USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Zuzany Steinerové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem městskou částí [obec a číslo] sídlem [adresa] dcery rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [anonymizována dvě slova], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o nařízení předběžného opatření v řízení o úpravě poměrů nezletilé, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 12. 2024, č. j. 8 Nc 2635/2024-85, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením rozhodl, že se matce ukládá povinnost umožnit otci osobní styk s nezletilou každý pátek v lichém kalendářním týdnu od 9:00 hodin do neděle 19:00 hodin, a to od 31. 1. 2025 do pravomocného skončení řízení o výchově a výživě nezletilé (výrok I.). Matka je povinna nezletilou na styk s otcem řádně a včas připravit a otci ke styku řádně předat vždy na adrese bydliště otce a po skončení styku nezletilou zpět vzít v místě bydliště otce (výrok II.). Soud prvního stupně jmenoval nezletilé opatrovníkem pro řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření městskou část [obec a číslo] (výrok III.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že v projednávané věci lze vyhovět návrhu otce, avšak v odlišném rozsahu než požaduje. Soud prvního stupně má za prokázané, že je třeba zatímně upravit poměry nezletilé s ohledem na skutečnost, že nezletilá se prokazatelně od června 2024 nachází v Ruské federaci, a od této doby nedošlo k osobnímu styku otce s nezletilou. Z obsahu spisu a z listin připojených k návrhu má soud prvního stupně za osvědčené, že otec dal matce souhlas ke krátkodobému vycestování matky s nezletilou do Ruské federace, ke kterým již v minulosti docházelo. Z konverzace mezi rodiči vyplynulo, že matka má v současné době v plánu v Ruské federaci spolu s nezletilou i nadále setrvat. Jak avizovala, má zde dům, kdežto v České republice by musela hradit drahé nájemné. Nadto z obsahu spisu vyplývá, že matka se od června 2024 minimálně jednou vrátila na území České republiky. Učinila tak sama bez nezletilé, když z kopie potvrzení o letence se podává, že letenka byla kupována pouze jedna. Stejně tak si matka pořídila pouze jednu letenku pro svou plánovanou cestu do České republiky v lednu 2025. Z tohoto jednání matky vyplývá, že bezdůvodně brání otci ke styku s nezletilou, když ona sama do České republiky cestuje, ale nezletilou nechává v Ruské federaci. S ohledem na postoj matky k dalšímu fungování rodiny, resp. stýkání otce s nezletilou, ke kterému nemá vůli, když aktuálně plánuje delší dobu pobýt v Ruské federaci, soud uzavřel, že je namístě návrhu otce na úpravu jeho styku s nezletilou vyhovět. Vzhledem k tomu, že účelem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů, která nesnese odkladu, nemohl soud vyhovět návrhu otce v celém rozsahu, neboť by tak rozhodl o rozsahu styku otec s nezletilou, kterého se fakticky domáhá návrhem ve věci samé. Rozhodl proto, aby matka umožnila otci styk s nezletilou každý pátek v lichém kalendářním týdnu od 9:00 hodin do neděle do 19:00 hodin. Jelikož má matka naplánovanou cestu do České republiky dne 24. 1. 2025, rozhodl soud, že první kontakt je matka povinna umožnit od lichého pátku 31. 1. 2025. Soud prvního stupně jmenoval nezletilé opatrovníkem pro řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření městskou část [obec a číslo] podle adresy trvalého pobytu nezletilé. 3. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Matka namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou mezinárodní soudní příslušnosti a že předběžné opatření bylo nařízeno mezinárodně nepříslušným soudem. Kritéria pro určení mezinárodní soudní příslušnosti upravuje Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“). Matka odkazuje na čl. 7 a 8 Nařízení Brusel II ter s tím, že nezletilá je v Rusku od června 2024, tedy více než tři měsíce, což znamená, že příslušné jsou soudy v Rusku. Obvyklý pobyt dítěte je místo, kde má dítě faktický pobyt, sociální vazby, zdravotní péči, vzdělání, rodinné příbuzné nebo tráví volný čas. Nezletilá je v Rusku plně asimilovaná, ovládá jazyk a má sociální a rodinné zázemí. Matka rozporuje tvrzení otce, že odvezla nezletilou do Ruska bez jeho souhlasu. Otec sám uvedl, že poskytl souhlas s vycestováním dítěte do Ruska. Otec neprokázal, že mu matka brání v kontaktu s nezletilou. Z komunikace mezi rodiči vyplynulo, že matka není proti, aby si otec nezletilou bral na dovolené apod. Otci není znemožněn styk s nezletilou. Matka nechala nezletilou v péči babičky z důvodu mezinárodní politické situace a nedostatku financí na letenky. Otec také brání matce v pobytu v jejich společné nemovitosti, což matce znemožňuje nemovitost užívat. Podle matky otec neosvědčil, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků. Dále matka uvádí, že nemůže být nucena setrvávat ve státě, kde nemá zajištěno bydlení. V Rusku má dům, kde může bydlet s nezletilou bez vysokého nájemného. V České republice nemá zázemí pro dítě, sociální vazby ani příznivou finanční situaci. Matka dále vytýká soudu prvního stupně, že se nevypořádal s hlediskem nejlepšího zájmu dítěte. K tomu odkazuje na řadu nálezů Ústavního soudu a opakuje, že nezletilá je v Rusku plně asimilovaná, bydlí s matkou v rodinném domě. Zpětné přemístění do České republiky by nebylo v jejím zájmu. Argument otce, že nezletilá pobývá u babičky, která je ve špatném zdravotním stavu, je vytržen z kontextu. Babička byla hospitalizována a její zdravotní obtíže byly vyřešeny. Pobyt u babičky není nevhodný ani rizikový. Navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a žádá dodatečnou lhůtu dvou týdnů k doplnění důkazů a tvrzení. 4. Otec ve svém vyjádření k odvolání matky uvedl, že matčinu argumentaci ohledně absence mezinárodní soudní příslušnosti a odkaz na Nařízení Brusel II ter 1 považuje za absurdní, protože Ruská federace není členským státem EU. Otec dal souhlas pouze ke krátkodobé návštěvě prarodičů nezletilé v Rusku, nikoliv ke změně místa obvyklého bydliště nezletilé. Nezletilá má v České republice rodinné a sociální zázemí, navštěvuje předškolní zařízení, má přátele a zdravotní péči. Otec nesouhlasí s přemístěním nezletilé do Ruska natrvalo. Otec odkazuje na § 876 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a opakovaně prohlašuje, že nedal souhlas ke změně místa obvyklého bydliště nezletilé, které zůstává v České republice. Otec odkazuje také na § 467 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), s tím, že nezletilá téměř 4 roky žila v České republice, kde má rodinné a sociální zázemí, navštěvovala mateřskou školku a kroužky, má místo k ubytování a rodiče, kteří se o ni pečovali. Otec tedy poukazuje na absenci souhlasu ke změně místa obvyklého pobytu nezletilé. Po odvozu nezletilé do Ruska otec začal aktivně bránit svá práva na styk s ní, podal návrh na úpravu péče a výživného, pokoušel se domluvit s matkou. Po odmítání matkou podal návrh na předběžné opatření a bojuje o nápravu nežádoucího stavu, kdy již po dobu 7 měsíců je mu bezdůvodně bráněno v osobním styku s nezletilou. Otec dále poukazuje na nepravdivost tvrzení matky o nedostatku finančních prostředků na letenky. Byl ochoten proplatit cestu nezletilé do České republiky, ale matka nepřistoupila na jeho nabídku. Matka kupuje letenky pouze pro sebe, což brání nezletilé v právu být vychovávána oběma rodiči. Otec respektuje právo matky jako spoluvlastníka nemovitosti v České republice. Nikdy jí nebránil v bydlení v nemovitosti. Matka je spolumajitelkou nemovitosti, která je vybavená pro bydlení. Pokud si přeje bydlet odděleně, měla by si financovat své přání. Neschopnost obstarat prostředky nemůže klást k tíži nezletilé a bránit otci ve styku s nezletilou. Otec se dále vyjadřuje k matkou tvrzené absenci vazeb nezletilé na Českou republiky a poukazuje na vlastnictví uvedené nemovitosti. Matka měla zahájit diskusi o potřebách dítěte. Otec je přesvědčen, že Česká republika je nejvhodnějším místem pro nezletilou a poukazuje na nevhodnost podmínek v Rusku vzhledem k politické situaci, ochraně práv a korupci. Porovnávat podmínky v Rusku a České republice by bylo plýtvání časem. Otec by byl v Rusku považován za nepřítele kvůli své národnosti. Poukazuje také na manipulovatelnost nezletilé vzhledem k jejímu věku. Kritérium názoru dítěte by mělo být bráno s opatrností. Nezletilá byla matkou vytržena z rodinného prostředí v České republice. Ochrana a bezpečí dítěte nevypovídá ve prospěch matky. Tvrzení matky v bodu č. 22 odvolání označuje za bezpředmětná a nepodložená. Nezletilá má zázemí v České republice, kde navštěvovala školku a má kamarády. Matka nezajistila souhlas otce k návštěvě předškolního zařízení v Rusku, což je významná záležitost podle § 877 odst. 2 o. z. Otec prohlašuje, že nedává souhlas k návštěvě jakékoli vzdělávací a výchovné instituce na území Ruské federace. Rozporuje aplikovatelnost judikátu citovaného matkou v bodu č. 23 odvolání, protože Švédsko je členem EU, na rozdíl od Ruska a u čtyřletého dítěte nelze mluvit o dobré asimilaci. Otec má obavy ohledně péče o nezletilou ze strany babičky kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Podle § 881 o. z. péče o dítě může být předána jiné osobě, ale dohoda rodičů je nezbytná. Matka měla vzít nezletilou s sebou do České republiky, místo toho ji zanechala v péči osoby s významnými zdravotními potížemi. Navrhuje, aby odvolací soud zamítl odvolání matky jako bezdůvodné a potvrdil usnesení soudu prvního stupně. 5. Matka své odvolání podáním ze dne 28. 1. 2025 dále doplnila a poukázala na účelovou argumentaci otce, který vynechává podstatné skutečnosti ovlivňující zájem nezletilé dcery. Otec se prezentuje jako starostlivý, ale jedním z důvodů odjezdu matky byla snaha otce vyštvat matku z jejich společné nemovitosti a bouřlivé vztahy, které vedly k fyzickým napadením matky. Matka nemá zdokumentované všechny incidenty, ale odkazuje na dva zásadní, které vyvrcholily lékařským ošetřením (dne 10. 1. 2021) a přivoláním záchranné služby (dne 29. 8. 2022). Druhému incidentu byla přítomná nezletilá. Matka vypovídala na policii dne 1. 9. 2022. Po incidentu se otec omlouval, matka nedala souhlas s trestním stíháním. Následně se ve věci angažoval Odbor sociálních věcí a zdravotnictví města Benešov, který pořídil protokol dne 12. 10. 2022. Soud prvního stupně při nařízení předběžného opatření vycházel z informací poskytnutých otcem. Matka nemohla uvedené informace poskytnout v rámci svého prvotního odůvodnění odvolání, jelikož podklady se nacházely v České republice a matka k nim neměla přístup. Opakuje, že zájem nezletilé je hlavním kritériem pro vydání rozhodnutí a že při nařízení předběžného opatření je nutné poměřovat zájmy nezletilé oproti zájmům otce na úpravě styku. Podle matky nelze rozhodnout bez doplňujícího dokazování. Nutnost doplňujícího dokazování zahrnuje i posouzení rodičovské způsobilosti otce a zvážení, zda je styk v zájmu nezletilé, případně zvážit i asistovaný styk. Otec těží ze situace, kterou způsobil svým agresivním chováním vůči matce a bráněním pobytu ve společném domě. Ve věci je tedy nutné dodatečné dokazování, aby bylo postaveno na jisto, zda je styk nezletilé s otcem v jejím zájmu. Matka se také nikdy nebránila dohodě ohledně styku otce s nezletilou. Podle matky je nezletilá v Rusku stabilizovaná, navštěvuje kroužky, má kamarády, rodinu, nemluví českým jazykem a připravuje se na nástup do předškolního zařízení. Matka také pracuje na obstarání důkazů o aktivitách nezletilé. Dokládá smlouvu o službě ze dne 1. 9. 2024, na základě které nezletilá navštěvuje hodiny tělesné výchovy, sportu a tance. Jinak odkazuje na odůvodnění odvolání a na obsah protokolu z jednání před soudem prvního stupně. Dále matka přiložila zprávu z ambulantního vyšetření ze dne 10. 1. 2021, ORL vyšetření ze dne 29. 8. 2022, neurologického vyšetření ze dne 30. 8. 2022, protokol o jednání před OSPOD města Benešov a úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 1. 9. 2022. 6. Otec na doplnění odvolání matky reagoval replikou ze dne 7. 3. 2025, ve které uvedl, že dne 28. 1. 2025 se konalo první jednání ve věci a shrnul, že nedal souhlas s přemístěním nezletilé do Ruska natrvalo a že nezletilá má vazby na Českou republiku, kde se narodila, vyrůstala a má trvalé bydliště. Podle otce jsou tvrzení matky o údajném násilí zavádějící a nepravdivá. Otec se nebrání posouzení výchovných schopností, ale žádá také posouzení matky a znalecký posudek z oboru dětské psychologie a psychiatrie na nezletilou. Otec uvádí, že jednání matky je účelové. Očekávala, že jí otec přenechá nemovitost a bude platit hypotéku. Matka tvrdí, že jí otec znemožňuje přístup do nemovitosti, což není pravda. K tomu otec zakládá elektronickou komunikaci a video s dcerou. Dále otec uvádí, že matka nedodržuje rozhodnutí české justice, nepředala dceru otci ke styku a styk neumožňuje. Zdůrazňuje, že podmínky pro nařízení předběžného opatření byly naplněny a soud prvního stupně vydal usnesení oprávněně. Znovu navrhuje, aby odvolací soud zamítl odvolání matky jako zjevně nedůvodné a potvrdil usnesení soudu prvního stupně. K vyjádření přiložil elektronickou komunikaci s matkou. 7. Kolizní opatrovník nezletilé se k odvolání matky nevyjádřil. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s.) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. 9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 17. 7. 2024 otec podal u Okresního soudu v Benešově návrh na úpravu poměrů nezletilé, kterým se domáhá svěření nezletilé do rovnoměrné střídavé péče obou rodičů a určení výživného oběma rodičům. Podle návrhu žila rodina od května 2021 na adrese [adresa]. Usnesením ze dne 18. 7. 2024, č. j. 9 Nc 110/2024-8, vyslovil Okresní soud v Benešově svou místní nepříslušnost s tím, aby věc byla po právní moci postoupena Okresnímu soudu Praha-východ. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2024, č. j. 8 Nc 2635/2024-23, bylo jako kolizní opatrovník nezletilé jmenováno město Benešov s ohledem na místo jejího faktického bydliště ve Vavřeticích. Přípisem ze dne 13. 11. 2024 otec informoval soud prvního stupně o matčině úmyslu žádat o odročení jednání soudu prvního stupně nařízeného na den 5. 12. 2024, protože se nestihne vrátit z Ruska. Přípisem ze dne 20. 11. 2024 matka požádala o odročení jednání z důvodu nepřítomnosti na území České republiky, protože dne 27. 11. 2024 odlétá do Ruské federace z důvodu hospitalizace své matky v Ruské federaci. Jednání soudu prvního stupně nařízené na 5. 12. 2024 bylo z důvodu podaného odvolání města Benešov proti rozhodnutí o jmenování kolizním opatrovníkem odročeno na neurčito. Matka přípisem ze dne 16. 12. 2024 požádala, aby soud prvního stupně jednání nařídil v týdnu od 27. 1. 2025 do 31. 1. 2025, neboť má zajištěné letenky s příletem do České republiky dne 24. 1. 2025 a s odletem z České republiky dne 3. 2. 2025. Usnesením ze dne 17. 12. 2024, č. j. 8 Nc 2635/2024-52, bylo rozhodnuto o odvolání města Benešov, které bylo uznáno jako důvodné, a jako kolizní opatrovník nezletilé byla jmenována městská část [obec a číslo]. 10. Dne 17. 12. 2024 podal otec návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal zatímní úpravy styku s nezletilou každý pátek v lichém kalendářním týdnu od 9:00 hodin nepřetržitě do pátku sudého kalendářního týdne do 19:00 hodin, a to do pravomocného skončení řízení ve věci. Návrh odůvodnil tím, že po dobu šesti měsíců je mu znemožněn osobní styk s nezletilou, neboť ji matka v červnu 2024 svévolně odvezla do Ruska. Matka původně deklarovala, že se jedná o krátkodobou návštěvu prarodičů, na které jezdila s nezletilou již v minulosti. Otec poskytl souhlas s vycestováním nezletilé do Ruska, avšak jen na krátkou dobu za účelem návštěvy prarodičů, nebyl dán pro dlouhodobý pobyt nezletilé mimo Českou republiku. Otec jako státní příslušník Ukrajiny nemůže do Ruska za nezletilou odcestovat. Matka opakovaně Českou republiku od června 2024 navštívila, avšak bez nezletilé. Tu nechává samotnou v Rusku v péči mateřské babičky. Matka podmiňuje příjezd nezletilé odstěhováním otce z domu, který mají ve spoluvlastnictví. Aktuálně je otec ve styku s nezletilou pouze prostřednictvím mobilního telefonu, což komplikuje jejich vztah. K návrhu otec přiložil elektronickou komunikaci s matkou, dle které rodiče řešili podmínky příjezdu nezletilé do České republiky a následného uspořádání fungování rodiny. Matka požadovala peníze na letenky, pokud by letěla přes Turecko, nyní přechází hranice pěšky, a je to hrůza. Dítě s sebou nechce brát, je to peklo. Uvedla, že do konce roku nemůže přijet a dceru přiveze po Novém roce. Matka se otce dále dotázala, na jaké podmínky (ohledně domu a hypotéky) by přistoupil. Otec odpověděl, že by se odstěhoval z domu a předal by jí hypotéku. A zda by pak přivezla nezletilou. Matka reagovala slovy:„ Ano, správně“, a doplnila, že chce plnou péči, aby mohla bez omezení ze strany otce s nezletilou odcestovat do Ruska nebo na Kypr. Není však proti, aby si otec nezletilou bral, jel s ní k moři nebo cokoli jiného, na čem se dohodnou. Nyní prý bude matka nějaký čas žít v Rusku. Dále uvedla:„ A co když se nám tam zalíbí? Možná se už nebudu chtít vrátit.“. K dotazu otce zda chce, aby zůstal bez nezletilé a bez domova sdělila, proč by žila s nezletilou v pronajatém bytě a utrácela šílené peníze v Praze za nájem, když má v Rusku dům, byt a babičku s dědečkem. 11. Podle potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů ze dne 21. 8. 2024, 9. 12. 2024 a 26. 2. 2025 jsou nezletilá a matka občané Ruské federace, otec je státním občanem Ukrajiny. Od 20. 11. 2023 má nezletilá nepřetržitě evidován trvalý pobyt na adrese [adresa] Město Benešov k dotazu soudu prvního stupně v přípisu ze dne 19. 12. 2024 sdělilo, že o poměrech nezletilé nemá žádné aktuální informace, má pouze telefonické vyjádření otce, který dne 15. 11. 2024 sdělil, že nezletilá bydlí s matkou u svých rodičů v Rusku, je s dcerou pouze v telefonickém kontaktu a podle něj domluva s matkou není možná. Následně soud prvního stupně vydal napadené usnesení. Ve věci se pak dne 28. 1. 2025 konalo jednání soudu prvního stupně, na kterém matka uvedla, že dceru k danému dni nechala v Rusku, není přítomna v České republice. Jednání bylo odročeno na neurčito, spis bude předložen k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu. 12. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť matka a nezletilá jsou státními občankami Ruské federace, matka se s nezletilou od června 2024 nachází v Ruské federaci, otec je státním občanem Ukrajiny a žije v České republice (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 30 odst. 1 a 3 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb., dále jen„ Smlouva“) právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije (odst. 1); k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle odstavců 1 a 2 (odst. 3). Dle tohoto ustanovení se právní vztahy mezi rodiči a dětmi řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije, přičemž pravomoc soudu smluvní strany je rovněž dána místem bydliště dítěte. 13. Nejprve je tedy třeba postavit najisto, ve kterém státě má nezletilá obvyklé bydliště, a to nejen i z hlediska citované mezinárodní smlouvy, ale i z hlediska Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (sdělení č. 34/1998 Sb., dále jen„ Úmluva“), jejíž smluvní stranou je rovněž i Ruská federace. Pojem„ obvyklé bydliště dítěte“, který má význam jako hraniční určovatel pro stanovení neoprávněnosti, resp. protiprávnosti přemístění nebo zadržení dítěte, Úmluva výslovně nedefinuje a je na vnitrostátním soudu, aby určil obvyklé bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Z dosavadní rozhodovací praxe českých soudů, jakož i z mezinárodní judikatury (dostupné na www.INCADAT.com) vyplývá, že jde o místo, kde se zpravidla dítě zdržuje obvykle delší dobu a vytvoří si zde sociální vazby. Časové určení délky pobytu pro vznik obvyklého bydliště či stálost jeho pobytu na území jiného státu se však liší v závislosti na okolnostech toho kterého případu (srov. např. rozhodnutí ve věci Cameron v . Cameron, ref. č. INCADAT: HC/E/UKs 71), významné mohou být i důvody a podmínky pobytu dítěte v jiném státě sledující zájem jeho rodičů na přesídlení (srov. např. rozhodnutí ve věci DeHaan v . Gracia, 2004, ref. č. INCADAT: HC/E/CA 576). Jisté vodítko při výkladu tohoto pojmu může poskytnout i judikatura Soudního dvora Evropské unie, jíž se lze v posuzované věci inspirovat a podle které obvyklé bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (např. rozsudky ve věci C -523/07 A. ze dne 2. 4. 2009 a ve věci C -497/10 PPU; viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 955/15-2). 14. Nezletilá na začátku června 2024 pobývala v Ruské federaci na základě podmíněné dohody rodičů (za účelem návštěvy matčiny rodné země a její širší rodiny). Matka však v Rusku nezletilou od června 2024 ponechala, tvrdí, že s ní v této zemi bude žít, nezletilá je zde plně asimilovaná, má zde obvyklý pobyt, ovládá jazyk a má sociální a rodinné zázemí. Vedle zjištění, že dítě v dané zemi žije po delší dobu a je zde sociálně a rodině začleněno, je však rovněž významná i vůle rodičů projevená v dohodě o výkonu povinností a práv z rodičovské odpovědnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016). K přemístění obvyklého bydliště nezletilé do Ruské federace proto nemohlo dojít, protože dohoda mezi rodiči o vycestování nezletilé byla časově a místně podmíněná. Této skutečnosti si byla ostatně vědoma i matka, neboť v komunikaci s otcem sama uvádí, že chce plnou péči, aby mohla bez omezení ze strany otce s nezletilou odcestovat do Ruska nebo na Kypr. Z otcova jednání a vyjádření ve věci je dále nepochybné, že nikdy nevyslovil souhlas s přestěhováním nezletilé do Ruské federace, dohoda rodičů o změně bydliště nezletilé neexistovala, a to ani v konkludentní formě, neboť z žádného jednání otce nelze dovozovat, že by se s přemístěním nezletilé smířil. Oba rodiče mají právo podílet se na výchově svého dítěte a zároveň právo rozhodovat o tom, kde bude jejich dítě žít. S tím, aby dítě změnilo bydliště, tedy s jeho přemístěním do jiného státu, musí prokazatelně (písemně) souhlasit i druhý rodič, případně tento souhlas musí být nahrazen soudním rozhodnutím v místě bydliště dítěte, a to ještě před přemístěním dítěte do zahraničí. Jeden z rodičů tedy nemůže bydliště dítěte změnit proti vůli druhého rodiče. Místo bydliště dítěte přitom nemusí být totožné s trvalým pobytem a rozhodující není ani státní občanství či národnost dítěte. 15. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že mezinárodní pravomoc českých soudů je ve věci dána a rozhodným právem je české právo podle čl. 30 Smlouvy, protože nezletilá měla před jednostranným přemístěním matkou do Ruské federace obvyklé bydliště na území České republiky, na adrese [adresa] Nezletilá od svého narození žila v České republice, kde její rodiče pracovali, vlastní nemovitost a založili rodinnou domácnost. Rovněž z tvrzení obou účastníků i z předložených podkladů vyplynulo, že se nezletilá do června 2024 trvale zdržovala v České republice a do Ruska cestovala se souhlasem otce pouze za účelem dovolené, resp.návštěvy prarodičů. V tomto ohledu jsou zcela bez významu kroky matky směrem k integraci nezletilé v Ruské federaci učiněné jednak bez souhlasu otce a jednak po zahájení řízení ve věci. 16. Soud prvního stupně správně postupoval podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s., § 102 odst. 1, § 75c odst. 1 a 4 o. s. ř., která cituje v bodech [číslo] až 7. odůvodnění svého usnesení, přičemž odvolací soud uvádí další relevantní ustanovení, která soud prvního stupně podle obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí použil. 17. Podle § 102 odst. 3 věty druhé o. s. ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. 18. Podle § 75c odst. 3 o. s. ř. o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků. 19. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. 20. Odvolací soud sdílí závěry právního posouzení věci soudem prvního stupně ve vztahu k úpravě zatímního styku otce s nezletilými a v podrobnostech lze odkázat na přiléhavé odůvodnění napadeného usnesení v bodech č. 8 až 10. 21. Předběžné opatření podle § 76 odst. 1 o. s. ř. může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, popřípadě z ohrožení výkonu rozhodčího nálezu; procesní odpovědnost za výsledek řízení (důkazní břemeno) v tomto směru má navrhovatel. Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Procesní odpovědnost i v tomto směru má navrhovatel (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 435.). 22. Pro rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodující stav v době vyhlášení usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.); to mimo jiné znamená, že v řízení o předběžném opatření nelze přihlédnout k listinám či dalším důkazům, které soud prvního stupně neměl při svém rozhodování k dispozici. Pro odvolací řízení tato zásada znamená, že účastníci nemohou v rámci odvolacího řízení uvádět žádné nové skutečnosti či důkazy a pokud tak učiní, odvolací soud k nim nepřihlédne. Proto odvolací nemohl vzít v úvahu listiny přiložené k odvolání matky a jeho doplnění ani k vyjádření otce. 23. Předběžné opatření upravující styk musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i nepečujícímu rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení takového rodiče, tzv. výchova přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Je nutno mít na zřeteli, že jakákoliv deformace vztahu rodič-dítě v důsledku odcizení, je v pozdější době jen těžko napravitelná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 618/05). Nejlepším zájmem dítěte pak je, jak také opakovaně zdůrazňuje Ústavní soud, pokud není v konkrétním případě prokázán opak, aby bylo v péči obou rodičů, respektive mělo pravidelný a široký kontakt s oběma rodiči (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 1942/16). Nejlepší zájem dítěte je přitom preferenčním kritériem při jakékoliv činnosti týkající se dětí podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (sdělení. č. 104/1991 Sb.). 24. V přezkoumávané věci je nutné vztah nezletilé (žijící u matky) s otcem udržovat, rozvíjet a podporovat. Je tedy žádoucí a také v nejlepším zájmu nezletilé, aby styk otce s nezletilou probíhal, než bude soudem rozhodnuto ve věci samé, a to v dostatečném rozsahu. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že existuje a je prokázána naléhavá potřeba zatímně upravit poměry nezletilé, co se týče úpravy jejího styku s otcem. Základní podmínka pro nařízení předběžného opatření tak obecně splněna byla (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). Matka nedůvodně a po delší dobu brání otci ve styku s nezletilou, kdy jako argument uvádí nemožnost užívat nemovitost v České republice, mezinárodní politickou situaci a to, že otci ve styku nebrání a není proti, aby si otec nezletilou bral na dovolené. Tyto argumenty skutečně nelze akceptovat jako důvod pro vyloučení otce ze života nezletilé, když se sama matka vystavila situaci, že nezletilou odvezla z České republiky, avšak z důvodu pozice Ruské federace na mezinárodním poli, s ní nemůže napřímo cestovat zpět. Podle informací z odvolání pak matka zamezila styku nezletilé s otcem, protože mělo dojít k fyzickým napadením matky a bránění pobytu ve společném domě. Z obsahu spisu, jak jej měl soud prvního stupně v době jeho rozhodnutí, však nejsou patrné žádné důvody k tomu, aby byl otec ve styku s nezletilou omezen. 25. Odvolací soud se ztotožňuje s usnesením soudu prvního stupně v části týkající rozsahu zatímní úpravy běžného styku. Takto nastavená úprava reflektuje věk a emoční potřeby nezletilé a je v souladu s dlouhodobě zastávaným názorem Ústavního soudu Ústavní soud nepovažuje ani útlý věk dítěte za dostatečný důvod k omezenému styku. Neexistuje totiž žádný předem daný důvod k tomu, aby se otec nemohl plnohodnotně starat i o novorozence, natož o starší dítě (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 955/15, bod č. 21). Matčiny námitky v podobě konfliktního vztahu mezi rodiči nebo mezinárodní politické situace nemohou, jakkoliv ospravedlnit její bránění ve styku otce s nezletilou. 26. Pokud jde o představu matky, že svěřením nezletilé do své péče získá tzv. větší právo k nezletilé, a to i z hlediska vyloučení otce z rozhodování o významných záležitosti nezletilé včetně cestování do zahraničí, neodpovídá tato představa realitě. Oba rodiče by si měli i v případě krátkodobé cesty do zahraničí s nezletilou, např. dovolená nebo jinak časově vymezený pobyt, a to i po vydání konečného rozhodnutí preventivně opatřovat souhlas druhého rodiče s takovou cestou. Toto doporučení dává obecně všem rodičům Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který má na svých stránkách i vzor souhlasu s krátkodobým vycestováním (viz https://www.umpod.cz/web/cz/chci-s-ditetem-kratkodobe-vycestovat-do-zahranici). Udělený souhlas vedle soudního rozhodnutí upravující otázku výkonu rodičovské odpovědnosti může předcházet komplikacím v případě, že je při kontrole cizími orgány třeba osvědčit, že cestování s dítětem není únosem, ale skutečně jen cestou na dovolenou či za jiným krátkodobým účelem. 27. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 28. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že skutečnost, že se nezletilá zdržuje v Ruské federaci má význam pro jmenování vhodného kolizního opatrovníka. Nezletilé byla výrokem III. usnesení soudu prvního stupně pro řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření jmenována jako opatrovník [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Soud prvního stupně se řídil ustanovením § 61 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je rozhodným kritériem trvalý pobyt dítěte. Vedle tohoto hlediska má soud možnost zvážit, zda s ohledem na skutečnost, že se nezletilá zdržuje v Ruské federaci není v jejím zájmu, aby ji v řízení ve věci samé zastupoval jiný orgán než určený adresou trvalého pobytu nezletilé, a to Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí s ohledem na § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 29. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o tom rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé (§ 145 o. s. ř.) nebo jímž se řízení o ní končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Při neplnění povinností stanovených soudním rozhodnutím o péči o nezletilé dítě, resp. úpravě styku, může soud přijmout opatření podle § 503 z. ř. s. (nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, stanovit plán navykacího režimu, rozhodnout o realizaci styku pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie), nařídit výkon rozhodnutí ukládáním pokut až do výše 50 000 Kč (§ 502 z. ř. s.) nebo odnětím dítěte (§ 504 z. ř. s.). Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči (§ 889 o. z.). Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů (§ 890 o. z.). Praha 25. dubna 2025 Mgr. Hana Lišáková, LL.M. předsedkyně senátu