USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zlatuše Jíchové a soudců Mgr. Petry Turnovské a Mgr. Miroslava Nováka ve věci exekuce oprávněné: [Jméno oprávněné]., IČO [IČO oprávněné] sídlem [Adresa oprávněné] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti povinné: [Jméno povinné], narozená [Datum narození povinné] bytem [Adresa povinné] pro pohledávku oprávněné ve výši 62 399,28 Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. března 2025, č. j. 21 EXE 75/2025-26 takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením citovaným v záhlaví zamítl návrh povinné na odložení provedení exekuce, jejímž provedením pověřil Okresní soud v Příbrami dne 16. 1. 2025, pod č. j. 21 EXE 75/2025-14 soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] [Anonymizováno]. V odůvodnění uvedl, že nejsou dány podmínky pro odložení provedení exekuce, neboť nelze očekávat její zastavení. Z návrhu povinné na zastavení exekuce vyplývá, že nesouhlasí s výsledkem nalézacího řízení. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně vychází ze zásady, že námitky vůči vadám nalézacího řízení zásadně nelze přenášet do řízení exekučního, protože exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Osoba oprávněné a povinné je totožná s osobami, kterým v exekučním titulu bylo přiznáno vymáhané právo a uložena odpovídající povinnost a oprávněná se nedomáhá jiného plnění, než které jí bylo přiznáno. Soudní exekutor zpracovává osobní údaje zcela v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 a v případě pochybností je možné obrátit se na Pověřence pro ochranu osobních údajů Exekutorské komory ČR. 2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání povinná s tím, že má za to, že rozhodnutí je v rozporu s právním řádem České republiky. Zdůraznila, že s oprávněnou nikdy smlouvu neuzavřela, což prokazuje svým čestným prohlášením. Doplnila, že má podezření na falzifikaci podpisu. Navrhla, aby soud nařídil znalecké zkoumání pravosti podpisu. Oprávněná nedoložila relevantním způsobem postoupení pohledávky podle § 2079 občanského zákoníku a v exekučním řízení došlo, jak vyplývá z platebního rozkazu, k neoprávněnému zpracování jejího rodného čísla, čímž bylo zasaženo do jejích práv dle Nařízení (EU) 2016/679. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, uložil oprávněné doložení originálu smlouvy s jejím vlastnoručním podpisem a kompletním řetězcem postoupení pohledávky, rozhodl o zastavení exekuce a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 3. Oprávněná k odvolání povinné uvedla, že soud prvního stupně věc správně právně posoudil, dostatečným způsobem vyhodnotil důkazy a tvrzení a následně vydal rozhodnutí právní kvality, které obstojí. Navrhla odvolání povinné odmítnout, in eventum rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací na podkladě podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu prvního stupně spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo v intencích ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné. 5. Z obsahu spisu soudu prvního stupně a spisu soudního exekutora sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že na návrh oprávněné pověřil Okresní soud v Příbrami pověřením ze dne 16. ledna 2025, č. j. 21 EXE 75/2025-14 vedením exekuce podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2024, č. j. EPR 242854/2024-6 k vymáhání pohledávky ve výši 62 399,28 Kč s příslušenstvím tam specifikovaným, včetně nákladů oprávněné a nákladů exekuce, které budou v dalším průběhu řízení určeny, soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] [Anonymizováno]. Elektronický platební rozkaz ze dne 3. října 2024, č. j. EPR 242854/2024-6 byl vydán ve věci žalobkyně [Jméno oprávněné]., IČO [IČO oprávněné], sídlem [Adresa oprávněné], zastoupené advokátem [Jméno advokáta], proti žalované [Jméno povinné], narozené [Datum narození povinné], bytem [Adresa povinné], pro zaplacení částky 62 399,28 Kč s příslušenstvím. Povinné byl, spolu s návrhem (žalobou), doručen do vlastních rukou dne 8. 10. 2024 a ta jeho převzetí potvrdila svým podpisem. Právní moci pak nabyl dne 24. 10. 2024 a stal se vykonatelným. 6. Dne 27. 1. 2025 vydal soudní exekutor vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu k zaplacení peněžitého dluhu, č. j. [spisová značka], které byly spolu s exekučním návrhem a elektronickým platebním rozkazem doručeny povinné do vlastních rukou dne 31. 1. 2025. Téhož dne vydal i exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinné, č. j. [spisová značka] a exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtu u peněžního ústavu, č. j. [spisová značka] a č. j. [spisová značka]. 7. Dne 2. 2. 2025 byl soudu prvního stupně doručen návrh zmocněnce povinné na anulaci elektronického platebního rozkazu a pověření soudního exekutora. Dne 4. 2. 2025 zaslala povinná soudnímu exekutorovi podání, kde ho informuje, že podala k soudu proti exekučnímu příkazu odpor a žádá, aby do rozhodnutí soudu pozastavil exekuci na plat v jejím zaměstnání. V dalším podání požadovala ukončení všech exekucí, protože „dle Benešových dekretů, Všeobecné deklarace lidských práv, Listiny základních práv a svobod, které jsou dle Ústavy ČR všechny kryté mocí soudní a dle zákona č. 89/2012 Sb. § 2 jsou exekuce trestným činem krádeže“ a upozornila na to, že „zákony ČR jsou pouze nabídkou zákonů, protože poslanecká sněmovna měla být rozpuštěna 1. 11. 1991 dle zákona 424/1991 Sb. § 5“. Soud prvního stupně návrh dne 14. 2. 2025 postoupil k vyřízení soudnímu exekutorovi. Ten dne 17. 2. 2025 zaslal návrh povinné na zastavení exekuce oprávněné a usnesením ze dne 17. 2. 2025, č. j. [spisová značka] ji vyzval ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení k vyjádření. Podáním ze dne 3. 3. 2025, označeným jako Návrh na zastavení exekuce – Doplnění, žádala povinná okamžité přerušení exekuce do doby, než bude o návrhu na zastavení rozhodnuto. Oprávněná podáním ze dne 24. 3. 2025 sdělila, že s návrhem na zastavení exekuce nesouhlasí. 8. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor návrhu povinné na pozastavení/přerušení exekuce, který dle obsahu posoudil jako návrh na odklad exekuce, nevyhověl, předložil věc dne 10. 3. 2025 k rozhodnutí exekučnímu soudu. Ten návrh na odklad posoudil jako nedůvodný a zamítl jej. 9. Podle § 46 odst. 6 exekučního řádu, exekutor ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti, která je součástí vyrozumění o zahájení exekuce, vyčíslí vymáhaný nárok a zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného. Zároveň povinného poučí, že splní-li ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění o zahájení exekuce vymáhaný nárok a uhradí zálohu, vydá exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce. Právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce bude exekuce provedena. Splněním vymáhaného nároku a uhrazením zálohy zaniká zákaz podle § 44a odst. 1 a podle § 47 odst. 6. Jinak exekutor provede exekuci. 10. Podle § 52 odst. 3 exekučního řádu, právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu se v exekučním řízení rozumí a) uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6, b) právní moc rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podaný ve lhůtě podle písmene a), c) právní moc rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání a d) právní moc exekučního příkazu. 11. Podle § 54 odst. 1 exekučního řádu, návrh na odklad exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. Návrh na odklad exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu, exekutor do 7 dnů odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze o návrhu věcně rozhodnout. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. 12. Podle § 54 odst. 2 exekučního řádu, do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor a) nezajišťuje majetek povinného ani exekuci neprovede, je-li u něj složena jistota a podal-li povinný návrh na zastavení exekuce podle odstavce 6, b) exekuci neprovede, jde-li o návrh na odklad exekuce podle odstavce 5 nebo 7 anebo podle § 266 občanského soudního řádu. 13. Podle § 54 odst.11 exekučního řádu, i bez návrhu může exekuční soud nebo exekutor odložit provedení exekuce, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena. 14. Podle § 54 odst. 12 exekučního řádu, nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů. 15. Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu, návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. Podá-li manžel povinného návrh na zastavení exekuce podle § 262b občanského soudního řádu, rozhodne o tomto návrhu exekutor na základě písemných dokladů i bez souhlasu oprávněného do 15 dnů ode dne doručení návrhu. Nevyhoví-li exekutor návrhu, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o návrhu rozhodne. Ustanovení odstavce 3 se nepoužije. 16. Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu, návrh na zastavení exekuce musí obsahovat vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení, zda byl podán ve lhůtě uvedené v odstavci 1; to neplatí, jde-li o návrh podaný nejpozději ve lhůtě podle § 46 odst. 6. Návrh na zastavení exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu nebo který byl podán opožděně, exekutor odmítne. Je-li proti takovému rozhodnutí podáno odvolání, exekutor ho zruší a věc postoupí k vyřízení exekučnímu soudu. 17. Z obsahu spisu vyplývá, že povinná podala návrh na zastavení exekuce v třicetidenní lhůtě dle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu (dne 31. 1. 2025 jí byly doručeny vyrozumění o zahájení exekuce a výzva k zaplacení peněžitého dluhu a již 2. 2. 2025 podala návrh, který soudní exekutor, ve znění jeho doplnění, posoudil jako návrh na zastavení exekuce). Podáním návrhu na zastavení exekuce před uplynutím účinků lhůty pro dobrovolné splnění exekuce dle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu byl vyvolán stav, že není možné až do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuci provádět, tj. z hlediska procesních důsledků naprosto shodný stav, kterého se povinná domáhala svým návrhem na „pozastavení“ či „přerušení“ provedení exekuce. Vlastní (samostatný) návrh na odklad exekuce podle § 54 exekučního řádu ve spojení s § 266 odst. 1 o.s.ř. je proto nadbytečným a není možno mu vyhovět. 18. Na základě shora uvedených skutečností odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, byť z jiných důvodů, podle § 219 o.s.ř., za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu, potvrdil. 19. O nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť rozhodování o těchto nákladech, včetně rozhodování o nákladech exekuce, podléhá zvláštnímu režimu (§ 88 odst. 1 exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 30. května 2025 JUDr. Zlatuše Jíchová předsedkyně senátu