ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 223 775 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. dubna 2025, č. j. 27 C 73/2024-57, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 199 419 Kč se zákonným 12,75% úrokem z prodlení od 26. 7. 2024 do zaplacení, částky 24 356,46 Kč a 66,38% úroku z částky 170 199,74 Kč od 26. 7. 2024 do 18. 8. 2024 ve výši 7 237,20 Kč a 14,75% úroku z částky 170 199,74 Kč od 19. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 7. 2024 dosáhne částky 709 128 Kč. 2. Podle jejích žalobních tvrzení mezi ní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103300335, kterou žalovaná podepsala dne 27. 2. 2024. Společně se smlouvou účastnice uzavřely dohodu o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 171 000 Kč použit na úhradu/započtení dluhů žalované u jiných smluvních vztahů, a zbytek úvěru ve výši 93 589 Kč byl žalované vyplacen dne 27. 2. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok splácet v 60 měsíčních splátkách po 9 849 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace. Schopnost žalované řádně hradit úvěr žalobkyně prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě uvedených údajů a tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila pouze částky 10 000 Kč dne 1. 3. 2024, 9 849 Kč dne 12. 3. 2024 a 200 Kč dne 22. 5. 2024 a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč za prodlení žalované se splátkami č. 3 a 4 delší než 30 dnů po 499 Kč, jakož i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč za prodlení se splátkami č. 3 a 4 delší než 15 dnů po 200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo k 24. 7. 2024 k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, neboť se žalovaná dostala do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. 3 splatné 20. 5. 2024. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 198 021,55 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v tomto případě od 26. 7. 2024 až do zaplacení. 3. Žalovaná žalobkyni dluží a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 198 021,55 Kč (zbývající dlužná původní jistina ve výši 170 199,74 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 27 821,81 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokutu podle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu podle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 198 021,55 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou od 26. 7. 2024 do zaplacení; žalobce požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy ve výši 24 356,46 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 170 199,74 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení; žalobce požaduje tento úrok v úrokové sazbě 66,38 % p.a.; za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy od 19. 8. 2024) v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 14.75 % p.a. U dlužných částek pod písm. a), b) a c), tedy u částky v celkové výši 199 419 Kč, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení, pro zjednodušení až od 2. dne následujícího po zesplatnění úvěru. Podle bodu 2.2.smlouvy je výše úroku uvedeného pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit podle části A) smlouvy, tedy na částku 709 128 Kč, což žalobkyně zohledňuje v petitu. 4. Podáním svého právního zástupce ze dne 11. 3. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud I. stupně na základě toho usnesením ze dne 13. 3. 2025, č.j. 27 C 73/2024-54, řízení zastavil v rozsahu částek 48 468 Kč s 12,75% zákonným úrokem z prodlení od 26. 7. 2024 do zaplaceni, 24 356,46 Kč, 66,38% úroku z částky 170 199,74 Kč od 26. 7. 2024 do 18. 8. 2024 ve výši 7 237,20 Kč a 14,75% úroku z částky 170 199,74 Kč od 19. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 7. 2024 dosáhne částky 709 128 Kč (výrok I.), účtárně Okresního soudu v Kladně poukázal, aby vrátila žalobkyni poměrnou část soudního poplatku ve výši 2 639 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení sdělila číslo bankovního účtu včetně údaje o jeho majiteli, na který má být vrácena část soudního poplatku (výrok III.). 5. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost ve lhůtě do 3 dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 73 540 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od 22. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), v rozsahu částky 77 411 Kč s 12,75% úrokem z prodlení z částky 150 951 Kč od 26. 7. 2024 do 21. 11. 2024 a z částky 77 411 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalovaná k věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, proto bylo jednáno v nepřítomnosti účastnic podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 7. Z předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 2. 2024 s dodejkou, smlouvy o úvěru č. 9103300335 ze dne 27. 2. 2024 a karty klienta bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované částku 171 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit v 60 měsíčních splátkách po 9 849 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni zaplatit, činila 590 940 Kč, úroková sazba byla 66,38 % ročně a RPSN 90,81 %. Podle bodu 2.2 smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 709 128 Kč, podle bodu 6.1 ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitla v prodlení. Podle bodu 6.2 má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se žalovaná dostane do prodlení v délce 15 dnů. Podle bodu 6.3 ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny. Podle bodu 6.5 má žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh uhradila 20 049 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaná netvrdila a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradila více. Dne 27. 2. 2024 účastnice uzavřely dohodu o konsolidaci, podle níž část úvěru ze smlouvy č. [hodnota] ve výši 77 411 Kč bude použita na úhradu dluhu z (jiné) smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastnicemi. Úvěr ve výši 171 000 Kč byl žalované dne 27. 2. 2024 vyplacen na účet č. [č. účtu] v částce 93 589 Kč a na účet č. [Anonymizováno]/0100, označený firmou žalobkyně, v částce 77 411 Kč. Účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalované a v roce 2024 na něj byla vyplácena mzda ve výši cca 33 500 Kč měsíčně. Podle výpisu NRKI měla žalovaná ke dni 27. 2. 2024 žádost u další finanční instituce o poskytnutí úvěru a splácela jiný dluh v celkové výši 624 364 Kč. Žalovaná podepsala prohlášení klienta, jehož obsahem bylo mj. prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné a že je úvěr schopna splácet řádně a včas. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku 34 300 Kč, jako své výdaje uvedla částku 17 360 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 860 Kč, splátky jiného závazku u žalobkyně ve výši 7 289 Kč, výdajů na dopravu, kurzy, záliby atp. ve výši 100 Kč a výdajů na bydlení ve výši 5 111 Kč, přičemž bydlí v pronájmu. Bylo počítáno s rezervou 1 000 Kč. Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 15 940 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má výuční list, je svobodná, nežije s partnerem ve společné domácnosti a je zaměstnána na dobu neurčitou. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 11. 2024 žalobkyně žalovanou pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne. 8. Z dalších provedených důkazů (např. kopie dokladu žalované) nebyly s ohledem na níže uvedené právní hodnocení zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. 9. Soud I. stupně na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, konkrétně ust. § 2395, § 588, § 2991 odst. 1, 2, § 1727, § 2991 odst. 1, 2 a § 2993 o.z., § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1, 2, § 75 a § 76 odst. 1 ZoSÚ a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Připomněl též, že podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Shodně je argumentováno též v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103. 10. Soud I. stupně žalobkyni hodlal při jednání vyzvat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů jednak ve vztahu k tomu, zda a jak konkrétně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, a jednak k tomu, jak konkrétně a na úhradu kterého konkrétního dluhu a z jakého titulu byla použita částka 77 411 Kč (vyplacená podle provedených listinných důkazů „zpět“ na účet žalobkyně). Jde o nárok na samé hranici projednatelnosti s ohledem na zcela vágní žalobní tvrzení, které žalobkyně vlastně nahrazuje odkazem na listinu (dohodu o konsolidaci), která však uvádí toliko částku a číslo (jiné) úvěrové smlouvy. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žádná nová tvrzení neuvedla a nové důkazy neoznačila, svá procesní břemena tedy ve vztahu k oběma uvedeným okruhům neunesla. Podle ustálené judikatury je poučení podle ust. § 118a o.s.ř. poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomu jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 11. Soud I. stupně tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů a výpisů z účtu), ale za situace, kdy poskytnuté, resp. dostupné, údaje kriticky nevyhodnotí, zejména posouzením výdajů na straně spotřebitele, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena či má tak vysoké výdaje, že úvěruschopná není. Žalovaná uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem činí přes 34 000 Kč. Své měsíční výdaje vyčíslila částkou 17 360 Kč tvořenou životním minimem ve výši 4 860 Kč, další splátkou úvěru u žalobkyně ve výši 7 289 Kč, náklady na bydlení v pronájmu ve výši 5 111 Kč a ostatními výdaji na dopravu, záliby atp. ve výši 100 Kč (sic!). Takové údaje vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla po žalované požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalované tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalovaného. Nelze současně nevidět, že žalovaná u žalobkyně zjevně čerpala i splácela další úvěr, který patrně hodlala konsolidovat, a nabízí se tedy otázka, zda žalovaná byla vůbec schopna splácet již tento předchozí dluh. Žalobkyně tedy již jen z uvedeného měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalované tak, aby mohla učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaná bude schopna poskytovaný úvěr splácet. 12. Vzhledem k uvedenému soud I. stupně s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s ust. § 86 ZoSÚ. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.). 13. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud I. stupně nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle ust. § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 ZoSÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 93 589 Kč (výplata částky ve výši 77 411 Kč byla poukázána na účet žalobkyně), přičemž žalovaná žalobkyni uhradila pouze 20 049 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 73 540 Kč, žalobkyni vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s ust. § 1958 o.z. je splatnost bezdůvodného obohacení dána výzvou věřitele k jeho vydání, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne 6. 11. 2024, přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala 21. 11. 2024. Od 22. 11. 2024 se tudíž žalovaná nachází v prodlení 15. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že částečně úspěšné žalobkyni náhradu nelze přiznat. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že částečné zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná, naopak k tomuto procesnímu postupu zjevně byla motivována evidentně hrozícím částečným neúspěchem ve sporu. Ve „zbylém“ rozsahu předmětu řízení byla žalobkyně převážně neúspěšná. 17. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení i v rozsahu částky 77 411 Kč. Předmětem tohoto řízení je úvěrová smlouva ze dne 27. 2. 2024, na základě které žalobkyně žalované vyplatila úvěr ve výši 171 000 Kč. Současně strany uzavřely dohodu o konsolidaci, v níž ujednaly, že část úvěru ve výši 77 411 Kč bude použita na úhradu závazku žalované z titulu jiné než předmětné smlouvy. Toto tvrzení žalobkyně uvedla již v žalobě. Z dohody je patrné, že žalovaná projevila vůli, aby část poskytnutého úvěru byla použita na úhradu dluhu z titulu smlouvy č. 9103184423 ve výši 77 411 Kč. Dohoda tak de facto zavazovala žalobkyni částku 77 411 Kč započíst na úhradu jiného dluhu žalované s tím, že pouze částka 93 589 Kč bude vyplacena na její bankovní účet. Pakliže tedy žalobkyně částku 77 411 Kč na úhradu jiného dluhu žalované použila, tedy tuto částku poukázala na svůj bankovní účet, jednala v souladu se závazkem, jehož existenci soudu I. stupně prokázala. Pakliže soud I. stupně shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, má žalobkyně, jak soud správně uzavřel, nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které odpovídá částce 171 000 Kč ponížené o dílčí platby žalované v celkové výši 20 049 Kč, tj. 150 951 Kč. 18. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 11. 2024 do zaplacení, a ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, a aby jí bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. 19. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. 20. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. 21. Soud I. stupně správně posoudil věc podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastnicemi vznikl za jejich účinnosti. 22. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 23. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 24. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Podle ust. § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 28. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 29. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 30. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 31. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 32. Soud I. stupně dospěl i ke správným závěrům právním. Především správně uzavřel, a v napadeném rozsudku podrobně, přesvědčivě, a především správně vyložil, že posuzovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně porušila svoji povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, a že z tohoto důvodu má žalobkyně vůči ní právo pouze na částku, kterou se žalovaná bezdůvodně obohatil, a zákonný úrok z prodlení. Tento závěr ostatně odvolatelka nenapadá. Namítá, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení i v rozsahu částky 77 411 Kč, která byla podle skutkových zjištění soudu I. stupně vyplacena „zpět“ na její účet. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobní tvrzení ohledně této částky jsou na samé hranici projednatelnosti a že bylo třeba, aby je žalobkyně doplnila uvedením, z jakých důvodů byla tato částka vyplacena „zpět“ na účet žalobkyně, resp. na úhradu jakého dluhu a z jakého titulu byla použita. Proto soud I. stupně hodlal žalobkyni poučit podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že ohledně poskytnutí úvěru žalované i v rozsahu částky 77 411 Kč neunáší ani břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní. K poučení podle ust. § 118a o.s.ř. ovšem může dojít jen při jednání, a protože se žalobkyně k němu nedostavila, vzdala se dobrovolně možnosti, aby jí bylo poskytnuto. Toto pochybení v odvolacím řízení, s ohledem na to, že je ovládáno zásadou neúplné apelace, která ve stručnosti znamená, že odvolacímu soudu je zapovězeno přihlížet ke skutkovým tvrzením a důkazním návrhům, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně do okamžiku vyhlášení rozsudku, nelze reparovat. 33. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil v napadeném věcném výroku II. i v závislém nákladovém výroku III., v němž rovněž neshledal pochybení. 34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v něm úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 26. listopadu 2025 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu