USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudkyň JUDr. Evy Kratzerové a Mgr. Kláry Obrtlíkové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec a číslo] proti povinnému: [osobní údaje povinného] bytem [adresa], Slovenská republika o exekuci o odvolání oprávněné proti usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne 3. 4. 2025, č. j. [číslo jednací] takto: Usnesení soudního exekutora se mění tak, že exekuční návrh se neodmítá. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] (dále jen„ soudní exekutor“) usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. [číslo jednací], odmítl exekuční návrh oprávněné ze dne 12. 2. 2025 (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že soudnímu exekutorovi se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává (výrok II.). 2. Soudní exekutor odůvodnil své rozhodnutí tím, že pokynem exekučního soudu ze dne 18. 2. 2025, č. j. 40 EXE 258/2025-15, bylo soudnímu exekutorovi uloženo, aby exekuční návrh odmítl postupem dle § 39 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v případě, že neuvede oprávněná skutečnosti, pro které by měla být dána místní příslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi pro pověření a nařízení exekuce dle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“) V odůvodnění soud uvedl, že je povinný občan Slovenské republiky Osoba povinného neprochází lustrací v ISZR. Z nalézacího spisu soud zjistil, že v rámci nalézacího řízení bylo povinnému doručováno na Slovensko, tj. povinný se nenachází na území České republiky. Nelze proto mít ani za to, že by se zde nacházel majetek povinného. 3. Proti tomuto usnesení podala oprávněná včas odvolání. Namítala, že povinný uzavřel dne 21. 6. 2021 Rámcovou smlouvu o finančních službách, která byla sepsána u [právnická osoba] – pobočka [obec], kdy pro danou lokalitu je příslušný Okresní soud v Mladé Boleslavi. Nesporně byl Okresním soudem v Mladé Boleslavi dne 5. 6.2024 vydán exekuovaný rozsudek, tedy místní příslušnost už jednou stejný soud konstatoval pro nalézací řízení. Odvolatelka odkázala na čl. 7 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I. bis“), když v posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu. Místo poskytnutí služby (poskytnutí půjček a kontokorentu) bylo podle smlouvy v České republice. Nebylo prokázáno, že by se povinný odstěhoval a k reálné lustraci majetku může dojít stejně až šetřením soudního exekutora, který je k tomu vybaven a je to smyslem celé exekuce. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud celé napadené rozhodnutí zrušil s tím, že zamítnutí exekučního návrhu je nedůvodné. 4. Při pověření exekutora vedením exekuce soud zkoumá pouze hlediska uvedená v § 37 odst. 1, 2, § 38 a § 43a exekučního řádu za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“) též hlediska uvedená v ustanoveních § 103, § 104, § 251, § 261 a § 261a o.s.ř. 5. Podle § 43a odst. 6 exekučního řádu jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán. 6. Ze spisu soudního exekutora sp. zn. [anonymizováno] [číslo] podává, že exekučním návrhem ze dne 12. 2. 2025 se oprávněná domáhala vedení exekuce proti povinnému pro pohledávku ve výši 66.005,09 Kč s příslušenstvím na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 6. 2024, č. j. 9C102/2024-80, podle Rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 21. 6. 2021. 7. Soudnímu exekutorovi byl Okresním soudem v Mladé Boleslavi dne 18. 2. 2025 udělen pokyn k odmítnutí podaného exekučního návrhu odůvodněný shodně, jak soudní exekutor uvedl v napadeném usnesení. 8. Podle odvolacího soudu se soudní exekutor v projednávané věci i na základě pokynu exekučního soudu správně zaměřil hned na počátku řízení na posouzení otázky mezinárodní příslušnosti exekučních orgánů České republiky (soudu i soudního exekutora), neboť povinný neprochází základními registry ČR, nemá tedy na území ČR evidovaný pobyt a zřejmě je státním občanem Slovenské republiky, kde má (a měl i během nalézacího řízení) bydliště. 9. Ze zjištěných skutečností však exekuční soud, a podle jeho pokynu i soudní exekutor, vyvodili chybné závěry a odvolatelce je třeba s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu dát za pravdu v tom, že zde není důvod pro odmítnutí exekučního návrhu proti povinnému (byť z jiných důvodů, než které odvolatelka uvádí). 10. Výlučná mezinárodní příslušnost českého soudu v exekučním řízení vedeném proti povinnému, který je státním občanem jiného členského státu Evropské unie, se řídí článkem 24 odst. 5 Nařízení Brusel I. bis (a nikoliv čl. 7 odst. 1 jako uvádí odvolatelka – ten se aplikuje pro určení mezinárodní příslušnosti nalézacího soudu a nikoliv exekučního). Bez ohledu na bydliště či sídlo účastníků řízení mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí (exekuce), soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí (exekuce) byl nebo má být proveden. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 57/2006 výrazem„ má být proveden“ se rozumí místo skutečného výkonu rozhodnutí podle způsobu jeho provedení s tím, že výkon (exekuce) má být proveden tam, kde je s ohledem na konkrétní okolnosti reálné dosáhnout účelu výkonu (tj. požadované plnění skutečně vymoci), tedy kde povinný má postižitelný majetek, z něhož může být uspokojena pohledávka oprávněného. Odvolací soud pak ve shodě s názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 55/2006 dospěl k závěru, že ve fázi nařízení exekuce, kdy není možné prozatím najisto dovodit, zda povinný má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci, mezinárodní příslušnost českého soudu není dosud vyloučena a do doby, než případně bude zjištěno, že se v České republice žádný postižitelný majetek nenachází, se uplatní podmínka výlučné mezinárodní příslušnosti českého soudu podle čl. 24 bod 5 Nařízení. 11. Aplikace Nařízení má přednost před vnitrostátními předpisy. Úprava v § 45 odst. 2 exekučního řádu (na kterou odkazoval exekuční soud), upravující místní příslušnost exekučního soudu, tak nemůže vyloučit přímou aplikaci ustanovení o mezinárodní příslušnosti, jak je upravena citovaným Nařízením a k němu se vztahující judikaturou Nejvyššího soudu. Z uvedeného je zřejmé, že je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky. 12. Problematickou se v dané věci nejeví ani otázka místní příslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi; exekuční soud může v dané věci využít postup podle § 11 odst. 3 o.s.ř., bude-li mít za to, že jeho místní příslušnost dána není. 13. Odvolací soud tedy postupoval podle § 220 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím soudního exekutora, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Praha 24. dubna 2025 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu