USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a soudkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci nezletilé: [Jméno nezletilé], narozená [Datum narození nezletilé] bytem [Adresa nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem [Anonymizováno] [adresa] dcery rodičů: [Jméno opatrovníka], narozená [Datum narození opatrovníka] bytem [Adresa opatrovníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] [tituly za jménem] -[Jméno advokáta B], [tituly před jménem], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o změnu péče, o návrhu otce na vydání předběžného opatření, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 9. 2025, č. j. 25 P 149/2017-2589 takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, kterým předal nezletilou [jméno FO] do péče otce. 2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že z opatrovnických řízení vedených již řadu let je patrné, že matka opakovaně činí rozhodnutí o významných otázkách nezletilé bez souhlasu druhého rodiče. Pouze za poslední cca jeden a čtvrt roku řízení opakovaně učinila jednání, která ve svém důsledku pro nezletilou [jméno FO] představují značný stres a zátěž. Před prázdninovým pobytem nezletilé [jméno FO] u otce na začátku letních prázdnin 2024 došlo k oznámení o únosu nezletilé, v důsledku čehož byli otec s nezletilou [jméno FO] zadrženi na státní hranici mezi Českou republikou a Spolkovou republikou a byli nuceni zde setrvat, než se situace vysvětlila. Dne 8. 10. 2024 došlo k odebrání nezletilé [jméno FO] z péče otce v době, kdy u něj pobývala na základě pravomocného rozsudku soudu o střídavé péči, a to na základě oznámení matky orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve [adresa]. Po odebrání setrvala [jméno FO] dva dny v náhradní péči ([Anonymizováno]), než si pro ni matka přijela. Následně matka usilovala o přemístění nezletilé [jméno FO] do [adresa] v severních Čechách. Soudní návrh s tímto obsahem po zamítavém rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření vzala zpět. V prvním pololetí roku 2025 došlo k odmítnutí poskytování lékařské péče nezletilé [jméno FO] pediatričkou [tituly za jménem] [jméno FO] ve [adresa] pro nesouhlas (či chybějící souhlas) matky s touto péčí. Následně došlo ze strany matky ke změně bydliště nezletilé [jméno FO] do [adresa], k odhlášení z její stávající školy a k přihlášení do školy v [adresa], a to bez souhlasu, resp. vědomí otce. Soud v [adresa] rozhodl o přenesení rodičovské odpovědnosti v otázkách vzdělávání na matku, rozhodoval však na základě neúplných informací, jednostranně poskytnutých matkou. Konečně posledním z těchto kroků matky bylo odepření péče o nezletilou [jméno FO] otci, kterému matka e-mailem sdělila, že mu napříště dceru ke střídavé péči předávat nebude. Soud uzavřel, že postup matky vyloučit otce z rozhodování o dceru nabývá stupňující se intenzity. Vyloučení otce z péče o dceru a znemožnění nezletilé [jméno FO] trávit čas s otcem (když jak z průběhu všech řízení vyplynulo, že s otcem má nezletilá [jméno FO] hezký vztah) nabylo takové intenzity, že vznikla naléhavá potřeba zatímně upravit poměry nezletilé, a to konkrétně předáním otci. 3. Proti tomuto usnesení podala odvolání matka. Namítla, že rozhodnutí je v rozporu s ustálenou praxí Ústavního soudu, kdy prioritou je střídavá péče o nezletilé dítě před péčí jednoho z rodičů. Soud své rozhodnutí vydal pouze na základě nepravdivého tvrzení otce. Matka mu ve styku s nezletilou nijak nebránila. Matka změnila své bydliště do Německa, blíže k otci právě proto, aby se styk s nezletilou více zjednodušil, což soud popírá. Od ledna 2025 není dána příslušnost ČR k rozhodování, což vyplývá z několika předpisů (Mezinárodní úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí, Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, Zákona o mezinárodním právu soukromém). Dále uvedla, že německé úřady na rozdíl od českých konají a německý orgán sociálně-právní ochrany dětí nezletilou od otce odvedl, neboť měla jevit známky týrání. České úřady také vůbec neřešily, že otec nezletilé nezajišťoval řádnou výuku ve škole. Nezletilá je nyní přijata na prestižní gymnázium v Německu a německý soud určil matce výlučná rodičovská práva ohledně vzdělávání dcery. Matka aktuálně neví, kde se nezletilá nachází. Otec nezletilé brání v komunikaci s matkou. Není také pravdou, že by matka měla ztěžovat lékařskou péči o nezletilou, vztah ukončila sama lékařka [tituly za jménem] [jméno FO]. Nedává pak smysl nahrazovat souhlas matky s tím, aby byla nezletilá vedena právě u této lékařky. V Německu navíc není povinná registrace pouze u jednoho pediatra. Otec se také snaží matku očernit v souvislosti s pojištěním nezletilé v Německu. Pokud byla nezletilá pojištěna v ČR, byl otec povinen zrušit pojištění v Německu. Návrh otce na vydání předběžného opatření je tak čistě účelový a obsahuje nepravdivá a vnitřně rozporná tvrzení. Matka proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítl. 4. Otec se k odvolání matky vyjádřil s odkazem na svůj návrh i obsah opatrovnického spisu tak, že napadené usnesení bylo vydáno po právu. Právní zástupce matky sepsal odvolání bez znalosti spisu a zjevně vychází pouze z tvrzení matky. Matka nezletilou otci dne 7. 9. 2025 nepředala a jednoznačně v e-mailu projevila vůli, že platný rozsudek Krajského soudu v Praze dodržovat nebude. Co se týče příslušnosti českých soudů, lze odkázat mimo jiné i na sdělení [adresa] soudu ze dne 23. 9. 2025, který shledává příslušné k rozhodování české soudy. Napadené usnesení pak respektoval i [Anonymizováno] [adresa] ve spolupráci při převzetí nezletilé otcem v [adresa] škole, tak [Anonymizováno] [adresa] a německá policie. Spíše se jeví, že matce se řešení před českými orgány „nehodí“, neboť zde se svými pokusy o vyloučení otce z života nezletilé neuspěla. [adresa] soud také své rozhodnutí z 1. 9. 2025 zrušil. Argument matky, že nezletilá pobývá od ledna 2025 v Německu, je nepravdivý, což je zjevné i ze zprávy Základní školy [adresa] o docházce nezletilé ve školním roce 2024/2025. Matka se pouze pokusila protiprávně nezletilé změnit bydliště. Odebrání nezletilé německým orgánem sociálně-právní ochrany dětí si matka vymohla. Nyní již je [Anonymizováno] [adresa] se situací seznámen a pobyt nezletilé [jméno FO] u otce shledává v pořádku. Není též pravdou, že by otec nezletilé nezajišťoval řádnou výuku. Nezletilá ukončila 6. třídu Základní školy [adresa] a způsob výuky byl zřejmý již v době rozhodování Krajského soudu v Praze o střídavé péči. Ústavní stížnosti matky pak nebylo vyhověno. Co se týče matkou uváděného prestižního gymnázia v Německu, dle informací otce se měla nezletilá po jeden rok učit německy bez výuky jiných předmětů s výjimkou tělesné výchovy, angličtiny a informatiky a výpočetní techniky a poté má škola sdělit, zda na této škole může nezletilá dále studovat. Otec se školou v [adresa] nesouhlasí. Nezletilá je nadále studentkou Základní školy [adresa]. Co se týče lékařské péče, jediným důvodem, pro který nechtěla [tituly za jménem] [jméno FO] o nezletilou pečovat, byl právě nesouhlas matky. Je zjevné, že matka na své chování nemá dosud žádný náhled. 5. Kolizní opatrovník se k odvolání matky nevyjádřil. 6. Shodně jako soud prvního stupně i odvolací soud zvažoval otázku mezinárodní pravomoci a dospěl k závěru, že ji soud prvního stupně posoudil správně podle čl. 7 Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, a na odůvodnění jeho rozhodnutí odvolací soud odkazuje (viz jeho odst. 10.). Pro doplnění lze pouze dodat, že uvedené Nařízení spojuje změnu mezinárodní pravomoci s přestěhováním do jiného členského státu zákonným způsobem (viz. čl. 9 citovaného Nařízení). K tomu zde doposud nedošlo, neboť se změnou bydliště nezletilé [jméno FO] otec nevyslovil souhlas, přičemž změna bydliště je tzv. významnou záležitostí nezletilého, k níž je třeba souhlas obou rodičů (§ 878 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací poté, co ověřil, že odvolání v dané věci je přípustné, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a bylo podáno včas, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen ,,z.ř.s.“), podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům. 8. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že poměry nezletilé [jméno FO] byly naposledy upraveny rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 100 Co 218/2023-2010, kterým byla nezletilá s účinností od 1. 10. 2024 svěřena do střídavé péče rodičů (nejdříve v navykacím režimu a s účinností od 1. 12. 2024 v 14denních cyklech) a rodičům bylo stanoveno výživné. Proti rozsudku matka podala ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 3247/24. Otec o nezletilou pečuje ve svém bydlišti v Německu, matka ve svém bydlišti v Králově Dvoře. Nezletilá navštěvuje Základní školu [adresa] a s ohledem na nastolenou střídavou péči má nastavený pro dobu realizace péče otce individuální plán vzdělávání. Dne 16. 10. 2024 podal otec návrh na výkon rozhodnutí s tím, že matka opět nedodržuje soudní rozhodnutí a péči otce i přes rozhodnutí o střídavé péči zmařila, když se dne 8. 10. 2024, kdy měl otec pečovat dle rozsudku o nezletilou, do jeho bydliště na základě oznámení matky dostavili pracovníci úřadu [Anonymizováno] [adresa] a nezletilou odebrali z jeho péče. Matka se následně domáhala nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště a školy nezletilé do [adresa], včetně návrhu na vydání předběžného opatření, kterému nebylo vyhověno. Následně matka vzala svůj návrh zpět. Také otec v návaznosti na jednání matky podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byl matce uložen zákaz změnit bydliště a školu nezletilé. Návrh byl zamítnut, neboť nebylo osvědčeno, že hrozí nezletilé újma, tedy že matka skutečně plánuje změnu bydliště bez souhlasu otce a že v tomto směru podniká přímé kroky. 9. Dne 2. 7. 2025 podal otec návrh ve věci samé a rovněž návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal nahrazení souhlasu matky s poskytováním zdravotní péče nezletilé [jméno FO] ve Spolkové republice Německo, neboť matka lékařce neposkytla souhlas s ošetřením. Návrhu na nařízení předběžného opatření bylo usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 7. 2025, č.j. 25 P 149/2017–2300 vyhověno a souhlas matky s poskytováním zdravotní péče nezletilé [jméno FO] lékařkou [tituly za jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] byl nahrazen. Matka se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí a namítala, že věc nespadá do pravomoci českých soudů, kdy není dána pravomoc uložit či vynutit výkon rozhodnutí na území jiného státu. Tento její návrh byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2025, č. j. 125 P 149/2017-3654 zamítnut. 10. Dne 11. 9. 2025 podal otec návrh na změnu péče o nezletilou [jméno FO] na výlučnou péči otce a úpravu styku nezletilé s matkou dle uvážení soudu, opětovný návrh na výkon rozhodnutí za zmaření péče otce dne 7. 9. 2025 a návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla nezletilá [jméno FO] předána zatímně do jeho péče. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 4. 9. 2025 mu matka nezletilé zaslala e-mail v německém jazyce, v němž mu sdělila, že [jméno FO] byla na základě rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] zařazena do školy v [adresa], kde je zajištěna povinná školní docházka. Žádala otce, aby právo styku s dcerou vykonával napříště pouze každý druhý víkend. Změnu školy nezletilé [jméno FO] učinila matka bez vědomí otce. Dne 7. 9. 2025 v 15.00 hodin se otec dostavil k převzetí nezletilé [jméno FO] do bydliště matky. Na zvonění nikdo nereagoval a matka otci dceru nepředala. Téhož dne zaslala matka otci další e-mail v německém jazyce, v němž mu sdělila, že v souvislosti s usnesením soudu v [adresa] je nutné nově upravit styk otce s dcerou. Návrh na takovou změnu styku zaslala soudu v [adresa]. Současně sdělila, že s ohledem na nutnost zajistit docházku nezletilé [jméno FO] v [adresa] zůstane [jméno FO] prozatím u ní a matka otce posléze bude informovat, kdy k němu [jméno FO] půjde. Otec si následně sám zajistil rozhodnutí [adresa] soudu a podklady předložené soudu matkou, na jejichž základě tento soud rozhodoval. [adresa] soud zjevně rozhodoval pouze na základě informací a podkladů poskytnutých matkou a rozhodl předběžně o tom, že rodičovská péče v rozsahu školní docházky má náležet matce. Otec má za to, že toto rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným soudem. Matka dosáhla vydání předmětného rozhodnutí na základě svého návrhu, jehož součástí je čestné prohlášení matky, že od ledna 2025 žije převážně v [adresa] a že nezletilá [jméno FO] žije s matkou v [adresa] v týdnech, kdy je v matčině péči. Uvedla, že [jméno FO] chce navštěvovat otce jen každý druhý víkend, jinak chce bydlet s matkou v [adresa] a chodit zde do školy. [jméno FO] se učí německy a je zapsána do přípravné třídy 7. ročníku gymnázia v [adresa]. K tomu otec doplnil, že pokud je [jméno FO] u matky, probíhá školní docházka v Česku, ačkoliv matka nyní žije v [adresa]. Otec dále uvedl, že od vydání rozsudku Krajského soudu v Praze matka mimo jiné vyvolala dne 8. 10. 2024 incident, kdy došlo k odebrání [jméno FO] z domácnosti otce, následně se snažila přestěhovat dceru do [adresa] a pokusila se zrušit individuální vzdělávací plán tím, že žádala o nové přezkoumání hodnocení dcery a objednala nezletilou do Pedagogicko-psychologické poradny v [adresa], kterou neinformovala o již vypracovaném posudku Pedagogicko-psychologické poradny v Králově Dvoře. Matka kromě toho komplikuje poskytování zdravotní péče otcem v Německu, když způsobila, že dětská lékařka ve [adresa], [tituly za jménem] [jméno FO], odmítla nezletilé zdravotní péči poskytovat pro nesouhlas matky. Matka svévolně mění bydliště dcery do Německa, mění dceři školu, dceru otci opět nepředala a z jejích vyjádření je zřejmé, že tak učiní (pokud vůbec) jen dle svého uvážení v jí určené době. Otec zná úroveň znalostí německého jazyka nezletilé [jméno FO] a má za to, že jí neumožňují řádné zapojení do školní výuky v Německu. V této okolnosti spatřuje ohrožení dceřina vzdělávání. Uvedl v této souvislosti, že není možné vyčkat rozhodnutí ve věci samé a je dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů, neboť matka porušila rozsudek soudu, změnila dítěti bydliště i školu, o čemž soud ve svém předchozím rozhodnutí z roku 2024 konstatoval, že se jedná o změnu necitlivou a v rozporu se zájmy dítěte. Není zde jiný prostředek, který by zajistil zájmy dítěte a jeho zdravý a stabilní rozvoj. K návrhu otec připojil mimo jiné e-mailovou komunikaci rodičů z 4. 9.- 7.9 2025 a usnesení Okresního soudu v [adresa] (Amtsgericht [adresa]), sp. zn. 304 F 2823/25 eA. Ohledně skutečností zjištěných z připojených listin odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně v bodech 6. a 9. 11. Následně vydal soud prvního stupně napadené usnesení, přičemž vycházel z toho, že bylo osvědčeno, že mezi rodiči je léta trvající spor. Nezletilá je aktuálně na základně soudního rozhodnutí ve střídavé péči obou rodičů ve dvoutýdenních intervalech. Matka opakovaně činí rozhodnutí o významných otázkách nezletilé bez souhlasu otce a dopouští se jednání, která nezletilou významně zatěžují (oznámení o únosu nezletilé otcem v létě 2024, oznámení orgánu sociálně-právní ochrany ve [adresa], na základě něhož byla nezletilá odebrána z péče otce, pokus o přemístění nezletilé do [adresa], odmítnutí souhlasu k poskytování péče nezletilé pediatričkou [tituly za jménem] [jméno FO], odhlášení ze stávající školy a přihlášení do školy v [adresa] bez souhlasu otce, odepření péče otce, kterému matka sdělila, že mu nezletilou ke střídavé péči předávat nebude). 12. Podle ustanovení § 12 odst. 1 z. ř. s., lze-li zahájit řízení bez návrhu, lze nařídit bez návrhu i předběžné opatření; to neplatí v řízení o pozůstalosti. 13. Podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. 14. Podle ustanovení § 75c odst. 1 o.s.ř. platí, že nepostupoval-li předseda senátu podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 15. Podle ustanovení § 75c odst. 4 o. s. ř., pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. 16. Podle § 889 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči. 17. Soud může před i po zahájení řízení o věci samé výjimečně nařídit předběžné opatření, výhradně však z důvodu zřejmé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků řízení nebo z důvodu odvrácení hrozby zmaření exekuce. V řízeních opatrovnických jsou až na výjimky předběžná opatření nařizována z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků. Má-li být takové předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána, u ostatních okolností významných pro nařízení předběžného opatření postačí, že budou alespoň osvědčeny, tzn., že se s ohledem na okolnosti případu jeví jako pravděpodobné. 18. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že předběžné opatření může být soudem nařízeno, jestliže je zapotřebí rychlého a pružného řešení situace, která nesnese odkladu pro nebezpečí, jež jinak hrozí účastníkům. Při úvaze o tom, zda ve smyslu shora uvedených ustanovení má být nařízeno předběžné opatření, se soud řídí pouze tím, zda poměry účastníků vyžadují zatímní úpravu, případně zda je tu obava z možného ohrožení pozdějšího výkonu rozhodnutí. Je nezbytné, aby ten, kdo návrh na nařízení předběžného opatření podal, svůj případný nárok osvědčil; zásady vyplývající z ustanovení § 6 a 120 o.s.ř. se uplatňují přiměřeně v rozsahu potřebném k dosažení účelu sledovaného předběžným opatřením. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření tedy jsou údaje a informace, které jsou obsaženy v obsahu spisu, zejména v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem. Soud pak na jejich základě, aniž by umožnil druhému účastníku se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Rozhodování o předběžném opatření tedy není nalézacím řízením, je řízením o prozatímním opatření, jehož smyslem a účelem je provést rychle (zpravidla bezodkladně) a účinně prozatímní úpravu poměrů účastníků, aniž by tím byly sporné otázky konečným způsobem vyřešeny. 19. K odvolání matky odvolací soud zkoumal, zda jsou splněny zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření, tedy zda poměry nezletilé vyžadují zatímní úpravu a zda navrhovatel předběžného opatření osvědčil, že nezletilé hrozí újma, kterou je třeba předběžným opatřením odvrátit. Odvolací soud zdůrazňuje s odkazem na shora uvedené zákonné ustanovení § 75c odst. 4 o. s. ř., že tyto podmínky soud zkoumá ke dni vydání předběžného opatření, tedy ke dni 18. 9. 2025, přičemž k pozdějším tvrzením a skutečnostem nemůže přihlížet. 20. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně se zcela ztotožnil, byť si je vědom, že předáním nezletilé do péče otce zasáhne razantním způsobem do poměrů nezletilé [jméno FO], a že nezletilá má k matce silnou citovou vazbu. Matka nicméně dlouhodobě jedná způsobem, který je způsobilý narušit vztah nezletilé k otci, když dlouhodobě a opakovaně brání výkonu otcovy péče, popř. kontaktu otce s nezletilou. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za osvědčené, že matka se již několik let systematicky snaží eliminovat otce ze života nezletilé a mařit jeho péči (dříve styk), a to kromě nepředávání nezletilé otci i četnými oznámeními orgánům a jednostranným rozhodováním o zásadních otázkách v životě nezletilého dítěte. V posledním řízení o úpravu péče, jehož součástí bylo i znalecké zkoumání, bylo přitom opakovaně apelováno na matku, aby upustila od svého jednání, které ubližuje nezletilé [jméno FO], která má právo na oba rodiče a na stabilitu ve svém životě (k okolnostem, za nichž soud tehdy rozhodoval odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 100 Co 218/2023–2010). Je však zjevné, že apel ze strany soudu zůstal bez odezvy, neboť matka není ani v současné době ochotna nezletilou otci předávat, není schopna roli otce v životě nezletilé [jméno FO] plně akceptovat a smířit se s nastoleným režimem péče, když již záhy po nabytí účinnosti rozsudku byl otec nucen podat návrh na výkon rozhodnutí pro neplnění povinností uložených jí soudním rozhodnutím. Zdálo se, že matka si byla vědoma toho, že bydliště a školu nemůže nezletilé [jméno FO] změnit bez souhlasu otce, neboť podala návrh na zahájení řízení a návrh na nařízení předběžného opatření, který vzala následně zpět (poté, co návrhu na vydání předběžného opatření nebylo vyhověno) a avizovala, že od záměru se stěhovat upustila. Je však zjevné, že upustila pouze od změny bydliště do [adresa], nikoli od jednostranného rozhodování o nezletilé [jméno FO] a od maření péče otce. Odvolací soud má z otcem doložených listin a z listin opatřených soudem prvního stupně před vydáním napadeného rozhodnutí za osvědčené, že matka opět započala činit kroky ke změně bydliště a školy nezletilé do [adresa], a to bez souhlasu, resp. bez vědomí otce. K tomu účelu si opatřila rozhodnutí [adresa] soudu, a následně pak s odkazem na jeho rozhodnutí otci e-mailem oznámila, že nezletilou mu do péče předávat do budoucna nebude. Nezletilou rovněž odhlásila z povinné školní docházky v její dosavadní základní škole v Králově Dvoře, kterou prokazatelně nezletilá navštěvovala po celý školní rok 2024/2025, byť matka tvrdí, že žije od ledna 2025 v [adresa]. Z jejích vyjádření a jednání je tak zcela zjevné, že nemíní svůj přístup k otci změnit a nemíní umožnit jeho podíl na péči o jejich společnou dceru a jeho podíl na rozhodování o jejích podstatných záležitostech. 21. Nutno zdůraznit, že nezletilá má právo na péči obou rodičů a bezdůvodné svévolné vyloučení jednoho rodiče ze života nezletilého dítěte druhým rodičem může mít významné dopady do zdravého psychického vývoje dítěte. Matka tak sama svým chováním nedala odvolacímu soudu jinou možnost než zatímní změnu péče potvrdit, když je zřejmé, že není dlouhodobě schopna náhledu na škodlivost svého jednání a není zde aktuálně jiný prostředek, jak zabránit eliminaci otce v životě nezletilé matkou a realizaci zásadních změn v životě nezletilé bez souhlasu otce. 22. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. 23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude v souladu s ustanovením § 145 o. s. ř. rozhodnuto až v rámci rozhodnutí ve věci samé. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněná dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci. Podle § 502 odst. 1, 2 z. ř. s. soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí, nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popř. o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut. Podle § 503 odst. 1, 2 z. ř. s., je-li to účelné, může soud a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popř. o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu třech hodin, b) nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán navykacího režimu, je-li to v zájmu dítěte, c) rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být styk realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, d) nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie. Shledá-li soud porušování plánu navykacího režimu některým z účastníků, které má vliv na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí podle § 504 z. ř. s. Podle § 504 z. ř. s. zůstane-li postup soudu podle § 502 a 503 z. ř. s. bezvýsledný, nebo je-li po zahájení řízení z okolností případů zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno, nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Praha 24. října 2025 Mgr. Dita Francová předsedkyně senátu