ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Zuzany Steinerové ve věci nezletilého: [jméno FO] [Jméno nezletilého], narozeného [Datum narození nezletilého] bytem [Adresa nezletilého] zastoupeného opatrovníkem [Jméno opatrovníka A] sídlem [Adresa opatrovníka A] syna rodičů: [Jméno opatrovníka B], narozená [Datum narození opatrovníka B] bytem [Adresa opatrovníka B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] [Jméno advokátky B], narozen [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] o stanovení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 4. 2025, č.j. 0 Nc 6184/2021-615, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění a) ve výroku I. tak, že výživné od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2023 činí 5 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 3. 2023 do 31. 12. 2023 8 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2024 nadále 10 500 Kč měsíčně; ve zbylém rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje; b) ve výroku II. tak, že nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2025 činí 488 186 Kč, který je otec povinen zaplatit k rukám matky ve třech splátkách, přičemž první splátku ve výši 162 728 Kč otec uhradí do 6 měsíců od právní moci rozsudku, druhou splátku ve výši 162 728 Kč do 12 měsíců od právní moci rozsudku a třetí splátku ve výši 162 730 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Otec je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení za vyhotovení překladu listin ve výši 17 238 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami shora citovaným rozsudkem uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého v období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2022 částkou 8 000 Kč měsíčně, počínaje od 1. 9. 2022 částkou 10 000 Kč měsíčně, a to do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok I.). Dlužné výživné na nezletilého za období od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2025 ve výši 572 821 Kč uložil otci zaplatit ve splátkách spolu s běžným výživným v částce 20 000 Kč měsíčně, a to ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku k rukám matky (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že matka podala dne 27. 9. 2021 návrh na stanovení vyživovací povinnosti otce vůči nezletilému, zpětně od 1. 9. 2019, kdy výši ponechala na úvaze soudu, s možností postupu dle § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otec s návrhem nesouhlasil, namítal protiprávní přemístění dítěte do ČR a uplatňoval požadavek, aby jeho cestovní náklady byly započteny oproti výživnému; současně navrhoval výživné 400 € měsíčně od 07/2023. Opatrovník navrhl stanovit výživné ve výši 200 € měsíčně za období 1. 9. 2019–31. 5. 2023 a 400 € měsíčně od 1. 6. 2023, s upozorněním na možnost aplikace § 916 o. z. v případě nedoložení poměrů otcem. 3. Ze spisu a provedených důkazů vyplynulo, že nezletilý [jméno FO] je dítětem rodičů, kteří spolu nikdy neuzavřeli manželství. Rozhodnutím Okresního soudu v Bregenz ze dne 6. 5. 2020 byl nezletilý svěřen do výlučné péče matky. Dne 26. 5. 2020 byla u nezletilého diagnostikována celiakie. Matka od roku 2006 pobývala v Rakousku; v srpnu 2019 se z rodinných důvodů přestěhovala s nezletilým do České republiky, přičemž přestěhování oznámila rakouskému soudu dne 21. 8. 2019. Po dobu pobytu v Rakousku bylo matce vypláceno zálohované (náhradní) výživné státem ve výši 109,70 € měsíčně; vyplácení skončilo ke dni 31. 8. 2019. Do tohoto data otec nepřispíval k rukám matky na výživu dítěte. První přímá platba výživného k rukám matky proběhla až dne 17. 9. 2024; v průběhu řízení bylo takto uhrazeno celkem 1 000 € (200 € dne 17. 9. 2024, 200 € dne 7. 10. 2024, 200 € dne 4. 11. 2024, 200 € dne 3. 1. 2025, 100 € dne 4. 2. 2025 a 100 € dne 4. 3. 2025). Z listin rakouských orgánů dále vyplývá, že rozhodnutím Okresního soudu v Bregenz ze dne 12. 11. 2019 (sp. zn. 11 Pu 11/18m) byla otci uložena povinnost hradit snížené zálohované výživné 215 € měsíčně za období 1. 2. 2019–31. 8. 2019 k rukám okresního úřadu (úhrada státních záloh), přičemž návrhy na snížení původně stanovených 299 € byly zamítnuty; návrh na zrušení výživného od 1. 9. 2019 byl následně zamítnut pro nedostatek mezinárodní příslušnosti (usnesení OS Bregenz z 9. 6. 2020). 4. K osobním a příjmovým poměrům matky soud zjistil, že po návratu do ČR pracovala od 1. 9. 2019 u [právnická osoba]. (čistý průměr 09–12/2019: 19 523 Kč; rok 2020: 22 290 Kč; počátek 2021: 24 599 Kč), od 1. 6. 2021 pobírala podporu v nezaměstnanosti ve výši 11 070 Kč měsíčně a od 1. 10. 2021 je zaměstnána jako asistentka zubního lékaře (dlouhodobě kolem 27 500 Kč čistého). Z výplatních pásek plyne například příjem 33 537 Kč (06/2023), 28 093 Kč (07/2023), 27 471 Kč (12/2024), 27 932 Kč (01/2025) a 26 152 Kč (02/2025). Matka nedisponuje hodnotnějším majetkem, nemá dluhy, má pouze běžné spoření. Matka pobírala příspěvek na péči o nezletilého ve výši 3 300 Kč měsíčně z důvodu bezlepkové diety (s ukončením od 04/2025). Nezletilý navštěvuje 3. ročník ZŠ, dochází do ZUŠ (kytara, hudební nauka) a na keramiku; náklady na kroužky činí přibližně 4 500 Kč ročně. Od května 2021 matka bydlí v [adresa] v domě partnera, na bydlení přispívá; partner vykazuje příjem cca 35 000 Kč měsíčně. 5. K poměrům otce bylo zjištěno, že je občanem Spolkové republiky Německo. V minulosti podnikal v oboru investiční výstavby; insolvenční řízení jeho podniku bylo zahájeno dne 7. 3. 2019. V období září 2019 až březen 2021 pobíral sociální podporu ve výši přibližně 400–464 € měsíčně a úhradu nákladů bydlení. Od března do května 2023 byl zaměstnán jako technolog s příjmem okolo 2 000 € měsíčně; pracovní poměr skončil ve zkušební době. Od května 2023 působí jako OSVČ s průměrným měsíčním příjmem okolo 2 500 €; hodnotnější majetek nevlastní a vyšší zůstatky na účtech neudržuje. Otec pobírá Kindergeld (za rok 2024 ve souhrnu cca 3 000 €, v roce 2025 průběžně 255 € měsíčně). Otec své majetkové a příjmové poměry soudu dlouhodobě nedokládal a přes poučení dle § 916 o. z. odmítal podrobnější konkretizaci; při dožádání u Amtsgericht Lindau poskytl pouze rámcové údaje, další vypověď bez přítomnosti právní zástupkyně odmítl. 6. Ke styku otce s nezletilým bylo prokázáno, že osobní kontakt probíhal v Rakousku od 5. 3. 2016 v dvoutýdenních intervalech, postupně v rozsahu až cca 7,5 hodiny; poslední setkání před přestěhováním se uskutečnilo dne 20. 7. 2019. Po přestěhování do ČR byl osobní styk přerušen; přetrval pouze distanční kontakt přes Skype (čtvrteční hovory). Vzhledem k dlouhodobému konfliktu rodičů a jazykové bariéře bylo obnovení osobního styku obtížné; postupně se však podařilo nastavit asistované kontakty prostřednictvím poradny [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [adresa]) od 27. 9. 2024, z plánovaných osmi setkání proběhlo šest (27. 9. 2024, 4. 11. 2024, 2. 12. 2024, 16. 12. 2024, 13. 1. 2025, 27. 1. 2025), jedno bylo zrušeno otcem z pracovních důvodů a jedno z provozních důvodů poradny. Na tyto kontakty navázala dohoda rodičů o úpravě styku schválená rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 2. 2025, č. j. 0 Nc 6184/2021-576, s postupným přechodem od dalších dvou asistovaných styků (31. 3. 2025 a 4. 4. 2025) k pravidelným předáním v Praze v roce 2025 a následně od prosince 2025 ke stykům v místě bydliště otce v SRN. K zahraničním řízením se podává, že v Rakousku byla vedena řízení o péči a styku a též řízení týkající se zálohovaného výživného. Řízení o péči a styku byla pravomocně skončena usnesením OS Bregenz ze dne 3. 1. 2024 (sp. zn. 11 Ps 11/18m) tak, že návrh otce na zrušení výlučné péče matky a zavedení společné péče (včetně určení hlavního místa pobytu u matky) byl zamítnut, stejně jako návrh babičky na úpravu styku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá dlouhodobě nedostatečná komunikace rodičů neumožňující výkon společné péče a počáteční období po přestěhování, v němž otec neměl k dispozici pravidelné informace o dítěti (dohodnuté měsíční e-maily byly první čtyři měsíce vynechány; následně byly zasílány pravidelně i s fotografiemi). K procesnímu průběhu v projednávané věci se dále podává, že dne 9. 1. 2023 bylo vydáno předběžné opatření, jímž byla otci uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 3 000 Kč měsíčně; současně byli oba rodiče vyzváni k doložení svých příjmů a majetkových poměrů, přičemž otec byl upozorněn na možnost postupu dle § 916 o. z. Opatrovník (ÚMPOD) průběžně zajišťoval mezinárodní součinnost; šetření u německého partnerského orgánu sjednané na 17. 7. 2023 se neuskutečnilo pro neúčast otce, na další nabízené termíny otec nereagoval. 7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal otec včasné odvolání, tvrdě, že rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné, rozporuplné a obsahuje závažná procesní pochybení. Tvrdí, že soud nevysvětlil, na základě čeho dospěl ke konkrétní výši výživného, a rozhodnutí tak postrádá logickou a právní oporu. Podle otce není z rozsudku patrné, jak soud určil částku 8 000 Kč a později 10 000 Kč měsíčně. Soud pouze obecně uvedl, že vycházel z 25násobku životního minima, avšak neuvedl, jak z tohoto rámce konkrétní částku vypočetl, jaké potřeby dítěte zohlednil, jak je vyčíslil ani jak vyhodnotil jejich nezbytnost. Nevyložil ani důvody, proč dochází ke zvýšení výživného od září 2022. Přitom je pro posouzení oprávněnosti výživného klíčové transparentně doložit, jaké potřeby dítěte (včetně zvýšených nákladů kvůli celiakii diagnostikované v květnu 2020) soud vzal v potaz. Otec tak nemá reálnou možnost se k závěrům soudu kvalifikovaně vyjádřit. Soud v odůvodnění uvedl, že otec odmítl vypovídat o svých příjmech, což je podle něj nepravdivé. Naopak, otec opakovaně vypovídal při jednáních, poskytl rozsáhlé písemné vyjádření a předložil řadu relevantních důkazů – daňová přiznání, rozhodnutí z insolvenčního řízení, potvrzení o dávkách v nezaměstnanosti aj. Pokud někdy odkázal na písemné podklady, činil tak proto, aby předešel nepřesnostem v uváděných datech. Soud přitom z těchto výpovědí čerpal, ale současně tvrdil, že otec odmítl vypovídat – což je podle otce vnitřně rozporné a nesprávné. Soud bez dalšího odmítl všechny listinné důkazy v německém jazyce. Tím podle otce porušil § 18 odst. 1 o. s. ř., který garantuje účastníkům právo jednat v mateřštině a ukládá soudu povinnost zajistit rovné procesní postavení stran. Většina předložených dokumentů byla přitom jednoduchého a srozumitelného charakteru (formuláře, rozhodnutí), takže nebylo nutné jejich úplné překládání. Ani matka jejich obsah nezpochybnila — sama totiž německy rozumí. Jediným, kdo nerozuměl, byl soud, který měl v takovém případě nechat dokumenty přeložit, nikoliv je paušálně odmítnout. Tento postup je podle otce nezákonný a porušuje zásadu rovnosti účastníků řízení. Otec rovněž namítá nesprávnou interpretaci německého insolvenčního zákona, konkrétně § 302 Insolvenzordnung. Soud uzavřel, že dlužné výživné nelze zahrnout mezi odpuštěné dluhy. Podle otce však ustanovení vylučuje pouze nedoplatky na zákonném výživném, které dlužník úmyslně nehradil. V dané době však žádné výživné stanoveno nebylo, tudíž nemohlo jít o úmyslné neplacení. Soud navíc odmítl návrh otce na zpracování právní analýzy německé právní úpravy a vyložil zákon laicky a nesprávně. Soud také otci vytkl, že neprokázal pracovní neschopnost. Otec namítá, že v rozhodné době pobíral dávky v nezaměstnanosti, což znamená, že aktivně hledal práci. Nešlo o situaci, kdy by byl „na dovolené“ nebo se nechtěl zaměstnat, ale o zákonem uznaný stav, který byl řádně doložen. 8. Otec v rámci svého vyjádření ze dne 10. 10. 2025 uvedl a doložil, že náklady na bydlení hradil v částce 350 € měsíčně na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 11. 2020 s tím, že od 1. 1. 2022 činí nájemné 420 € měsíčně; dále uvedl, že nevlastní žádnou nemovitost, vlastní pouze starší automobil značky [jméno FO], rok výroby 2011. Co se týká příspěvku na dítě Kindergeld, tento používal na úhradu cest za synem do ČR. Dále uvedl, že dne 10. 5. 2021 zahájil svou osobní insolvenci před Amtsgericht Kempten, která byla vedená dle vypracovaného plánu insolvence ze dne 3. 3. 2022 a následně byla ukončena splněním předmětného plánu rozhodnutím Amtsgericht Kempten ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. [Anonymizováno]. Je nesporné, že matka, jak i sama uvedla, svou pohledávku do insolvenčního řízení, přihlásila. Matka do srpna 2019 pobírala zálohy na výživné z Rakouska, návrh na stanovení výživného pro nezletilého podala až 27. 9. 2021. Podle německého insolvenčního zákona platí, že nedoplatek na zákonném výživném není vyloučen z prominutí dluhu po skončení insolvenčního řízení bez dalšího, nýbrž za uvedených podmínek, a to nezaplacené zákonné výživné, které dlužník úmyslně nezaplatil v rozporu se svými povinnostmi. Toto ustanovení je vykládáno tak, že pokud se jeden z rodičů, kterému bylo stanoveno výživné rozhodnutím, je proti němu vedeno trestní řízení atd., snaží své povinnosti úmyslně, vědomě a v rozporu se stanovenou povinností zbavit, zbytek dluhu, který nebyl uspokojen v rámci insolvenčního řízení, se mu nepromine. Otec vycházel z toho, že matka v předmětné době pobírá státní dávky, jako to bylo v roce 2019 v Rakousku. Matka ze dne na den nezletilého odvezla do České republiky a zcela se odmlčela, výživné na nezletilého nepožadovala, návrh na stanovení výživného podala až 27. 9. 2021, tedy až po zahájení insolvenčního řízení, kam svou pohledávku přihlásila. Otec se tak své povinnosti úmyslně nevyhýbal, úmyslně ji neporušoval, zbytek dlužného výživného za dobu před proběhlým insolvenčním řízením byl otci s ohledem na ustanovení § 302 Insolvenzordnung prominut. Otec nedisponuje daňovým přiznáním za rok 2024, neboť daňové přiznání zpracovává poradce a lhůta pro jeho odevzdání je až 28. 2. 2026. Proto otec nemá toto daňové přiznání k dispozici, očekává však, že jeho výdělky budou podobné. Otec doloží zprávu svého ošetřujícího psychologa. Otec žije sám, je svobodný a bydlí u své matky. Otec má měsíční výdaje za bydlení ve výši 350 € a dále výdaje na jídlo, vozidlo a ošacení celkem 900 € měsíčně. Největší položkou výdajů jsou cesty za nezletilým, přičemž otec soudu předloží přehled účtenek za cestovné a hotely. Otec začal hradit výživné od září 2024 a doposud uhradil celkem částku 2 200 €. 9. Matka ve svém vyjádření k odvolání otce odmítá námitky otce a rozsáhle argumentuje, proč považuje napadený rozsudek za správný a proč by výživné na nezletilého mělo být naopak spíše zvýšeno. Uvedla, že otec po vyhlášení rozsudku výživné platí nepravidelně a v nízké výši — v dubnu 2025 uhradil 100 €, v červnu 2025 100 €, v červenci 2025 200 €, v srpnu 2025 200 €, v září 2025 200 €; současně pobírá dávku Kindergeld ve výši 255 € měsíčně, kterou však dítěti nepředává a spotřebovává pro vlastní potřebu. Za rok 2024 například obdržel celkem 3 000 €, ale dítěti zaslal pouze 600 €. Matka tvrdí, že i kdyby otec nepracoval, měl by alespoň tuto dávku poskytovat na výživu dítěte. Podle ní otec neprokázal své příjmy, odmítal na otázky soudu konkrétně odpovídat a nedoložil žádné věrohodné doklady o svých výdělcích ani o pracovní neschopnosti. Proto považuje za správné, že soud použil tzv. fikci příjmu podle § 916 o. z., vycházející z 25násobku životního minima. Matka poukazuje na to, že i při této metodě výživné stanovené soudem odpovídá pouze zhruba polovině doporučené částky dle tabulek Ministerstva spravedlnosti České republiky. Například v roce 2023 by doporučené výživné činilo kolem 19 440 Kč měsíčně, zatímco soud stanovil pouze 10 000 Kč. Zároveň upozorňuje, že potřeby dítěte jsou zvýšené kvůli jeho onemocnění celiakií — jen na bezlepkovou stravu vynakládá zhruba 3 500 Kč měsíčně. Stanovené výživné tedy považuje za velmi umírněné, a přesto sama odvolání nepodala, neboť by to vedlo k dalším nákladům a v praxi by vyšší výživné pravděpodobně stejně nebylo hrazeno. Matka zdůrazňuje, že otec vyživovací povinnost vědomě neplní a účelově se jejímu plnění vyhýbá. Domnívá se, že ani po případném snížení výživného by situace nebyla lepší, protože problém nespočívá ve výši částky, ale v ochotě otce platit. Upozorňuje rovněž, že otec podniká v zahraničí a je osobou samostatně výdělečně činnou, což komplikuje vymáhání dlužného výživného. Matka považuje otcovy námitky ohledně insolvence za irelevantní. Podle jejího názoru se vyživovací povinnost posuzuje podle práva státu, kde má dítě obvyklé bydliště. Samotné insolvenční řízení není důvodem pro zánik nebo prominutí vyživovací povinnosti a neomezuje schopnost otce pracovat či hledat práci. Matka vyčísluje, že realizace jednoho styku s otcem stojí přibližně 350 € (8 750 Kč). Pokud by otec dál přispíval pouze 100–200 € měsíčně, z výživného nezbude žádná část na další potřeby dítěte. Pokud nebude otec platit nejen běžné, ale ani dlužné výživné, bude matka nucena uvažovat o změně úpravy styku, protože by nebyla schopna finančně zajistit cesty. Protože se odvolací řízení vede z podnětu otce, a v těchto řízeních neplatí zásada zákazu zhoršení postavení odvolatele, matka navrhuje, aby odvolací soud zvážil navýšení výživného. Argumentuje aktuální výší životního minima, fiktivním příjmem otce a dávkou Kindergeld, kterou by měl přinejmenším zčásti využívat ve prospěch dítěte. Za přiměřenou výši považuje 15 000–16 000 Kč měsíčně. Matka má za to, že: soud prvního stupně rozhodl správně a výživné stanovil umírněně, otec své příjmy tají a své povinnosti úmyslně neplní, insolvence otce není relevantní, zvláštní potřeby dítěte vyžadují vyšší finanční zajištění, případné snížení výživného by bylo v rozporu se zájmem dítěte, odvolací soud by měl spíše výživné navýšit než snižovat. Matka navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a výživné zvýšil, nebo alespoň potvrdil jeho dosavadní výši. Argumentuje tím, že stanovená částka je přiměřená možnostem otce, skutečným potřebám dítěte i principu spravedlivého podílení se obou rodičů na jeho výživě. Dále matka uvedla, že žije ve společné domácnosti s partnerem v rodinném domě, který je v jeho vlastnictví. Náklady na bydlení činí cca 5 500 Kč měsíčně (SIPO cca 4 500 Kč, odvoz odpadu 3 144 Kč ročně, pojištění nemovitosti cca 6 000 Kč ročně), na které matka přispívá 1/2. Dále matka přispívá částkou 3 – 4 000 Kč měsíčně na údržbu a opravy domu. 10. Kolizní opatrovník ve vyjádření k odvolání otce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že otci byla poskytnuta příležitost prokázat své majetkové poměry, a to prostřednictvím německého úřadu péče o mládež, který otce vyzval ke schůzce, na kterou se otec nedostavil. Dále otec mohl vše doložit a vysvětlit dožádanému německému soudu, u kterého však odmítl vypovídat. Má za to, že bylo rozhodnuto na základě všech otcem předložených důkazů; že soud při stanovení výše výživného zohlednil náklady otce na styk s nezletilým, nicméně nelze po něm požadovat, aby tyto náklady byly zcela odečteny od výživného. Zdůraznil, že matka nezletilého neunesla, měla výlučné právo péče, které zahrnuje i rozhodování o místě bydliště nezletilého. 11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas [§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“)] přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně důvodné. 12. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně nebyly shledány další důvody, pro které by bylo třeba napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 13. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek. Matka a nezletilý jsou občany České republiky, otec je občan SRN žijící v Německu. Proto se odvolací soud nejprve zabýval otázkou mezinárodní soudní pravomoci a rozhodného práva. 14. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009/941/ES, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen „Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). 15. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. 16. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. 17. Nezletilý má obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva [čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu] za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 18. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodech č. [hodnota]. až 6. odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 17. až 26. odůvodnění napadeného rozsudku. 19. Odvolací soud zčásti zopakoval a doplnil dokazování podle § 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. 20. Ze zprávy kolizního opatrovníka ze dne 13. 9. 2023 bylo odvolacím soudem zjištěno, že kolizní opatrovník dne 27. 1. 2023 požádal německý ústřední orgán o prošetření poměrů otce, zprávou ze dne 31. 8. 2023 partnerský orgán v Německu sdělil, že šetření bylo s otcem domluveno na 17. 7. 2023, otec však nebyl přítomen. Otci byly navrženy další dva termíny šetření, otec doposud na nabízené termíny nereagoval. 21. Ze zprávy kolizního opatrovníka ze dne 7. 12. 2023 bylo odvolacím soudem zjištěno, že obdržel zprávu od německého ústředního orgánu, ze které vyplývá, že se nepodařilo prošetřit poměry otce v Německu. Místně příslušný úřad péče o mládež se snažil s otcem několikrát navázat kontakt, otec 2x potvrdil termín místního šetření, avšak poté nebyl k zastižení. Otec uvedl, že je velmi pracovně vytížený. Partnerský orgán v Německu spis uzavře. 22. Ze zprávy Úřadu práce Česká republika, kontaktní pracoviště [adresa], bylo odvolacím soudem zjištěno, že matce byly v období od 1. 9. 2019 do 15. 9. 2025 vyplaceny platby: příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 11 070 Kč měsíčně za měsíce červen až září 2021, a přídavek na dítě ve výši 1 270 Kč měsíčně za měsíce červenec až prosinec 2021. 23. Ze zprávy zaměstnavatele matky [tituly před jménem] [jméno FO] bylo odvolacím soudem zjištěno, že matka v době od října do prosince roku 2021 dosáhla průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 23 345 Kč a k tomu pobírala stravenkový paušál ve výši 1 400 Kč měsíčně. V roce 2022 dosáhla průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 25 957 Kč a k tomu stravenkový paušál ve výši 1 500 Kč měsíčně. V roce 2023 dosáhla průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 28 365 Kč a k tomu stravenkový paušál ve výši 1 700 Kč měsíčně. V roce 2024 dosáhla průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 28 249 Kč a k tomu stravenkový paušál ve výši 2 000 Kč měsíčně. V roce 2025 od ledna do srpna průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 28 055 Kč a stravenkový paušál ve výši 2 000 Kč měsíčně. 24. Z platebního dokladu SIPO za září 2025 bylo odvolacím soudem zjištěno, že plátce [jméno FO] (partner matky) hradí zálohy měsíčně na elektřinu ve výši 2 900 Kč a dále 200 Kč poplatek za elektřinu, Český rozhlas 55 Kč, Česká televize 150 Kč, za plyn 280 Kč, vodné 850 Kč. 25. Z usnesení Okresního soudu Kempten (Allgäu) - insolvenčního soudu ze dne 20. 9. 2022 bylo odvolacím soudem zjištěno, že řízení o majetku [Jméno advokátky B] se po pravomocném potvrzení insolvenčního plánu ke dni 15. 9. 2022 zastavuje. 26. Z insolvenčního plánu o majetku [Jméno advokátky B] ze dne 3. 3. 2022 bylo odvolacím soudem zjištěno, že insolvenční řízení bylo zahájeno 10. 5. 2021 a dlužník předkládá insolvenční plán za účelem zjednat věřitelům lepší a rychlejší uspokojení a zkrátit dobu řízení. Dlužník je povoláním galvanizér a diplomovaný inženýr techniky povrchové úpravy. Tato povolání vykonával v různých zaměstnaneckých poměrech. V roce 2009 začal samostatně podnikat se společností Galcon GmbH Lindau v oblasti technologie povrchové úpravy kovů; v roce 2019 společnost zkrachovala, insolvenční řízení na majetek společnosti bylo z nedostatku majetkové podstaty zamítnuto. Poté dlužník v době od října 2019 do prosince 2020 vykonával zaměstnanecký poměr jako Process Equipment Engineer u zaměstnavatele ve Švýcarsku. Od svého propuštění pobírá dlužník příspěvky na živobytí, od té doby se dlužník snaží o nové zaměstnání. Od 5. 8. 2021 je v pracovní neschopnosti. Od počátku roku 2020 je navíc pozastavená činnost jednočlenné společnosti dlužníka. Vybavení bytu a další osobní majetek ve vlastnictví dlužníka odpovídá svým rozsahem skromnému osobnímu životnímu stylu. Insolvenční zabavení věcí domácího zařízení je vyloučeno z důvodu nezabavitelnosti. Příčinou insolvence je neúspěšná samostatná činnost se společností Galcon GmbH Lindau. Poté se dlužník dostal do úpadku majetku a musel se vzdát samostatné činnosti. Dlužník se po svém propuštění ze zaměstnaneckého poměru od ledna 2021 intenzivně ucházel o místa inženýrů techniky, povrchových úprav. Účastnil se přibližně 30 výběrových řízení a pověřil navíc Headhuntera, aby pro něho hledal místo. Byl pozván ke třem uchazečským pohovorům, popravdě musel oznámit, že probíhá insolvenční řízení, což vždy vedlo k jeho odmítnutí. Na základě těchto zkušeností jsou vyhlídky na místo diplomovaného inženýra beznadějné. Ani agentura práce se nesnaží zprostředkovat dlužníkovi místo diplomovaného inženýra, nýbrž jako galvanizéra a naposledy jako pošťáka. Průměrný hrubý příjem galvanizéra by se pohyboval mezi 2 382 € a 3 674 €, průměrně tedy 3 028 € hrubého. Čistý příjem by u daňové třídy I. činil 1 970 €. Podle zákonné tabulky zabavení by na základě stávající vyživovací povinnosti vůči nezletilému dítěti bylo možné zabavit měsíčně 122,96 €. Dlužník je od 5. 8. 2021 dlouhodobě v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci. Dlužník podal společně se zahájením insolvenčního řízení na svůj majetek zároveň žádost na osvobození od zbývajících dluhů. Neexistuje žádný důvod, proč mu odepřít zbývající oddlužení. Garantkou plánu je paní [jméno FO], [Anonymizováno], která složila mimořádnou platbu ve výši 15 000 €, která byla přerozdělená mezi insolvenční věřitele, přičemž v rámci insolvenčního řízení byly přihlášené insolvenční pohledávky ve výši 1 072 434,13 €, zjištěné insolvenční pohledávky ve výši 900 203,42 € a sporné insolvenční pohledávky ve výši 172 230,71 €. 27. Z rozhodnutí Jobcentra Lindau ze dne 31. 3. 2021 bylo odvolacím soudem zjištěno, že otci byly přiznány na dobu od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022 dávky; měsíční celková částka za březen 2021 do února 2022 činí 446 €, přičemž dávky budou vypláceny měsíčně dopředu. Při výpočtu nebyly zohledněny žádné náklady na bydlení, po doložení nájemní smlouvy je možné nové přezkoumání nároku; v příspěvku byly zohledněny náklady na elektrickou energii. Na základě rozhodnutí ze dne 21. 1. 2022 byly otci přiznány na dobu od 1. 3. 2022 do 28. 2. 2023 dávky ve výši 869 € měsíčně, dávky budou vypláceny měsíčně dopředu. Při výpočtu dávek byly zohledněny náklady na bydlení měsíčně ve výši 420 € jako základní nájem. 28. Z výpočtu daně z příjmu za rok 2023 bylo odvolacím soudem zjištěno, že výpočet je servisem finanční správy spolkových zemí a nemá žádný právně závazný účinek. Ve výpočtu daně jsou zobrazeny pouze základní hodnoty. Rozhodnutí o vyměřené dani a doplatku, popřípadě vrácení daně, vydá Finanční úřad. Příjmy ze závislé činnosti činily hrubá mzda 38 605 €, příjmy ze živnostenského podnikání -782 €, celkem příjmy 37 375 €. Celková částka příjmů činila 36 593 €. Po odečtení zvláštních výdajů na zabezpečení ve stáří, příspěvky ze zdravotního pojištění, příspěvky na pojištění péče a uhrazenou církevní daň činil zdanitelný příjem celkem 30 433 €. Vyměřená daň z příjmu tak činila 4 827 € a církevní daň 234,48 €. Z výpočtu daně z příjmu solidárního příplatku a církevní daně je zřejmé, že otec uplatňuje slevu na jedno dítě, která činí 6 714 €. 29. Z vyjádření otce ohledně nákladů spojených s výkonem práva na styk s dítětem bylo odvolacím soudem zjištěno, že při kontaktu jednou za 14 dní při letu otec uhradí celkem částku 2 460 €, při použití automobilu celkem částku 2 590 €. Dále otec uvedl, že kontakty se synem jsou na tuto vzdálenost fakticky nerealizovatelné. Důsledkem je ztráta partnerství, sociálních vztahů v jeho okolí, ztráta zaměstnání. Z toho pramení psychická zátěž. Hledání zaměstnání a návrat do práce nejsou možné. Práce na plný úvazek je vyloučená. Podle výpovědi matky již dnes nezletilý nemluví německy. 30. Z přehledu plateb je zřejmé, že otec uhradil 16. 9. 2024 na výživu nezletilého částku 200 €, 4. 10. 2024 částku 200 €, 1. 11. 24 částku 200 €, 2. 1. 2020 částku 200 €, 3. 2. 2025 částku 100 €, 3. 3. 2025 částku 100 €, 3. 4. 2025 částku 100 €, 2. 6. 2025 částku 100 €, 2. 7. 2020 částku 200 €, 4. 8. 2025 částku 200 €, 3. 9. 2025 částku 200 €, 3. 10. 2020 částku 400 €. 31. Matka v rámci odvolacího řízení uvedla, že otec na výživu nezletilého zaslal v listopadu částku 400 €. Co se týká pohledávky uplatněné v rámci insolvenčního řízení, sdělila, že se jednalo o výživné za dobu od narození nezletilého do srpna 2019, kdy jí bylo vypláceno zálohované výživné ve výši 109 € měsíčně Úřadem pro péči o mládež. Vzhledem ke skutečnosti, že otec od narození nezletilého na jeho výživu nepřispíval, musela se obrátit na tamní úřady. 32. Soud prvního stupně při svém rozhodování správně aplikoval § 910 odst. 1, § 913, § 915 odst. 1, § 916 a § 919 o. z. a pro úplnost odvolací soud uvádí následující ustanovení, které soud prvního stupně podle obsahu odůvodnění napadeného rozsudku použil. 33. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 34. Z provedených důkazů vyplývá, že matka nezletilého žije od srpna 2019 v České republice, kde si postupně zajistila stálý příjem. Od září 2019 do května 2021 pracovala u zaměstnavatele [právnická osoba]. s průměrným čistým výdělkem kolem 20–24 tisíc Kč měsíčně. Následně po krátké evidenci na úřadu práce (podpora v nezaměstnanosti 11 070 Kč měsíčně v období 06–09/2021) nastoupila od října 2021 jako asistentka zubního lékaře, kde se její čistý příjem dlouhodobě pohybuje okolo 27–28 tisíc Kč měsíčně (např. 27 932 Kč v lednu 2025). Matka nemá významnější majetek, žádné dluhy a žije spořádaně; od května 2021 bydlí s partnerem v rodinném domě v [adresa], na jehož provoz přispívá cca 5–7 tisíc Kč měsíčně. Další cca 3–4 tisíce Kč měsíčně vynakládá matka společně s partnerem na průběžné opravy a údržbu obydlí. Matka rovněž pobírala příspěvek na péči o nezletilého (kvůli jeho dietnímu omezení) ve výši 3 300 Kč měsíčně, a to do března 2025. 35. Otec nezletilého je občan Spolkové republiky Německo. V minulosti podnikal jako jednatel a společník společnosti [Anonymizováno] (obor povrchových úprav), avšak dne 7. 3. 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení této společnosti pro předlužení. Podnikání otce tak fakticky skončilo neúspěchem a společnost byla z důvodu nedostatku majetku zlikvidována. Po úpadku firmy ztratil otec zdroj příjmů – v období září 2019 až cca prosinec 2020 byl sice ještě zaměstnán jako technik v zahraničí (dle insolvenčního plánu působil od října 2019 do prosince 2020 jako [Anonymizováno] ve Švýcarsku), poté však o práci přišel a od ledna 2021 zůstával nezaměstnaný. Od března 2021 do února 2023 otec pobíral v Německu sociální dávky (Jobcenter) – zpočátku standardní podporu v nezaměstnanosti kolem 446 € měsíčně a vedle toho i příspěvek na bydlení ve výši cca 400 €, později od března 2022 navýšenou přibližně na 869 € měsíčně (včetně příspěvku na bydlení ve výši cca 420 €). V témže období bylo vedeno také osobní insolvenční řízení otce (zahájeno 10. 5. 2021), které skončilo v září 2022 schválením oddlužovacího plánu a osvobozením od placení zbytku dluhů. Po skončení insolvence se otec pokusil vrátit na pracovní trh: od března do května 2023 nastoupil jako technolog ve firmě v Německu s hrubým příjmem cca 2 000 € měsíčně (skončil však ve zkušební době), načež od května 2023 začal podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, přičemž jeho průměrný hrubý měsíční příjem se ustálil kolem 2 500 €. Tento příjem odpovídá zhruba 60–62 tisíc Kč čistého měsíčně. Otec nemá hodnotný majetek (dle svých tvrzení vlastní pouze starší automobil [jméno FO], rok výroby 2011, běžné vybavení domácnosti) a na bankovních účtech neudržuje vyšší zůstatky. Od roku 2024 otec pobírá v Německu přídavek na dítě (Kindergeld) ve výši 250 € měsíčně (od roku 2025 zvýšený na 255 € měsíčně); tyto prostředky německý systém vyplácí otci jakožto rodiči, který má dítě úředně v evidenci, byť dítě fakticky žije s matkou v České republice. Z dosavadních zjištění vyplývá, že otec uvedený Kindergeld nezletilému nijak nepředává a spotřebovává jej pro svoji potřebu. Otec nemá vyživovací povinnost k jiným dětem. 36. Nezletilý [jméno FO] trpí celiakií (diagnostikována 26. 5. 2020). Toto autoimunitní onemocnění vyžaduje přísnou bezlepkovou dietu, která představuje zvýšený finanční nárok na stravu dítěte – matka uvádí, že jen na speciální potraviny vydává okolo 3 500 Kč měsíčně. Nezletilý je žákem základní školy (ve školním roce 2022/2023 nastoupil do 1. třídy), navštěvuje též základní uměleckou školu (hra na kytaru, hudební nauka) a keramický kroužek; roční výdaje na jeho zájmové aktivity činí cca 4 500 Kč. Matka zajišťuje pro nezletilého řádnou výživu, bydlení a všestrannou péči ve své domácnosti. Je zřejmé, že s rostoucím věkem dítěte a s nástupem školní docházky se jeho odůvodněné potřeby postupně zvyšují – vyžaduje kvalitní stravu, ošacení, školní pomůcky, mimoškolní rozvoj a v neposlední řadě i určité kulturní a společenské vyžití odpovídající věku. Tyto potřeby jsou v řízení prokázány (viz výdaje na dietu, kroužky atd.) a jsou plně v souladu s § 913 o. z., podle něhož se při určení výživného hodnotí nejen nutná výživa, bydlení a ošacení, ale též náklady na vzdělávání, zájmové činnosti, zdravotní péči apod. Zákon rovněž zdůrazňuje, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. V daném případě matka i otec žijí relativně skromně, avšak otec je od roku 2023 schopen dosahovat nadprůměrného příjmu, což by se mělo promítnout i do vyššího standardu zabezpečení nezletilého. Oba rodiče jsou povinni přispívat na výživu syna podle svých možností a schopností (srov. § 915 odst. 1 o. z.). 37. Po pečlivém zhodnocení důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že v období od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2023 odpovídá potřebám nezletilého a možnostem rodičů výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně placené otcem. Při stanovení této částky bylo přihlédnuto zejména k tomu, že otec v uvedené době fakticky nedosahoval řádných příjmů – jeho firma zkrachovala, ocitl se v osobním bankrotu a žil z dávek pomoci v hmotné nouzi, nicméně pracoval také ve Švýcarsku, přičemž svůj příjem nedoložil, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzýván. Soud nicméně musel zohlednit i zákonnou zásadu, že nedostatek příjmů rodiče sám o sobě neznamená zánik vyživovací povinnosti. Otec je vzděláním diplomovaný inženýr a má kvalifikaci v úzce specializovaném oboru; nelze proto přijmout argument, že by po krachu firmy neměl žádnou pracovní uplatnitelnost. Naopak se od něj očekává, že vyvine maximální úsilí, aby si příjem opatřil (byť i mimo vystudovaný obor). Pokud se rodič bez vážného důvodu vzdá lepšího výdělku nebo majetkového prospěchu, nemůže tím zprostit sám sebe povinnosti živit své dítě. V projednávané věci sice otec tvrdil, že zaměstnání intenzivně hledal, avšak objektivní výsledky k tomu do roku 2023 nepřinesl – značnou část doby byl dokonce hlášen v pracovní neschopnosti (od srpna 2021 nadále). Otec byl v řízení opakovaně vyzýván k předložení úplných informací o svých poměrech, avšak informace od něj zůstaly kusé a neúplné. Dokonce ani dožádanému soudu v Německu otec přes nabídnuté termíny neposkytl ucelené svědectví o svých financích – dostavil se sice k výslechu, avšak vypovídat odmítl bez přítomnosti právní zástupkyně, načež s příslušnými orgány již dále nespolupracoval. 38. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za přiměřené výživné částku ve výši 5 500 Kč měsíčně v prvních třech a půl letech posuzovaného období. Tato částka pokrývala základní potřeby nezletilého dítěte (předškolního věku), byť ne zcela – matka musela i tak vynakládat na výživu syna podstatnou část svých příjmů. S ohledem na nízký věk dítěte soud akceptoval, že i menší částka od otce postačí k naplnění jeho dílu vyživovací povinnosti. Zároveň vzal v potaz tíživou situaci otce v insolvenci. Zvýšení výživného na 10 000 Kč od září 2022 (k němuž přikročil prvostupňový soud) shledává odvolací soud vzhledem k okolnostem ne zcela odůvodněným. Soud prvního stupně neuvedl, proč zrovna od 1. 9. 2022 má dojít ke zvýšení – z kontextu lze usuzovat, že to časově spojil se zahájením docházky nezletilého do 1. třídy ZŠ a s dovršením jeho 6 let věku. Je pravdou, že vstup do školy zpravidla znamená určité zvýšení nákladů na dítě (školní pomůcky, obědy, družina apod.) a též dítě ve školním věku má vyšší osobní potřeby než ve věku předškolním. Nicméně v daném případě již od počátku roku 2020 byly zvýšené nároky způsobeny zdravotním stavem nezletilého (bezlepková dieta), což soud zohlednil už při stanovení oněch 5 500 Kč. Proto se odvolací soud přiklání k názoru, že po celé posuzované období od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2023 (tj. do února 2023, kdy otec fakticky nepracoval) by mělo výživné zůstat sjednoceno ve výši 5 500 Kč měsíčně. Vyživovací schopnost otce se objektivně nezměnila ani v září 2022 (stále byl bez zaměstnání, v evidenci [Anonymizováno]), a případné zvýšení potřeb dítěte v souvislosti se školou nepředstavovalo tak dramatický skok, aby bezprostředně vyžadovalo zvýšení. 39. Odvolací soud poznamenává, že i při takto stanoveném výživném (5 500 Kč) neplnil otec svou povinnost řádně. Až do září 2024 nezaplatil na výživu nezletilého k rukám matky ničeho. Stát Rakousko sice matce do srpna 2019 vyplácel náhradní výživné, tyto prostředky však nepředstavovaly plnění od otce, nýbrž sociální dávku, kterou bude otec hradit rakouským úřadům. Soud rovněž zohlednil, že otec v odvolání namítal vysoké náklady spojené s cestováním za synem (v důsledku přestěhování dítěte do ČR). Tato námitka však nemůže vést ke snížení či odpuštění výživného. Ze zákona mají rodiče primární povinnost zajistit dítěti hmotnou podporu, zatímco náklady na udržování kontaktu s dítětem (styk) jsou až druhotnou finanční zátěží. Nelze připustit, aby otec jednostranně „započítával“ své výdaje na cestu ke styku oproti výživnému – tím by totiž fakticky přenášel břemeno cestovného na nezletilé dítě, což odporuje smyslu vyživovací povinnosti. Navíc matka nezletilého měla výlučnou péči o dítě přiznanou pravomocným rozhodnutím soudu v Rakousku; její rozhodnutí usadit se s dítětem v České republice bylo z právního hlediska legitimním výkonem rodičovské odpovědnosti, nikoli protiprávním únosem (navíc matka o svém úmyslu příslušné úřady informovala). Náklady styku tak nelze klást k tíži matky či dítěte. Odvolací soud nicméně při úvaze o výživném v mezích § 913 o.z. přihlédl k celkové situaci otce (včetně nutnosti vynakládat prostředky na udržení rodinných vazeb), a i proto stanovil výživné v umírněné výši, která nezletilého za daných podmínek přiměřeně zabezpečila, aniž by otce ruinovala. 40. Dnem 1. 3. 2023 nastala v poměrech otce podstatná změna – otec získal zaměstnání a posléze začal podnikat, takže se zařadil mezi výdělečně činné osoby s nadprůměrnými příjmy. Tato skutečnost musela být reflektována adekvátním zvýšením výživného pro nezletilého. Odvolací soud proto stanoví, že počínaje březnem 2023 je otec povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně. Výživné splatné od 1. 3. 2023 tak lépe odpovídá současným možnostem otce i zvýšeným potřebám dítěte. Otec si od jara 2023 stabilizoval příjem přibližně na 2 500 € měsíčně hrubého, což při průměrném kursu koruny k €u představuje kolem 60 000–62 500 Kč hrubého měsíčně. 41. Počínaje lednem 2024 otec vedle příjmu pobírá Kindergeld (od roku 2024 ve výši 250 €, od 2025 pak 255 €). Tyto příjmy společně dávají otci měsíčně k dispozici částku okolo 68 000 Kč. Kindergeld je dávka, kterou německý stát vyplácí na podporu nezaopatřeného dítěte. Tyto prostředky by tedy měly v plné výši sloužit nezletilému. Jestliže je otec dítěti přímo nepředává (a dosud je spotřebovával pro sebe, potažmo na úhradu cest za nezletilým), musí být fakticky začleněny do jeho vyživovací povinnosti. Proto odvolací soud přistoupil ke stanovení výživného s účinností od 1. 1. 2024 ve výši 10 500 Kč měsíčně, které zahrnuje alespoň částečně i onen přídavek na dítě. 42. Se stanovením nové výše vyživovací povinnosti odvolací soud přepočítal nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2025, tj. za celkem 75 měsíců. Za období od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2023, tj. za 42 měsíců měl otec na výživném pro nezletilého uhradit celkem částku 231 000 Kč (42 x 5 500 Kč); za období od 1. 3. 2023 do 31. 12. 2023, tj. za 10 měsíců celkem částku 80 000 Kč (10 x 8 000 Kč); za období od 1. 1. 2024 do 30. 11. 2025, tj. za 23 měsíců celkem částku 241 500 Kč (23 x 10 500 Kč). Celkem tedy na výživném splatném od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2025 měl otec zaplatit částku 552 500 Kč. 43. Od výše uvedené částky je však nutno odečíst platby, které otec v mezidobí matce uhradil. Otec postupně poukázal matce na účet dohromady 2 600 € v několika nepravidelných splátkách, a to takto: 200 € dne 17. 9. 2024 (průměrný kurs € za září 2024 činil 25,099 Kč/€, tj. cca 5 020 Kč), 200 € dne 7. 10. 2024 (kurs říjen 2024: 25,294 Kč/€, cca 5 059 Kč), 200 € dne 4. 11. 2024 (listopad 2024: 25,302 Kč/€, cca 5 060 Kč), 200 € dne 3. 1. 2025 (leden 2025: 25,162 Kč/€, cca 5 032 Kč), 100 € dne 4. 2. 2025 (únor 2025: 25,076 Kč/€, cca 2 508 Kč), 100 € dne 4. 3. 2025 (březen 2025: 25,003 Kč/€, cca 2 500 Kč), 100 € dne 3. 4. 2025 (duben 2025: 25,040 Kč/€, cca 2 504 Kč), 100 € dne 2. 6. 2025 (červen 2025: 24,806 Kč/€, cca 2 481 Kč), 200 € dne 2. 7. 2025 (červenec 2025: 24,625 Kč/€, cca 4 925 Kč), 200 € dne 4. 8. 2025 (srpen 2025: 24,517 Kč/€, cca 4 903 Kč), 200 € dne 3. 9. 2025 (září 2025: 24,347 Kč/€, cca 4 869 Kč), 400 € dne 3. 10. 2025 (říjen 2025: 24,315 Kč/€, cca 9 726 Kč) a 400 € v měsíci listopad (24,315 Kč/€, cca 9 726 Kč). Všechny tyto platby byly přijaty matkou a jsou započítány na dlužné výživné. Celkem otec uhradil v přepočtu zhruba 64 314 Kč (součet výše uvedených částek, vypočtených dle průměrných měsíčních kursů ČNB v době plnění). 44. Odvolací soud se při vyhlášení rozsudku při stanovení nedoplatku na výživném za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2025 dopustil početní chyby, když bylo vyhlášeno, že „nedoplatek činí 472 186 Kč“, neboť při písemném vyhotovení rozsudku bylo odvolacím soudem zjištěno, že otec měl na výživném uhradit celkem částku 552 500 Kč (viz bod 42. odůvodnění rozsudku), na výživném uhradil celkem částku 64 314 Kč (viz bod 43. odůvodnění rozsudku), zbývá tak doplatit částku 488 186 Kč. V souvislosti s výší nedoplatku bylo třeba opravit i výši jednotlivých splátek tak, aby odpovídaly ve svém součtu celkovému nedoplatku. 45. Po odečtení zaplacených částek od celkové dlužné sumy činí zbývající dluh na výživném ke dni 30. 11. 2025 částku 488 186 Kč, kterou odvolací soud umožnil otci zaplatit ve třech splátkách k rukám matky, přičemž první splátku ve výši 162 728 Kč otec uhradí do 6 měsíců od právní moci rozsudku, druhou splátku ve výši 162 728 Kč do 12 měsíců od právní moci rozsudku a třetí splátku ve výši 162 730 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku. Pro případ, že by otec nehradil splátky včas, soud stanoví i zákonný důsledek v podobě ztráty výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), což má otce motivovat k důslednosti. 46. Odvolací soud tak postupoval podle § 164 o. s. ř. a opravil chybu v počtech. 47. K hlavní odvolací námitce otce, že soud prvního stupně chybně posoudil otázku, zda lze dlužné výživné zahrnout mezi dluhy osvobozené v insolvenčním řízení otce v Německu, kdy otec oponoval, že podle § 302 německého insolvenčního zákona (Insolvenzordnung) z osvobození zůstanou vyloučeny jen pohledávky výživného, které dlužník úmyslně nehradil jakožto povinné. Dle otce však v dané době žádné výživné stanoveno nebylo, tudíž nešlo o úmyslné neplacení. Odvolací soud shledal tuto polemiku pro rozhodnutí nepodstatnou. Jak již bylo vyloženo, o výživném za rozhodné období je rozhodováno podle českého práva (čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu), přičemž mezinárodní pravomoc českých soudů je dána dle čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, neboť nezletilý má obvyklé bydliště v ČR. 48. V rámci českého řízení nelze mechanicky přejímat účinky cizí insolvence, tím spíše pokud práva nezletilého nebyla v onom řízení vůbec uplatněna. Z praktického hlediska to znamená, že žádný z dluhů na výživném za dobu od 1. 9. 2019 nadále netvoří součást insolvence otce – vše je předmětem tohoto (opatrovnického) řízení. I kdyby měl otec pravdu ve svém výkladu § 302 InsO, nemělo by to vliv na povinnost k náhradě výživného zde. Pro úplnost však odvolací soud dodává, že interpretace prosazovaná otcem není přesná. Ustanovení § 302 InsO skutečně stanoví výjimku z osvobození pro některé závazky dlužníka, mj. pro pohledávky z výživného, pokud byly způsobeny úmyslným jednáním dlužníka (nejčastěji právě neplacením soudem stanoveného výživného). Argument otce, že „v dané době nebylo výživné stanoveno, tudíž nemohlo jít o neplacení“, je však formálně účelový. Vyživovací povinnost k nezletilému existuje ex lege (ze zákona) bez ohledu na soudní rozhodnutí – to pouze deklaruje a upřesňuje rozsah. Otec tedy i bez soudního rozhodnutí věděl, že má dítě a že by na ně měl přispívat. Jestliže tak úmyslně nečinil, lze hovořit o zaviněném neplnění zákonné povinnosti. V konečném důsledku je však rozhodné, že na posuzovaný případ tak jako tak dopadá český právní režim, podle nějž se dluhu na výživném otec nemůže zprostit ani v konkurzu ani jinak. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud otázku insolvence otce považoval co do vlivu na vyživovací povinnost za irelevantní a návrh na specializovaný výklad německého práva zamítl. 49. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. v části týkající se výše výživného a účinnosti podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil; ve zbylém rozsahu výroku I. týkajícím se platebního místa, doby splatnosti podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 50. Ohledně náhrady nákladů řízení vzniklých státu odvolací soud zdůrazňuje, že podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má každý účastník řízení, který prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede řízení, právo na tlumočníka. Tato ústavní garance se promítá do ustanovení § 18 odst. 1 a 2 o. s. ř., podle něhož „účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení a mají právo jednat před soudem ve své mateřštině“, přičemž „účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo“. Uvedené pravidlo zajišťuje rovné procesní možnosti pro účastníky, kteří neovládají český jazyk, a to zejména při ústním jednání před soudem. Je však třeba rozlišovat mezi tlumočením při jednání a překlady písemností mimo jednání. Právo na bezplatné tlumočení se vztahuje pouze na samotné jednání před soudem, nikoli na písemnosti předkládané v cizím jazyce mimo jednání. Pokud tedy účastník řízení předloží soudu listinu v cizím jazyce a trvá na jejím provedení, je soud povinen překlad zajistit. Jinak by došlo k odepření práva tohoto účastníka jednat před soudem ve své mateřštině a k porušení zásady rovnosti účastníků. V projednávaném případě otec uplatnil své právo na tlumočení obsahu listin. Soud proto musel zajistit překlad do českého jazyka, aby se všichni účastníci včetně soudu mohli s důkazy řádně seznámit a vyjádřit se k nim. Skutečnost, že otec je cizím státním občanem, jej nezbavuje povinnosti předkládat důkazy v řízení před českým soudem způsobem srozumitelným pro ostatní účastníky i soud. Pokud otec předkládá listiny v němčině (která není úředním jazykem České republiky a kterou druhý účastník ani soud nemusejí ovládat), musí nést odpovědnost za zajištění jejich překladu do češtiny. 51. Konkrétně § 147 odst. 1 o. s. ř. umožňuje soudu uložit účastníku nebo jeho zástupci, aby hradili náklady řízení, které by jinak nevznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním. V daném případě je zřejmé, že pokud by otec předložil doklady o svém příjmu a majetkových poměrech v jazyce českém (případně zajistil jejich překlad předem), nevznikly by žádné náklady na překlad. Náklad ve výši 17 238 Kč tedy vznikl výlučně v důsledku procesního postupu otce, který soudu předložil cizojazyčné listiny bez překladu. Naplnila se tím hypotéza § 147 odst. 1 o. s. ř., neboť otec svým jednáním „zavinil“ vznik nákladů, které by jinak nebyly vznikly – proto je namístě, aby tyto náklady nesl on sám. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. upravuje vztah státu a účastníků při hrazení takto vzniklých nákladů. Dle tohoto ustanovení má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát tedy může po skončení řízení požadovat úhradu jím vynaložených prostředků (např. na znalečné, tlumočníka) po tom účastníku, který tyto náklady zavinil, resp. po tom, jehož procesní postoj vedl k jejich vynaložení. V kontextu projednávané věci to znamená, že Česká republika (stát) má právo požadovat náhradu nákladů za překlad listin po otci jakožto účastníku řízení, který zapříčinil, že tyto náklady musely být vynaloženy. U otce přitom nebyly shledány důvody pro osvobození od soudních poplatků (nejde o nemajetného účastníka – otec je ekonomicky aktivní, pracuje jako OSVČ). Nejsou tudíž dány překážky, které by bránily tomu, aby otec tyto náklady státu uhradil. 52. S ohledem na shora uvedené právní závěry odvolací soud rozhodl tak, že otci náleží povinnost uhradit České republice na účet Krajského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 17 238 Kč. Uvedenou částku je otec povinen zaplatit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. 53. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená soudním rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora. Praha 26. listopadu 2025 Mgr. Hana Lišáková LL.M. předsedkyně senátu