č. j. 51 A 26/2024- 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce:  M. Ž.   bytem X   zastoupený advokátem JUDr. Filipem Matoušem   sídlem Lazarská 11/6, 120 00  Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21  Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2024, č. j. 007381/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se na základě žaloby podané podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zabývá tím, zdali správní orgány správně posuzovaly uvedení stavební parcely namísto parcely pozemkové ve výroku rozhodnutí o odstranění stavby jako zřejmou nesprávnost, kterou lze opravit postupem podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Soud vzhledem k okolnostem projednávané věci dospěl k závěru, že správní orgány se žádné vady nedopustily. Soud dále poznamenává, že pro větší přehlednost zvýraznil tučně či podtržením nebo obojím některé údaje vztahující se k označování parcely (viz níže). Podstatné okolnosti plynoucí ze správního spisu 2. Městský úřad Jílové u Prahy (dále jen „stavební úřad“) zahájil oznámením doručeným žalobci dne 11. 1. 2017 řízení o odstranění stavby pro rodinnou rekreaci na pozemku parc. č. st. XA a pozemku parc. č. XB v katastrálním území X (dále jen „stavba“; všechny níže uváděné pozemky se nacházejí v témže katastrálním území). Stavební úřad totiž při ústním jednání spojeném s ohledáním na místě konaném dne 3. 1. 2017 zjistil, že žalobce odstranil původní stavbu pro rodinnou rekreaci na pozemku parc. č. st. XA a bez povolení stavebního úřadu zahájil provádění stavby, o níž se řízení vede, v rozporu s § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinném do 30. 6. 2024. 3. Usnesením ze dne 2. 5. 2017 stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušil, neboť žalobce dne 9. 2. 2017 podal žádost o dodatečné povolení stavby. Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2018 byla tato žádost zamítnuta. Právní moci nabylo posledně zmíněné rozhodnutí dne 3. 8. 2020 po zamítnutí žalobcova odvolání žalovaným. 4. V průběhu správního řízení byla v daném katastrálním území provedena změna číslovaní parcel. Původní stavební parcela č. XA byla přečíslována na pozemkovou parcelu č. XC. Parcely č. XB se přečíslování nedotklo. 5. Žalobce následně dne 31. 3. 2021 stavebnímu úřadu ohlásil odstranění části předmětné stavby. V ohlášení uvedl, že stavba stojí na pozemcích parc. č. XC (tedy bez zkratky „st.“ – pozn. soudu) a parc. č. XB. Současně předložil upravenou projektovou dokumentaci. Nicméně např. v průvodní zprávě z října 2020 byla stavba označena jako „X, parcela č. st. XC a XB (tedy se zkratkou „st.“ – pozn. soudu) k. ú. X“. Stavební úřad vyrozuměl žalobce dne 5. 5. 2021 o pokračování v řízení o odstranění stavby zahájeném dne 11. 1. 2017 (ve vyrozumění nesprávně uvedeno dne 5. 1. 2017 – pozn. soudu) a doplněném na žádost ze dne 31. 3. 2021. Ve vyrozumění stavební úřad specifikoval, že se projednávaná stavba nachází na pozemcích parc. č. st. XC (tedy se zkratkou „st.“) a parc. č. XB. 6. Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2021, č. j. MJuP/06722/2021 (dále jen „rozhodnutí o odstranění stavby“), stavební úřad nařídil odstranění části stavby, a to „Stavební úpravy, bourací práce a změna dispozičního řešení stavby pro rodinnou rekreaci Jílové u Prahy, Luka pod Medníkem (dále jen „stavba“) na pozemku st. p. XC, parc. č. XB v katastrálním území X“. 7. Následně stavební úřad rozhodnutím ze dne 27. 4. 2023, č. j. MJuP/04333/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), opravil zřejmou nesprávnost ve výroku rozhodnutí o odstranění stavby, a to označení „typu pozemku“, konkrétně opravil text „na pozemku st. p. XC, parc. č. XB“ na text „pozemku parc. č. XC  a XB“. 8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541 (dále jen „rozsudek č. j. 1 Afs 58/2009-541“), argumentoval, že opravu označení pozemku nelze považovat za opravu zřejmých nesprávností. Dále uváděl, že stavební úřad přistoupil k opravě po téměř 2 letech, přičemž taková prodleva vnáší nejistotu do očekávání účastníků. Žalobce rovněž podotkl, že označení pozemků nelze libovolně zaměňovat. 9. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Odmítl, že by provedená oprava mohla jakkoliv změnit předmět vedeného řízení o odstranění stavby. Dále uvedl, že odkazovaný rozsudek NSS povoluje opravu identifikačních údajů a dat, je-li srozumitelné, jaké osobě práva a povinnosti vznikají. I v projednávaném případě nebyla stavba identifikována jen jediným pozemkem. Pozemek parc. č. XC je obklopen pozemkem parc. č. XB. Stavební úřad uvedl konkrétní popis i vlastníka odstraňované stavby. 10. Žalovaný dodal, že v řešeném katastrálním území se nachází pozemek parc. č. st. XC. Nicméně dle správního spisu je zřejmé, že žalobce nemohl nabýt dojmu, že je mu ukládáno odstranění stavby na tomto pozemku. Stavební úřad navíc daný pozemek označoval chybně již od zahájení řízení. Žalobce proti tomu nic nenamítal. Obsah podání účastníků 11. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Tvrdí, že z rozsudku č. j. 1 Afs 58/2009-541 plyne, že nešlo o opravu zřejmé nesprávnosti. Stavební úřad zaměnil přímo označení pozemku, čímž je dotčen celý merit rozhodnutí a předmět řízení, jak ostatně uváděl i sám žalovaný. Prvostupňové rozhodnutí mění prakticky celý význam rozhodnutí o odstranění stavby. Stavební úřad jej nadto vynesl po téměř 2 letech, čímž vnesl právní nejistotu do očekávání účastníků správního řízení. Dále žalobce namítá, že z napadeného rozhodnutí se de facto podává, že účastník má vědět, že může dojít k chybě stavebního úřadu, a pokud k ní dojde, má předpokládat správný postup či skutečný úmysl správního orgánu. 12. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Tvrdí, že žalobce opakuje argumentaci uvedenou v zamítnutém odvolání. Nešlo o chybné číslování, nýbrž „pouze“ o záměnu označení „parcelního pozemku za stavební“. Opravou této chyby (písařského pochybení) nebyla žalobci uložena rozdílná povinnost. Obsah rozhodnutí o odstranění stavby nebyl změněn. Stavba byla specifikována pomocí dalších identifikátorů (popisem, vlastníkem, druhým pozemkem). Žalobce nijak nedoložil, že by se v důsledku provedené opravy ocitl v právní nejistotě. Náprava překlepu nemohla žalobce jakkoliv zmást. Doba vydání prvostupňového rozhodnutí není relevantní, neboť postup podle § 70 správního řádu není časově omezen. Žalovaný nesouhlasí, že by přenášel zodpovědnost za kontrolu správnosti úředního postupu na účastníky řízení. Žalobce naznačuje, že 2 roky předpokládal, že má povinnost odstranit stavbu, která není v jeho vlastnictví a ani jím nebyla zbudována. Žalovaný má za to, že písařská chyba byla tak nevýznamná, že si jí sám žalobce do vydání prvostupňového rozhodnutí nevšiml. Dle názoru žalovaného je žaloba účelovým prostředkem k delegitimizaci rozhodnutí o odstranění stavby. 13. V replice žalobce uvádí, že prvostupňovým rozhodnutím mu byla uložena rozdílná povinnost. Rozhodnutí o odstranění stavby se na nemovitost žalobce (v replice patrně chybně uvedeno žalovaného – pozn. soudu) nevztahovalo a nezavazovalo jej k odstranění stavby. Žalobce nepředpokládal, že má odstranit cizí stavbu. Naopak se domníval, že stavební úřad operuje s takovou odborností a dostatečnými informacemi, aby vydal rozhodnutí prosté jakýchkoli vad. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 15. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a shrnuli jejich podstatné body. Dokazování soud neprováděl, neboť si při posouzení věci vystačil s obsahem správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Posouzení věci soudem 16. Mezi žalobcem a žalovaným se vede spor o to, zdali stavebním úřadem opravený údaj ve výroku rozhodnutí o odstranění stavby je zřejmou nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu. Dle tohoto ustanovení platí, že „[o]pravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen.“ 17. Z bodu 65 žalobcem odkazovaného rozsudku č. j. 1 Afs 58/2009-541 se podává, že „[i]nstitut opravy zřejmých nesprávností v písemném odůvodnění rozhodnutí podle § 70 správního řádu lze aplikovat pouze na zjevné omyly ohledně údajů, které jsou však dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími jejich správné znění. S odkazem na toto ustanovení nelze naopak měnit vlastní skutková zjištění či jejich již provedené právní hodnocení, na jejichž základě bylo ve věci rozhodnuto. Není tedy možné, aby se z (sic!) odkazem na uvedené ustanovení měnil obsah rozhodnutí. Takový postup by nasvědčoval libovůli rozhodování správního orgánu a byl by jednoznačně v rozporu s principem právní jistoty (obdobně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 237/02, N 38/29 SbNU 327). Tento institut tak umožňuje jen odstraňování chyb, kterých se dopustil správní orgán ve vydaných rozhodnutích, tedy opravy různých méně významných překlepů a zkomolenin, opravy dat a rodných čísel, ale také opravy početních chyb. Opravným rozhodnutím (usnesením) však nemůže dojít ke změně vlastních, opravovaným rozhodnutím stanovených, práv a povinností.“ 18. Z judikatury dále vyplývá, že za zjevnou nesprávnost může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (viz rozsudek NSS ze dne 10. 7. 2024, č. j. 4 As 361/2023-66, bod 74, a dále např. rozsudek NSS ze dne 3. 11. 2011, č. j. 4 Ads 139/2011-400, jenž se vyjadřoval k obdobně formulovanému § 54 odst. 4 s. ř. s.). 19. Soud konstatuje, že správní orgány nikterak nepochybily a postupovaly plně v souladu s § 70 správního řádu. 20. Předně soud souhlasí s žalovaným, že se žalobce v žalobě fakticky omezil na rekapitulaci odvolacích námitek. Smyslem soudního přezkumu přitom není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené. V případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí proto soud může odkazovat na odůvodnění správního orgánu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47). Žalobcem zvolená procesní strategie nadto relevantně nezpochybňuje závěry žalovaného, jenž se s odvoláním přesvědčivě vypořádal. 21. Žalovaný řádně aplikoval výše shrnutou judikaturu na případ žalobce a správně uzavřel, že prvostupňové rozhodnutí opravovalo zřejmou nesprávnost v rozhodnutí o odstranění stavby. Ze shora uvedeného plyne, že postupem podle § 70 správního řádu není přípustné provádět takové změny, které by ve svém důsledku vedly k přiznání, resp. uložení odlišných práv a povinností, než které opravované rozhodnutí stanovovalo. Opravit lze pouze zřejmou chybu, na níž lze usuzovat z odůvodnění rozhodnutí či kontextuálních souvislostí projednávané věci. Její opravou se nezasahuje do stanovených práv a povinností, neboť správní orgán se jí dopustil omylem. Obsah opravovaného rozhodnutí proto musí být z materiálního hlediska stejný před i po provedení opravy zjištěné zřejmé nesprávnosti. 22. Soud ve shodě se správními orgány považuje opravovaný údaj – označení stavební parcely namísto pozemkové – za zřejmou nesprávnost. Od zahájení řízení o odstranění stavby totiž nemohly vzniknout jakékoliv pochybnosti ohledně předmětu řízení, a tedy jaká povinnost byla žalobci rozhodnutím o odstranění stavby uložena. V oznámení o zahájení řízení, které bylo žalobci doručeno dne 11. 1. 2017, vymezil stavební úřad předmět řízení tak, že se povede o odstranění stavby žalobce na pozemku parc. č. st. XA a pozemku parc. č. XB. Mapové podklady a např. protokoly o ohledání stavby na místě samém založené ve správním spisu potvrzují, že se jedná o stavbu žalobce pro rodinnou rekreaci, kterou žalobce začal po odstranění původní stavby provádět, aniž by k tomu měl příslušné povolení stavebního úřadu. O specifikaci ani umístění stavby nebylo mezi žalobcem a stavebním úřadem žádného sporu. Ostatně z průběhu celého správního řízení o odstranění stavby nelze zjistit, že by se sebemenší pochybnost o předmětu vedeného řízení vyskytla. 23. Následně však (jak již konstatováno v odst. 4 odůvodnění tohoto rozsudku) došlo v daném katastrálním území k přečíslování parcel, přičemž pozemek parc. č. st. XA byl nově přečíslován na pozemek parc. č. XC. Pozemku parc. č. XB se přečíslování nedotklo. 24. Tato skutečnost podle soudu přispěla k zřejmému omylu, kterého se stavební úřad dopustil, neboť v řízení poté začal používat nesprávné označení pozemku parc. č. XC jako stavební parcely. Nutno dodat, že svůj díl na této chybě nese sám žalobce. Soud si povšiml, že v jím doložené projektové dokumentaci se na více místech uvádí, že stavba stojí na „parcele č. st. XC a XB“. Lze se tudíž domnívat, že stavební úřad toto nesprávné označení parcely č. XC jako stavební převzal právě z listin doložených žalobcem. Chybné označení daného pozemku totiž začíná stavební úřad používat od vyrozumění žalobce ze dne 5. 5. 2021 o pokračování řízení o odstranění stavby, tedy poté, co žalobce v řízení doložil projektovou dokumentaci s vadným údajem a co byla pravomocně zamítnuta jeho žádost o dodatečné povolení stavby. Z projektové dokumentace se ale zároveň podává, že se týká stavby, ohledně níž bylo řízení o jejím odstranění zahájeno. Nelze z ní dovodit, že by byla zhotovena ke stavbě na pozemku parc. č. st. XC, který se rovněž v příslušném katastrálním území nachází. 25. Žalovaný si byl existence pozemku parc. č. st. XC vědom, ale příhodně argumentoval, že se tento pozemek nachází více než 1,15 km vzdušnou čarou od pozemků žalobce, vlastní jej na řízení nezúčastněná osoba a stojí na něm jiný druh stavby – rodinný dům. Soud souhlasí, že žalobce nemohl v důsledku chybně uvedeného údaje stavebním úřadem nabýt dojmu, že je mu ukládáno odstranění rodinného domu na pozemku parc. č. st. XC. Z okolností projednávané věci je jednoznačné, že se řízení o odstranění stavby od počátku vedlo ohledně stavby žalobce pro rodinnou rekreaci na pozemcích parc. č. XC a XB. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně připomněl, že pozemek parc.  č. XB obklopuje celý pozemek parc. č. XC. I tato skutečnost přispívá k identifikaci stavby, jež má být dle rozhodnutí o odstranění stavby odstraněna. Žalobce proto nemusel předpokládat skutečný úmysl stavebního úřadu, jak v žalobě uvádí. Předmět řízení i vydaného rozhodnutí byl bez důvodných pochybností zjevný. 26. Soud s ohledem na výše uvedené nepřisvědčuje žalobci, že by stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím změnil předmět vedeného řízení o odstranění stavby. Z ničeho nevyplývá, že by se rozhodnutí o odstranění stavby původně týkalo jiné stavby než žalobcem vlastněné stavby pro rodinnou rekreaci na pozemcích parc. č. XC (v době zahájení řízení byl tento pozemek označen parc. č. st. XA) a XB. Ostatně, již výše bylo uvedeno (viz odst. 5 a 6), že sám žalobce uváděl správné označení parcely č. XC např. v oznámení o odstranění části nepovolené stavby a také v blanketním odvolání proti nařízení odstranění části stavby. Učinil tak mj. i v blanketním odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí jeho žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 2. 1. 2018, č. j. MjuP/00032/2018, v němž shodně jako stavební úřadu uvedl, že jde o stavbu na pozemku parc. č. XC (původně st. p. č. XA). 27. Opravovaný údaj proto byl zřejmou nesprávností podle § 70 správního řádu, k níž došlo selháním v mechanické činnosti oprávněné úřední osoby, která zjevně chybné označení pozemku přepsala z žalobcem doložené projektové dokumentace do rozhodnutí o odstranění stavby.  28. Nedůvodná je rovněž námitka, že stavební úřad do řízení vnesl právní nejistotu, neboť k opravě přistoupil až po 2 letech. Žalovaný se s obdobnou námitkou vypořádal přinejmenším implicitně tím, že správně dovodil, že žalobce nemohl být od vydání rozhodnutí o odstranění stavby jakkoli zmaten, jakou stavbu má odstranit. Jak soud rozvedl shora, od zahájení řízení o odstranění stavby nepanoval žádný spor o tom, jaké stavby se řízení a v něm vydané rozhodnutí týká. Opravou identifikované zřejmé nesprávnosti proto nemohlo být zasaženo do právní jistoty žalobce. Postup podle § 70 správního řádu nadto není nijak časově omezen, jak žalovaný v řízení před soudem argumentuje. Nelze vyloučit, že i na zřejmou nesprávnost se přijde až s určitým časovým odstupem, typicky při následných úkonech či aplikaci vydaného rozhodnutí. V této věci si chyby stavební úřad povšiml, když rozhodnutí o odstranění stavby a příslušný spis připravoval k nucenému výkonu (viz jeho stanovisko k podanému odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí). Fakt, že do té doby žalobce na zřejmou nesprávnost neupozornil, dle soudu rovněž svědčí o tom, že o obsahu rozhodnutí o odstranění stavby neměl žádnou pochybnost. Jeho nynější aktivita pak opravdu spíše vypovídá o účelové snaze všemi možnými procesními prostředky zabránit nucenému odstranění stavby, k čemuž sám patrně dobrovolně nepřistoupil.  Závěr a náklady řízení 29. Jelikož nejsou uplatněné námitky důvodné a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i z úřední povinnosti, žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. 30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o žalobě žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 31. října 2024 JUDr. Věra Šimůnková v. r. předsedkyně senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.