USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Hany Lišákové, LL.M. ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] syna matky: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] za účasti: [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa]. [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], Portugalsko o zastavení řízení o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilého, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 11. 2024, č. j. 0 Nc 29197/2024-11, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením zastavil řízení o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilého (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že matka se návrhem podaným dne 18. 11. 2024 domáhá úpravy poměrů nezletilého s tím, že otcovství k nezletilému dosud nebylo určeno, v Portugalsku o tom probíhá řízení. Návrh podala z procesní opatrnosti, aby byla i takto založena mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Soud prvního stupně vyložil, že v rámci řízení o úpravu poměrů nezletilého dítěte je rozhodováno o úpravě péče (§ 906 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)) a o úpravě vyživovací povinnosti (§ 910 o. z.). Obojí vychází z rodičovské odpovědnosti rodičů k nezletilému dítěti, která náleží rodičům (§ 865 odst. 1 o. z.). K nezletilému má však rodičovskou odpovědnost pouze matka, nikoliv matkou uváděný [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], o jehož otcovství i podle tvrzení matky dosud nebylo rozhodnuto. O úpravě poměrů nezletilého dítěte může být řízení vedeno i před určením otcovství, ale pouze spolu s řízením o určení otcovství podle § 422 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s .“). Ani tento případ však nenastal, neboť řízení o určení otcovství je vedeno u jiného soudu a v jiném státě. Proto bylo řízení o návrhu matky pro nedostatek podmínek řízení zastaveno (§ 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s . ř.“)). O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 23 věty první z. ř. s . 3. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání s odůvodněním, že řízení o určení otcovství je vedeno v Portugalsku, přestože zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, stanoví jinak. Matka namítala nedostatek mezinárodní pravomoci tamních soudů, to je soudu prvního stupně známo, když prováděl dožádání portugalského soudu při provedení genetických testů. V daném případě pak nelze spojit řízení o určení otcovství a o úpravě poměrů. Jestliže by portugalský soud určil otcovství domnělého otce, tak pro vedení řízení o úpravě poměrů by byla dána pravomoc českých soudu podle čl. 7 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“). Namísto zastavení řízení měl soud prvního stupně řízení přerušit podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do doby rozhodnutí portugalského soudu ve věci určení otcovství. Proto matka navrhla odvolacímu soudu, aby napadené usnesení změnil tak, že řízení se přerušuje. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř. za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s.) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. ve spojení s § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že matka dne 18. 11. 2024 podala návrh na úpravu poměrů nezletilého a stanovení výživného. Jako účastníka řízení označila sebe, nezletilého a jako domnělého otce [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Domáhá se svěření nezletilého do své péče a stanovení výživného otci 150 € měsíčně od 1. 11. 2021. V úvodu návrhu je obsažena informace o vedení řízení o určení otcovství k nezletilému v Portugalsku, domnělý otec je státním občanem Portugalska. Poté matka v návrhu uvádí, že„ pro případ, že by návrhu Otce na určení otcovství k Nezletilému bylo vyhověno, činí tímto Matka tento návrh na úpravu poměrů k nezletilému a stanovení výživného“. V závěru návrhu matka připouští, že návrh činí„ z procesní opatrnosti“. Z připojeného spisu soudu první stupně sp. zn. 15 Cd 31/2024 je zřejmé, že dne 13. 1. 2025 bylo vyhověno dožádání portugalského soudu ve věci určení otcovství k nezletilému. 6. Podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. 7. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. 8. Podle § 41a odst. 2 o. s. ř. k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží. 9. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 10. Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 11. Odvolacímu návrhu matky na přerušení řízení vedeného před soudem prvního stupně nelze vyhovět, neboť odvolací soud je při přezkoumání napadeného usnesení omezen ustanovením § 212a odst. 6 o. s. ř. Napadené usnesení řeší jak podle svého výroku, tak podle odůvodnění otázku zastavení řízení a nikoliv jeho přerušení. Proto se odvolací soud nemůže zabývat tím, zda (ne) byly splněny podmínky pro přerušení řízení vedeného soudem prvního stupně podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 12. Matčin návrh je podle svého obsahu návrhem na zahájení řízení o svěření nezletilého do péče a určení výživného. Avšak podle obsahu návrhu je procesním úkonem toliko podmíněným, když jej matka podává z tzv.„ procesní opatrnosti“ a pro případ, že by návrhu na určení otcovství k nezletilému bylo portugalským soudem vyhověno. K takovému (podmíněnému) procesnímu úkonu se však nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). 13. Jednou z podmínek řízení, resp. jeho vedení nebo zahájení, je podání návrhu anebo jeho zahájení usnesením soudu. Soud prvního stupně nezahájil řízení ve věci (z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že nejsou dány důvody pro zahájení řízení bez návrhu podle § 13 odst. 1 z. ř. s., s čímž odvolací soud jen souhlasí) a pokud se k návrhu matky nepřihlíží, nebyl tedy žádný návrh na zahájení řízení podán. Proto nelze řízení vést a je-li vedeno, nelze jinak, než jej zastavit, neboť absence návrhu je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení (§ 104 odst. 1 věty první o. s. ř.). 14. Proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, jestliže řízení o návrhu matky na úpravu poměrů a stanovení výživného zastavil. 15. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu s odkazem na § 23 z. ř. s . 16. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. 17. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 18. Soud prvního stupně otázku náhrady nákladů řízení posoudil podle nesprávného ustanovení. Podle § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s . se na základě principu obecné a zbytkové subsidiarity užije o. s . ř. Protože řízení bylo zastaveno, je třeba aplikovat místo ustanovení § 23 z. ř. s . ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Použití § 23 z. ř. s . je tak vyloučeno, přičemž aplikovatelné je sankční ustanovení § 24 z. ř. s . Pro takový postup však odvolací soud důvody neshledal. Soud prvního stupně sice rozhodl věcně správně, avšak výrok o náhradě nákladů řízení měl odůvodnit odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 19. S ohledem na výše uvedené závěry odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. 21. Nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že za dané skutkové situace nelze podat ani nepodmíněný návrh na zahájení řízení, neboť účastníky řízení o svěření do péče a určení výživného obecně jsou oba rodiče. Podle § 6 odst. 1 z. ř. s. domnělý otec nemůže být účastníkem takového řízení, neboť není jednáno o jeho právech a povinnostech, když domnělý otec nemá rodičovskou odpovědnost ani vyživovací povinnost k nezletilému, ledaže by bylo navrhováno svěření nezletilého do jeho péče podle § 953 a násl. o. z. nebo jiné formy náhradní rodinné péče. Taktomu však v přezkoumávané věci není. Domnělý otec není v přezkoumávané věci navrhovatel a ani v tomto řízení jej zákon jako účastníka řízení neoznačuje (§ 6 odst. 2 z. ř. s.) Soud sice není vázán návrhem (§ 26 z. ř. s.), avšak domáhá-li se matka svěření nezletilého do své péče, je účastníkem řízení pouze ona a nezletilý. Za této situace nelze rozhodovat o určení výživného, neboť materiálně chybí předmět, zjednodušeně není důvod vedení řízení. Nezbytným důsledkem pak je zastavení řízení podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení v podobě absence předmětu řízení. Obdobně se jedná o situaci, na kterou pamatuje § 16 z. ř. s. s tím rozdílem, že důvod vedení řízení neodpadl, nýbrž nebyl od samého počátku za výše popsané skutkové situace dán. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 27. ledna 2025 Mgr., Bc. Jiří Hanzal předseda senátu