ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Zuzany Steinerové ve věci nezletilého: [jméno FO] [Jméno nezletilého], narozený [Datum narození nezletilého] bytem [Adresa nezletilého] zastoupen kolizním opatrovníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] syna rodičů: [Jméno opatrovníka], narozená [Datum narození opatrovníka] bytem [Adresa opatrovníka] zastoupena advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] [Jméno advokátky B], narozený [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] o změnu úpravy styku, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 25 P 10/2024-217, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Výše citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh otce ze dne 31. 10. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 24. 5. 2024, na změnu úpravy styku s nezletilým [jméno FO] (výrok I.). Žádnému z účastků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že otcův návrh směřoval k tomu, aby styk nezačínal v pátek až ve 14:00 hodin, nýbrž již dříve, aby si mohl nezletilého vyzvedávat ve škole, když v pátek je kratší vyučování, a nemuselo docházet k předávání v místě bydliště nezletilého. Partnerský vztah rodičů se rozpadl v roce 2021 a rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 12. 7. 2021, č. j. 12 Nc 45/2021-25, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2021, byla schválena dohoda rodičů a nezletilý svěřen do péče matky. Otec se zavázal platit na jeho výživu 2 000 Kč měsíčně. Nezletilý v době rozhodování soudu začínal s nástupem školní docházky. Otec měl ještě další dva starší syny z předchozího partnerského vztahu a rodiče deklarovali, že na styku otce s nezletilým jsou schopni se dohodnout. K návrhu otce poté Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 16. 8. 2022, č. j. 0 P 122/2021-107, upravil styk otce s nezletilým od pátku sudého kalendářního týdne od 14:00 hodin do úterý lichého kalendářního týdne do 7:30 hodin se speciální úpravou styku v období jarních, velikonočních, letních, podzimních a vánočních prázdnin. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 100 Co 269/2022-150, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2023, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Vzhledem k váznoucí komunikaci rodičů bylo předávání nezletilého nastaveno tak, že se bude uskutečňovat ve školském zařízení navštěvovaném nezletilým. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že postoj a psychický stav nezletilého neumožňuje v současné době nejen realizaci styku, ale ani samotnou rodinnou terapii, neboť nezletilý odmítá i jen krátký pobyt s otcem v téže místnosti. Individuální dětská psychoterapie poskytovaná nezletilému Rodinným centrem Slunečnice doposud nevedla k nastavení postoje nezletilého do takové polohy, aby se mohla rodinná terapie či samotný styk realizovat. Soud prvního stupně uzavřel, že nevyplynulo z řízení a provedeného dokazování, že by matka nezletilého ve vztahu k otci ovlivňovala. V průběhu řízení naopak hledala možnosti, jak setkání otce s nezletilým zprostředkovat. Za této situace proto nelze styk stanovený posledním soudním rozhodnutím rozšířit, neboť není možné uskutečnit pro odmítavý postoj nezletilého ani styk dosud upravený. Silové řešení směřující k realizaci styku otce s nezletilým přes jeho odpor by mohlo mít negativní dopad na psychické zdraví nezletilého, současně by mohlo být kontraproduktivní. 4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc za použití § 888, § 891 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a § 475 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“). Současně vyšel z ustálené judikatury Ústavního soudu zdůrazňující participaci nezletilého dítěte na rozhodnutích, která se jej týkají nejen při rozhodování o svěření dítěte do péče, ale i při rozhodování o úpravě styku s ním, kdy je povinen posuzovat konkrétní případ s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. Při hledání nejlepšího zájmu nezletilého dítěte musí soud vzít v úvahu i jeho přání, neboť názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně nemůže vycházet izolovaně pouze z názoru dítěte, ale musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti (srov. např. nález ÚS ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. II. ÚS 1311/24). 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal otec včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně jeho návrh posoudil nesprávně, neboť původně směřoval k výkonu rozhodnutí, nikoliv k úpravě styku s nezletilým s tím, že otec navrhl pouze drobnou technickou úpravu času zahájení styku v pátek po skončení školního vyučování, tedy zhruba v 11:30 hodin. Tato změna neměla za cíl měnit podstatu styku, ale přizpůsobit jeho začátek školnímu rozvrhu syna. K pohovoru nezletilého provedeného před soudem prvního stupně otec uvedl, že mu nepřipadá přiměřené věku, aby jako překážku styku s otcem viděl to, že jednou nedostal rohlík, že mu otec údajně bránil v ranní rozcvičce. Otec se domnívá, že uvedené závěry nejsou spontánní reakcí devítiletého chlapce. Otec má a měl o styk se synem a jeho výchovu zájem. Měli vždy řadu společných aktivit. Starší syny má otec ve své péči každý druhý víkend, jejich vztah je bezproblémový. K nezletilému starší synové přistupují ochranitelsky. Případné pošťuchování mezi sourozenci nelze dle otce považovat za důvod pro přerušení styku. Soudu prvního stupně vytkl, že se spolehl na zprostředkované informace matky, které nebyly ověřeny pohovorem s dítětem. Proběhlá mediace v Rodinném centru Slunečnice nevedla k dohodě o styku, otec se jí však v dobré víře účastnil s cílem nalézt řešení v zájmu nezletilého. Tvrdil, že ze strany matky dochází k bránění v realizaci styku tím, že matka syna pravidelně vyzvedávala po skončení školního vyučování dříve, čímž otci znemožnila předání ve 14:00 hodin. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který mu doporučil, aby celou situaci nechal několik let plynout, občas synovi zavolal či poslal dárek a počkal, až se třeba v pubertě rozhodne navázat s ním kontakt. Domnívá se, že v dané věci může jít o tzv. syndrom zavrženého rodiče, který sice není oficiální diagnózou, nicméně je běžně používán k popisu případů, kdy dítě bez zjevných důvodů odmítá jednoho z rodičů, často v důsledku vlivů prostředí. Dal v úvahu vypracování znaleckého posudku k posouzení vlivu výchovného prostředí na vývoj postojů nezletilého. Žádal napadený rozsudek změnit tak, že bude nařízen výkon rozhodnutí rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 25 P 10/2024, uložením pokuty, případně bude věc zrušena a vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Matka nezletilého ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že otcovo odvolání je založeno na zkreslených informacích a vychází z nepravdivých tvrzení, které lze vyvrátit protokoly z jednání soudu prvního stupně. Není pravdou, že by byl návrh otce soudem prvního stupně nesprávně posouzen. Otec byl výslovně soudem prvního stupně při jednání dotázán, zda návrh směřuje k výkonu rozhodnutí či k úpravě styku a opakovaně soudem poučen. Na základě vyjádření a následných úkonů otce bylo v řízení pokračováno a rozhodnuto o úpravě styku otce s nezletilým. Otec v rámci svého odvolání napadá nesprávné posouzení jeho návrhu, současně potvrzuje, že v rámci svého podání žádal drobnou úpravu styku. Dále namítá, že pohovorem s nezletilým soud prvního stupně neověřoval informace zprostředkované matkou, současně napadá vyjádření nezletilého učiněné před soudem prvního stupně dne 29. 4. 2024 za přítomnosti kolizního opatrovníka (uvedl, že s otcem nechce mít nic společného, otec a dva nevlastní bratři na něho byli zlí, otec byl zlý na maminku, což si nezletilý pamatuje z doby společného soužití; vyjádřil se i ke zprostředkovanému setkání v [Anonymizováno] [adresa]). Otec byl s obsahem pohovoru seznámen. Otec dle matky nevnímá, že nezletilý je citlivé dítě a potřebuje, aby na tuto jeho stránku povahy otec bral ohled. Potřebuje ze strany otce cítit pochopení, jistotu a bezpečí. Otec však k nezletilému přistupuje direktivně, projevuje se před ním agresivně a nezletilý se ho bojí. Otec odmítá, že by jeho vztah s nezletilým neměl být v pořádku, neprojevuje sebereflexi ohledně jeho přístupu k synovi, ač již v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze, sp. zn. 27 Co 257/2016, před soudem prvního stupně i v rámci nařízené rodinné terapie v Rodinném centru Slunečnice byl otec edukován, aby s nezletilým jednal jemněji, snažil se pochopit, proč se ho syn bojí, více se mu věnoval bez přítomnosti starších sourozenců, s nimiž má nezletilý špatné zkušenosti. Otcovo stanovisko je však nadále takové, že „se synovi nic neděje“. Otec nadále setrvává na svém postoji, že vztah se synem je v naprostém pořádku, svaluje vinu na matku, potažmo na pochybení soudu, svůj přístup nemění, a proto jej syn odmítá. Matka nečiní nic, čím by negativní pocity nezletilého ve vztahu k otci prohlubovala, naopak dosud vyvíjela a vyvíjí snahu o narovnání vztahu syna a otce. V minulosti navrhovala společná setkání, aby nezletilý nabyl jistoty za přítomnosti matky, což se i z důvodu odmítání či zpochybňování takového setkání ze strany otce nezdařilo. Otec viní matku z toho, že styk s nezletilým neprobíhá, současně však sám neprojevuje snahu a součinnost vedoucí k tomu, aby styk proběhl dle přání a v zájmu nezletilého. Otec před soudem prvního stupně dne 27. 3. 2025 při vedení k dohodě k dotazu soudu, zda je pro něj významnější dosáhnout řádného styku se synem či prokázat, že má pravdu, uvedl, že chce prokázat, že paní [jméno FO] lže. Otec vnímá opatrovnické řízení jako spor mezi rodiči, kdy usiluje o realizaci styku s nezletilým bez ohledu na přání a potřeby nezletilého, aby měl nad matkou navrch. Dle matky nelze vyhovět návrhu otce na změnu úpravy styku ani návrhu na výkon rozhodnutí. Nezletilý nadále pokračuje v individuální psychoterapii s cílem napravit vztah s otcem; tu by však dle matky měl podstoupit i otec, aby změnil svůj přístup k nezletilému, neboť nejde jen o změnu postoje syna. 7. Opatrovník nezletilého ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Dále se omluvil z účasti na jednání dne 3.9.2025. Ačkoli otec v odvolání deklaruje zájem o úpravu styku s nezletilým synem, jeho reálné chování tomuto tvrzení dlouhodobě neodpovídá. Během letních prázdnin roku 2025 se otec se synem ani jednou nesetkal, neprojevil o osobní kontakt žádný aktivní zájem, ani matce nebo synovi nenavrhl, že by si ho vzal k sobě alespoň na víkend. Jediným projevem zájmu z jeho strany byla gratulace k vysvědčení. Synovi neposlal ani drobný dárek, čokoládu či kapesné – tedy žádné běžné gesto rodičovské péče, které by napomáhalo budování vzájemného vztahu. Od prosince 2024 nehradí výživné na nezletilého, přestože jeho vyživovací povinnost trvá a nebyla nijak změněna. Takové jednání působí nejen v rozporu se zákonem, ale současně jako jasný signál nezájmu o základní potřeby dítěte. Nezletilý [jméno FO] se aktuálně účastní individuální terapie jednou měsíčně, která mu pomáhá vyrovnávat se s minulými negativními zkušenostmi a vztahovým napětím vůči otci. Otec byl na terapeutickém setkání pouze jednou, a to v září 2024. Již tehdy nezletilý odmítal být s otcem v jedné místnosti – jeho obavy byly natolik silné, že terapeutka doporučila s jejich společnou přítomností nespěchat. Přestože bylo otci vysvětleno, že je třeba citlivě pracovat s potřebami dítěte, otec na doporučení reagoval slovy: „vždyť se mu přece nic neděje.“ Tímto přístupem bagatelizoval pocity syna i odborná doporučení. Otec sám žádným způsobem neprojevil snahu, že by chtěl docházet na individuální terapeutická sezení, která by mu mohla pomoci připravit se na bezpečné a ohleduplné setkání se synem. Tato pasivita je v přímém rozporu s jeho proklamovaným zájmem o obnovení styku. [jméno FO] byl vyslechnut pracovníky OSPOD i soudem. V obou případech jasně vyjádřil obavy z kontaktu s otcem, uvedl, že se ho bojí, nemá na něj dobré vzpomínky, a že v případech, kdy mu ubližují jeho polorodí bratři, otec nijak nezakročí ani mu neposkytne pomoc. Tyto skutečnosti se dlouhodobě opakují a nejsou nové – dítě takto hovoří konzistentně, bez známek manipulace. Ze zprávy psycholožky vyplývá, že nezletilý je velmi citlivý, traumatizovaný, a že kontakt s otcem u něj vyvolává stres a úzkost. Bylo doporučeno pokračovat v individuální terapii dítěte, bez tlaků na přímý kontakt s otcem. Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že styk nelze obnovovat násilně či proti vůli nezletilého, ale naopak je nutné respektovat jeho vývojové potřeby, bezpečí a psychický stav. Aktivní kroky by měl nejprve podniknout sám otec – a to především formou pravidelné individuální terapeutické práce, která by mohla vést k tomu, že bude schopen s dítětem navázat citlivý a bezpečný kontakt. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas [§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř. za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“)], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 9. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 10. Ze spisu soudu prvního stupně bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 12. 7. 2021, č. j. 12 Nc 45/2021-25, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2021, byla schválena dohoda rodičů a nezletilý svěřen do péče matky. Otec se zavázal platit na jeho výživu 2 000 Kč měsíčně. Nezletilý v době rozhodování soudu se připravoval k nástupu školní docházky. Otec měl z předchozího partnerského vztahu další dva starší syny a rodiče deklarovali, že na styku otce s nezletilým jsou schopni se dohodnout. K návrhu otce poté Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 16. 8. 2022, č. j. 0 P 122/2021-107, upravil styk otce s nezletilým od pátku sudého kalendářního týdne od 14:00 hodin do úterý lichého kalendářního týdne do 7:30 hodin se speciální úpravou styku v období jarních, velikonočních, letních, podzimních a vánočních prázdnin. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 100 Co 269/2022-150, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2023, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Vzhledem k váznoucí komunikaci rodičů bylo předávání nezletilého nastaveno tak, že se bude uskutečňovat ve školském zařízení navštěvovaném nezletilým. 11. Návrhem podaným otcem dne 31. 10. 2023 označeným jako „návrh na výkon stávajícího rozhodnutí“, se otec domáhá změny stávajícího styku tak, že si bude nezletilého vyzvedávat v sudý pátek po vyučování, případně v 9:00 hodin v místě bydliště, pokud nebude ve škole přítomen, s tím, že nezletilého bude mít do lichého úterý do 7:30 hodin. Dále žádal uložit matce pokutu za každý neuskutečněný styk s nezletilým. Při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 24. 5. 2023 otec upřesnil, že jeho návrh je návrhem na změnu úpravy styku, a žádal, aby bylo matce uloženo mu syna vozit, aby zbytečně nepodnikal cesty za účelem uskutečnění styku s nezletilým. 12. Matka s návrhem otce nesouhlasila s odůvodněním, že uskutečňování styku brání postoj nezletilého [jméno FO]. V červnu 2023 nastala situace, kdy od této doby nezletilý odmítá k otci jít. Dle matky není zřejmé, zda došlo ke sporu mezi nezletilým a jeho staršími polorodými bratry [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří docházejí rovněž k otci ke styku. Dle matky měl jeden z bratrů nezletilému sebrat mobilní telefon a nutit jej, že musí lézt po čtyřech a štěkat, pokud chce mobilní telefon vrátit. 13. Dle otce nezletilý vychází se staršími polorodými bratry dobře. 14. Nezletilý při šetření koliznímu opatrovníkovi v březnu 2024 sdělil, že u táty se mu nelíbí, že k němu jít nechce. Táta mu nedovoluje jít ven, starší bratři se k němu nechovají hezky, když to řekne tátovi, je mu to jedno. 15. Rodiče se v průběhu řízení domluvili na společné návštěvě [Anonymizováno] [adresa] dne 13. 4. 2024, ovšem jakmile nezletilý před Zooparkem otce uviděl, chtěl ihned pryč. Do ZOO nakonec ani nešli. Nezletilý na matku stále naléhal, že chce domů. S nezletilým provedl soud prvního stupně pohovor dne 29. 4. 2025. Nezletilý uvedl, že k tátovi nechce chodit proto, že je zlý. Když byl menší, táta mu vyhrožoval, že maminku už nikdy neuvidí. Bratři mu vzali telefon a řekli, že mu ho vrátí, až zaštěká. Vadí mu, že když chce volat mámě, otec mu to nedovolil a řekl sprostá slova. Slyšel, jak táta maminku pomlouvá. Sám nezletilému sděloval, že nechce, aby k němu [jméno FO] chodil, ale že to tak řekl soud. Když byl [jméno FO] ještě malý, maminku otec bil, on si to pamatuje. U táty nezletilého pomlouvají a říkají, že je „sráč, blbej, rozmazlenej“. K návštěvě [Anonymizováno] nezletilý uvedl, že nevěděl, že tam táta bude. Z táty se mu dělalo špatně, má na něj hodně špatné vzpomínky a do [Anonymizováno] nešli, protože nechtěl mít s tátou nic společného. 16. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 8. 2024, č. j. 25 P 10/2024-175, nařídil rodičům rodinnou terapii v Rodinném centru Slunečnice v Berouně na dobu tří měsíců. 17. Rodinná terapie se uskutečnila 25. 9. 2024 za účasti obou rodičů a nezletilého. Ten odmítl vstoupit do místnosti, v níž seděl otec a přes přemlouvání matky se nepodařilo přesvědčit ho, aby se setkání s oběma rodiči zúčastnil. Nešlo tedy o rodinnou terapii, ale pouze o rodinné poradenství pro rodiče. Nezletilý v tu dobu dostal stavebnici a hrál si s ní v jiné místnosti, s rodiči byly probrány možnosti dalšího postupu. Otec byl edukován směrem k tomu, aby se pokusil s nezletilým, který se jeví jako velmi citlivý chlapec, jednat jemněji a pochopit, proč se ho bojí. Měl by se mu více věnovat bez přítomnosti straších sourozenců, s nimiž má nezletilý špatné zkušenosti. 18. Vzhledem k nemožnosti rodinné terapie bylo doporučeno individuální posouzení nezletilého dětskou psycholožkou, které se uskutečnilo v listopadu 2024 a do února 2025 proběhla celkem tři setkání. Z rozhovorů s nezletilým vyplývá, že se bojí otce, protože s ním má řadu negativních zkušeností. Je citlivý chlapec, hlavními tématy jsou zejména potřeba bezpečí, jistoty, stability a klidu. Nezletilý uváděl, že nejhorší pro něho bylo vidět tátu, jak bije mámu. Od táty chce být co nejdále, jemu dával pohlavek, který hodně bolel. Přeje si, aby na tátu neměl žádné vzpomínky. Negativní zážitky má i s nevlastními sourozenci, kteří ho bili a brali mu telefon. Pocit jistoty a stability cítí u matky a kamarádů. Psycholožka uzavřela, že nezletilý je extrovertně laděný, zvýšeně citlivý s tendencemi k úzkostem (zejména pro negativní zážitky s otcem). Celkově se jeví vyzrálý. Je rád ve společnosti kamarádů s výraznou potřebou bezpečí a podpory od matky. Psycholožka doporučila pokračovat v individuální terapii. [právnická osoba] následně zprávou ze dne 22. 2. 2025 uvedlo, že k výraznému posunu u nezletilého nedošlo. Nadále chce docházet na terapie. Dle zkušeností zařízení bude třeba delší čas, aby terapie přinesla hmatatelné výsledky. Rodinná terapie zatím nebyla realizována. Doporučeno bylo pokračovat v individuální terapii. Ta proběhla v měsíci březnu a další termín pak byl nastaven na duben 2025. 19. Podáním ze dne 6. 7. 2025 otec sdělil, že s nezletilým [jméno FO] se aktuálně nestýká. [právnická osoba] zrušilo setkání z důvodu pokračujícího odmítání kontaktů ze strany nezletilého již před jednáním před soudem prvního stupně. Ze strany otce byla vůle ke spolupráci zachována. Otec na svém odvolání trvá; poukazuje na to, že jádrem jeho původního návrhu byl výkon stávajícího rozhodnutí o styku, nikoliv návrh na zcela novou úpravu styku. Navrhoval především změnu času předání dítěte, aby bylo možné výkon rozhodnutí reálně uskutečnit, protože stávající forma předání se dlouhodobě neusvědčila (ve škole po výuce). Změna času předání je navrhována výhradně z praktických důvodů, protože soudem určený čas prostřednictvím školského zařízení v pátek ve 14.00 hodin není reálně proveditelný. Nezletilý končí výuku již v 11.35 hodin, nechodí do školní družiny ani na obědy. Matka jej pravidelně vyzvedává ze školy dříve. V důsledku toho předávání přes školu nikdy neproběhlo, přestože bylo tímto způsobem soudem určeno. Ve snaze zabránit předčasnému vyzvedávání nezletilého matkou otec několikrát přišel přímo do vyučování do školy, aby v souladu s rozhodnutím soudu syna převzal. Přesto po dobu přibližně tří měsíců nezletilý ve dnech určených k předávání (pátky sudých týdnů a pondělky lichých týdnů) ve škole nebyl vůbec přítomen, matka jej vždy účelově omluvila a tím realizaci v soudem stanoveného předání znemožnila. Tento postup lze chápat jako aktivní bojkot předávání. Otci je známo, že jeho návrh byl posouzen jako návrh na změnu úpravy styku, nicméně jeho skutečný obsah směřoval k výkonu existujícího rozhodnutí s technickými úpravami způsobu předání. Žádal, aby při svém přezkumu odvolací soud podstatu tohoto návrhu zohlednil. 20. Podáním ze dne 9. 7. 2025 matka odvolacímu soudu sdělila, že nezletilý nadále dochází do [Anonymizováno] k dětské psycholožce [tituly před jménem] [právnická osoba]. Interval určuje [tituly před jménem] [jméno FO]. Zpravila se jedná o setkání jednou za měsíc, poslední se uskutečnilo 18. 6. 2025, další termín je stanoven na 16. 7. 2025. Od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se postoj nezletilého [jméno FO] k otci nezměnil. Pokud je s ním hovořeno o otci, začne být smutný, přestává komunikovat. Pokud je s ním z iniciativy matky či psycholožky hovořeno o hypotetické možnosti setkání s otcem třeba i za přítomnosti matky, nezletilý začne sdělovat, že ho bolí bříško nebo něco jiného, že za otcem nepůjde, že je mu z otce zle. Styk s otcem nadále realizován není. Otec zhruba jednou za měsíc zkouší nezletilému zavolat či pošle sms s dotazem, jak se nezletilý má. Poslední zpráva s obdobným obsahem přišla od otce v den vysvědčení, nezletilý na ni reagoval tak, že mu chce otec zkazit náladu, proč mu píše, že on nechce, aby mu otec psal. Na zaslané zprávy odmítá reagovat. Matka má snahu styk otce s nezletilým podporovat, ale je přesvědčena, že terapie zaměřená pouze na nezletilého nebude dostačující, pokud otec neprojeví snahu o pochopení nezletilého a jeho potřebám se nepřizpůsobí. Dle názoru matky musí otec zvolit citlivější přístup. 21. K jednání odvolacího soudu se rodiče nedostavili; matka z důvodu péče o dítě narozené v červenci 2025 z nynějšího vztahu; otec, ač byl k jednání řádně předvolán s tím, že jeho účast je nutná, se z jednání neomluvil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu. 22. Odvolací soud proto projednal věc v nepřítomnosti rodičů, vycházeje z § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 23. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 120 odst. 2 věta první, § 213 odst. 4, § 213a odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku. 24. Ze zprávy o průběhu terapie s nezletilým vypracované [tituly před jménem] [právnická osoba], psycholožkou a psychoterapeutkou z [Anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba], ze dne 15.7.2025 odvolací soud zjistil, že na doporučení sociální pracovnice z [Anonymizováno] [adresa] byl nezletilý [jméno FO] přijat do terapeutické péče v listopadu 2024. Od ledna 2025, kdy byla sepsána poslední zpráva pro soud, do 14.7. proběhla celkem 3 setkání, protože chlapec byl dlouho nemocný, poté nebylo možné najít volný společný termín vzhledem k tomu, že ve své praxi nemá psycholožka příliš volných termínů. Na základě pozorování a rozhovoru s nezletilým psycholožka sdělila, že chlapec je během setkání radostný a spontánní. Celkově je spolupráce na velmi dobré úrovni. Komunikuje otevřeně do doby, než se ho zeptá na tátu. Téma otce je momentálně tabu, nechce o něm mluvit vůbec, uzavírá se, jeví známky úzkosti a strachu z otce. V současné době se nezletilý těší na sestřičku, která se má narodit někdy koncem července. Na podpůrných terapeutických sezeních je využívána k vyjádření jeho vnitřních prožitků, emoční ventilaci a ke snížení úzkosti práce s pískem a pohybem. V tuto chvíli jsou u nezletilého patrné přetrvávající potřeby klidu, bezpečí, ochrany a vrstevnických vztahů. Na těchto tématech pracují a psycholožka doporučuje se jim i nadále věnovat. Závěrem uvedla, že k posunu ve vztahu k otci nedošlo a chlapec není v tuto chvíli schopen bezpečného kontaktu s otcem. Z práce s nezletilým vnímá, že k posunu by mohlo dojít, pokud by otec porozuměl tomu, že je potřeba k [jméno FO] změnit svůj přístup a chování. V tomto smyslu doporučuje individuální terapii otce zaměřenou ke zvyšování jeho rodičovských kompetencí a porozumění dětské psychice v délce alespoň 6 měsíců. Vzhledem k místě bydliště otce by bylo nejlepší, aby takovou terapii vyhledal blízko svého bydliště; pracoviště [Anonymizováno] v tuto chvíli nemá další kapacitu na individuální terapii dospělého rodiče. 25. Podle § 909 o. z. změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. 26. Podle čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány (odst. 1). Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření (odst. 2). 27. Podle čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni (odst. 1). Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství (odst. 2). 28. Podle § 866 o. z. pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte. 29. Podle § 867 odst. 1 a 2 o. z. před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit (odst. 2). Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost (odst. 2). 30. Podle § 20 odst. 4 z. ř. s. v řízení, jehož účastníkem je nezletilý, který je schopen pochopit situaci, soud postupuje tak, aby nezletilý dostal potřebné informace o soudním řízení a byl informován o možných důsledcích vyhovění svému názoru i důsledcích soudního rozhodnutí. Obdobnou povinnost vůči nezletilému má i jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. 31. Změna poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve věci musí být závažnějšího rázu, resp. změnou podstatnou. Mělo by jít o důsledek změny v těch skutečnostech, které tvořily skutkový podklad pro rozhodnutí soudu. Byl-li tedy výkon práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti k nezletilým dětem již upraven, je jeho nová úprava podmíněna změnou poměrů, přičemž povinností soudu je zkoumat nejen naplnění samotné podmínky změny poměrů, ale také její způsobilost ovlivnit původní rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 1544/15). Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 1191/17, změna rozsahu styku je odůvodnitelná nejen zásadní změnou poměrů, ale musí být také v nejlepším zájmu dítěte, který i podle Výboru OSN pro práva dítěte by měl být definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě nachází. K přání dítěte se Ústavní soud České republiky vyslovil např. v nálezu ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 1338/20, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání za konkrétních specifických okolností, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů. 32. Odvolací soud sdílí právní závěry soudu prvního stupně, který je srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem vysvětil, a proto lze odkázat na body 21. až 27. odůvodnění napadeného rozsudku, jak je shrnuto v bodě 10. odůvodnění tohoto rozsudku shora. 33. Nezletilý [jméno FO] plně participoval na řízení dle § 20 odst. 4 z. ř. s. 34. Názor nezletilého [jméno FO] byl v řízení před soudem prvního stupně zjišťován opakovaně, a to jak přímo soudem z jeho iniciativy, tak prostřednictvím dětské psycholožky [tituly před jménem] [právnická osoba]. Odvolací soud vzhledem k zátěži kladené na nezletilého opakovanými pohovory aktuální stanovisko nezletilého zjistil prostřednictvím [Anonymizováno], které s nezletilým pracuje již od listopadu 2024. Nezletilý svůj postoj k otci nezměnil; nadále odmítá kontakty s ním, aniž by bylo zjištěno ovlivňování jeho názoru ze strany matky. Názor nezletilého je po celou dobu řízení neměnný, pramení z jeho vztahu k otci daného postojem otce k nezletilému, k matce a vztahům nezletilého s polorodými bratry. Příčiny vzniku tohoto vztahu byly náležitě zjištěny, přičemž pregnantně jsou popsány ve zprávě [Anonymizováno], kde probíhala rodinná terapie nařízená na dobu tří měsíců oběma rodičům a nezletilému, kdy po vyšetření nezletilého dětským psychologem bylo doporučeno pokračovat v jeho individuální psychoterapii. Té se účastní pouze nezletilý; otec dosud psychoterapii pro sebe nezajistil. Soud prvního stupně tedy využil všechny jemu dostupné prostředky, které byly s to vzniklou situaci napravit. Sice nebyla využita mediace, avšak z průběhu řízení a postoje matky je patrné, že kontaktům otce s nezletilým nebrání. Pokud nedochází k realizaci styků, je to dáno neměnným a dlouhodobým názorem nezletilého na otcovo chování při realizaci styků v minulosti, kdy na prožitky nezletilého měl vliv otec, nikoliv matka. Nezletilé dítě není pouhým objektem řízení, nýbrž jeho plnohodnotným účastníkem a takto je třeba k němu také přistupovat, přičemž v podrobnostech lze odkázat na Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí (sdělení č. 54/2001 Sb. m. s.), kterou je Česká republika vázána. 35. Odvolací soud shledal nadbytečným doplnění dokazování znaleckým posudkem navrhovaným otcem, přičemž k vývoji a historii vztahů v rodině byla učiněna dostatečná skutková zjištění a pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V řízení nevyšlo najevo podezření na přítomnost duševní poruchy u nezletilého nebo jeho rodičů. A jde-li o psychologické aspekty, tak k těm byla učiněna dostatečná skutková zjištění zejména zprávami [Anonymizováno], jejichž odborná úroveň je vysoká. Situace a problémy v rodině byly jasně rozklíčovány a pojmenovány, byla navržena i řešení ve formě doporučení, zejména ve vztahu k otci, na kterého apeloval již soud prvního stupně a který zůstal i po vyhlášení rozsudku nečinný. Znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků jako kterýkoliv jiný a nepožívá vyšší důkazní síly nebo zvláštního či mimořádného významu. Otcova domněnka, že je nezletilý vůči němu matkou manipulován, byla vyvrácena opakovanými pohovory s nezletilým i zprávami z jeho terapie. Nezletilý je ve věku, kdy si na rodiče utváří svůj názor dle vlastních zkušeností. Opakovaně vysvětlil důvody, pro které styky s otcem odmítá. Otec přesto svůj přístup nezměnil a místo snahy o porozumění nezletilému a nápravě vzájemného vztahu za pomoci odborníků setrvává na svém postoji domoci se práva na styk s nezletilým bez ohledu na jeho stanovisko, ač aktuálně nezletilý není styku s otcem schopen v žádném rozsahu. Přestože otec proklamuje zájem o nezletilého, od prosince 2024 na něho výživné nehradí. Odvolací soud proto zvažoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že by styk nezletilého s otcem nebyl upraven; vzhledem k nepřítomnosti otce a možnosti překvapivého rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1677/23) i stanovisku matky a opatrovníka nezletilého k tomu nepřistoupil s tím, že je pouze na otci, jestli svůj přístup změní a podstoupí individuální psychoterapii, aby bylo možné pokračovat v rodinné terapii za účasti nezletilého a pokusit se o obnovu kontaktů nezletilého s otcem. 36. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13, jakkoli může být soud veden při úpravě styku rodičů a dětí těmi nejlepšími úmysly, není v jeho silách, aby vytvořil dítěti zcela harmonické výchovné prostředí, které se odvíjí vždy primárně od vztahů mezi rodiči. Této své odpovědnosti by si měli být rodiče vědomi především a tomu také přizpůsobit své vzájemné vztahy při hledání kompromisního řešení při utváření výchovného prostředí svého syna. 37. Soud prvního stupně vzhledem k tomu, že matka je občankou Ukrajiny, správně zkoumal mezinárodní soudní pravomoc a otázku rozhodného práva. Mezinárodní soudní pravomoc se řídí Nařízením Rady (ES) č. 2019/1111 (tzv. Nařízení Brusel II ter). Podle jeho čl. 7 bod 1 je dána mezinárodní soudní příslušnost justičních orgánů České republiky k projednání a rozhodnutí věci, neboť obvyklé bydliště nezletilého se ke dni zahájení řízení nacházelo v České republice. Při posuzování rozhodného práva je třeba vyjít z mezinárodní smlouvy o právní pomoci v občanských věcech uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou ze dne 28. 5. 2001 (č. 123/2002 Sb. m. s. a č. 77/2008 Sb. m. s.). V nejlepším zájmu nezletilého je, aby bylo aplikováno hmotné právo České republiky, neboť nezletilý [jméno FO] má české státní občanství, které získal narozením. 38. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení, jak stanoví § 23 věta druhá z. ř. s., proto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky je v souladu s první větou odkazovaného ustanovení. 39. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 40. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 3. září 2025 Mgr. Hana Lišáková LL.M. předsedkyně senátu