodinného domu, bankovní účty žalovaného. V žalobě uvedla, že se byla„ nucena“ v říjnu 2023 přestěhovat i s dětmi do Moldavské republiky, kde bydlí, zatímco žalovaný užívá nemovité věci v České republice. K žalobě přiložila rozvodový list o rozvodu manželství účastníků dne 26. 12. 2023, vystavený matričním úředníkem Agentury služeb pro veřejnost v Riscani v Moldavské republice, podle kterého se oba účastníci narodili v Moldavské republice. Dále rozsudek Soudu v Drochii, sídlem v Riscani ze dne 23. 11. 2023 o rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno], okres [anonymizováno], a o určení bydliště nezletilých dětí u žalobkyně. Žalovaný je v České republice evidován jako státní občan Rumunska a Moldavské republiky, s trvalým pobytem na adrese [adresa], žalobkyně jako státní občanka Rumunska, s trvalým pobytem na adrese [adresa]. K odvolání připojila žalobkyně občanský průkaz vydaný dne 23. 8. 2011 na dobu do 22. 8. 2031 Moldavskou republikou. 8. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 9. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. 10. Podle čl. 62 nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016, provádějícího posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen„ Nařízení“), tímto nařízením není dotčeno uplatňování dvoustranných či vícestranných úmluv, jejichž smluvními stranami jsou v okamžiku přijetí tohoto nařízení nebo rozhodnutí podle čl. 331 odst. 1 druhého nebo třetího pododstavce Smlouvy o fungování EU jeden nebo více členských států a které se týkají otázek upravených tímto nařízením, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 351 Smlouvy o fungování EU (odst. 1). Bez ohledu na odstavec 1 má toto nařízení ve vzájemných vztazích členských států přednost před úmluvami uzavřenými mezi nimi, a to v rozsahu, ve kterém se tyto úmluvy týkají otázek upravených tímto nařízením (odst. 2). 11. Podle bodu 50 preambule Nařízení, pokud toto nařízení odkazuje na státní příslušnost jakožto na hraniční určovatel, je otázka toho, jak posuzovat osobu s vícenásobnou státní příslušností, předběžnou otázkou, která nespadá do oblasti působnosti tohoto nařízení a měla by být přenechána vnitrostátnímu právu včetně případných mezinárodních úmluv, při plném respektování obecných zásad Unie. Toto posouzení by nemělo mít účinek na platnost volby práva učiněné v souladu s tímto nařízením. 12. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 13. Podle § 28 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém, je-li někdo v rozhodné době zároveň občanem několika cizích států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled, pokud vzhledem k životním poměrům osoby nepřevažuje výrazně její poměr k jinému cizímu státu, jehož je občanem; v takovém případě rozhoduje státní příslušnost tohoto státu. 14. Podle čl. 25 vyhlášky č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, osobní majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště (odst. 1). Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou (odst. 2). Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany a má-li jeden z nich bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště (odst. 3). Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3, společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se právního řádu smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh (odst. 4). K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a 3. V případě uvedeném v odstavci 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních stran (odst. 5). 15. Podle čl. 37 vyhlášky č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany. 16. Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 16/2009 Sb. m. s. je ve vztazích mezi Českou republikou a Moldavskou republikou považována za platnou Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. srpna 1982), vyhlášená pod č. 95/1983 Sb. (dále jen„ smlouva o právní pomoci s Moldavskou republikou“). 17. Podle čl. 27 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 1/1996 Sb., Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem (dále jen„ smlouva o právní pomoci s Rumunskem“), osobní a majetkové vztahy manželů se řídí zákonem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou (odst. 1). Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý je státním občanem druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště (odst. 2). Pokud v případě uvedeném v odstavci 2 jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území měli poslední společné bydliště (odst. 3). Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž zákonem se tyto vztahy řídí. V případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom použijí právního řádu svého státu (odst. 4). 18. Soud prvního stupně správně uzavřel, jestliže žalobkyně a žalovaní nejsou státními občany České republiky a část předmětu řízení (dvě bytové jednotky) se nachází v Moldavské republice, jde o řízení s tzv. mezinárodním prvkem a jako první je třeba vyřešit otázku mezinárodní pravomoci soudů. 19. Česká republika je signatářem Nařízení, které bylo přijato v režimu posílené spolupráce a na jejím území Nařízení platí. Této posílené spolupráce se však neúčastní všechny členské státy Evropské unie, mezi nimi je i Rumunsko, jehož občany jsou oba účastníci, a logicky ani Moldavská republika, která není ani členem Evropské unie. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení je proto třeba postupovat podle mezinárodní smlouvy o právní pomoci; článek 62 odst. 2 Nařízení se v projednávané věci neuplatní. 20. Oba účastníci mají shodné dvojí státní občanství, Rumunska a Moldavské republiky. Podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém při vícenásobné státní příslušnosti, kterou mají jako hraniční určovatel obě výše citované dvoustranné mezinárodní smlouvy o právní pomoci, by byla rozhodnou ta státní příslušnost, kterou účastníci nabyli naposledy, tedy Rumunska. V takovém případě by bylo namístě postupovat podle smlouvy o právní pomoci s Rumunskem, podle které by byla dána, jak správně uzavřel soud prvního stupně, mezinárodní pravomoc rumunských soudů. Citované ustanovení však stanoví výjimku, podle níž bude osoba považována za státního příslušníka toho státu, k němuž vzhledem k životním poměrům převažuje výrazně její poměr. Jak vyplývá z obsahu spisu, účastníci kromě státního občanství žádný poměr k Rumunsku nemají. Mají jej však k Moldavské republice, na jejímž území se oba narodili, uzavřeli zde manželství, jejich manželství zde bylo rozvedeno, žalobkyně na území Moldavské republiky s dětmi účastníků od října 2023 žije a účastníci mají na území Moldavské republiky i společný nemovitý majetek. Z uvedeného vyplývá, že oba účastníci mají převažující poměr k Moldavské republice, proto je rozhodující státní příslušnost tohoto státu. Pravomoc soudu v projednávané věci je tak namístě posoudit podle smlouvy o právní pomoci s Moldavskou republikou (viz body 14. a 16. odůvodnění tohoto usnesení). 21. Podle čl. 25 odst. 1 smlouvy o právní pomoci s Moldavskou republikou je prioritním hraničním určovatelem společné bydliště, který však není stabilizován k určitému časovému okamžiku. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. března 2022, sp. zn. 22 Cdo 2855/2020, uzavřel, že v případě vypořádání majetkových vztahů manželů s mezinárodním prvkem (jež jsou v českém právním řádu upraveny institutem společného jmění manželů) je nutné právně významné skutečnosti, na základě kterých má být stanoveno rozhodné právo a mezinárodní pravomoc soudů, posuzovat podle stavu v okamžiku zániku majetkových vztahů mezi manžely. Pokud má být stanovena mezinárodní pravomoc soudu na základě čl. 25 odst. 5 uvedené smlouvy ve spojení s jejím čl. 25 odst. 1 podle společného bydliště manželů, je nutno posoudit otázku společného bydliště účastníků řízení ke dni zániku jejich společných majetkových vztahů, tedy (v posuzované věci) ke dni zániku jejich manželství. Z žaloby a z v řízení žalobkyní předložených dokladů se podává, že ke dni zániku společného jmění manželů (prosinec 2023) účastníci neměli žádné společné bydliště. Není proto dána mezinárodní pravomoc českých soudů podle společného bydliště. Jestliže účastníci jsou státními občany Moldavské republiky, žalobkyně má bydliště na území Moldavské republiky a žalovaný na území České republiky, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem Moldavské republiky a tím je dána i mezinárodní pravomoc moldavských soudů v řízení o vypořádání společného jmění manželů (čl. 25 odst. 2 ve spojení s čl. 25 odst. 1 smlouvy o právní pomoci s Moldavskou republikou). Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že jelikož ani jeden z účastníků není státním občanem České republiky, nelze určit pravomoc soudu za použití čl. 25 odst. 5 uvedené smlouvy ve spojení s jejím čl. 25 odst. 3 a 4. 22. Poukazovala-li v odolání žalobkyně na čl. 37 smlouvy o právní pomoci s Moldavskou republikou, je třeba uvést, že se vztahuje např. na řízení o určení (ne) existence práva k nemovité věci, o zrušení a vypořádání společného práva k nemovité věci, o určení (ne) platnosti právního jednání týkajícího se takové věci. Vedení takových řízení není podmíněno existencí jedné specifické právní skutečnosti (existencí manželství), jež by se dotýkala pouze fyzických osob ve zvláštním právním postavení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 6067/2016). Mezinárodní pravomoc soudu v řízení o vypořádání společného jmění manželů proto nelze podle čl. 37 uvedené smlouvy o právní pomoci posuzovat. 23. Projednání a rozhodnutí věci cizozemským soudem nepřekáží ani skutečnost, že rozhodnutí soudu o vypořádání majetkových vztahů manželů, je-li předmětem vypořádání i právo k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí, je vkladovou listinou pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí (srovnej čl. 54 a 56 smlouvy o právní pomoci s Moldavskou republikou a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 6067/2016). 24. Jestliže je k rozhodnutí v projednávané věci podle čl. 25 odst. 5 za použití čl. 25 odst. 2 smlouvy o právní pomoci s Moldavskou republikou dána mezinárodní pravomoc soudů Moldavské republiky, je třeba řízení pro nedostatek neodstranitelné podmínky řízení (pravomoc českých soudů) podle § 104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavit. 25. Vzhledem ke všemu výše uvedenému nezbývá než uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, proto odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok. 26. Podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení, když žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly. 27. O vrácení soudního poplatku rozhodne soud prvního stupně podle § 10 zákona o soudních poplatcích. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 19. prosince 2024 JUDr. Martina Štolbová předsedkyně senátu