ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [číslo] [anonymizována tři slova] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] za účasti účastníka: [osobní údaje účastníka] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. května 2024, č. j. 17 C 3/2024–329, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastníku k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 9 840 Kč. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil nález Finančního arbitra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 7. 2021, č.j. [spisová značka] [číslo], ve spojení s rozhodnutím o námitkách Finančního arbitra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2022, č.j. [spisová značka] [číslo], a aby změnil výrok finančního arbitra tak, že Instituce (žalobkyně) není povinna navrhovateli (účastníku) zaplatit částku 21 967 EUR s 10% úrokem z prodlení od 21. 6. 2019 do zaplacení, a že Instituce není povinna uhradit sankci ve výši 10 % z částky, kterou zaplatí navrhovateli na účet Kanceláře finančního arbitra (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyně proti nálezu finančního arbitra namítla, že neměl pravomoc ve věci rozhodnout a že účastníku nárok na vyplacení částky 21 967 EUR nevznikl, neboť tato částka je jeho ziskem dosaženým v důsledku zneužívajícího jednání spočívajícího v tom, že se společně s ostatními osobami obchodujícími pod jednou IP adresou pokusil dosáhnout zisku bez vystavení se ekonomickému riziku obchodu. Podle čl. 34 odst. 5 smluvních podmínek měla žalobkyně oprávnění v případě zneužívajícího jednání, které může být spuštěno i provozováním více účtů, podle svého výhradního uvážení zrušit jakékoliv zisky, jakož i poplatky za získání pro makléře generované ze zneužívajícího chování. Účastník navíc porušil podmínky obchodu„ 40% [příjmení] [příjmení]“ (dále jen„ podmínky [příjmení] [příjmení]“). K výzvě soudu žalobkyně konkretizovala zneužívající chování účastníka tak, že získal vstupní bonusy na 8 obchodních účtech, z toho na 3 nepokračoval v obchodování. Podmínkou udělení bonusu bylo, že na příslušný účet vloží své vlastní prostředky. Účastník ale žádné prostředky nevložil, pouze přesouval přiznané bonusy na jiné účty a na základě toho získal neoprávněně další bonusy. Např. účet [číslo] byl financován interními převody z účtů [číslo] [číslo]. Účet [číslo] byl financován interními převody, přičemž účet č. 1 2021 účastník vybral pro příjem se 100% podílovým bonusem. 3. Účastník na svoji obranu uvedl, že převádění finančních prostředků z jednoho účtu na druhý bylo předmětem a obchodní strategií žalobkyně, navíc účastník tyto převody prováděl k pokynu zaměstnance jejího odštěpného závodu. Účastník jako osoba nepodnikající ve finančním investování vycházel z toho, že jestliže pokyny k převodům sděluje zaměstnanec žalobkyně, jsou převody v souladu s obchodními podmínkami. Sám by žádné převody mezi účty nerealizoval, přistoupil k nim pouze k pokynu žalobkyně, když chtěl jen realizovat výběr svých finančních prostředků z účtu a jinak než za použití převodů to podle zaměstnance žalobkyně nebylo možné. Jestliže několik posledních pokynů k výběru nebylo realizováno, žalobkyně mu nikdy nesdělila, že důvodem je jeho zneužívající obchodování, ale bylo mu sděleno, že žalobkyně nemá jeho přístupovou adresu nebo potřebné dokumenty. I po zaslání vyžadovaných dokumentů však výběr realizován nebyl. Účastník nikdy neobdržel žádné upozornění, že převod má charakter zneužívajícího jednání. Účastník vyvrátil, že by byl ve spojení s ostatními obchodníky na finančním trhu, obchodoval vždy prostřednictvím jedné e-mailové adresy, více IP adres nemá. Obdobně jako on, i ostatní klienti žalobkyně mají zadržované výplaty zadaných výběrů. Účastník není a nebyl podnikatelem v oboru finančnictví, vždy pracoval v oboru zemědělská výroba, se žalobkyní navázal spolupráci, neboť měl zájem diverzifikovat své finanční portfolio, tedy investoval v rámci správy a snahy o zhodnocení svého majetku. Žalobkyně mu byla doporučena, smlouvu o investování podepisoval osobně v její pobočce v Burzovním paláci v Praze. 4. Finanční arbitr ve svém vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně svoji obranu postavila na námitce nepříslušnosti soudů ČR a arbitra ve věci rozhodnout a namítla neaplikovatelnost právního řádu České republiky. Pokud jde o hmotněprávní základ nároku, nejprve tvrdila, že měla oprávnění zadržet peněžní prostředky účastníka na účtu, neboť se jednalo o zisk ze zneužívajícího obchodování, které však blíže nespecifikovala, pouze tvrdila, že účastník porušil podmínky [příjmení] [příjmení], v důsledku čehož žalobkyně využila svého práva podle čl. 34 obchodních podmínek a výběr částky 21 967 EUR zrušila. V řízení o námitkách doplnila, že účastník porušil čl. 5 podmínek [příjmení] [příjmení] tím, že se snažil dosáhnout zisku z obchodování tak, že byl propojen s jinými zneužívajícími obchodními účty pomocí stejné IP adresy. Tato tvrzení žalobkyně v řízení před finančním arbitrem neprokázala, přičemž v souladu s ust. § 82 odst. 4 správního řádu tak měla učinit již v nalézacím řízení před arbitrem. Arbitr také poukázal na vyjádření žalobkyně k návrhu ze 16. 3.2020, v němž tvrdila, že provedla kontrolu obchodního účtu účastníka až po obdržení výzvy finančního arbitra, a s odkazem na čl. 34 obchodních podmínek využila svého práva blokovat účet účastníka a zadržet jeho zisky. Neprovedení žádosti o výběr účastníka ze dne 19. 6.2019 přitom takové odůvodnění neobsahovalo. Finanční arbitr zdůraznil, že ani k jeho opakovaným výzvám žalobkyně nesdělila a nedoložila, čím konkrétně se účastník dopustil zneužívajícího obchodování. Důvod pro nevyplacení částky v podobě zneužívajícího obchodování účastníka spočívajícího v propojení s dalšími subjekty se stejnou IP adresou arbitrovi poprvé sdělila až v doplnění námitek v roce 2021. Neunesla tak břemeno důkazní týkající se tvrzení o zneužívajícím obchodování účastníka k okamžiku jeho žádosti o výběr peněžních prostředků z obchodního účtu. Finanční arbitr se také neztotožnil námitkou žalobkyně o jeho nepříslušnosti ve věci rozhodnout. 5. Soud I. stupně věc projednal dne 31. 5.2024 podle ust. § 101odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když e-mailovou žádost o odročení jednání doručenou mu dne 31. 5.2024 v 8:19 a telefonickou žádost o odročení z 8 hodin 20 minut nepokládal za důvodnou, neboť právní zástupce žalobkyně žádal o odročení jednání z důvodu neplánované návštěvy lékaře pro blíže neupřesněnou„ náhlou zdravotní indispozici“. Z jeho webových stránek bylo přitom zjištěno, že je spolupracujícím advokátem v advokátní kanceláři, která má další 3 hlavní advokáty. V jeho možnostech tak bylo i v případě vážného důvodu nepřítomnosti si zajistit substituci pro jednání, zvláště za situace, kdy soud již usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. 17 C 3/2024–65, vyzval žalobkyni v rámci ediční povinnosti účastníka k předložení listinných důkazů v českém jazyce, k prokázání právní osobnosti žalobkyně, a v usnesení ze dne 2. 4. 2024, č. j. 17 C 3/2024–66, ji vyzval, aby konkretizovala zneužívající obchodní jednání účastníka ve vztahu k zisku, na který pozbyl nárok, kdy kontrolovala účty zákazníků, kdy bylo zjištěno propojení zákazníků společnými IP adresami a kdy byli zákazníci informováni o zjištěném protismluvním jednání. Až na neúplné doplnění tvrzení o znevažujícím jednání účastníka žalobkyně na výzvy soudu nereagovala, nepředložila žádný důkaz k prokázání své právní osobnosti a žádný listinný důkaz, především obchodní podmínky a smlouvu v českém jazyce. 6. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že finanční arbitr, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nálezem ze dne 14. 7. 2021, č. j. [spisová značka] [číslo], k návrhu navrhovatele (účastníka) proti Instituci (žalobkyni), jednající prostřednictvím odštěpného závodu se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], uložil žalobkyni povinnost účastníku vydat částku 21 697 EUR s 10% úrokem z prodlení od 21. 6. 2019 do zaplacení a 10% sankcí z přiznaného plnění, a v rozsahu zbývajícího úroku z prodlení návrh zamítl. Žalobkyně v řízení před finančním arbitrem namítla nedostatek příslušnosti arbitra ve věci rozhodnout, když věc náleží podle smlouvy do pravomoci kyperského soudu, který ji má posuzovat podle kyperského práva, a že na vyplacení peněz nevznikl účastníku nárok. Finanční arbitr dospěl k závěru, že mezi účastníkem a žalobkyní byl uzavřen spotřebitelský smluvní vztah ve smyslu čl. 17 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, neboť účastník uzavřel smlouvu se žalobkyní v postavení spotřebitele, přičemž se jednalo o smlouvu spadající do kategorie uvedené v čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis. Jestliže tedy mezi žalobkyní a účastníkem bylo smluvně upraveno, že rozhodným sudištěm je podle čl. 39 obchodních podmínek kyperský soud, tato dohoda nemá podle čl. 25 odst.4 Nařízení Brusel I BIS právní účinek, neboť je v rozporu s jeho čl. 19, podle něhož není možno se smluvně odchýlit od ustanovení oddílu IV. Nařízení Brusel I bis upravující příslušnost ve věcech týkajících se spotřebitelských smluv, až na taxativně vymezené podmínky, což tento případ nebyl. Ve věci je proto příslušný soud místa bydliště spotřebitele, tedy soud v České republice podle čl. 18 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, čímž je dána také příslušnost finančního arbitra pro řešení sporu podle ust. § 1 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi (dále jen„ ZoFA“), neboť jde o spor mezi spotřebitelem a osobou poskytující investiční služby. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila výpisy z obchodního účtu účastníka [číslo] který byl předmětem sporu, (dále jen„ obchodní účet“) a dalších jeho účtů [číslo] [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 1 2015, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], potvrzení o jejich otevření, nedatovaný registrační formulář, zásady pro vyřizování stížností a podmínky [příjmení] [příjmení]. 7. Po provedeném dokazování finanční arbitr dospěl k závěru o skutkovému stavu věci, podle něhož účastník dne 23. 3. 2015 učinil elektronickou registraci u žalobkyně, na základě toho mu žalobkyně zaslala potvrzení o otevření obchodního účtu a otevřela mu jej. Účastník požádal dne 19. 6. 2019 žalobkyni o výběr částky 21 967 EUR z obchodního účtu. V historii žádosti tohoto výběru ze dne 19. 6. 2019 žalobkyně nejprve uvedla stav„ čeká na zpracování“, následně stav„ zrušení“. Podle čl. 17 obchodních podmínek žalobkyně má účastník právo vybrat ze svého obchodního účtu peněžní prostředky bez jeho uzavření. Podle čl. 17 obchodních podmínek pokud se smluvní strany písemně nedohodnou jinak, bude jakákoliv splatná částka společností klientovi převedena na jeho osobní účet. Podle čl. 34 obchodních podmínek je za zneužívající obchodování považováno: 1) zadávání pokynů jménem klienta bez oprávnění, 2) opakované nereagování na emaily po dobu delší 15 dnů, 3) vytvoření obchodní pozice za účelem generování zisku bez vystavení se ekonomickému riziku a 4) jištění pozic otevřenými pozicemi v opačném směru. V případě, že se klient dopustil zneužívajícího obchodování, je žalobkyně oprávněna 1) zrušit výnosy plynoucí ze zneužívajícího obchodování, 2) kompenzovat ztráty ze souvisejících jednání na souvisejících účtech, 3) zrušit přístup navrhovatele ke službám žalobkyně, anebo ukončit smlouvu s klientem, 4) blokovat účet klienta a převést mu zbylé prostředky na jeho účet. Finanční arbitr vycházel z tvrzení žalobkyně, že za důvod pro nevyplacení částky účastníku považovala jeho zneužívající jednání spočívající v porušení podmínek [příjmení] [příjmení], nicméně v řízení ani nedoložila, že by se tento dokument stal součástí právního vztahu mezi účastníkem a žalobkyní. Finanční arbitr tak uzavřel, že žalobkyně byla povinna provést pokyn účastníka k výběru peněžních prostředků podle čl. 17 obchodních podmínek a měla tak učinit v úředních hodinách uvedených na svých webových stránkách, kde deklaruje, že poskytuje svým klientům servis 24 hodin denně od pondělí do pátku. Tedy měla tento pokyn k výběru realizovat bez zbytečného odkladu v pracovní den následující po dni, kdy jej od účastníka přijala. Protože tak neučinila, dostala se od 21. 6. 2019 do prodlení, když pokyn byl podán 19. 6. 2019. Zákonný úrok z prodlení tehdy činil 10 % ročně. Podle ust. § 17a ZoFA finanční arbitr uložil žalobkyni povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z přisouzeného plnění. 8. Rozhodnutím ze dne 24. 1.2022 čj. [spisová značka] [číslo] finanční arbitr námitky žalobkyně proti shora uvedenému nálezu zamítl a nález potvrdil. V tomto rozhodnutí se opět vypořádal s otázkou pravomoci finančního arbitra ve věci rozhodnout, s otázkou užití českého právního řádu, když poukázal na čl. 6 odst.1 Nařízení Řím I, podle něhož smlouva uzavřená mezi fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti, dále jen„ spotřebitel“, s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti, dále jen„ obchodník“, se řídí právem země, v nichž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoliv způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí, včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Finanční arbitr proto za rozhodné právo považuje právní řád České republiky, konkrétně zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a občanský zákoník. V rámci námitek žalobkyně opakovaně namítala, že účastník nevystupoval ve vztahu k ní v postavení spotřebitele, neboť při registraci uvedl, že je zkušeným obchodníkem v rámci CFDs a FOREX obchodování, tedy smluvně poskytované služby se týkaly jeho profesionální činnosti. Také poukázala na to, že účastník v rámci registrace a než zadal pokyn k obchodování se vždy musel seznámit s obchodními podmínkami žalobkyně, jak obecnými, tak týkajícími se konkrétního obchodu. Opakovaně zdůraznila, že požadované finanční prostředky zahrnují jen zisky, které účastník získal porušením podmínek [příjmení] [příjmení] a z jednání, které má charakter zneužívajícího jednání zakázaného v jejich čl. 5, včetně toho, že se pokusil dosáhnout zisku připojením k jiným zneužívajícím obchodním účtům se stejnou IP adresou, jako užíval on a skupina 33 klientů, kteří obchodovali podobným stylem. 9. V řízení o námitkách finanční arbitr dospěl ke skutkovým zjištěním, že účastník na obchodní účet vložil částku 40 645,28 EUR dne 10. 11. 2015 převodem ze svého účtu [číslo]. Na obchodním účtu neobdržel žádný bonus, mimo něho měl účty [číslo] [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 1 2015, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Získal bonusy na účtu [číslo] v celkové výši 1 890 000 Kč, na tento účet vložil 1 890 000 Kč ze svého účtu [číslo] částku 1 564 245 Kč zaslal na účet [číslo] bonus vždy činil 100 % výše vkladu. Pokud po připsání bonusu učinil převod, strhla se mu stejná částka, jakou převedl. Účastník získal bonusy na účtu [číslo] to 2 800 USD, 504 USD zaslal z účtu [číslo] 2 800 USD zaslal z účtu [číslo] 7 996 USD zaslal na účet [číslo]. Na účtu č. 1 [rok] získal bonusy ve výši 11 358 USD, částku 11 358 USD zaslal ze svého účtu č. 1 2015 a částku 16 233 USD zaslal na účet č. 1 [rok]. Na účtu [číslo] získal bonusy ve výši 9 586 USD, na tento účet zaslal ze svého účtu [číslo] částku 9 586 USD a z tohoto účtu na účet [číslo] zaslal částku 10 583,64 USD. Na účet [číslo] vložil částku 1 000 000 Kč z účtu [číslo] 1 000 000 Kč převedl z tohoto účtu na účet [číslo]. Na účtu [číslo] nezískal žádné bonusy, na tento účet zaslal 1 590 410 Kč z účtu [číslo] na účet [číslo] z tohoto účtu zaslal 1 890 000 Kč, z tohoto účtu též zaslal 1 098 284 Kč na účet [číslo] z účtu [číslo] zaslal na tento účet 1 000 000Kč. Účastník byl v době uzavření smlouvy a obchodování osobou samostatně výdělečně činnou v zemědělství, jeho ekonomická pracovní činnost nespadala do oblasti obchodování s rozdílovými smlouvami, respektive do oblasti investování na finančním trhu. Námitky proti nálezu byly zamítnuty, neboť bylo prokázáno, že bonusy připsané na účtech [číslo] 2015 neodpovídají podmínkám [příjmení] [příjmení], protože bonus činil 100 % vkladu a byl poskytován i v jiném období než od 1. 10. 2015 až do 31. 10. 2015, ačkoliv podle podmínek [příjmení] [příjmení] měl bonus činit 40 % vkladu a měl se vztahovat pouze na období od 1. 10. 2015 do 31. 10. 2015. Dále finanční arbitr uzavřel, že účastník skutečně převáděl finanční prostředky mezi svými účty a na některých obdržel bonusy, nicméně žalobkyně nedoložila, jak měl čerpat bonusy neoprávněně a v čem přesně spočívalo jeho zneužívající jednání. Z provedených důkazů nebylo možno dovodit, z jakého důvodu žalobkyně připisovala bonusy v jiné výši a v jiném období, než by podle podmínek [příjmení] [příjmení] měla. Také bylo prokázáno, že pokud účastník po obdržení bonusu učinil převod, byla mu stejná částka, kterou převedl, z účtu odepsána, z čehož lze dovodit, že mu žalobkyně část připsaných bonusů stornovala. 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě učinil nesporným, že se před realizací každého obchodu prostřednictvím účtu u žalobkyně seznámil s obchodními podmínkami účinnými pro daný případ. 11. Soud I. stupně skutkový stav prokázaný arbitrem doplnil vlastním dokazováním. 12. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně, podnikající v České republice původně pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], organizační složka, od října 2013 pod názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], organizační složka a od 6. 3. 2018 do 5. 4. 2023 pod názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], odstěpný závod, [IČO], již v [právnická osoba] od 5.4.2023 nemá. Zřizovatel odštěpného závodu, tj. žalobkyně, byl zřízen podle práva Kyperské republiky a byl zapsán v obchodním rejstříku podle zákona o společnostech pod č. [anonymizováno] [číslo]. Z tohoto údaje soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně vznikla podle práva Kyperské republiky a za stavu, kdy soud nemá informace o jejím zániku, uzavřel na její právní osobnost. Ze spisu finančního arbitra bylo zjištěno, že se účastník u této společnosti registroval a v rámci registračního formuláře uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou v oblasti zemědělství, a na otázku, zda má zkušenosti v obchodování prostřednictvím CFDs, bez bližší konkretizace uvedl„ ano“. Podle vyjádření společnosti [právnická osoba], poskytovatele internetu účastníka, má účastník přístup do internetu technicky zajištěn přes NAT router, jeho vnitřní adresa [číslo] je viditelná pro poskytovatele a je zakryta veřejnou IP adresou číslo [číslo]. Tuto zakrývající IP adresu má cca 200 zákazníků. E-mailovou komunikací mezi účastníkem a osobou jednající za žalobkyni v jejím zákaznickém servisu v období od roku 2015 do června 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně účastníkovi opakovaně potvrdila provedení zadaných převodů z účtů a schválení žádostí o výběry a žádosti o uvítací bonusy na účtech, jak konkrétně soud zjistil z e-mailové komunikace z června 2017. Dne 22. 6. 2018 si účastník stěžoval na zamítnutí výběru ve výši 10 000 EUR z jeho obchodního účtu. E-mailem ze dne 15. 10. 2018, který byl zaslán účastníku z oddělení financování klientů žalobkyně, byl účastník žádán ve věci tohoto výběru, aby co nejdříve nahrál doklad o pobytu vydaný během posledních 6 měsíců prostřednictvím klientského portálu. E-mailem ze dne 27. 11. 2018 žalobkyně účastníku k dotčenému výběru sdělila, že žádost o výběr byla zamítnuta z důvodu nesprávných nebo chybějících bankovních údajů, a žádala zaslání nové žádosti o výběr, uvedení úplných bankovních údajů a nahrání aktuálního dokladu o pobytu prostřednictvím klientského portálu. E-mailem ze dne 27. 11. 2018 žalobkyně účastníka ke zpracování výběru žádala doplnit chybějící recentní účet za energie jako doklad o bydlišti, snímek potvrzující jméno držitele účtu a nahrání potřebných dokumentů prostřednictvím klientského portálu. E-mailem ze dne 10. 12. 2018, který zasílal oddělení podpory žalobkyně, se účastník dotazoval, proč se stále nic neděje, když požadované dokumenty odeslal a výběr stále není zpracován. E-mailem ze dne 4. 2. 2021 osoba jménem [anonymizováno] účastníku sdělila, že byla také klientem žalobkyně působící ve Slovenské republice, a pokud se domáhala realizace výběru, dostala nabídku, že jestliže začne spolupracovat a přivede nové klienty, budou vyplaceny finance klientům, kterým je žalobkyně pozdržuje z let 2016 a dříve. Z e-mailů zasílaných [jméno] [příjmení] ze společnosti žalobkyně z jara 2015 až července 2017 bylo zjištěno, že účastník realizoval převody na účtech k pokynu zaměstnance žalobkyně. Podle zobrazení stavu obchodního účtu a pokynu k výběru z něho ze dne 19. 6. 2019 účastník dal pokyn k výběru částky 21 967 EUR. Stav provedení finanční operace byl uveden jako„ čeká na zpracování“, následně označena změna stavu na„ zrušení“. Z transakční historie obchodního účtu se podává, že pokyn k výběru částky 21 967 EUR byl zrušen, stejně jako pokyn k výběru částky 10 000 EUR ze dne 27. 11. 2018, jiné pokyny k výběru částky 1 000 EUR, 13 000 EUR a 10 000 EUR od září do listopadu 2017 byly realizovány, ojediněle byly také zrušeny. Z transakční historie tohoto účtu i dalších účtů účastníka bylo shledáno, že v roce 2015 probíhalo obchodování bez zamítavých zásahů ze strany žalobkyně. 13. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 244 odst. 1 o.s.ř. a čl. 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 a čl. 19 Nařízení EU a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Brusel I bis účinného od 10.1.2015 (dále jen„ Brusel I bis“) a poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, neboť o námitkách žalobkyně proti nálezu bylo rozhodnuto 24. 1. 2022 a žaloba byla podána dne 24. 3. 2022, vyložil, že se plně ztotožňuje se závěrem arbitra o příslušností soudů České republiky v tomto sporu, jako i o příslušnosti arbitra, přičemž pro stručnost odkázal na odůvodnění nálezu finančního arbitra. K tomu doplnil, že pro posouzení postavení účastníka ve smluvním vztahu ze smlouvy uzavřené mezi ním a žalobkyní není v souladu s judikaturou soudního dvora Evropské Unie podstatné, zda smluvní partner profesionálního obchodníka je sám podnikatel, ale za jakým účelem smlouvu uzavírá, zda pro naplnění svých podnikatelských aktivit, či v soukromém zájmu (srov. obšírnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, jmenovitě rozsudek ze dne 9. 3. 2023 C -177/22 Wurth Automotive). V projednávaném případě účastník podnikal v oboru zemědělství, nikoliv finančnictví a měnového obchodování s úmyslem zhodnotit svůj majetek, a ne pro naplnění podnikatelského záměru, který navíc s obchodováním na finančních trzích vůbec nesouvisel. Jestliže byl v poměrně častém e-mailovém kontaktu se zaměstnancem odštěpného závodu žalobkyně, vystupoval z pozice laika, čemuž nasvědčuje zjištění, že jednotlivé obchody prováděl k pokynu a návodu zaměstnance žalobkyně. Uvedené vedlo soud I. stupně k jednoznačnému závěru, že ve smyslu čl. 17 Brusel I bis byl účastník spotřebitelem, a tudíž závěr arbitra o neaplikovatelnosti dohody o příslušnosti kyperských soudů pro rozpor s čl. 19 Brusel I bis je správný. Nutno dodat, že žalobkyně působící na území České republiky prostřednictvím odštěpného závodu hypotézu čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis naplňuje. S ohledem na postavení účastníka jako spotřebitele je též správný závěr arbitra o aplikovatelnosti právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 písm. a/ Nařízení EP a Rady /ES/ č. 593/2008 ze 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy /Řím I/). 14. V dalším soud I. stupně uvedl, že protože žalobkyně nesplnila svou ediční povinnost a nepředložila listinné důkazy v českém jazyce, vyšel soud v souladu s ust. 250e odst. 2 o.s.ř., pokud jde o znění obchodních podmínek, ze skutkového stavu prokázaného v řízení před finančním arbitrem, který byl doplněn soudem provedenými důkazy. Ostatně žalobkyně proti skutkovému závěru arbitra ve věci obsahu obchodních podmínek žádné námitky nevznesla. Podle skutkového stavu prokázaného v řízení před finančním arbitrem není prokázáno, že by se účastník dopustil takového zneužívajícího obchodování, jež by podle obchodních podmínek vyvolalo oprávnění žalobkyně nevyplatit mu v souladu se smlouvou částku 21 967 EUR. Jestliže žalobkyně v řízení před soudem doplnila, že tato částka nepředstavuje vklad žalovaného, ale jen neoprávněný zisk z jeho obchodování, bylo na ní, aby specifikovala konkrétní případ nedovoleného zneužívajícího jednání, na který se zánik nároku na výplatu částky váže. Žalobkyně se jednání neúčastnila, proto soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 o.s.ř. vyzvat k upřesnění tvrzení a označení a předložení důkazů nejpozději do konce prvního jednání ve věci. Soud se tak ztotožňuje se skutkovým a právním závěrem arbitra popsaným zejména v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, na který pro stručnost odkazuje. K tomuto závěru však doplňuje, že samotné tvrzení o zneužívajícím obchodování žalovaného má za vyvrácené e-mailovou komunikací mezi účastníkem a zaměstnancem odštěpného závodu žalobkyně ve spojení s výpisy z účtu a zprávou poskytovatele internetu účastníka, které prokazují, že účastník používal internetové připojení pouze z jedné adresy, byť kryté veřejnou adresou společnou pro větší množství uživatelů, a zejména se jako spotřebitel při zadávání obchodních příkazů řídil pokyny zaměstnance žalobkyně. Navíc, jak prokazují výpisy z účtů účastníka u žalobkyně, většina zadaných obchodů byla realizována, což autorizaci ze strany žalobkyně předpokládalo. Nad rámec uvedeného soud I. stupně pro úplnost dolnil, že i kdyby účastník objektivně porušil podmínky obchodování žalobkyně naplňující znaky jí definovaného zneužívajícího obchodování, bylo by třeba na výkon práva žalobkyně spočívající v uplatnění nároku na nevyplacení zisku z obchodu pohlížet jako na výkon práva v rozporu s ust. § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť nevyplacením na účet účastníka připsaného zisku z obchodu, který uskutečnil podle pokynů žalobkyně, by žalobkyně těžila z protiprávního stavu (jestliže by skutečně došlo k porušení smluvních pravidel obchodu účastníkem), který sama vyvolala a nad kterým měla kontrolu, neboť v rámci interních pravidel kontroly bylo zjevně v její moci pokyn ke zneužívajícímu obchodu neprovést. V tomto směru soud I. stupně v dostatečném časovém předstihu žalobkyni vyzýval, aby doplnila, jakým způsobem měla interně nastaveny kontrolní mechanismy, žalobkyně však na výzvu nereagovala. 15. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 245 o.s.ř. za stavu, kdy úspěšný účastník se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. 16. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla, že soud I. stupně došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/), když uzavřel, že e-mailovou komunikací mezi účastníkem a osobou jednající za žalobkyni v jejím zákaznickém servisu za období od roku 2015 do června 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně účastníku opakovaně potvrzovala provedení zadaných převodů z účtů a schválení žádostí o výběry a žádosti o uvítací bonusy na účtech, z čehož učinil skutkovému zjištění, že se účastník při zadávání obchodních příkazů řídil pokyny žalobkyně. Uvedená skutečnost ale z předložených důkazů neplyne. Žalobkyně pouze schvalovala nebo zamítala zadané příkazy. 17. Napadené rozhodnutí podle odvolatele též spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.). Jak totiž uvedl sám soud I. stupně v rozsudku, účastník učinil nesporným, že se před realizací každého obchodu seznámil s obchodními podmínkami účinnými pro daný případ a ty vždy odsouhlasil. Byl si tak vědom, že pokud se dopustí zneužívajícího jednání, které je definováno v článku 34 odst. 9 obchodních podmínek, je žalobkyně oprávněna mj. zrušit výnosy plynoucí ze zneužívajícího jednání. Žalobkyně v arbitrážním řízení i v žalobě tvrdila že účastník získal vstupní bonusy na 8 obchodních účtech, přičemž pouze 3 z nich nebyly financovány a účastník na nich nikdy nepokračoval v dalším obchodování. Podmínkou udělení bonusu bylo, že na příslušný účet vloží své vlastní prostředky. Účastník ale u většiny účtů pouze přesouval přiznané bonusy na jiné účty, kde tak získal neoprávněně další bonus. Např. účet [číslo] byl financován interními převody z účtů [číslo]. Účet [číslo] byl opět financován interními převody a účet [číslo] účastník vybral pro příjem se 100% podílovým bonusem. Výše uvedené účty používal k financování svých účtů, ať už vklady nebo interními převody. Na obchodní účet nebyly provedeny žádné vklady a byl financován vnitřním převodem z účtu [číslo]. Z uvedeného plyne, že strategie účastníka byla, že používal vrstvu několika interních převodů přesouváním prostředků z jednoho účtu na druhý, aby zakryl stopu, že zde vložené prostředky nejsou jeho vklady, ale prostředky, které pocházely z obdržených bonusů. Soud tak nesprávně posoudil, že byť by účastník porušil obchodní podmínky žalobkyně a dopustil se tak zneužívajícího jednání, a žalobkyně mu nevyplatila z důvodu porušení článku 34 odst. 9 obchodních podmínek zisk z obchodu, jednalo by se o jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. 18. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a rozhodl, že se nález finančního arbitra ze dne 14. 7. 2021, č. j. [spisová značka] [číslo], ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 24. 1. 2022, č.j. [spisová značka] [číslo], ruší a žalobkyně není povinna účastníku zaplatit 21 967 EUR s 10% úrokem z prodlení od 21. 6. 2019 do zaplacení, a že žalobkyně není povinna uhradit finančním arbitrovi sankci ve výši 10 % z částky, kterou zaplatí účastníku. 19. Účastník se k odvolání písemně nevyjádřil, při jednání odvolacího soudu prostřednictvím své právní zástupkyně odkázal na veškerá svá předchozí vyjádření s tím, že účastník vždy postupoval v souladu s pokyny pracovníka žalobkyně, což prokázal rozsáhlou e-mailovou korespondencí, a není si vědom žádného porušení obchodních podmínek žalobkyně. Navrhl, aby odvolací soud, napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náklady odvolacího řízení. 20. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným. 21. Rozhodnutí finančního arbitra (o námitkách) bylo žalobkyni doručeno 24. 1. 2022, žaloba byla podána dne 24. 3. 2022, tedy ve lhůtě dvou měsíců uvedené v ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. 22. Odvolací soud (po zopakování dokazování pro rozhodnutí podstatným spisem finančního arbitra podle ust. § 213 odst. 2 o.s.ř.) shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. 23. Podle ust. § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 24. Podle ust. § 245 o.s.ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona. 25. Podle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. 26. Podle ust. § 250d odst. 1 o.s.ř. účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c) nebo, nebyla-li nařízena a provedena tato příprava jednání, do skončení prvního jednání, které se v řízení před soudem konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i o skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2. 27. Podle ust. § 250d odst. 2 o.s.ř. omezení podle odstavce 1 neplatí v případě, že účastníci nebyli řádně poučeni podle § 114c odst. 5 nebo že, nebyla-li nařízena a provedena příprava jednání, soud jim neposkytl poučení o povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností nejpozději v předvolání k prvnímu jednání ve věci. 28. Podle ust. § 250e odst. 1 o.s.ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. 29. Podle ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena. 30. Podle ust. § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně. 31. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účely, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7;ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 32. Podle čl. 18 Brusel I bis spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, v němž má tento smluvní partner bydliště, nebo, bez ohledu na bydliště druhé strany, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel. Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 33. Podle čl 19 Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou 1) uzavřenou po vzniku sporu, 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 34. Soud I. stupně především správně uzavřel, že k rozhodnutí této věci jsou podle čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis příslušné soudy České republiky, potažmo finanční arbitr (§ 1 odst. 1 ZoFA), a že se na vztah mezi spornými stranami použije právní řád České republiky (čl. 6 odst. 1 písm. a/ nařízení Řím I), neboť účastník je v posuzovaném smluvním vztahu v postavení spotřebitele, když podniká v oboru zemědělství, nikoliv finančnictví a měnového obchodování, jak je podrobně a přesvědčivě odůvodněno zejména v odůvodnění rozhodnutí o námitkách proti nálezu finančního arbitra a též v odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. 35. Odvolací soud, shodně jako soud I. stupně a předtím finanční arbitr, uzavřel, že žalobkyně ani netvrdila, natož aby prokázala, jakého konkrétního zneužívajícího jednání, se kterým by bylo spojeno její právo neprovést výplatu částky 21 967 EUR, jež má být neoprávněným ziskem, se účastník dopustil. Přitom byla na svoji nouzi tvrzení a nouzi důkazní upozorněna v souladu s ust. § 250d o.s.ř. již usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. 17 C 3/2024–65, kterým byla vyzvána k předložení listinných důkazů v českém jazyce a k prokázání právní osobnosti žalobkyně, a usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 17 C 3/2024–66, jímž byla vyzvána, aby konkretizovala zneužívající obchodní jednání účastníka ve vztahu k zisku, na který pozbyl nárok, kdy kontrolovala účty zákazníků, kdy bylo zjištěno propojení zákazníků společnými IP adresami a kdy byli zákazníci informováni o zjištěném protismluvním jednání. Až na neúplné doplnění tvrzení o znevažujícím jednání účastníka žalobkyně na výzvy soudu nereagovala a nepředložila soudu listiny v českém jazyce. Nadto se k jednání soudu I. stupně nedostavila, proto jí nemohla být poskytnuta příslušná poučení při jednání. Jelikož žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, natož pak břemeno důkazní ohledně shora uvedených skutečností, neměl soud I. stupně jinou možnost než žalobu zamítnout. 36. K tomuto důvodu zamítnutí žaloby pouze pro úplnost soud I. stupně doplnil, že tvrzení žalobkyně o zneužívajícím jednání účastníka bylo vyvráceno e-mailovou komunikací mezi účastníkem a zaměstnancem odštěpného závodu žalobkyně ve spojení s výpisy z účtu a zprávou poskytovatele internetu účastníka, které prokazují, že účastník používal internetové připojení pouze z jedné adresy, byť kryté veřejnou adresou společnou pro větší množství uživatelů, a zejména se jako spotřebitel při zadávání obchodních příkazů řídil pokyny zaměstnance žalobkyně, přičemž většina zadaných obchodů byla realizována, což autorizaci ze strany žalobkyně předpokládalo. Rovněž s tímto závěrem soudu I. stupně se odvolací soud ztotožňuje. 37. Lze souhlasit i s úvahou soudu I. stupně uvedenou zcela nad rámec shora uvedeného, že i kdyby účastník objektivně porušil podmínky obchodování žalobkyně naplňující znaky jí definovaného zneužívajícího obchodování, bylo by třeba na výkon práva žalobkyně spočívajícího v uplatnění nároku na nevyplacení zisku z obchodu pohlížet jako na výkon práva v rozporu s ust. § 6 odst. 2 o.z., neboť nevyplacením na účet účastníka připsaného zisku z obchodu, který uskutečnil podle jejích pokynů, by žalobkyně těžila z protiprávního stavu, který sama vyvolala a nad kterým měla kontrolu, neboť bylo zjevně v její moci pokyn ke zneužívajícímu obchodu neprovést. 38. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, shrnuje, že finanční arbitr svým rozhodnutím (k návrhu účastníka) správně rozhodl o uložení povinnosti žalobkyni vydat účastníkovi částku 21 697 EUR s 10% úrokem z prodlení od 21. 6. 2019 do zaplacení. 39. Protože finanční arbitr svým nálezem návrhu účastníka – spotřebitele vyhověl, správně současně uložil žalobkyni podle ust. § 17a ZoS povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli. Tento výrok je přitom výrokem závislým na výroku vyhovujícím návrhu spotřebitele; z tohoto důvodu (byť představuje sankci coby příjem státního rozpočtu, tedy plnění veřejnoprávní povahy) je rovněž (spolu s návrhu vyhovujícím výrokem) rovněž předmětem řízení dle části páté občanského soudního řádu. 40. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II. 41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému účastníku jejich náhradu ve výši 9 840 Kč sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a účast u jednání odvolacího soudu) po 4 620 Kč podle ust. § 7 bodu 5. za použití ust. § 9 odst. 5 AT (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 2 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT. 42. Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit účastníku v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 8. ledna 2025 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu