č. j. 51 A 5/2024- 44   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: M. V.  bytem X  zastoupený Mgr. Alešem Miklem, advokátem  sídlem Palackého 211, Turnov proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje  sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2023, č. j. 148220/2023/KUSK, takto:I.          Žaloba se zamítá. II.       Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí1.         Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mnichovo Hradiště (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 9. 2023, č. j. MH-OD/11019/2021-21 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), odňato řidičské oprávnění pro skupiny vozidel C a T, a tím i práv k řízení motorových vozidel zařazených do skupiny C1, a to proto, že při udělení resp. rozšíření řidičského oprávnění nesplňoval podmínku odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. 2.         Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se žalobce dne 22. 1. 2020 v 8:21:34 hod. dostavil do počítačové místnosti Městského úřadu Varnsdorf, kde začal na počítači vykonávat zkoušku z testu předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy za účelem získání řidičského oprávnění pro skupiny vozidel C a T. Přestože je obecně známo, že zkouška je samostatným úkonem uchazeče, při které je komisař pouze administrátorem a jakákoli jeho asistence je nepřípustná a není mu dovolena, komisař žalobci test zkontroloval a nejméně v deseti případech mu napověděl opravu chybné odpovědi, a to s vědomím žalobce a s jeho konkludentním souhlasem. Žalobce z testu prospěl pouze z důvodu, že mu komisař pomohl opravit 10 z celkem 11 chyb, kterých se dopustil. Nebyly tak zákonným způsobem ověřeny znalosti z předpisů a zdravotnické přípravy, tudíž žalobce nemohl získat odbornou způsobilost. Správní orgány vycházely především z kamerových záznamů pořízených se souhlasem státního zástupce. Jednoznačně z nich vyplývá, že zkušební komisař Š. v čase 8:34:34 hod. přistoupil k žalobci, kontroloval jeho odpovědi a instruoval žalobce (gesty rukou a nohou), jak odpovědět nebo jak opravit chyby. Žalobce se instrukcemi ihned řídil a ukončil test až po kontrole od komisaře. Je proto zřejmé, že o kontrole a instrukcích ze strany komisaře ještě před začátkem testu věděl. Žalovaný nonverbální instrukce komisaře porovnal s obrazovým záznamem některých částí testu, které se žalobci zobrazily na monitoru. Znakem potvrzujícím změny odpovědí je zřetelný pohyb kurzoru myši rukou žalobce, kdy při změně odpovědi pohybuje rukou doleva, kde zaklikne správnou odpověď, a zpět, kde kliká na další otázku. Pokud v odpovědi chyba není, žalobce rukou doleva nepohybuje a překlikne na další otázku. Byť pokyny komisaře prsty (palec = odpověď A; palec s ukazovákem = odpověď B; palec, ukazovák a prostředníček = odpověď C) nejsou na záznamu zřetelné, odpovídá kontrola i chování komisaře jeho postupu u ostatních uchazečů, u nichž jsou pokyny zjevné. Skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem, a proto by byl výslech komisaře Š. nadbytečný. Obsah podání účastníků 3.         Žalobce v žalobě namítal, že v řízení nebyly obstarány dostatečné technické podklady, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že žalobce opravil chyby v testu na popud jiné osoby, a rozhodnout tak o odnětí řidičského průkazu. Spis neobsahuje výstup z uživatelského pozadí zkušebního e-testu, který by zaznamenal skutečnou aktivitu žalobce při zpracování testu. Správní orgány vycházely z porovnání základního zobrazení testových otázek, jež bylo součástí testu žalobce, se zcela nezřetelnou aktivitou žalobce na neprůkazném videozáznamu. Z videozáznamu není vidět, co a kdy se na počítači zobrazovalo, ani co, kdy a kde žalobce označil za správnou odpověď. Záznam ani nezachycuje komunikaci mezi žalobcem a osobou, která k němu v průběhu testu přistoupila. Nelze z něj dovodit, co se v místnosti odehrálo a jakým způsobem se to promítlo do řešení testu. Správní orgány měly vyslechnout zkušebního komisaře Š., kterému přičítají hlavní roli při opravě chyb v testu, tím spíše, pokud to žalobce navrhoval. 4.         Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření uvedl, že si správní orgán I. stupně pokusil od Ministerstva dopravy vyžádat výstup z uživatelského pozadí s aktivitou žalobce, nicméně ministerstvo sdělilo, že takovými výstupy nedisponuje, protože aplikace, ve které se test skládá, aktivitu nezaznamenává. I přes absenci takového výstupu bylo možné na základě provedených důkazů dospět k závěru, že žalobce nevyplňoval testové otázky sám, ale v přímé součinnosti na základě minimálně nonverbálních pokynů zkušebního komisaře Š. Tento závěr plyne z kamerového záznamu, který byl porovnán se záznamy chování a komunikací komisaře s dalšími osobami, které test skládaly. Správní orgány popsaly způsob, jakým komisař směřoval žalobce, jak správně odpovědět. I Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 1. 8. 2023, č. j. 59 A 26/2023-34, považoval kamerový záznam zachycující komisaře Š., jak pomáhá s testy uchazečům, za dostatečný. Z tohoto důvodu nebylo nutné komisaře vyslýchat. Jeho výslech by byl nadbytečný, což žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil. Průběh jednání před soudem5.         Při jednání účastníci setrvali na svých procesních návrzích a odkázali na svá písemná podání. 6.         Soud doplnil dokazování obžalobou Okresního státního zastupitelství v Děčíně, kterou byl zkušební komisař R. Š. obžalován ze zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, neboť měl jako zkušební komisař v době od 7. 1. 2020 do 17. 8. 2020 ve zkušební místnosti Městského úřadu ve Varnsdorfu jednak rezignovat na povinnost kontrolovat zákonnost zkoušek žadatelů o řidičský průkaz, jednak měl těmto žadatelům radit, kontrolovat a opravovat testy v aplikaci eTesty před skončením zkoušky. Podle obžaloby měl tímto způsobem mj. žalobci umožnit dne 22. 1. 2020 úspěšně složit test k rozšíření řidičského oprávnění pro skupinu C. Dále soud vycházel z obsahu správního spisu, jímž se dokazování neprovádí [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008‑117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu7.         Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů, vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s). Posouzení důvodnosti žaloby8.         Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 9.         Podle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. 10.     Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 11.     Podle § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. 12.     Podle § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. 13.     Podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu řidičské oprávnění lze udělit pouze osobě, která je odborně způsobilá k řízení motorových vozidel. 14.     Podle § 90 odst. 1 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění může být uděleno pouze osobě, která získala odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu (dále jen "odborná způsobilost"). 15.     Podle § 94 odst. 1 písm. c) věty první zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme, pokud jeho držitel při udělení řidičského oprávnění nesplňoval podmínky uvedené v § 82 tohoto zákona. 16.     Řidičské oprávnění lze udělit pouze osobě, která je odborně způsobilá k řízení motorových vozidel [§ 82 odst. 1 písm. c) a § 90 odst. 1 zákona o silničním provozu]. Žadatel o řidičské oprávnění se musí úspěšně podrobit zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, která se skládá ze zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy [§ 39 odst. 1 písm. a) zákona 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti a o změnách některých zákonů] ve formě testu, který je zaměřen na prokázání znalostí žadatele (§ 17 vyhlášky č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb.). 17.     Účelem opatření upraveného v § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je v maximální možné míře zajistit bezpečnost silničního provozu, tj. eliminovat i takové situace, kdy by se stala účastníkem silničního provozu na základě udělení řidičského oprávnění osoba, která nesplňovala zákonné podmínky. Je dán veřejný zájem na tom, aby existovala možnost řidičské oprávnění odejmout osobě, která již v době udělení řidičského oprávnění nesplňovala zákonem stanovené podmínky, v případě dodatečného zjištění, a to bez konkrétního časového omezení pro tento postup. Toto opatření může dopadat na celou řadu situací, v nichž se prokáže, že držitel řidičského oprávnění nesplňoval v době jeho udělení zákonem stanovené požadavky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 6 As 210/2018-39), například proto, že při zkoušce neprokázal odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel. 18.     Předmětem sporu je, zda správní orgány dostatečným způsobem zjistily skutkový stav odůvodňující závěr, že žalobce při zkoušce neprokázal svoji odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel. 19.     Při zjišťování skutkového stavu postupují správní orgány tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu) a zjišťují všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 2 a § 50 odst. 3 téhož zákona). Za tímto účelem obstarávají podklady, jimiž mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé (§ 50 odst. 1 správního řádu). Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgány však nejsou návrhy účastníků vázány. Vždy však provedou důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. (§ 52 správního řádu). Správní orgány tudíž nejsou povinny vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka a takový důkaz provést. Důkaz je na místě provést tehdy, pokud by mohl přispět k objasnění skutkového stavu. Pokud správní orgán shledá, že navržený důkaz není způsobilý objasnit účastníkem rozporované okolnosti projednávaného případu, navržený důkaz neprovede; musí to však zdůvodnit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2009, č. j. 2 As 17/2009-60). Při hodnocení důkazů se správní orgán řídí zásadou volného hodnocení důkazů, podle které, pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 50 odst. 4 správního řádu). 20.     V projednávané věci správní orgány vycházely z podnětu Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, z protokolu testu ke zkoušce, z kopie protokolu o přidělení čísla testu žalobce, z kopie protokolu o testu žalobce s výsledky, z pomocných testů dostupných v aplikaci e-Testy, z protokolu o výslechu žalobce v trestním řízení, z kamerových záznamů pořízených se souhlasem státního zástupce, z výpisu z rejstříku trestů žalobce, z kopie lékařského posudku, z kopie žádosti žalobce o přijetí k výuce a výcviku, z kopie žádosti o řidičské oprávnění, z výpisu z evidenční karty žalobce a ze sdělení Ministerstva dopravy. Dospěly k závěru, že zkušební komisař Š. v době vykonání zkoušky přistoupil k žalobci, kontroloval jeho odpovědi a instruoval žalobce, jak odpovědět nebo jak opravit chyby. 21.     Soud s těmito závěry souhlasí. Kamerový záznam skutečně zachycuje, že zkušební komisař Š. v průběhu zkoušky vstane ze svého místo a přistoupí nejprve k uchazeči sedícímu vedle žalobce, ukáže uchazeči na monitor a následně s ním přibližně minutu prochází test. Totéž se pak opakuje u žalobce, s nímž zcela zřetelným způsobem komunikuje, gestikuluje a ukazuje mu na monitor. U žalobce komisař setrvá téměř 3 minuty. Je tedy zjevné, že mezi zkušebním komisařem a žalobcem proběhla nepřípustná interakce během testu, kdy měl žalobce sám prokázat své znalosti předpisů o provozu na pozemních komunikacích. 22.     V kontextu obsahu podnětu Policie ČR ze dne 4. 6. 2021, podané obžaloby a ostatně i dalších pasáží kamerového záznamu je zřejmé, že takto postupovali zkušební komisaři v řadě případů (viz také žalovaným zmíněný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 59 A 26/2023-34, kterým byla zamítnuta žaloba jiného uchazeče ve věci odnětí řidičského oprávnění v kontextu stejné trestní kauzy), přičemž žalobce v průběhu správního ani soudního řízení nepředestřel jiné smysluplné vysvětlení této interakce zachycené na kamerovém záznamu (do protokolu o výslechu svědku v rámci trestního řízení žalobce uvedl, že k němu komisaři nepřistoupili, při ústním jednání před správním orgánem I. stupně pak tvrdil, že si nepamatuje, co s ním komisař řešil). 23.     Soud tak ve shodě se správními orgány dovodil, že šlo o nepřípustnou pomoc ze strany zkušebního komisaře při skládání testu. Je zjevné, že tímto způsobem nemohly být řádně ověřeny znalosti samotného žalobce z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy, a tím jeho odborná způsobilost k řízení motorových vozidel. Smyslem tohoto testu je, aby uchazeč prokázal svoje znalosti bez pomoci jiné osoby. Jakákoli pomoc ze strany jiné osoby není přípustná. Přestože z obsahu spisu nelze s jistotou zjistit, kolik otázek žalobce odpověděl podle instrukcí komisaře, je nepochybné, že nebyly řádně ověřeny znalosti samotného žalobce. 24.     Za této situace soud souhlasí se správními orgány, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a výslech obžalovaného komisaře Š. by již byl nadbytečný. Soud k tomu doplňuje, že žalobce v podání ze dne 20. 8. 2022 ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí neuvedl, které skutečnosti by výpověď komisaře měla prokázat. Pokud tedy správní orgány na tento obecný návrh na výslech komisaře nepřistoupily, protože měly za to, že ho není ke zjištění skutkového stavu třeba, nezatížily tím řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud současně dodává, že v tomto správním řízení není důkazní standard tak vysoký jako v trestním řízení. 25.     K námitce žalobce, že součástí správního spisu není žádný výstup z uživatelského pozadí aplikace, ve které žalobce zkoušku skládal, soud uvádí, že správní orgány zjistily skutkový stav dostatečným způsobem, a to i přesto, že se takový podklad pokusily neúspěšně získat. Správní orgán I. stupně se obrátil na Ministerstvo dopravy, které mu sdělilo, že aplikace e-Testy, ve které se zkouška skládá, nezaznamenává dílčí úkony a aktivitu uchazeče v průběhu testu. I bez znalosti těchto dílčích úkonů však zmiňovaný kamerový záznam ve spojení s dalšími podklady představují dostatečně ucelené zachycení inkriminovaného skutkového děje pro účely vydání napadeného rozhodnutí. Námitky nejsou důvodné. 26.     Soud shrnuje, že správní orgány zjistily dostatečným způsobem skutkový stav, na jehož základě dospěly ke správnému závěru, že žalobce test z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy nevypracoval sám, ale za asistence zkušebního komisaře, a proto nebyla ověřena jeho odborná způsobilost k řízení motorových vozidel. Z tohoto důvodu bylo namístě žalobci podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu řidičské oprávnění odejmout, protože neprokázal splnění podmínky odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Uplatněné žalobní námitky nejsou důvodné. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení27.     S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 28.     O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, který byl plně úspěšný, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení:Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 3. října 2024   JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.