č. j. 55 Ad 10/2024- 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobkyně:    J. K.     bytem x     proti žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2024, č. j. X, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2024, č. j. X,   takto:   I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2024, č. j. X, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobkyni podle § 39 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňala od 6. 12. 2023 invalidní důchod, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk (dále jen „OSSZ“) ze dne 17. 10. 2023 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jen o 25 %. Obsah žaloby, vyjádření žalované a průběh jednání soudu 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku ze dne 27. 3. 2024, přičemž posudková lékařka dospěla ke svému závěru bez bližšího a dostatečného vysvětlení. Její závěry jsou tedy i pro poučeného laika nesrozumitelné. Posudková lékařka též opomenula léčbu recidivujících meningeomů Leksellovým gama nožem, která se uskutečnila v září 2017, září 2022, říjnu 2023 a posléze i v dubnu 2024. Judikatura NSS vyžaduje, aby posudky posudkových lékařů byly pro inteligentní laiky srozumitelné. Lze od nich totiž očekávat schopnost přesného logického myšlení a umění porozumět popisu skutkových zjištění a analýze jejich příčin, avšak pouze za předpokladu, že text posudku je formulován převážně za pomoci pojmů obecného jazyka a vysvětlením souvislostí. Tyto podmínky posudková lékařka podle žalobkyně nesplnila. V posudku jsou citovány výsledky vyšetření EEG ze dne 29. 11. 2023, není však vysvětleno, co z těchto výsledků plyne a jakou to má souvislost s žalobkyninými obtížemi. Žalobkyně trpí tinnitem, každodenními bolestmi hlavy, očí, neustálým napětím v celém těle a časovou únavou. Také trpí bolestí zad a krční páteře. Při stresu se obtížně vyjadřuje a při řeči se zadrhává. To má vliv na žalobkyninu psychiku. Kvůli těmto obtížím musí žalobkyně v práci často odpočívat na lůžku, což jí její zaměstnavatel umožňuje. Z posudku není vůbec zřejmé, zda tyto obtíže mohou mít příčinu ve výsledcích EEG. V posudku je citována též řada dalších lékařských zpráv, které popisují funkční dopad zjištěného zdravotního stavu na žalobkyninu pracovní schopnost, avšak to neplatí o výsledcích EEG vyšetření. Proto bylo třeba, aby posudková lékařka srozumitelně vysvětlila, jak byly tyto výsledky pro posouzení žalobkynina zdravotního stavu hodnoceny. Jelikož tak posudková lékařka nepostupovala, je posudek nesrozumitelný. Z téhož důvodu je nesrozumitelné i napadené rozhodnutí. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně byla od 29. 11. 2017 poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, ale ten jí byl prvostupňovým rozhodnutím odebrán, protože již není invalidní. V řízení o námitkách byl žalobkynin zdravotní stav znovu posouzen. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl podle posudku stav po radikálním odstranění objemného meningeomu FT vlevo v květnu 2009. Po reoperaci v prosinci 2016 se projevil první epiparoxysmus, přičemž od nasazení léku žalobkyně nemá záchvaty. Další recidivující meningeom byl operativně odstraněn v roce 2020. Žalobkynino zdravotní postižení posudková lékařka podřadila pod zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položky 4a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozmezí ve výši 15 %. Vzhledem k dalším postižení zdravotního stavu posudková lékařka zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity (celkově 25 %). Míra poklesu pracovní schopnosti byla podle žalované stanovena na podkladě dostatečně vypovídající a aktuální zdravotnické dokumentace. Stanovení míry poklesu pracovní schopnosti bylo provedeno podle platné legislativy. Nově doložené lékařské zprávy neobsahovaly žádné posudkově významné skutečnosti. K námitkám žalobkyně posudková lékařka uvedla, že se jedná o onkologické onemocnění nezhoubného charakteru, přičemž podle kapitoly II., oddílu B (nezhoubné nádory) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je stanoveno, že určující je kapitola řešící onemocnění dotčeného orgánu. Dominujícím postižením přitom bylo postižení nervové soustavy, přičemž podle doložených odborných nálezů je žalobkynin zdravotní stav prakticky stabilizovaný. Ustálil se na určité úrovni, která umožňuje žalobkyni vykonávat práci odpovídající jejímu vzdělání a zkušenostem, v plném rozsahu pracovní doby a výkon této práce dále nezhoršuje její zdravotní stav. Vyloučení z pracovního procesu bylo podle žalované pouze krátkodobé. 4. Při jednání dne 30. 9. 2024 žalobkyně odkázala na žalobu. Zdůraznila, že potíže jí způsobují především bolesti hlavy. Žalovaná při jednání odkázala na vyjádření k žalobě. 5. Soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Praze ze dne 27. 8. 2024, jehož obsah rekapituluje níže. Soud neprováděl důkaz napadeným rozhodnutím. Jedná se totiž o listinu obsaženou ve správním spise a správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla dříve na základě posudku o invaliditě ze dne 8. 4. 2018 shledána invalidní v prvním stupni invalidity. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl stanoven recidivující meningeom frontálně vlevo se stavem po radikálním odstranění v květnu 2009. V prosinci 2016 došlo k recidivě a byla proto nutná reoperace Leksellovým gama nožem. Žalobkyně trpěla též epileptickými záchvaty s nejistou prognózou (sekundární epilepsie), které byly důsledkem popsaných lékařských zákroků. Žalobkynin zdravotní stav byl hodnocen jako zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole II., oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidit. Pro něj se stanovila míra poklesu pracovní schopnosti o 25 %. Vzhledem k vlivu na schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti se míra poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila o dalších o 10 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na den 16. 11. 2017. Doba platnosti posudku byla stanovena do 30. 11. 2018. K tentýž závěrům dospěl též posudek o invaliditě ze dne 21. 1. 2019 (platnost tohoto posudku byla stanovena do 30. 11. 2020) a posudek 11. 11. 2020 (platnost tohoto posudku byla stanovena do 30. 11. 2022). 7. Posudková lékařka OSSZ v posudku ze dne 17. 10. 2023 na základě zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky, dalších doložených odborných nálezů a profesního dotazníku ze dne 21. 6. 2023 dospěla k závěru, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po opakovaném odstranění meningeomů mozku v letech 2009, 2016 a 2020 (v rámci nichž, proběhlo mikrochirurgické odstranění 5 meningeomů). Výkony proběhly bez komplikací a neurologického deficitu. V roce 2017 a 2022 proběhlo pro recidivu meningeomů ozáření Leksellovým gama nožem. Od roku 2017 žalobkyně trpí suspektivním epiparoxysmem s tím, že dále nedochází k dalším záchvatům. Jednalo se proto o srovnatelné zdravotní postižení se zdravotním postižením uvedeným v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položky 4a (epilepsie - forma kompenzovaná) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro toto postižení posudková lékařka OSSZ stanovila míru poklesu pracovní schopnosti o 15 %, přičemž vzhledem k dalším postižením zdravotního stavu se míra poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila o dalších 10 %. Celkově tedy žalobkynina míra poklesu pracovní schopnosti dosáhla 25 %. Podle posudkové lékařky žalobkyně dlouhodobě pracuje na plný úvazek a lze dospět k závěru, že je na zdravotní postižení adaptovaná. Pooperační období odpovídá přípustné délce pracovní neschopnosti, kterou má možnost čerpat. Funkční postižení tak bylo hodnoceno jako srovnatelné s kompenzovanou formou epilepsie s navýšením o maximálních možných 10 % pro další zdravotní postižení. 8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Posudková lékařka dostatečně nehodnotila žalobkynin zdravotní stav. Žalobkynin nepříznivý zdravotní stav způsobilo dlouhodobé a stále se opakující onkologické onemocněním. K témuž závěru dospěly i předchozí posudky o invaliditě. Žalobkyně nesouhlasila, že příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo funkční postižení srovnatelné s kompenzovanou formou epilepsie. Posudková lékařka v posudku uvedla, že žalobkyně pracuje na plný úvazek, je na své postižení adaptovaná a pooperační období odpovídá pracovní neschopnosti, kterou má možnost čerpat. Na plný úvazek však žalobkyně pracuje jen díky tomu, že na ni její zaměstnavatel klade menší nároky a umožňuje jí častější přestávky. Posudková lékařka neuvedla, že by se její zdravotní stav zlepšil. Její posouzení proběhlo pouze povrchně a bez zohlednění všech zdravotních problémů. Posudková lékařka měla žalobkyni osobně vyšetřit, případně si vyžádat odborné vyšetření. Žalobkynino onkologické onemocnění je recidivující od roku 2009 a způsobuje jí další zdravotní problémy (každodenní bolesti hlavy, stupňující únavu, bolest očí a tinnitus). Medikace na bolest žalobkyni nepomáhá. Trpí neustálým napětím v celém těle a špatně spí. Tyto zdravotní problémy mají vliv rovněž na žalobkyninu psychiku. Posudek posudkové lékařky je proto nepřesvědčivý a nesrozumitelný. Žalobkyně navrhla, aby její zdravotní postižení bylo hodnoceno tak, jak bylo hodnoceno v předchozích posudcích posudkových lékařů. 9. Posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPSZ“) v posudku ze dne 27. 3. 2024 vycházela ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky, profesního dotazníku ze dne 21. 6. 2023 a dalších odborných nálezů (i nově doložených) včetně vyšetření EEG. Lékařka IPSZ potvrdila závěr posudkové lékařky OSSZ jak z hlediska rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tak z hlediska jejího podřazení pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková lékařka dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po radikálním odstranění objemného meningeomu FT vlevo v květnu 2009. Po reoperaci v prosinci 2016 se objevil první epiparoxysmus, ale od nasazení medikace žalobkyně nemá záchvaty. Další recidivující meningeom byl odstraněn v roce 2020. Tento zdravotní stav svým dopadem na funkci organismu odpovídá kapitole VI., položky 4a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V případě žalobkyně se jedná o léčení nezhoubných novotvarů, z čehož plyne, že bylo namístě postupovat podle kapitoly II., oddílu B přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Rozhodující je tedy podle posudkové lékařky stav po prodělaném epileptickém záchvatu v roce 2016 (postižení nervové soustavy). Od zahájení medikace je žalobkyně bez epileptogenní aktivity. Pro další sekundární potíže (tinnitus, bolest hlavy) byla míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o 10 %. Podle doložených odborných nálezů je žalobkynin zdravotní stav stabilizovaný. Ustálil se na úrovni, která umožňuje vykonávat práci odpovídající jejímu vzdělání a zkušenostem. Žalobkyně vykonává pracovní poměr v plném rozsahu pracovní doby a výkon této práce dále nezhoršuje žalobkynin zdravotní stav. Vyloučení z pracovního procesu je pouze krátkodobé. 10. Na základě posudku IPSZ žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že žalobkynina pracovní schopnost poklesla jen o 25 %. Nejsou tudíž splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu žádného stupně. Jelikož se jedná o léčení nezhoubných novotvarů, byla použita srovnatelně příslušná kapitola přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, do které spadají nepříznivé doprovodné projevy. Těmi je stav po prodělaném epileptickém záchvatu v roce 2016. Nejedná se o recidivující epileptické záchvaty, a proto nejsou splněny podmínky položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro zánik invalidity nemusí dojít vždy jen na základě zlepšení zdravotního stavu, ale i na základě stabilizace zdravotního stavu spojené s adaptací na zdravotní postižení. V případě žalobkyně je nejdominantnější postižení nervové soustavy. To je podle doložených odborných nálezů stabilizované a ustálilo se na úrovni umožňující vykonávat práci v plném rozsahu pracovní doby. Osobní účast žalobkyně u posudkového jednání či její vyšetření posudkovým lékařem není nutná, pokud je doložena dostačující zdravotnická dokumentace. Posouzení žaloby 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba je tedy věcně projednatelná. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Soud s ohledem na žalobkyninu argumentaci provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 27. 8. 2024, který si za účelem posouzení žaloby vyžádal. Členkou posudkové komise byla i odborná lékařka z oboru neurologie, která žalobkyni při jednání komise (jemuž byla žalobkyně osobně přítomna) vyšetřila. Posudková komise po prostudování spisové dokumentace žalované a IPSZ, soudního spisu, zdravotní dokumentace ošetřující lékařky, odborných nálezů a na základě provedeného neurologického vyšetření uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 35 %. 13. Posudková komise žalobkyni posuzovala z profesního hlediska jako systémovou specialistku v plném pracovním úvazku (vykonává kvalifikovanou středoškolskou činnost administrativního charakteru). Při vyšetření komisí žalobkyně uvedla, že trpí bolestmi hlavy (bodová bolest v levé části hlavy) a čelisti. V hlavě jí hučí a píská. Má problémy se spánkem a trápí jí záškuby těla. Ve stresu má problémy s řečí (nemůže se vybavit slova). Po první operaci se nedokáže uvolnit. Po zhodnocení žalobkyniny diagnózy posudková komise vycházela z toho, že žalobkynin zdravotní stav je po opakovaném odstranění recidivujícího meningeomu mozku Leksellovým gama nožem naposledy v dubnu 2024, po epiparoxysmu (dochází-li k antiepileptické terapii, pak je bez záchvatů) a s bolestivým syndromem krční páteře při zjištěných spazmech (křeč, sevření, vůlí neovlivnitelná svalová kontrakce). 14. V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla, že v případě žalobkyně přetrvávají recidivující meningeomy se stavem po opakovaném odstranění. Od roku 2009 bylo postupně odstraněno (operačně nebo Leksellovým gama nožem) 16 meningeomů (poslední z nich v dubnu 2024). Meningeomy jsou nezhoubné často recidivující nádory, přičemž adekvátní léčba je jejich odstraňování. Žalobkyni tudíž byla poskytována řádná léčba. V důsledku tohoto onemocnění žalobkyně trpí bolestmi hlavy s omezenou ovlivnitelností léky, únavou, tinnitem, napětím, poruchou řeči a poruchou spánku. To bylo potvrzeno i při neurologickém vyšetření při jednání komise. Žalobkyně též poukazovala na bolesti krční páteře, přičemž klinicky byla zjevná reziduální spasticita šíjového svalstva a reflexologická převaha na pravostranných končetinách bez dalších známek centrálního postižení. V oblasti krku byly patrné spasmy krčního a hrudního přechodu. Na horních končetinách posudková komise zjistila parézy a tonus, reflexy byly symetrické. Trofika byla symetrická a přiměřená. Nebyly přítomny pyramidové zánikové a iritační jevy. Taxe byla plynulá a přesná (bez třesu). Dolní končetiny byly bez paréz, reflexy byly symetrické. Sekundární epilepsie byla kompenzována léky, ale vyšetření mozkových nervů prokázalo izokorické zornice, volně hybné bez omezení a bez nystagmu. Epileptické onemocnění tedy bylo při léčbě stabilizované (bez epileptických záchvatů). 15. Posudková komise uzavřela, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou jsou následky (bolest hlavy, tinnitus, epilepsie) základního onemocnění, jímž jsou recidivující meningeomy se stavem po opakovaném odstraňování. Zdravotní postižení bylo funkčně srovnatelné s migrénou podle kapitoly VI., položky 11c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž posudková komise zvolila horní hranici procentního rozmezí tak, že žalobkynina pracovní schopnosti poklesla o 35 %. 16. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje MPSV, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise však soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20). 18. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. 19. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace a při svém jednání přešetřila žalobkynin zdravotní stav odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise hodnotila žalobkynin zdravotní stav podle soudu komplexně. V posudku byl popsán žalobkynin zdravotní stav a zdravotní postižení, jež byly podle posudkové komise příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je patrné, které zdravotní postižení posudková komise určila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity – následky (bolest hlavy, tinnitus, epilepsie) základního onemocnění, jímž jsou recidivující meningeomy se stavem po opakovaném odstraňování. Posudkové zhodnocení poskytuje dostatečnou oporu pro následně zvolenou položku podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise vycházela z vlastního vyšetření (na rozdíl od posudkových lékařek IPZS) i dalších odborných nálezů včetně EEG vyšetření, jehož závěry řádně interpretovala (k tomu viz níže). Posudek je tak dostatečně přesvědčivý. Účastnice řízení ostatně závěry posudku, ať již jde o stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, relevance ostatních zdravotních postižení nebo celkové míry poklesu pracovní schopnosti, nezpochybňovaly. 20. Posudková komise též přesvědčivě vysvětlila, z jakého důvodu nelze žalobkynin zdravotní stav hodnotit podle kapitoly II., oddílu A přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (zhoubné novotvary) tak, jak byl posudkovými lékaři hodnocen v letech 2018, 2019 a 2020. Posudková komise totiž vysvětlila, že meningoemy jsou nezhoubné nádory, přičemž kapitola II., oddíl A přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity vyžaduje, aby se jednalo o nádory zhoubné, jak i plyne z jejího názvu. K nezhoubným nádorům pak kapitola II., oddílu B přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (nezhoubné novotvary) stanovuje, že „[v] případech, kdy důsledkem nezhoubného nádoru je snížení nebo ztráta funkce orgánu nebo systému, míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle zdravotního postižení neonkologického charakteru, podle rozsahu a postižení funkce příslušného orgánu nebo systému, případných nepříznivých doprovodných projevů, omezení celkové výkonnosti a výkonu denních aktivit.“ Z vysvětlení posudkové komise a posudkových kritérií uvedených v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity je tedy zřejmé, že posudkové závěry hodnotící žalobkynin zdravotní stav podle kapitoly II., oddílu A přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity byly nesprávné. Naopak, posudková komise i posudkové lékařky IPSZ podle těchto kritérií postupovaly. 21. Soud hodnotil přesvědčivost a úplnost posudku posudkové komise i ve vztahu k závěrům posudkových lékařek IPSZ, podle kterých je žalobkynino zdravotní postižení srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položky 4a (epilepsie – forma kompenzovaná) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jak soud uvedl v předchozím bodě, v tomto řízení byla splněna posudková kritéria, protože recidivující meningeomy jsou nezhoubné novotvary náležející do kapitoly II., oddílu B přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Bylo tedy ve smyslu obecných posudkových zásad kapitoly II., oddílu B přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity třeba vycházet z rozsahu a postižení funkce příslušného orgánu nebo systému, případně podle nepříznivých doprovodných projevů, omezení celkové výkonnosti a výkonu denních aktivit. Posudková lékařka IPZS v posudku ze dne 27. 3. 2024 akcentovala stav po prodělaném epileptickém záchvatu v roce 2016, který byl od zahájení medikace bez epileptogenní aktivity (epilepsie – forma kompenzovaná). Další potíže (tinnitus, bolest hlavy) považovala za sekundární a podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila míru poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Posudková komise hodnotila tytéž zdravotní potíže. Epilepsii však nepovažovala za stěžejní zdravotní postižení ve vztahu k zásadám uvedeným kapitoly II., oddílu B přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, protože (jak ostatně uzavřela i posudková lékařka IPZS) bylo toto onemocnění stabilizované a při řádném užívání léků nevedlo k epileptickým záchvatům. Oproti posudkové lékařce IPZS posudková komise akcentovala trvalé a terapeuticky neovlivněné bolesti hlavy (v důsledku základního onemocnění a léčby), které jsou funkčně srovnatelné s migrénou. Přitom dále přihlédla k ostatním důsledkům základního onemocnění (tinnitus, únava a stav po epileptickém záchvatu), a proto zvolila horní hranici procentního rozmezí kapitoly VI., položky 11c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Při posouzení byla zohledněna míra a trvalost nežádoucích důsledků základního onemocnění a nutnost opakovaných a pokračujících zákroků Leksellovým gama nožem. 22. Soud považuje za přesvědčivější závěry a hodnocení posudkové komise, protože přiléhavěji posoudila žalobkyniny pracovní potíže. Posudková lékařka IPZS totiž dospěla k závěru, že žalobkyně vykonává pracovní činnost bez omezení v plném rozsahu pracovní doby, aniž by však zohlednila žalobkyniny námitky, že je toho schopna z toho důvodu, že jí její zaměstnavatel umožňuje značné úlevy (nad rámec zákonných povinností). Od těchto okolností naopak posudková komise neodhlédla a zohlednila, že žalobkyně je (z důvodu nepřestávající bolesti hlavy, tinnitu, poruchy spánku a omezení denních a pracovních aktivit) nucena odpočívat každý den vleže během směny. Je tudíž schopna výkonu výdělečné činnosti jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a v podstatně menší intenzitě. Je pak schopná práce s využitím středoškolské kvalifikace či práce administrativního charakteru, ale s úlevami (možnost odpočinku na lůžku během směny). Pro žalobkyni jsou nevhodné fyzicky náročné práce. Též podle soudu proto hodnocení posudkové komise vhodněji vystihuje dopad žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na její pracovní schopnost. Skutečnost, že žalobkynin aktuální zaměstnavatel jí zajišťuje pracovní podmínky umožňující jí pracovat na plný úvazek, totiž objektivně její zdravotní stav nereflektuje a nezohledňuje ani to, že žalobkyně i tak musí vynaložit větší úsilí, než jaké by musela vynaložit, pokud by těmito obtížemi netrpěla. To nelze klást k žalobkynině k tíži, naopak je třeba ocenit jak její přístup, tak přístup jejího zaměstnavatele. 23. Posudková komise rovněž srozumitelně interpretovala závěry EEG vyšetření. Z posudku posudkové komise plyne, že žalobkyně trpí epileptickým onemocněním, jež je při stabilizované léčbě bez epileptických záchvatů. EEG vyšetřená totiž prokázalo nečetné nespecifické intermitentní (přerušované, přerývané) smíšené frontotemporální až temporální změny, nikoli však specifické epileptiformní (připomínající epilepsii) grafoelementy (tvarové charakteristiky grafických záznamů funkcí organismu). Jinak se jednalo o normální nález, přičemž od ledna 2023 nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu. Navíc skutečnost, že EEG vyšetření prokázalo epileptické onemocněním při stabilizované léčbě bez epileptických záchvatů, bylo klíčové pro posudkovou lékařku IPZS. Posudková komise však svůj posudkový závěr postavila především na žalobkyní předestřených obtížích (např. každodenní bolesti hlavy, očí, napětí v těle a únavě). Posudková komise tedy jednak, vysvětlila, co z vyšetření EEG pro žalobkyni konkrétně plyne, jednak svůj závěr o rozhodující příčině žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postavila na odlišných příčinných, resp. stejným příčinám přisoudila odlišný význam. 24. Soud proto vyšel ze závěrů posudkové komise a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Závěr a náklady řízení 25. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a zároveň je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek posudkové komise MPSV v Praze ze dne 27. 8. 2024, jakož i lékařské zprávy, o které se posudek opírá (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobkyně vznik nákladů souvisejících s řízením před soudem netvrdila, proto jí soud jejich náhradu nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. září 2024 JUDr. Jan Peroutka v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.