ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] sídlem [Adresa zmocněnce] o zaplacení částky 139 124,39 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 8. 2024, č. j. 10 C 75/2024–165, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 12. 2024, č.j. 10 C 75/2024–201, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a II. potvrzuje. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 13 624 Kč. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně po žalované domáhala (po částečném zpětvzetí žaloby) zaplacení částky 139 124,39 Kč s 15% úrokem z prodlení od 30. 12. 2023 do zaplacení. 2. Podle jejích žalobních tvrzení s ní žalovaná jako kupující uzavřela ústní kupní smlouvu na 3 000 ks dezinfekce na kartáčky po 57,50 Kč bez DPH (= 69,575 Kč vč. DPH). Celková kupní cena tedy činila 208 725 Kč vč. DPH. Mezi stranami bylo ujednáno, že žalovaná uhradí zálohu ve výši 50 % této částky a zbytek vždy v den dodání toho kterého zboží. Zálohu na 50 % kupní ceny vyúčtovala žalobkyně fakturou č. [hodnota] ze dne 26. 9. 2023 splatnou dne 3. 10. 2023 na částku 104 363 Kč. Žalovaná ji uhradila dvěma dílčími platbami, a to ze dne 16. 10. 2023 ve výši 50 000 Kč a ze dne 26. 10. 2023 ve výši 54 363 Kč. Dále účastnice uzavřely ústní kupní smlouvu na 100 ks stojánků z plexiskla po 168,60 Kč bez DPH (= 204,006 Kč vč. DPH), celkem za 16 116 Kč, 3 000 ks lahviček po 6,60 Kč bez DPH (= 7,986 Kč vč. DPH) a 100 ks a etiket na stojánky po 8,40 Kč bez DPH (= 10,164 Kč vč. DPH). Následně se účastnice ústně dohodly, že místo původně sjednaných 3 000 ks dezinfekcí na kartáčky a 3 000 ks etiket na lahvičky bude od každého tohoto zboží dodáno 3 021 ks. Dne 24. 11. 2023 žalobkyně dodala žalované část objednaného zboží, a to 181 ks dezinfekce na kartáček a 21 ks stojánků na kartáčky. Jednalo se o přednostní dodávku části zboží na žádost žalované. Dne 7. 12. 2023 žalobkyně dodala žalované zbylou část objednaného zboží, a to 79 stojánků na kartáčky, 3 021 etiket na lahvičky a 100 ks etiket na stojánky. Zároveň dodala 2 840 ks dezinfekcí na kartáčky, jejichž počet však byl žalovanou sporován, na dodacím listu uvedla, že 18 ks chybí. Přestože je žalobkyně přesvědčena, že dne 7. 12. 2023 dodala žalované všech 2 840 ks dezinfekcí, kvůli dobrým obchodním vztahům jí zaslala ještě 18 ks. Po zohlednění obdržené zálohy ve výši 104 363 Kč tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 151 366 Kč. Tu vyfakturovala fakturou č. [hodnota] ze dne 7. 12. 2023 splatnou téhož dne na částku 151 366 Kč. Když byla žalovaná o úhradu této částky urgována, začala tvrdit, že počet dodaných dezinfekcí činí toliko 3 000 ks a počet dodaných stojánků na dezinfekce činí toliko 97 ks. Žalovaná dne 29. 12. 2023 přislíbila úhradu fakturované částky ponížené o částky 2 241,605 Kč a 149 124,395 Kč a současně částečně uhradila dluh platbou ze dne 29. 12. 2023 ve výši 10 000 Kč s účinky konkludentního uznání dluhu podle ust. § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobkyně uplatňuje toliko částku, která byla žalovanou uznána, poníženou o částečnou úhradu ve výši 10 000 Kč ze dne 29.12.2023, tedy částku 139 124,39 Kč s úroky z prodlení od 30. 12. 2023 do zaplacení. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že objednávka zboží proběhla pomocí e-mailového potvrzení, žádnou smlouvu či objednávku žalobkyně podepsat nechtěla, navíc žalované nechtěla dát garance jedinečného zastoupení, ač to celou dobu slibovala. Žalobkyně žalované nabídla vyrobit zakázkový produkt [podezřelý výraz] ve vlastní české výrobě, bohužel ji uvedla v omyl a dodala zboží z Polska, což žalovaná ihned reklamovala. 4. Při jednání soudu konaném dne 12. 6. 2024 žalovaná doplnila svoji obranu uvedením, že u dezinfekce byl žalované dodán protokol o výsledku laboratorní zkoušky z roku 2020, tedy z doby, kdy ještě účastnice nebyly ve smluvním vztahu, a proto má žalovaná za to, že se jedná o padělek. K prokázání toho, že předmětem smlouvy byly české výrobky a že uplatnila u žalobkyně vady dodaného zboží, navrhla mj. výslech jednatelky žalované, jakož i jednatele žalobkyně a jeho manželky, se kterou jednatelka žalované jednala. Je též otázkou, co bylo obsahem smlouvy a jaká byla splatnost, v tomto směru nese důkazní břemeno žalobkyně. Mezi účastnicemi probíhala jednání ústně a když žalovaná požadovala písemnou smlouvu, dala jí žalobkyně pouze přísliby a žádnou písemnou smlouvu jí nedoručila. Obsahem smlouvy mělo být rovněž exkluzivní zastoupení pro Českou a Slovenskou republiku. Předmětem smlouvy bylo rovněž zajištění registrace výrobku. Žalobkyně tedy plnila vadně. 5. Při témže jednání byla žalovaná poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že je třeba, aby doplnila svá skutková tvrzení a k jejich prokázání označila důkazy, že předmětem smlouvy bylo dodání v České republice vyrobené dezinfekce na kartáčky [podezřelý výraz], že obsahem smlouvy bylo rovněž zajištění registrace výrobků v České a Slovenské republice, případně v dalších zemích žalobkyní ve prospěch žalované, a že tato registrace byla vázána na povinnost žalované uhradit žalobkyni kupní cenu za dodané zboží, z jakého důvodu žalovaná uhradila žalobkyni 10 000 Kč s variabilním symbolem (dále jen „v.s.“) 123004 dne 29. 12. 2023 a zda a případně kdy uplatnila žalobkyně u žalované vady dodaného zboží a jaké právo z tohoto titulu si zvolila a jak na to žalobkyně reagovala, tedy co v tomto směru bylo mezi účastnicemi dohodnuto s tím, že žalovaná byla současně poučena, že v případě, že tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, což může znamenat její případný neúspěch ve věci. 6. Na toto poučení reagovala žalovaná podáním ze dne 8. 7. 2024, v němž uvedla, že žalobkyně plnila vadně, neboť pro žalovanou nezajistila exkluzivitu, přitom sama tento výrobek prodává pod názvem [podezřelý výraz]. K registraci produktu v České republice již došlo, ale ve Slovenské republice nikoliv. Žalobkyně plnila vadně i ohledně dodání ujednaného počtu zboží, který byl v e-mailové komunikaci mezi účastnicemi opakovaně reklamován. Dodané etikety na dezinfekce a stojánky jsou též vadné, neboť nesplňují požadavky Evropské unie (dále jen „EU“). Z tohoto důvodu žalovaná u žalobkyně etikety e-mailem ze dne 3. 5. 2025 reklamovala, žalobkyně však na reklamaci nereagovala. Hodnotu žalobkyní poskytnutého plnění snižuje i skutečnost, že žalovaná po žalobkyni požadovala doložení účinků dezinfekce. Na základě tohoto požadavku žalobkyně žalované předložila pouze dokument nazvaný Protokol o výsledku laboratorních zkoušek č. 886/2020 ze dne 31. 7. 2020. Žalovaná je však přesvědčena, že byl tento dokument žalobkyní zfalšován, neboť byl vyhotoven k datu, ke kterému mezi účastnicemi neexistoval žádný smluvní vztah, a je v něm jako zadavatelka uvedena žalovaná. Částku 10 000 Kč žalovaná žalobkyni uhradila na základě dodání části zboží, které žalovaná požadovala dodat přednostně na konferenci, která se uskutečnila ve dnech 25. - 26. 11. 2023. Ohledně dodávky tohoto zboží nebyla vystavená samostatná faktura, z toho důvodu žalovaná při úhradě této části dodaného zboží použila v.s. faktury ze dne 7. 12. 2023. Zároveň je tato částka v e-mailu ze dne 29. 12. 2024 označena pouze za zálohu. Reklamace vad byla uplatněna také dne 3. 5. 2024, a to zejména reklamace registrace produktu pro Slovenskou republiku. Žaloba je nadto přinejmenším předčasná, neboť provedeným dokazováním bude jednoznačně prokázáno, že žalobkyně plnila vadně. E-mailem ze dne 3. 5. 2024 si žalovaná zvolila právo na odstranění vady plnění. Žalobkyně však na tento e-mail nereagovala a žalovaná tak odstoupila od smlouvy a je připravena žalobkyni vrátit poskytnuté plnění. Pakliže bude mít soud za to, že nebyly naplněny zákonné podmínky, aby žalovaná platně odstoupila od smlouvy, lze aplikovat ust. § 2108 o.z., z něhož plyne, že do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem odpovídající jeho právu na slevu. 7. Na žalovanou doplněná tvrzení reagovala žalobkyně podáním ze dne 8. 8. 2024, v němž zdůraznila, že zboží bylo žalované dodáno a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení kupní ceny. Mezi stranami bylo dohodnuto, že žalobkyně provede registraci biocidního přípravku v České republice. Jednalo se o samostatnou smlouvu odlišného typu, než je smlouva kupní. Za registraci byla vystavena samostatná zálohová faktura a byla za ni uhrazena samostatná platba. I kdyby se ve vztahu k registraci dostala žalobkyně do prodlení, mohlo to mít pouze vliv na povinnost platit cenu za registraci, nikoliv na kupní cenu z kupní smlouvy. Vše uvedené se týkalo registrace v České republice, kterou žalobkyně úspěšně realizovala. Registraci na Slovensku si žalovaná měla zařídit sama. Tvrzená neregistrace na Slovensku není vada věci, nemůže tak ovlivňovat právo na zaplacení kupní ceny. Nicméně dne 10. 7. 2024 byl výrobek [podezřelý výraz] na Slovensku zaregistrován. Žalovaná u žalobkyně neuplatnila vadu dodaného zboží, rovněž nebylo uplatněno žádné právo z vad zboží. Žalovaná přes poučení soudu podle ust. § 118a o.s.ř. neunesla svoji povinnost tvrzení, kdy uplatnila u žalobkyně vady dodaného zboží a jaké právo z tohoto titulu si zvolila a jak na něj žalobkyně reagovala, tedy co v tomto směru bylo mezi účastnicemi dohodnuto. Podání žalované žádné takové konkrétní tvrzení neobsahuje. Nejblíže tomu je doplnění tvrzení a důkazů, že žalovaná zvolila právo na odstranění vad plnění e-mailem ze dne 3. 5. 2024. I pokud odhlédneme od tohoto nekonkrétního tvrzení, předmětný e-mail neobsahuje ani oznámení vad ani uplatnění práva z vadného plnění. Co se týče tvrzeného odstoupení od smlouvy, jedná se o vágní tvrzení, přičemž jako jediné datum je označeno 12. 6. 2024, kdy při jednání odstoupeno nebylo. Výslechy svědků nebo účastníků jsou důkazní prostředky a nelze jimi prolamovat koncentraci řízení co do povinnosti tvrzení. Dne 29. 12. 2023 žalovaná přislíbila úhradu částky 149 124,395 Kč. Stejného dne uhradila částku 10 000 Kč. Mezi příslibem a úhradou je jednoznačná časová souvislost. Pokud žalovaná uvádí, že úhrada ze dne 29. 12. 2023 byla učiněna v souvislosti s přednostní dodávkou části zboží, časově to nesedí. Přednostní dodávka byla realizována již dne 24. 11. 2023. Jde-li o tvrzení žalované o nulové hodnotě dodaného zboží, žalovaná a její jednatelka zboží průběžně inzerují a prodávají, ať už na svém webu [web], [web], nebo na facebooku jednatelky žalované. Rovněž je prodávají přes web lékárny [podezřelý výraz].cz. Žalovaná prodává jednu 100 ml lahvičku zboží za 249 Kč, u žalobkyně je zakoupila za 77,56 Kč včetně DPH (= 69,575 za lahvičku dezinfekce + 7,986 za 1 ks etikety na lahvičku). Žalovaná prodává zboží žalobkyně s více než trojnásobnou marží. 8. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 139 124,39 Kč s 15% úrokem z prodlení od 30. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 91 583,27,27 Kč (výrok II.) a řízení o zaplacení částky 4 521,61 Kč zastavil (doplněný výrok III.). 9. Podle odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyně podáním ze dne 19. 4. 2024 vzala žalobu částečně zpět v rozsahu částky 1 629,61 Kč a současně změnila dobu, za kterou požadovala zákonný úrok z prodlení, a tedy se domáhala po žalované zaplacení částky 139 124,39 Kč s 15% úrokem z prodlení od 30. 12. 2023 do zaplacení. Soud I. stupně usnesením ze dne 12. 6. 2024, č. j. 10 C 75/2024-91, tuto změnu žaloby připustil. 10. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná učinila v září 2023 u žalobkyně objednávku zboží. 11. Soud I. stupně z provedených důkazů zjistil, že e-mailem ze dne 15. 8. 2023 žalobkyně informovala žalovanou, že je možné změnit složení výrobku a započít s registrací výrobku se značkou žalované. V e-mailu ze dne 26. 9. 2023 shrnula, že se účastnice dohodly na dodání minimálně 3 000 ks dezinfekce na kartáčky o objemu 100 ml s jednotkovou cenou 57,50 Kč vč. DPH a se zaplacením zálohy ve výši 50 % ceny a doplatkem při předání zboží. Účastnice dále jednaly o objednávce žalované, minimálně 100 ks stojánků z plexiskla s cenou 178 Kč vč. DPH za kus a 100 ks etiket na stojánek za 14 Kč vč. DPH za kus. Dále je v e-mailu uvedeno, že se strany nedohodly, kdo bude zadávat tisk etiket. Žalobkyně rovněž nabízela žalované možnost registrace biocidu pod značkou žalované s tím, že podle poslední nabídky činila cena za registraci 5 725 Kč plus DPH. Žalobkyně zaslala žalované dne 26. 9. 2023 zálohovou fakturu na 3 000 ks dezinfekce. Přílohou e-mailu byla faktura na zálohu na registraci biocidu a další faktura na zálohu na výrobu dezinfekce. Fakturou č. [hodnota] ze dne 26. 9. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalované 50% zálohu na výrobu 3 000 ks dezinfekce ve výši 104 363 Kč vč. DPH. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná uhradila žalobkyni tuto částku ve 2 platbách, a to dne 16. 10. 2023 ve výši 50 000 Kč s v.s. [var. symbol] a dne 26. 10. 2023 ve výši 54 363 Kč se stejným v.s. Podle výpisu z účtu žalované byly tyto 2 platby byly provedeny s poznámkou „záloha na dezinfekci na kartáčky“. 12. E -maily ze dnů 12. a 13. 10. 2023 žalobkyně zaslala žalované na její žádost složení výrobku a informovala ji, že výrobek je chráněn v České i Slovenské republice užitným vzorem. E-maily ze dne 20. 9. 2023 žalobkyně sdělila žalované, že registrace bude provedena jménem žalované. Z e-mailu ze dne 26. 10. 2023 je zřejmé, že žalobkyně připravila žalované podklady pro registraci výrobku [podezřelý výraz] na Slovensku. E-mailem ze dne 15. 11. 2023 žalovaná požádala žalobkyni o potvrzení dodávky 100 ks [podezřelý výraz] a 20 stojánků na konferenci ve dnech 25. a 26. 11. 2023. Podle dodacího listu k faktuře č. [hodnota] ze dne 24. 11. 2023 žalobkyně dodala žalované 181 ks dezinfekce s cenou 57,50 Kč bez DPH za kus a 21 ks stojánků na dezinfekce na kartáčky s cenou 168,60 Kč bez DPH za kus. Dne 6. 12. 2023 zástupkyně žalobkyně sdělila žalované, že jí její manžel přiveze další den zbývajících 2 840 ks dezinfekce a 79 stojánků, a že dodávka je vyúčtována fakturou, v níž je zohledněna zaplacená záloha 104 363 Kč, a proto doplatek za zboží činí 151 366 Kč vč. DPH. Podle dodacího listu k faktuře č. [hodnota] ze dne 7. 12. 2023 žalobkyně dodala žalované 2 840 ks dezinfekce s cenou 57,50 Kč bez DPH za kus, tj. 69,58 Kč vč. DPH, 79 ks stojánků na dezinfekce s cenou 168,60 Kč bez DPH za kus, tj. 204,01 Kč vč. DPH, 3 021 ks etiket na lahvičky za cenu 6,60 Kč bez DPH za kus, tj. 7,99 Kč vč. DPH, a 100 ks etiket na stojánky s cenou 8,40 Kč bez DPH za kus, tj. 10,06 Kč vč. DPH. Na dodacím listě je rukou psaná poznámka, že chybí 18 ks blíže neurčeného zboží. Fakturou č. [hodnota] ze dne 7. 12. 2023, splatnou téhož dne, žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku 3 021 ks dezinfekce 100 ml, 100 ks stojánků na dezinfekce, 3 021 ks etiket na lahvičky a 100 ks etiket na stojánky s tím, že odpočetla zálohu ve výši 104 363 Kč vč. DPH, a proto konečná cena činila 151 366 Kč vč. DPH. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že tato faktura byla žalované doručena. Žalobkyně informovala dne 13. 12. 2023 e-mailem žalovanou, že zadali dotisk nálepek na dezinfekce, a proto chybějící kusy dezinfekce by měly být dodány koncem týdne. Žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení faktury s tím, že doplatek ceny zboží měl být zaplacen v den jeho dodání. Žalovaná dne 13. 12. 2023 uvedla, že zaplatí doplatek se zohledněním zálohy. Podle dodacího listu k faktuře č. [hodnota] ze dne 20. 12. 2023 žalobkyně dodala žalované 18 chybějících ks dezinfekce. Z dokladu o dodání zásilky, oznámení o výsledku reklamace a druhopisu dodejky vyplývá, že 20. 12. 2023 žalobkyně odeslala žalované zásilku z Olomouce do Prahy jednatelce žalované a jednatelka žalované ji převzala dne 21. 12. 2023. Dopisem ze dne 20. 12.2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení faktury ve výši 151 366 Kč. Žalovaná e-mailem ze dne 21. 12. 2023 potvrdila převzetí 3 000 ks výrobků [podezřelý výraz] a 97 stojánků na ně a požádala o vystavení faktury na ně, žádné vady dodávky zboží neuplatnila. E-mailem ze dne 21. 12. 2023 sdělila, že zašle platbu v nejbližší možné době. Žalobkyně v e-mailu ze dne 21. 12. 2023 uvedla, že zaslala žalované dalších 18 ks dezinfekce a 4 etikety, které chyběly na lahvičkách v první dodávce. Vyloučila, že v dodávce chyběly 3 ks stojánků, přesto na ně žalované vystavila dobropis. Současně požádala o zaplacení faktury. Dobropisem č. [hodnota] ze dne 21. 12.2023 žalobkyně „dobropsala“ žalované 3 ks stojánku na dezinfekci za cenu 168,60 Kč za kus, tedy 612 Kč vč. DPH. E-mailem ze dne 29. 12. 2023 žalovaná opětovně potvrdila, že jí bylo dodáno 3 000 ks výrobku [podezřelý výraz], a požádala o dobropis na částku 2 241,605 Kč s tím, že zaplatí zálohu a doplatek po vystavení dobropisu. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že dne 29. 12. 2023 žalovaná zaplatila 10 000 Kč s v.s. [var. symbol]. Podle výpisu z účtu žalované byla platba zaslána s poznámkou „dezinfekce na kartáčky [podezřelý výraz] 100 ml“. Dopisem ze dne 5. 1. 2024 (omylem datovaným 2023 – viz nesporné tvrzení účastnic) žalobkyně požádala žalovanou o doplacení částky 141 366 Kč. 13. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná zaplatila žalobkyni 6 928 Kč dne 5. 10. 2023 jako zálohu na registraci dezinfekce na kartáčky a 1 089 Kč dne 1. 12. 2023 jako doúčtování nákladů na registraci. Z detailu registrace v ČR je zřejmé, že žalobkyně požádala o registraci výrobku [podezřelý výraz] v ČR jménem žalované. Z informace o oznámeném biocidním přípravku [podezřelý výraz] vyplývá, že tento výrobek je registrován, jeho oznamovatelem byla žalovaná. Z informace o oznámeném biocidním přípravku [podezřelý výraz] Dezinfekční přípravek pro zubní kartáčky vyplývá, že tento výrobek je rovněž registrován, jeho oznamovatelem byla žalobkyně. Ze Žiadosti o zapísanie biocídneho výrobku ze dne 2. 11. 2023 a Prehlásenie o súlade s článkom 95 (2) Nariadenia (EÚ) č. 528/2012 z 2.11.2023 vyplývá, že žalovaná, zastoupená svojí jednatelkou, požádala o registraci výrobku [podezřelý výraz] na Slovensku dne 2. 11. 2023, dodavatelem účinné látky byla společnost se sídlem v Polsku (viz rovněž rozhodnutí Ministerstva hospodárstva Slovenskej republiky ze dne 23. 5. 2024). Podle protokolu o výsledku laboratorní zkoušky z 31. 7. 2020 je výrobek [podezřelý výraz] účinný dezinfekční prostředek na bakterie, kvasinkové houby a mikroskopické vláknité houby. Podle e-mailu žalované ze dne 3. 5. 2024 dosud neproběhla registrace výrobku, který je polský. Žalovaná proti této skutečnosti ničeho nenamítala, pouze uvedla, že je třeba doložit ještě analýzy několika komponentů ze složení. Výrobek [podezřelý výraz] byl poté registrován pro žalovanou na Slovensku dne 10. 7. 2024. 14. Soud I. stupně zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů považoval za nadbytečné. 15. Z provedeného dokazování zjistil soud I. stupně skutkový stav, podle něhož byla mezi účastnicemi uzavřena ústní kupní smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala dodat žalované dezinfekce na kartáčky [podezřelý výraz] 100 ml, stojánky na dezinfekce na kartáčky, etikety na lahvičky a etikety na stojánky. Žalovaná zaplatila žalobkyni zálohu ve výši 104 363 Kč vč. DPH a uhradila jí částku za provedení registrace zboží v České a Slovenské republice. Žalobkyně dodala žalované minimálně 3 000 ks výrobků [podezřelý výraz], 97 stojánků na ně, 3 021 ks etiket na lahvičky a 100 ks etiket na stojánky. Žalobkyně jí vyúčtovala předmětné zboží fakturou č. [hodnota] ze dne 7. 12. 2023 na částku 151 366 Kč vč. DPH a vystavila jí dne 21. 12. 2023 fakturu č. [hodnota], kterou jí „dobropsala“ 612 Kč za 3 ks stojánku na dezinfekci na kartáčky. Žalovaná na ni zaplatila pouze 10 000 Kč, a ničeho dalšího jí přes výzvy nezaplatila. 16. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 2079 odst. 1, § 2099 odst. 1, § 2100 odst. 1, § 2103, § 2106 odst. 1, § 2107 odst. 1, § 2108, § 2111 a § 2054 odst. 2 o.z. a uzavřel, že žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou cenu, a to 208 725 Kč za dezinfekce na kartáčky (tj. 3 000 ks x 69,58 Kč/kus), 19 788,58 Kč za stojánky z plexiskla (tj. 97 ks x 204,01 Kč/kus), 24 125,71 Kč za etikety na lahvičky (tj. 3 021 ks x 7,99 Kč/kus) a 1 016,40 Kč za etikety na stojánky (tj. 100 ks x 10,16 Kč/kus), celkem 254 267,71 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobkyni zálohu ve výši 104 363 Kč a dne 29. 12. 2023 částku 10 000 Kč, zbývá jí uhradit 139 292,69 Kč. 17. Tvrzení žalované, že jí žalobkyně nedodala ujednaný počet zboží, neshledal soud I. stupně pravdivým, protože žalovaná sama potvrdila v e-mailové komunikaci převzetí zboží, následně zaplatila žalobkyni 10 000 Kč a informovala ji, že zboží doplatí. Soud má proto za to, že žalovaná zaslala danou platbu právě proto, že si byla vědoma svého závazku z faktury č. [hodnota], neboť platbu označila poznámkou „dezinfekce na kartáčky [podezřelý výraz] 100 ml“. Tuto platbu je pak možno posoudit jako uznání zbývající části dluhu žalované podle ust. § 2054 odst. 2 o.z. 18. Ani námitce žalované, že výrobek [podezřelý výraz] měl být pouze české výroby, avšak žalobkyně jí dodala polský výrobek, soud I. stupně nepřisvědčil, neboť z e-mailové korespondence vyplývá, že si žalovaná byla vědoma, že výrobek je polský, a bez výhrad potvrdila jeho převzetí dne 21. 12. 2023, aniž by polský původ výrobku uplatnila u žalobkyně jako jeho vadu podle ust. § 2106 odst. 1 či podle ust. § 2107 odst. 1 o.z. Naopak dalším e-mailem ze dne 21. 12. 2023 sdělila žalobkyni, že jí zboží zaplatí v nejbližší možné době. Ze Žiadosti o zapísanie biocídneho výrobku ze dne 2. 11. 2023 a Prehlásenie o súlade s článkom 95 (2) Nariadenia (EÚ) č. 528/2012 z 2.11.2023 je pak zřejmé, že žalovaná ještě před převzetím výrobku požádala o jeho registraci na Slovenku a sama, zastoupená svojí jednatelkou, v žádosti uvedla, že se jedná o polský výrobek. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastnicemi nebylo dohodnuto, že výrobek má být výlučně českého původu. 19. Nepravdivým shledal soud I. stupně rovněž tvrzení žalované, že zaplacení dodávky zboží bylo vázáno na zajištění registrace zboží v České a Slovenské republice. Z e-mailu ze dne 26. 9. 2023 je totiž zřejmé, že jím žalobkyně nabízela žalované možnost registrace biocidu pod značkou žalované, která s tím zřejmě souhlasila, a proto jí žalobkyně vyúčtovala samostatnou fakturou zálohu na registraci biocidu. Žalovaná ji pak samostatnou platbou uhradila. Nadto výrobek již pro žalovanou registrovaný v obou zemích je. 20. Nedůvodnou shledal soud I. stupně též námitku žalované, že žalobkyní dodané etiky nesplňovaly požadavky EU. Z provedených důkazů není zřejmé, jaké požadavky měly etikety splňovat, ani to, že by žalovaná tuto vadu u žalobkyně uplatnila. Stejně tak nebylo prokázáno, že by podmínkou zaplacení kupní ceny zboží bylo doložení účinků dezinfekce, a proto se soud nezabýval tím, zda je protokol o výsledku laboratorní zkoušky z 31. 7. 2020 falzem či nikoliv. 21. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani přes výzvu soudu neprokázala, že by u žalobkyně uplatnila jí tvrzené vady dodávky zboží, dospěl soud k závěru, že jí nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy podle ust. § 2111 o.z. Z tohoto důvodu se soud nezabýval tvrzením žalované, že od smlouvy odstoupila. 22. Protože je zřejmé, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 139 292,69 Kč, a ta žalobou požadovala pouze částku 139 124,39 Kč, soud vyhověl žalobě v celém rozsahu, když nemohl překročit návrh žalobkyně podle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. 23. Protože mezi stranami nebyla sjednána sazba úroků z prodlení a žalovaná je v prodlení se splněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni rovněž úroky z prodlení ve výši podle ust. § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve spojení s ust. § 1970 o.z. Protože žalobkyně dodala žalované zboží nejpozději 29. 12. 2023, kdy jí žalovaná zaplatila částku 10 000 Kč jako částečnou úhradu dodaného zboží, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 124,39 Kč od následujícího dne, tj. od 30. 12. 2023, do zaplacení, protože mezi stranami bylo sjednáno, že kupní cena má být zaplacena v den dodání zboží. 24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět z důvodů na její straně pouze v poměrně nepatrné části, proto jí soud přiznal plnou náhradu jejích nákladů. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 038 Kč, náklady právního zastoupení, jež představují odměnu za 4 úkony právní služby po 6 860 Kč z původní hodnoty sporu 143 646 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“) za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a 2x poradu s klientem ve dnech 16. 4. 2024 a 10. 6. 2024, které přesáhly 1 hodinu, a za 4 úkony právní služby po 6 700 Kč z nové hodnoty sporu 139 124,39 Kč, tj. za podání ze dne 8. 8. 2024, 2x účast na jednání ve dnech 12. 6. 2024 a 9. 8. 2024 a 1 x porada s klientem 6. 8. 2024, která přesáhla 1 hodinu, náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč (podle ust. § 13 odst. 4 AT) a náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu ve dnech 12. 6. 2024 a 9. 8. 2024 z [adresa] a zpět vypočtenou podle ust. § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. vždy ve výši celkem 5 416,06 Kč (automobil [jméno FO] [jméno FO], spotřeba podle TP: 4,5 l/100 km, palivo benzin automobilový 95 oktanů, cena 38,20 Kč/litr, sazba zák. náhrady 5,60 Kč/km podle vyhl. č. 398/2023 Sb., počet km 740), včetně náhrady za ztrátu času advokáta za 4 x 6 půlhodin po 100 Kč podle ust. § 14 AT a 21% DPH ve výši 14 673,16 Kč. Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 91 583,27 Kč. Nepřiznal jí odměnu za podání ze dnů 19. 4. 2024 a 23. 4. 2024 a s tím spojené paušální náhrady, neboť je nepovažoval za účelné, když žalobkyně těmito podáními k výzvě soudu doplnila svoji žalobu, kterou by soud byl jinak nucen odmítnout. 25. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že zaplacení částky 10 000 Kč je možno posoudit jako uznání zbývající části dluhu žalované ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o.z. Žalovaná tuto částku žalobkyni uhradila na základě dodání části zboží, které požadovala dodat přednostně na konferenci, která se uskutečnila 25. - 26. 11. 2023. Ohledně dodávky tohoto zboží nebyla vystavená samostatná faktura, z toho důvodu žalovaná při úhradě této části dodaného zboží použila v.s. faktury ze dne 7.12.2023. Zároveň je tato částka v e-mailu ze dne 29. 12. 2024 označena pouze za zálohu, kdy se v tomto e-mailu podává, že reálně obdrželi 3 000 ks dezinfekcí a žádají o dobropis. Zálohu paní [příjmení] pošle, a zbytek částky pošle po vystavení dobropisu. Z uvedeného má žalovaná za prokázané, že tuto úhradu nelze považovat za uznání dluhu a nelze s ní spojovat účinky předpokládané ust. § 2054 odst. 2 o.z., neboť z jednání žalované nelze soudit o uznání zbytku dluhu tímto plněním. 26. V dalším žalovaná namítá, že nikdy nepotvrdila v e-mailové komunikaci převzetí zboží. Její zaměstnankyně potvrdila toliko dodání části zboží. Ohledně dodaného počtu etiket na dezinfekce a na stojánky žalobkyně neunesla důkazní břemeno, dostatečně netvrdila ani neprokázala, v jakém počtu a kdy byly etikety na stojánky a dezinfekce žalované dodány. Žaloba tak měla být shledána nedůvodnou a měla být v celém rozsahu zamítnuta. Faktura č. [hodnota] byla vystavena již dne 7. 12. 2023, kdy ještě žalované nebylo veškeré ujednané zboží žalobkyní dodáno. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, jaký byl obsah smlouvy, co bylo mezi stranami ujednáno, neboť v opačném případě nemohla být s žalobou úspěšná. V řízení je celá řada neprovedených důkazů. Zejména nebyl proveden důkaz výslechem jednatelky žalobkyně, jakož i další svědecké výpovědi, k prokázání tvrzení žalované. 27. Žalovaná se dále pozastavila nad výší náhrady nákladů řízení, které soud I. stupně žalobkyni přiznal. Ty mají představovat i náhradu za 3 porady s klientem přesahující 1 hodinu, ač se nejednalo skutkově složitou věc, ve které by bylo účelné konat tolik porad. Bylo tak na místě přiznat žalobkyni odměnu toliko za 1 poradu přesahující 1 hodinu. 28. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 29. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání odmítla námitku žalované, že soud nesprávně uzavřel, že její tvrzení o nedodání sjednaného množství zboží žalobkyní není pravdivé. Dne 29. 12. 2023 totiž odvolatelka potvrdila v e-mailové komunikaci převzetí veškerého zboží a následně zaplatila žalobkyni částku 10 000 Kč, a to pod v.s. [var. symbol], čímž uhradila část kupní ceny za dodané zboží a uznala tak zbývající část svého dluhu. Veškeré objednané zboží tedy bylo bez pochybností dodáno nejpozději dne 29. 12. 2023. Námitku odvolatelky, že částku 10 000 Kč žalobkyni uhradila na základě dodání části zboží, které požadovala dodat přednostně na konferenci, přičemž zároveň je tato částka v e-mailu ze dne 29. 12. 2023 označena za zálohu, shledává v příkrém rozporu s prokázaným skutkovým stavem. Žalobkyně dne 24. 11. 2023 dodala odvolatelce přednostně 181 ks dezinfekce a 21 ks stojánků na dezinfekce. Zbývající část objednaného zboží odvolatelce dodala dne 7. 12. 2023. Poté dne 29. 12. 2023 uhradila odvolatelka žalobkyni částku 10 000 Kč. Je tak zřejmé, že tato platba nebyla určena k úhradě zboží dodaného dne 24. 11. 2023, nýbrž směřovala k úhradě zboží dodaného dne 7. 12. 2023. V e-mailové komunikaci ze dne 29. 12. 2023 navíc odvolatelka částku 10 000 Kč neoznačila za zálohu, pouze informovala žalobkyni, že zálohu a zbytek platby doplatí. Platba ve výši 10 000 Kč byla odvolatelkou odeslána s poznámkou „dezinfekce na kartáčky [podezřelý výraz] 100 ml“, nebyla označena za zálohu. Touto platbou tedy evidentně myslela první část kupní ceny za zboží. Navíc o zálohu v právním smyslu se ani nemohlo jednat, neboť záloha je peněžní částka hrazená před celkovým vyúčtováním platby za dodané zboží, ta byla zaplacena již dne 26. 9. 2023. Tuto platbu je tedy nutno posoudit jako uznání zbývající části dluhu odvolatelky ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o.z. 30. Tvrzení žalované, že ohledně dodaného počtu etiket na dezinfekce a stojánky žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť údajně nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, v jakém počtu a kdy byly etikety odvolatelce dodány, jsou podle žalobkyně zcela v rozporu s důkazy. Z dodacího listu k faktuře č. [hodnota] ze dne 7. 12. 2023 je zřejmé, že toho dne bylo dodáno 3 021 ks etiket na lahvičky a 100 ks etiket na stojánky. Nejen že je tento počet konkrétně specifikován, ale dodací list obsahuje i podpis jednatelky odvolatelky, čímž se jednoznačně potvrzuje přijetí uvedeného množství. Odvolatelka nijak nenapadla platnost uvedeného dodacího listu ani nevznesla žádné výhrady ohledně počtu dodaných etiket. Žalobkyně tedy své důkazní břemeno unesla. Nicméně i v případě dodání menšího množství zboží, než bylo sjednáno, nelze dovozovat důvod pro zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namísto toho vzniká nárok na úhradu odpovídající části kupní ceny za skutečně dodané zboží. 31. K odvolací námitce týkající se výše nákladů řízení žalobkyně uvedla, že 3 porady s klientem přesahující 1 hodinu byly účelné a nezbytné. Odvolatelka totiž v průběhu řízení opakovaně měnila svou argumentaci a předkládala nová skutková tvrzení. Bylo tedy nutné, aby právní zástupce žalobkyně průběžně konzultoval tato tvrzení se zastupovanou společností. 32. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 33. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom jednal za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obecného zmocněnce žalované, který se z nařízeného jednání omluvil, aniž požádal o jeho odročení. 34. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. 35. Soud I. stupně věc správně právně posuzoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 2023, tedy za jeho účinnosti. 36. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt k ní vlastnické právo, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 37. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 38. Podle ust. § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 39. Uznání dluhu posiluje postavení věřitele, zejména procesně. Dluh uznáním nezaniká, nemění se ani jeho právní důvod, jde o utvrzení dluhu. Výslovné písemné uznání dluhu upravuje ust. § 2053 o.z., knkludentní uznání placením úroků nebo částečným plněním řeší ust. § 2054, které je speciálním ustanovením k ust. § 2053. Jde o zvláštní úpravu uznání dluhu, tedy všude tam, kde není pro odchýlení důvod, platí obecná úprava ust. § 2053. Uznání dluhu představuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V případě uznání dluhu nemusí věřitel vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat, důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu. 40. Při konkludentním uznání dluhu podle ust. § 2054 o.z. dlužník dluh uznává s účinky podle ust. § 2053 o.z. svým faktickým jednáním (placením úroků z dlužné částky nebo plněním části dluhu), ledaže by pohledávka žalobce byla v době placení úroků nebo částečného plnění již promlčena. Zatímco uznání dluhu placením úroků není nijak podmíněno (dobrovolné zaplacení úroků z dlužné částky se bez dalšího považuje za uznání dluhu), částečné plnění musí být poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat, že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek dluhu. O částečné plnění jde, když dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění, aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) rozdělení na takové části vyplývalo; je třeba je odlišovat od plnění dílčího (u nějž k uznání dluhu nedochází), jako je např. plnění sjednané ve splátkách, tedy situace, kdy závazek je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 847/2001, či 32 Cdo 1008/2009). Má-li částečné plnění dluhu představovat jeho konkludentní uznání ve smyslu ust. § 2054 odst. 2, musí být poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek dluhu, např. plní-li dlužník částečně z povšechně známého závazkového vztahu, aniž by zpochybňoval jeho výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3543/2021). 41. Za okolnosti, z nichž lze usoudit, že částečným plněním uznal dlužník zbytek dluhu, judikatura považuje samotnou pasivitu dlužníka, který částečně plní, aniž by předtím či současně při tomto plnění jakkoliv zpochybňoval zbývající dluh. Pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává, a věřitel může očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění (a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka), závazek vůči ní uznává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 405/2013). Tak např. zaplatí-li dlužník část ceny díla, aniž by zpočátku namítal, že ji zaplatil omylem či se dovolával jejího zaplacení zpět, uznal tím i dluh ve výši nedoplacené ceny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3182/2010, či 23 Cdo 2914/2015). 42. V přezkoumávané věci dospěl soud I. stupně i ke správným závěrům právním. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s jeho závěrem, že žalovaná zaplacením částky 10 000 Kč dne 29. 12. 2023 konkludentně uznala i zbývající část dluhu vůči žalobkyni ve výši 139 929,69 Kč (žalobou se domáhala zaplacení částky 139 124,39 Kč, která jí byla soudem I. stupně přiznána). Žalovaná totiž uvedené plnění nepochybně poskytla za takových okolností, z nichž lze dovozovat, že jeho poskytnutím uznala i zbývající část dluhu. Nejenže při jeho poskytnutí, případně v blízké časové souvislosti s ním, žalobkyni nesdělila, či jinak nedala najevo, že zbývající část dluhu zaplatit nehodlá, ale naopak e-mailem ze dne 29. 12. 2023 převzetí sjednaného zboží (tedy existenci dluhu) potvrdila, téhož dne na svůj dluh částečně plnila, přičemž platbu označila poznámkou „dezinfekce na kartáčky [produkt] 100 ml“. Z uvedeného je zřejmé, že platbou ve výši 10 000 Kč částečně plnila částku vyúčtovanou jí fakturou č. [hodnota] za dodané zboží, nikoliv na přednostně jí dodané zboží o měsíc dříve. Došlo tedy ke konkludentnímu uznání dluhu podle ust. § 2054 odst. 2 o.z. s účinky podle ust. § 2053 o.z., tedy nastala vyvratitelná domněnka trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání, přičemž žalovaná tuto domněnku v řízení nevyvrátila. 43. Lichou shledal odvolací soud odvolací námitku žalované založenou na argumentaci, že žalobkyně netvrdila a neprokázala, jaký byl obsah smlouvy a v jakém počtu a kdy žalované dodala dezinfekce a etikety na stojánky, neboť žalobkyně tyto skutečnosti řádně tvrdila a k jejich prokázání předložila dostatečné důkazy. Naopak žalovaná, ač byla soudem I. stupně řádně poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o své nouzi důkazní ohledně tvrzení, že předmětem smlouvy bylo dodání zboží vyrobeného v České republice, že obsahem smlouvy bylo rovněž zajištění registrace výrobků v České a Slovenské republice, případně v dalších zemích, žalobkyní ve prospěch žalované, a že na tuto registraci byla vázána na povinnost žalované uhradit žalobkyni kupní cenu za dodané zboží, své důkazní břemeno v tomto směru neunesla. Zároveň neunesla ani břemeno tvrzení (a proto nemohla unést ani břemeno důkazní) o tom, zda a případně kdy uplatnila u žalované vady dodaného zboží, jaké právo z tohoto titulu si zvolila a jak na to žalobkyně reagovala, tedy co v tomto směru bylo mezi účastnicemi dohodnuto. 44. Vytýká-li odvolatelka soudu I. stupně, že neprovedl důkaz výslechem jednatelky žalobkyně a „další svědecké výpovědi k prokázání tvrzení žalované“, pomíjí, že jednak ani nekonkretizuje, jaké „další svědecké výpovědi“ a k pokázání jakých tvrzení žalované soud I. stupně neprovedl, a že k provedení důkazu výslechem jednatelky žalobkyně chybí potřebná skutková tvrzení, která by měla být tímto výslechem prokázána. 45. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku žalované požadující, aby byla žalobkyni přiznána odměna jejího právního zástupce pouze za 1 poradu s klientem přesahující 1 hodinu a nikoliv za 3 takové porady, neboť vzhledem k nesoustředné obraně žalované, jež byla v proběhu řízení měněna a postupně doplňována, shledává 3 porady s klientem přesahující 1 hodinu účelně vynaloženými úkony právní služby. 46. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II. 47. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalované jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 13 624 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) podle ust. § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, advokátní tarif (dále jen „AT“) ve výši 6 700 Kč, 1 režijního paušálu po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, cestovného pověřeného zaměstnance žalobkyně z jejího sídla v Olomouci k jednání odvolacího soudu do Prahy a zpět osobním automobilem a zpět ve výši 4 109 Kč a 21% DPH z částky 11 259 Kč ve výši 2 364,39 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 48. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 21. května 2025 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu