ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 37 041,74 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. ledna 2025, č. j. 19 C 375/2024-92 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 012,11 Kč s úrokem 12,75 % ročně z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 5 000,15 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku; v jeho zbylé části se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 12 368 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 32 041,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 32 041,59 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítnul, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 7 089,79 Kč s úrokem ve výši 12,75 % p.a. z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do 19. 9. 2024, z částky 5 000,15 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení a ve výši 2 % p.a. z částky 32 041,59 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení (výrok II.), a konečně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 255 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 37 041,74 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že účastnice uzavřely dne 26. 9. 2017 smlouvu o účtu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou účet, a dále že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala umožnit výběr hotovosti nebo provést převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků až do výše 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem 12,75 % p.a. V důsledku nepovoleného záporného zůstatku na tomto účtu vznikla žalobkyni za žalovanou pohledávka na vrácení 37 041,74 Kč, kdy jejím příslušenstvím je úrok za období od 1. 6. 2024 do 23. 8. 2024 ve výši 1 011,96 Kč a ve výši 12,75 % p.a. z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení za období od 12. 6. 2024 do 23. 8. 2024 ve výši 1 077,68 Kč a ve výši 14,75 % p.a. z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení. Soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci takový, že účastnice uzavřely dne 26. 9. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou účet v českých korunách, kterážto smlouva odkazovala na sazebník žalobkyně. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru, kterou měly uzavřít žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná s tím, že žalobkyně se jí měla zavázat umožnit žalované výběr hotovosti nebo provést převod peněžních prostředků z účtu, který pro žalovanou vedla, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, až do výše 30 000 Kč, a žalovaná se měla zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem 21,89 % p.a. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala uzavření této smlouvy, neboť ke smlouvě nepřipojila podpis žádná z účastnic. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaná provedla v rozsahu 32 041,59 Kč výběr hotovosti a převod peněžních prostředků z jejího účtu, když k tomu na něm nebyl dostatek peněžních prostředků. Dopisem ze dne 28. 5. 2024 pak žalobkyně odstoupila od smlouvy o účtu uzavřené se žalovanou, kdy odstoupení od smlouvy bylo žalované doručeno 31. 5. 2024. Dopisem zástupce žalované ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do 19. 9. 2024, přičemž tato výzva byla odeslána žalované 12. 9. 2024. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně citoval především ustanovení § 2665 a 2395 o.z., jakož i ustanovení § 104 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a rovněž ustanovení § 561 odst. 1 a § 562 o.z., jakož čl. 3 bod 10, 11, 12 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, a o zrušení směrnice 1999/93/ES, jakož i čl. 25 odst. 1 a 2 a čl. 26 uvedeného nařízení a konečně ustanovení § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů, a uzavřel, že ke smlouvě o úvěru nepřipojila podpis žádná z účastnic řízení, neboť na místě podpisu listiny, která má zachycovat obsah smlouvy o úvěru je pouze doložka „podepsáno elektronicky“. Taková doložka však není elektronickým podpisem ani neumožňuje určení účastnic řízení jako jednajících osob a zachycení obsahu smlouvy o úvěru. Jelikož žalobkyně jiné důkazní prostředky o svém skutkovém tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru přes poučení postupem podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla, uzavření smlouvy se jí nepodařilo prokázat. Ve vztahu k dalším provedeným důkazům soud prvního stupně uvedl, že z nich neučinil žádná skutková zjištění významná pro projednávanou věc. Specificky k dopisům žalobkyně žalované ze dne 31. 12. 2023 a ze dne 12. 6. 2024 soud prvního stupně uvedl, že z nich neučinil žádné skutkové zjištění, protože žalobkyně ani přes poučení postupem dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla žádné důkazní prostředky o svém skutkovém tvrzení, že tyto dopisy žalované doručila. Dále soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2991 odst. 1, § 2991 odst. 2 a ustanovení § 2993 o.z. uvedl, že žalobkyně má za žalovanou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 32 041,59 Kč, neboť žalobkyně umožnila výběr v hotovosti v této výši z účtu vedeného pro žalovanou, i když k tomu na něm nebyl dostatek peněžních prostředků, a to přesto, že si účastnice takovou povinnost neujednaly, jelikož nevyšlo najevo uzavření smlouvy o úvěru. Dále soud prvního stupně uvedl, že příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 32 041,59 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení, a to s odkazem na ustanovení § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedl, že splatnost pohledávky se pojí s výzvou žalobkyně žalované ze dne 11. 9. 2024, ve které žalobkyně určila žalované lhůtu do 19. 9. 2024. Naopak soud prvního stupně dovodil, že s ohledem na to, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena smlouva o úvěru, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na úrok ani na smluvní pokuty v celkové výši 5 000,15 Kč. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky převyšující 32 041,59 Kč s příslušenstvím, tedy co do částky 7 089,79 Kč s úrokem ve výši 12,75 % p.a. z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do 19. 9. 2024 a z částky 5 000,15 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení a ve výši 2 % p.a. z částky 32 041,59 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal při zohlednění převažujícího úspěchu žalobkyně náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Uvedl, že náklady řízení přitom činí 6 649 Kč a sestávají ze soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 482 Kč a z odměny za zastoupení advokátem na náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 5 167 Kč (2 úkony právní služby po 500 Kč při tržní hodnotě 37 041,79 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 1 úkon právní služby po 2 620 Kč při tarifní hodnotě 37 041,74 Kč, a to účast při jednání konaném 7. 1. 2025, dále 2 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč, celkem tedy 4 270 Kč, a náhrada za DPH ve výši 897 Kč). Žalobkyni pak přiznal náhradu nákladů v jejich poměrné výši 64 %, tj. 4 255 Kč. Ve vztahu k výzvě z 11. 9. 2024 soud prvního stupně uvedl, že teprve na jejím základě dospěla pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci, a tudíž nejde o výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., když výzva k plnění má poskytnout prodlévajícímu dlužníkovi ještě jednu příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v soudním řízení. Ve vztahu k podáním žalobkyně z 27. 12. 2024 a 7. 1. 2025 pak soud prvního stupně uvedl, že je nepovažuje za účelné, jelikož žalobkyně jimi doplnila skutková tvrzení a návrh na provedení důkazních prostředků, které měl obsahovat již návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to pouze proti výrokům II. a III. Soudu prvního stupně vytkla, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný a nepředvídatelný, když soud prvního stupně žalobkyni nejprve usnesením z 18. 11. 2024 vyzval k prokázání skutečnosti, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, přičemž v návaznosti na tuto výzvu žalobkyně zaslala soudu prvního stupně Doplnění skutkových okolností II ze 7. 1. 2025, ve kterém mimo jiné podrobně popsala kontraktační proces smlouvy o úvěru. Na jednání, které se uskutečnilo 7. 1. 2025, byl žalobce po provedeném dokazování opět vyzván k doložení důkazů o uzavření smlouvy o úvěru, avšak soud prvního stupně nespecifikoval nedostatky podaného vyjádření a neposkytl ani dodatečnou lhůtu k doplnění důkazů. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval procesem uzavření smlouvy a nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobkyní v Doplnění skutkových okolností II. Žalobkyně má za to, že smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena za použití elektronického podpisu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, nařízení EIDAS) ve spojení s ustanovením § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a ve spojení s ustanovením § 562 o.z., kdy žalobkyně znovu odkázala na své dřívější Doplnění skutkových okolností II ze 7. 1. 2025, ve kterém se detailně vyjadřuje ke způsobu uzavření smlouvy o úvěru a taktéž přikládá důkazy, ze kterých je zřejmé, že mezi stranami došlo k dohodě o uzavírání smluv elektronickým způsobem prostřednictvím aplikace [aplikace] s využitím metody [metoda]. Nad rámec tohoto vyjádření žalobkyně doplnila, že smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím aplikace s názvem Mobilní banka, jež je službou umožňující žalované obsluhovat účty prostřednictvím mobilního telefonu a uzavírat smlouvy o různých bankovních službách. Uzavírání smluv za použití elektronického podpisu prostřednictvím aplikace [aplikace] je možné, jakmile dojde k autentizaci uživatelem. Organizační údaje jsou pro banku přihlašovací ID a heslo, a to v kombinaci s konkrétní instalací aplikace na konkrétním mobilním přístroji. Autentizační údaje lze nastavit v přímém kanálu [kanál] anebo si je vyžádat osobně na pobočce banky. Na základě těchto úkonů je klientovi zaslán jednorázový kód na určené zařízení, se kterým si následně nastaví heslo, a to přímo v aplikaci [aplikace] při prvním přihlášení. V projednávané věci bylo k zaslání aktivačního kódu využito telefonní číslo uvedené žalovanou ze smlouvy o certifikátu ze dne 17. 8. 2018. Dalším bezpečnostním prvkem je tzv. spárování aplikace. Spárovaná aplikace je taková, kterou uživatel použije do 20 minut po nastavení parametrů v Mojí bance, respektive do konce třetího dne po osobním nastavení na pobočce. Pouze ze spárované aplikace lze provádět aktivní operace (platit) a též provést elektronické uzavření smlouvy klientem. Jedno telefonní číslo navíc může být pro účely přímého bankovnictví evidováno pouze k jednomu klientovi žalobkyně. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že k nástroji pro uzavření elektronického podpisu měl přístup pouze žalovaný, když pouze jemu byly po řádném ověření jeho totožnosti vydány údaje k jeho aktivaci a je tak zcela vyloučeno, aby podpis žalovaného mohla připojit jiná osoba. Dále žalobkyně popsala čtyři kroky, v jakých dochází k elektronickému uzavření smlouvy. Nadto žalobkyně odkázala na znalecký posudek ze 31. 1. 2018 vyhotoveným [tituly před jménem] [adresa], [tituly před jménem], znalcem z oboru kriminalistika, bezpečnost a ochrana dat, počítačová informační kriminalita, kybernetika, výpočetní technika, technické a programové vybavení, bezpečnost informačních systémů a ochrana dat, ekonomika ceny a odhady software, produkty a služby informačních technologií, za účelem objektivního zhodnocení uzavření a podepsání úvěrové smlouvy elektronicky a za pomoci klientské služby žalobkyně s názvem [název]. Znalec přitom dospěl k závěru, že připojení elektronického podpisu prostřednictvím výše popsaného postupu zcela splňuje podmínky, aby na takový podpis mohlo být nahlíženo jako na zaručený elektronický podpis podle nařízení EIDAS. Na základě uvedeného pak žalobkyně shrnula, že mezi stranami došlo k dohodě o uzavření smluv elektronickým způsobem prostřednictvím aplikace [aplikace] s využitím metody [metoda], přičemž mezi stranami bylo sjednáno, že žalovaná se při použití aplikace identifikuje dohodnutými přihlašovacími údaji. Na základě této dohody a přihlašovacích údajů je tak jednoznačně určena kontrahující osoba jako žalovaná s tím, že žalovaná způsobem smluvně sjednaným s žalobkyní uzavřela smlouvu, která je předmětem tohoto sporu, přičemž totožnost žalované byla ověřena jednak při sjednání smlouvy o bankovních službách za fyzické přítomnosti žalované na pobočce žalobkyně. Dle žalobkyně tak smlouva o úvěru byla platně sjednána v souladu s ustanovením § 562 o.z. a § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Ve vztahu k důkazu výše označeným znaleckým posudkem pak žalobkyně uvedla, že tento důkaz může být uplatněn v odvolacím řízení, když jsou naplněny výjimky ze zákazu nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení stanovené § 205a písm. b), c) a d) o.s.ř., kdy soudu prvního stupně vytkla jeho překvapivý postup spočívající v tom, že teprve na ústním jednání soudu prvního stupně proběhlém 7. 1. 2025 se dověděla, že soud prvního stupně nemá i přes rozsáhlé doplnění tvrzení a důkazů žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru za prokázané. Žalobkyně nemohla důvodně předpokládat, že soud prvního stupně navzdory předchozímu doplnění nebude mít uzavření smlouvy za prokázané a nemohla tak nad rámec svých tvrzení a důkazů označených v jeho Doplnění skutkových okolností II ze dne 7. 1. 2025 označit další důkaz svědčící o závěru, že elektronický podpis, kterým byla smlouva o úvěru podepsána, splňuje všechny náležitosti elektronického podpisu ve smyslu § 7 zákona o elektronickém podpisu a § 562 o.z. Soud prvního stupně tak měl nad rámec obecné výzvy ze dne 18. 11. 2024 žalobkyni upozornit, že navzdory doplnění skutkových okolností v souladu s výzvou má i nadále pochybnosti o uzavření smlouvy, načež by žalobkyně mohla svá tvrzení dále rozvést a doplnit další důkazy, zejména předmětný znalecký posudek, což vyplývá i z ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. Dále žalobkyně odkázala na závěry komentářové literatury, v níž přihodí-li se, že skutková zjištění se po provedení veškerých účastníky navržených důkazů posunou nepředvídatelným směrem, má se za to, že poučovací povinnost o materiální podstatě koncentrace nebyla soudem naplněna. V neposlední řadě žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20, z něhož vyplývá, že účastníci nemají být překvapeni zcela nepředvídatelným výsledkem řízení a soud proto nesmí založit své rozhodnutí na skutkových zjištěních a právním posouzení, k nimž se strany během řízení nemohly vyjádřit a které znamenají zásadní obrat v řízení. Z toho plyne, že učiněné skutkové závěry a právní posouzení věci, na nichž je založeno rozhodnutí v civilní věci, nesmí být poprvé zmíněny teprve v odůvodnění rozhodnutí, neboť v takovém případě jsou pro účastníky řízení zcela nepředvídatelné. Žalobkyně zdůraznila, že o pochybnostech soudu o dostatečném prokázání uzavření smlouvy o úvěru se žalobkyně poprvé dověděla až na ústním jednání, přičemž následně soud neposkytl žalobkyni prostor k předložení dalších důkazů, čímž učinil své rozhodnutí překvapivým a zamezil žalobkyni přednášet v této záležitosti tvrzení a navrhovat důkazy. Konečně ve vztahu k soudem prvního stupně přiznané částce bezdůvodného obohacení žalobkyně namítla, že soud prvního stupně nevysvětlil, jak dospěl k její výši, uvedla, že má za to, že částka by měla být vyšší a žalobkyni případně z důvodu neplatného uzavření smlouvy o úvěru neměl být přiznán pouze úrok. Úrok z prodlení pak měl být žalobkyni přiznán ode dne 12. 9. 2024, neboť částka představující bezdůvodné obohacení se stala splatnou na základě výzvy k úhradě ze dne 11. 9. 2024, která byla žalované zaslána 12. 9. 2024, přičemž tato nebyla uhrazena žalovanou ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Poslední námitka žalobkyně spočívala v tom, že smlouvu o povoleném debetu lze oddělit od smlouvy o bankovních službách ze dne 26. 9. 2017, jejíž platnost nebyla soudem prvního stupně zpochybněna a poplatky a další příslušenství pohledávky byly žalobkyní účtovány právě dle této smlouvy o bankovních službách. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, eventuálně aby rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.) a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. c/, d/, e/, f/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř., ustanovení § 212a odst. 1, 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.), zopakoval a doplnil dokazování (ustanovení § 213 odst. 2, 3 a 4 o.s.ř.) a poté dospěl k následujícím závěrům. 5. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně žalobkyni neposkytnul dostatečně konkrétní a tedy řádné poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že je třeba označit další důkazy k prokázání jejího tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru. Je tomu tak proto, že poskytnuté poučení nesměřuje k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání, že smlouva byla opatřena elektronickým podpisem nebo že byla uzavřena elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby. Na neprokázání těchto konkrétních okolností pak soud prvního stupně založil své žalobkyní nepříznivé rozhodnutí. Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 213b odst. 1 ve spojení s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru v písemné formě, a to tak, že byla opatřena elektronickým podpisem, nebo že byla uzavřena elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby. Současně byla žalobkyně poučena, že jestliže tvrzení nedoplní a důkazy neoznačí, neunese břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Tento postup se neprotiví ustanovení § 205a o.s.ř., když je naplněna podmínka stanovená pod písmenem d) tohoto ustanovení, a to právě s ohledem na okolnost, že žalobkyně nebyla soudem prvního stupně řádně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., o potřebě doplnit tvrzení o těchto rozhodných skutečnostech a označit k nim důkazy. V reakci na poskytnuté poučení žalobkyně odkázala na svá tvrzení a důkazní návrhy uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, takže k nim bylo možno v odvolacím řízení přihlížet. 6. Odvolací soud dále vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém zjistil, že smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne 26. 9. 2017 se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou účet v korunách českých, kterážto smlouva odkazovala na sazebník žalobkyně. V sazebníku účinném od 4. 12. 2020 bylo ujednáno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni odměnu za vedení účtu 39 Kč měsíčně, cenu za třetí a každý další výběr hotovosti z bankomatu provozovaném jinou osobou než žalobkyní v měsíci ve výši 39 Kč, dotaz na zůstatek z bankomatu provozovaném jinou osobou než žalobkyní ve výši 25 Kč a z vyžádaného oznámení krátkými textovými zprávami ve výši 2,50 Kč. Žalobkyně pak provedla v rozsahu 32 041,52 Kč výběr hotovosti a převod peněžních prostředků z jejího účtu, i když k tomu na něm nebyl dostatek peněžních prostředků. Dopisem ze dne 28. 5. 2024 následně žalobkyně odstoupila od smlouvy o účtu uzavřené se žalovanou. Odstoupení od smlouvy žalobkyně doručila žalované dne 31. 5. 2024. Dopisem zástupce žalobkyně žalované ze dne 11. 9. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do 19. 9. 2024. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 12. 9. 2024. Žalobkyně pak přes jí soudem prvního stupně řádně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že žalované byly doručeny dopisy žalobkyně ze dne 31. 12. 2023 a ze dne 12. 6. 2024. 7. K těmto skutkovým závěrům pak přistupují skutková zjištění odvolacího soudu učiněná ze zopakovaných a doplněných důkazů. 8. Konkrétně z výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že ke dni jeho zrušení 12. 6. 2024 vykazoval dluh ve výši 37 041,74 Kč. 9. Ze smlouvy o poskytování přímého bankovnictví ze dne 2. 5. 2013 ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami přímého bankovnictví bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena uvedená smlouva, kterou obě strany fyzicky podepsaly, a na základě této smlouvy pak bylo žalované přiděleno specifické identifikační číslo [hodnota] sloužící k digitálnímu ověření totožnosti žalované. 10. Ze smlouvy o certifikátu ze dne 17. 8. 2018 ve spojení s podmínkami k certifikátům pak vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena uvedená smlouva, kterou strany fyzicky podepsaly, kteroužto smlouvou byl žalovanému zřízen certifikát ve formě datového souboru a na základě obou uvedených smluv byly žalovanému poskytnuty služby Moje banka (internetové bankovnictví) a Mobilní banka (mobilní bankovnictví). Na základě obou sad smlouvy a podmínek byl žalovanému zřízen elektronický podpis s ID klienta 127243843. 11. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] vypracovaného [tituly před jménem] [adresa], [tituly před jménem], bylo zjištěno, že aplikace Mobilní banka provozovaná žalobkyní vyžaduje autentizaci jménem a heslem, která si uživatel nastavuje. Při aktivaci je vyžadován podpis osobním certifikátem klienta a ověření SMS kódem, popřípadě si klient může přístup a nastavení aplikace sjednat osobně na pobočce. Klient získá přihlašovací jméno a jednorázový přihlašovací kód na nahlášený mobilní telefon. Při prvním přihlášení do aplikace si ta vynutí od uživatele nastavení nového hesla. Pro uzavření úvěrové smlouvy elektronicky klient nejdříve musí požádat banku o přípravu smlouvy o spotřebitelském úvěru, banka připraví smlouvu ve formátu PDF a vybaví ji elektronickou pečetí. Uživatel v aplikaci má možnost smlouvu „podepsat“, tzn. vidí obrazovku s linky ke stažení PDF souborů a je informován o nadcházejícím procesu projevení vůle. Přímou kontrolu nad tím, co klient podepisuje, má pomocí možnosti zobrazení jednoznačného matematického obsahu elektronického dokumentu k podpisu. Po projevení vůle klienta stisknutím tlačítka „podepsat“ a „ověření identity klienta“ je zahájen proces na straně banky k opatření elektronického dokumentu o elektronický podpis klienta. PDF soubory (podepsané dokumenty) jsou mimo uživatelsky neviditelného elektronického podpisu též vybaveny viditelnou informací, že došlo k elektronickému podepsání dokumentu klientem a jeho jedinečné ID (identifikace v rámci [právnická osoba]). Další procesy pak vedou k tomu, že na straně banky existuje záznam v databázi DCS, kde informace o tom, že konkrétní klient v konkrétní čas autorizoval svým heslem operaci, podpis konkrétního dokumentu, záznam o této operaci je poté přímo v PDF elektronickém dokumentu dostupný, jako XMP metadata přidaná až po podepsání dokumentu serverovým certifikátem a před podepsáním osobním certifikátem bankovního poradce. 12. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou v rámci aplikace žalobkyně Mobilní banka, a to v písemné formě, když aplikace zachytila jak obsah smlouvy, tak určila jednající osobu jako žalovanou jedinečným identifikačním číslem žalované 127243843 ve spojení s využitím telefonního čísla uvedeného žalovanou ve smlouvě o certifikátu zasláním jednorázového aktivačního hesla. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala umožnit žalované výběr hotovosti nebo provést převod peněžních prostředků z účtu, který pro žalovanou vedla, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 21,89 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele. 13. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru vyplývá, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaná měla čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců 30 000 Kč a vlastnila nemovitost k bydlení, měla vysokoškolské vzdělání, byla rozvedená, vyživovala 3 děti a dostávala výživné 10 000 Kč měsíčně. Náklady na pojištění byly 500 Kč a na spoření 1 000 Kč. Žalovaná neměla jiné dluhy, nebyla v insolvenčním řízení, nebyla v prodlení s plněním závazků vůči žalobkyni, nebyla na ni vedena exekuce a nebyly k její osobě negativní záznamy v registrech BRKI, NRKI, ani Solus. Uvedené též plyne z výpisu z registru bankovních a nebankovních informací, z výpisu z registru Solus a ze záznamu žalobkyně o schválení úvěru. 14. Z přehledu příjmů a výdajů žalované za období 8. 10. 2021 do 27. 4. 2022 pak vyplývá, že pravidelné příjmy žalované za posledních 7 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru byly průměrně 78 971 Kč. Výdaje žalované žalobkyně uvažovala ve výši 500 Kč na pojištění, 15 185 Kč na bydlení, dále v rozsahu životního minima 11 335 Kč a ve výši 2 499 Kč jako výdajů na závazky u žalobkyně. 15. V rámci právního hodnocení věci pak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na jejímž základě žalované vznikla povinnost žalobkyni vrátit nejenom poskytnutou jistinu úvěru, ale též ujednané úroky a poplatky. Smlouva o úvěru byla uzavřena v písemné formě s ohledem na to, že mezi účastnicemi byla dříve platně uzavřena smlouva o poskytování přímého bankovnictví a smlouva o certifikátu, kdy jde o nepojmenované smlouvy ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o.z. Na jejich podkladě byl vytvořen smluvní rámec umožňující uzavírání dalších smluv mezi žalobkyní a žalovanou v režimu ustanovení § 562 odst. 1 o.z. 16. Dle ustanovení § 562 odst. 1 o.z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 17. Uvedené ustanovení nad rámec ustanovení § 561 odst. 1 o.z. stanovuje další skutkovou podstatu písemné formy právního jednání mimo právního jednání opatřeného podpisem či elektronickým podpisem ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. Z ustanovení vyplývá, že písemná forma je při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky zachována i tehdy, pokud užité prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a současně určení jednající osoby. 18. Tyto dvě podmínky právní jednání činěná prostřednictvím aplikace žalované Mobilní banka, a tedy i úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, naplňují, když, jak vyplynulo z dokazování, aplikace umožňuje zachycení obsahu smlouvy, která byla žalobkyní předložena a současně určení jednající osoby bez rozumných pochybností, tedy na úrovni praktické jistoty s ohledem na způsob autentizace jednající osoby popsaný shora ve znaleckém posudku. 19. Dále odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované a správně dovodila, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Nejlepším dokladem úvěruschopnosti žalované je okolnost, že poskytnutý úvěr po dva roky řádně splácela a teprve následně se dostala do prodlení. Nicméně pro její úvěruschopnost, a především její řádné zkoumání žalobkyní svědčí i fakt, že v době uzavření smlouvy neměla dluhy mimo žalobkyni, na její majetek nebyly vedeny exekuce ani insolvenční řízení, její pravidelné příjmy činily průměrně cca 70 000 Kč měsíčně a její výdaje byly odhadnuty v realistické výši 22 335 Kč. S přihlédnutím k maximální výši úvěru 30 000 Kč o úvěruschopnosti žalované nemohou být rozumné pochybnosti. 20. Mezi účastnicemi tak byla uzavřena platná úvěrová smlouva, kdy žalovaná překročením povoleného debetu porušila její podmínky. Nárok žalobkyně je proto důvodný v plném rozsahu celého zjištěného debetu 37 041,74 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 1 011,96 Kč a úrokem 12,75 % ročně z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení a konečně také s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 5 000,15 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení. 21. Soudu prvního stupně lze přisvědčit pouze v tom, že žalobkyni nevzniklo právo na úrok z prodlení za období do 20. 9. 2024, neboť žalobkyně neprokázala přes poskytnuté poučení, že žalovanou vyzvala k plnění dříve než dopisem z 11. 9. 2024, ve kterém byla stanovena lhůta k plnění do 19. 9. 2024, a dále také v tom, že s ohledem na počátek prodlení je sazba úroku z prodlení o dva procentní body nižší, než jak uvádí žalobkyně. 22. S ohledem na uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) písm. o.s.ř. ve výroku II. změnil tak, že žalobě vyhověl v rozsahu 6 012,11 Kč s úrokem 12,75 % ročně z částky 37 041,74 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000,15 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. 23. Jelikož došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů, neboť žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a její neúspěch je jen nepatrný. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí 6 649 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 482 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 5 167 Kč (2 úkony právní služby po 500 Kč při tarifní hodnotě 37 041,79 Kč, a to příprava a převzetí zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 1 úkon právní služby po 2 620 Kč při tarifní hodnotě 37 041,74 Kč, a to účast při jednání konaném 7. 1. 2025, dále 2 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč a 1 paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč, celkem tedy 4 270 Kč a náhrada za DPH v sazbě 21 % ve výši 897 Kč). 24. Odvolací soud se v této souvislosti ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nenáleží náhrada nákladů řízení za výzvu ze dne 11. 9. 2024, kterou uplatněná pohledávka teprve dospěla a tudíž nešlo (nemohlo jít) o honorovanou výzvu k plnění dle ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. Dále odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje za účelně vynaložené náklady na podání z 27. 12. 2024 a 7. 1. 2025, když jimi byly odstraňovány nedostatky návrhu na zahájení řízení a nadto v podání z 27. 12. 2024 se žalobkyně z podstatné části vyjadřovala ke zcela jiné věci. 25. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 000 Kč a odměnou za zastupování advokátem a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 4 719 Kč (2 úkony po 1 500 Kč při tarifní hodnotě 7 089,79 Kč, a to odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dále 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč a náhrada za DPH v sazbě 21 % ve výši 819 Kč). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 12 368 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní a místo plnění dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, když přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popřípadě notářem. Praha 16. července 2025 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu