ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č.j. 6 C 258/2024-26 ze dne 13. ledna 2025, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.) 2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne 12. 6. 2025, domáhala po žalované zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím s tím, že si u ní žalovaná dne 22. 5. 2023 objednala pohřební službu spočívající ve zpopelnění zesnulého bez obřadu, žalobkyně jí tuto službu poskytla a vystavila za ni žalované fakturu znějící na částku 14 500 Kč splatnou dne 29. 5. 2023, z uvedené částky nicméně žalovaná i přes opakované výzvy žalobkyně doposud uhradila pouze 500 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení od 30. 5. 2023 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. K jednání u soudu prvního stupně konaného dne 13. 1. 2025 se žádná z účastnic nedostavila. 5. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Vyšel ze zjištění, že 22. 5. 2023 obdržela žalobkyně e-mail, kde byl adresátem i příjemcem [e-mail] oznamující poptávku nového pohřbu s uvedením jména zákazníka „[Jméno žalované]“, poptávka byla na pohřeb bez obřadu. Na základě toho dne 22. 5. 2023 žalobkyně vystavila fakturu na částku 14 500 Kč za zpopelnění bez obřadu – miminko p. [jméno FO], na odběratele [Jméno žalované], s adresou [adresa]. Žalobkyně dále vedla v nespecifikovaném období SMS konverzaci s osobou, kterou oslovovala jako „paní [jméno FO]“, ve které ji opakovaně vyzývala k zaplacení 14 500 Kč. Ta reagovala tím, že jí zbývají pouze 4 000 Kč měsíčně, nemůže tedy posílat vyšší splátky, je na rodičovské dovolené. Dne 25. 4. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zbývajících 14 000 Kč. Žádná z listin předložených žalobkyní neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. 6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by si žalovaná u žalobkyně objednala jakoukoliv službu, že SMS konverzace byla vedena s žalovanou, že žalobkyně žalované poskytla službu spočívající ve zpopelnění, ani to, že by žalovaná uhradila žalobkyni 500 Kč. Na věc aplikoval § 565 o.z. a uzavřel, že bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí předložené listiny jsou pravé a správné, že pochází od žalované a že jejich obsah odpovídá skutečnosti. Vzhledem k tomu, že listiny nebyly žalovanou podepsané, měla žalobkyně ve smyslu § 566 odst. 1 o.z. prokázat, že pochází od žalované. Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého právo na jejich náhradu vzniklo procesně úspěšné žalované, které nicméně žádné náklady v řízení nevznikly. 8. Proti rozsudku podala v celém rozsahu žalobkyně včasné odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nepřihlédl k elektronickému podpisu žalované na listině s poptávkou nového pohřbu, která dle jejího názoru splňuje náležitosti právního jednání ve smyslu § 561 odst. 1 ve spojení s § 562 odst. 1 o.z. Rovněž odkázala na článek 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, dle kterého nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním řízení pouze z důvodu, že má elektronickou podobu nebo nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Žalobkyně má za to, že tato listina jednoznačně prokazuje provedení objednávky žalovanou u žalobkyně. Poukazuje také na komentářovou literaturu, podle které je písemná forma právního jednání zachována také tehdy, jestliže použitý prostředek umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na „Poptávku nového pohřbu“ a předkládá také „Zaslání údajů k poptávce“ s uvedením rodného čísla a čísla řidičského oprávnění, které žalobkyně jinak nemohla znát, přičemž jde o e-mailovou komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou. 9. Žalobkyně má dále za to, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Žalobkyně k odvolání připojila plnou moc podepsanou v aplikaci Signi, kterou žalovaná zmocnila žalobkyni k provedení pohřbu, a certifikát pravosti podpisu. Tyto důkazy jsou podle žalobkyně přípustné podle § 205a písm. b) o.s.ř. Dále žalobkyně soudu prvního stupně vytýká, že napadené rozhodnutí spočívá na neúplném a nesprávném právním posouzení věci. Rozsudek je podle ní přepjatě formalistický. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyní, přitom měl k dispozici důkazy prokazující existenci právního vztahu mezi žalobkyní žalovanou. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně vyložil § 561 o.z. a následující ustanovení týkající se formy právního jednání. 10. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 11. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 13. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. 14. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť tvrzený právní vztah mezi účastníky měl vzniknout na základě objednávky ze dne 22. 5. 2023, tedy za jeho účinnosti. Pokud jde o právní posouzení věci soudem prvního stupně, správně postupoval, když projednávanou věc posoudil podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku. Odvolací soud se zcela ztotožňuje i s jeho právními závěry. 15. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 16. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 17. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 18. Podle § 566 odst. 1 o.z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, od níž to tvrdí. 19. Soud prvního stupně se správně zabýval nejdříve tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou vznikl jakýkoliv smluvní vztah (závazek), a s ním také povinnost (dluh) žalované zaplatit žalobkyní cenu za provedení pohřbu. Odvolací soud se plně ztotožňuje s úvahami soudu prvního stupně, tedy že na základě listinných důkazů předložených žalobkyní nebylo možné dospět k závěru, že poptávku pohřebních služeb učinila právě žalovaná, a že jí tyto služby byly žalobkyní skutečně poskytnuty. Listiny, které žalobkyně předložila v řízení před soudem prvního stupně, nebyly způsobilé prokázat její žalobní tvrzení. Žalobkyně totiž předložila toliko fakturu vystavenou žalované, která nicméně jakožto žalobkyní jednostranně vystavený dokument nemůže být sama o sobě důkazem o vzniku smluvního vztahu mezi účastnicemi řízení, dále e-mail označený jako „poptávka nového pohřbu“, který ale rovněž nemá povahu právního jednání žalované, neboť je zjevně pouze automatizovaným výstupem z informačního systému žalobkyně a projev vůle žalované z něj nelze bez důvodných pochybností zjistit. Vzhledem k povaze předložených důkazů je pak již nadbytečné se zabývat otázkou, zda nesou elektronický podpis žalované či zda splňují požadavky kladené na právní jednání učiněné elektronickými prostředky. Konečně ani z předložené SMS komunikace nevyplývá, že jejím adresátem je právě žalovaná. 20. Pokud jde o nové listinné důkazy, které žalobkyně označila až v odvolacím řízení, odvolací soud návrh na jejich provedení zamítl s ohledem na zásadu neúplné apelace zakotvenou v § 205a o.s.ř., neboť v tomto případě nebyla naplněna žádná z tam uvedených výjimek. Konkrétně předně platí, že žalobkyně byla již v řízení před soudem prvního stupně (byť fiktivně) řádně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhnout k nim důkazy, včetně těch, které prokazují pasivní legitimaci žalované, takže není dána výjimka ze zásady neúplné apelace stanovená v § 205a písm. d) o.s.ř. Naplnění výjimky stanovené § 205a písm. b) o.s.ř. je pak vyloučeno s ohledem na to, že nově navržené důkazy nemají za cíl prokázat vady řízení před soudem prvního stupně, nýbrž mají vést k doplnění skutkových zjištění ohledně věci samé a tedy k odlišnému skutkovému závěru, než ke kterému dospěl soud prvního stupně. Provedení nově označených důkazů je proto v odvolacím řízení nepřípustné. 21. Nad rámec uvedeného odvolací soud poznamenává, že i v případě, kdy by nově označené důkazy byly v řízení přípustné, z předložené plné moci plyne, že byla udělena sice [Jméno žalované], ale narozenou dne [datum], zatímco žalovanou v řízení je osoba téhož jména narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalované]. Tato skutečnost by tak naopak oslabovala tvrzení žalobkyně o tom, že si předmětné služby objednala právě žalovaná. 22. Za této situace odvolací soud uzavírá, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, neboť neprokázala, že si u ní žalovaná předmětné služby objednala a že jí byly skutečně poskytnuty, a tedy že má žalovaná vůči žalobkyni závazek zaplatit za ně sjednanou cenu. V tomto závěru se odvolací soud zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, přičemž žádné pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II. 23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by měla plně úspěšná žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení. Nicméně vzhledem k tomu, že byla žalovaná v odvolacím řízení zcela pasivní a žádné náklady jí nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, když přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Praha 9. července 2025 JUDr. Hana LOJKÁSKOVÁ předsedkyně senátu