ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 224 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. září 2024, č. j. 221 C 167/2023-152, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 11 701 Kč. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou doručenou soudu I. stupně dne 21. 8. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky 224 500 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2023 do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení účastnice uzavřely dne 19. 12. 2022 výhradní dohodu o zprostředkování (dále jen„ Zprostředkovatelská smlouva“ nebo jen„ Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně obstarat žalované příležitost uzavřít se zájemcem kupní smlouvu ohledně nemovitostí specifikovaných ve smlouvě (dále jen„ Nemovitost“ nebo„ byt“). Ke smlouvě byly postupně uzavřeny 2 dodatky, jimiž došlo ke snížení kupní ceny. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost ke sjednání a uzavření zprostředkovávané smlouvy, zejména umožnit žalobkyni provádět prohlídky se zájemci o převod, účastnit se jednání se zájemcem a nemařit zprostředkovatelskou činnost žalobkyně. Plnění těchto povinností bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 5 % z kupní ceny, tj. 224 500 Kč Smlouva byla sjednána do 15. 6. 2023. Žalovaná však neumožnila žalobkyni provádět prohlídky Nemovitosti, neúčastnila se jednání se zájemci, nedostavovala se na naplánované schůzky, nejednala o podmínkách zprostředkovávané smlouvy a neposkytla součinnost při vyřizování úvěru, ačkoliv byla žalobkyní opakovaně vyzývána k součinnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu. K jejímu zaplacení byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2023, avšak dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení od uplynutí 7denní lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou. Vychází z domněnky doby dojití podle občanského zákoníku a považuje písemnost za doručenou 3. pracovní den po odeslání, tj. 26. 7. 2023. Zákonný úrok z prodlení je tak požadován ode dne 3. 8. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že byla spolu se svým bývalým partnerem [jméno] [příjmení] spoluvlastníkem Nemovitosti. Po ukončení mnohaletého vztahu se ji rozhodli prodat, aby vypořádali vzájemné vztahy. Dne 19. 12. 2022 byla mezi žalobkyní, žalovanou a panem [příjmení] uzavřena Zprostředkovatelská smlouva. Žalobkyně sdělila, že Nemovitost je možné prodat za 4 900 000 Kč, ale pro první měsíc prodeje ji budou nabízet za 5 300 000 Kč Tyto částky byly uvedeny ve Zprostředkovatelské smlouvě. Žalobkyni se však v průběhu prvních tří měsíců nepodařilo najít zájemce, který by byl ochoten Nemovitost za uvedenou kupní cenu koupit. V průběhu března 2023 žalované sdělila, že musí cenu Nemovitosti snížit, jinak ji není možné prodat. I v důsledku nátlaku žalobkyně došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalované, ta se z důvodu změny okolností rozhodla, že Nemovitost neprodá. Svůj záměr oznámila žalobkyni přípisem ze dne 19. 4. 2023, v němž odkázala na ust. § 14 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, podle něhož nemá povinnost uzavřít kupní smlouvu na prodej Nemovitosti s třetí osobou a ani se k tomu nemůže žalobkyni zavázat. Sdělila žalobkyni, že nemá dále nabízet její spoluvlastnický podíl na Nemovitosti třetím osobám ke koupi, neboť by je tím uváděla v omyl. Poté se dohodla s panem [příjmení] na vypořádání spoluvlastnictví a na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 8. 8. 2023 získala do svého výlučného vlastnictví celou Nemovitost. Vymáhaná smluvní pokuta podle žalované neodpovídá nákladům, které měla žalobkyně s propagací prodeje nemovitosti, a je zjevně nepřiměřená. Žalovaná navrhla, aby soud využil moderačního práva a snížil ji na 0 Kč. 3. Žalobkyně na obranu žalované reagovala podáním ze dne 30. 5. 2024, v němž potvrdila, že obdržela přípis ze dne 27. 4. 2024, v němž jí žalovaná sdělila, že se rozhodla Nemovitost neprodat. Reagovala na něj téhož dne a žalované sdělila, že čl. 9 Zprostředkovatelské smlouvy není v rozporu s ust. § 14 zák. č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, neboť povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy žalované ze Smlouvy nevyplývá. Uvádí-li žalovaná, že se rozhodla Nemovitost neprodat, patrně si neuvědomuje, že se výslovně doznává k porušení Zprotředkovatelské smlouvy. Ta byla sjednána do 15. 6. 2023 a do tohoto data je žalovaná povinna dodržovat veškerá smluvní ujednání, včetně čl. 9 Smlouvy. Pro případnou moderaci smluvní pokuty není podle žalobkyně prostor, neboť, jak vyplývá z judikatury, moderace může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). V tomto případě však smluvní pokuta odpovídá 5 % z kupní ceny, což je judikaturou přípustná výše. Nota bene za situace, kdy podle Zprostředkovatelské smlouvy činila stejnou částku i případná provize žalobkyně. Na tuto provizi by přitom žalobkyni nepochybně vznikl nárok, pokud by žalovaná postupovala v souladu se Smlouvou. Jak vyplývá z doloženého seznamu klientů, žalobkyně pro žalovanou opatřila 16 vážných zájemců o koupi. Předmětná smluvní pokuta je tak přiměřená. 4. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 115 192 Kč (výrok II.). 5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že dne 19. 12. 2022 uzavřely Zprostředkovatelskou smlouvu a 2 dodatky k ní ze dnů 3. 3. 2023 a 16. 3. 2023 snižující kupní cenu Nemovitosti na částku 4 490 000 Kč, a že žalobkyně dne 20. 4. 2023 obdržela od žalované přípis se sdělením, že Nemovitost již dále nechce prodat. 6. Z provedených důkazů učinil soud I. stupně následující skutková zjištění: 7. Žalobkyně jako realitní kancelář a žalovaná s [jméno] [příjmení] jako klienti podepsali dne 19. 12. 2022 Zprostředkovatelskou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala obstarat pro klienty příležitost uzavřít se zájemcem o Nemovitost kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí kupní a klienti se zavázali jí za to uhradit provizi ve výši 5 % z kupní ceny. Smlouva byla uzavřena na dobu do 15. 6. 2023. Klíče od Nemovitosti nebyly žalobkyni předány. V čl. 9 byly sjednány povinnosti klienta, a to zejména svým jednáním nemařit zprostředkovatelskou činnost, umožnit provádět prohlídky se zájemci, účastnit se jednání se zájemci, dostavovat se na naplánované schůzky, jednat o podmínkách smlouvy a poskytovat zájemci součinnost při vyřizování úvěru. V čl. 10 byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení některé z uvedených povinností ve výši 5 % z kupní ceny. Dne 3. 3. 2023 účastníci Smlouvy k ní uzavřeli dodatek č. 1, kterým byla kupní cena snížena na 4 790 000 Kč včetně provize, která činí 5 % z kupní ceny. Dodatkem č. 2 ze dne 16. 3. 2023 byla kupní cena snížena na konečnou částku 4 490 000 Kč včetně 5% provize. 8. Dne 22. 3. 2023 v 17:23 hod. zaslal realitní makléř [jméno] [příjmení] žalobkyni a [jméno] [příjmení] e-mailovou zprávu, v níž požádal o stanovení prohlídek. V odpovědi ze dne 22. 3. 2023 v 17:29 hod. [příjmení] [příjmení] sdělil, že se v Nemovitosti již nezdržuje a je potřeba si prohlídky domluvit s žalovanou. Žalobkyně dne 6. 4. 2023 písemně vyzvala žalovanou k poskytnutí součinnosti s tím, že pro Nemovitost obstarala konkrétní zájemce, ale žalovaná jí neumožňuje vykonávat prohlídky. Opětovnou výzvu k poskytnutí součinnosti žalobkyně odeslala žalované ve dnech 13. 4. 2023 a 20. 4. 2023. Přípisem ze dne 19. 4. 2023 doručeným jí do datové schránky dne 20. 4. 2023 žalovaná žalobkyni prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že se rozhodla Nemovitost, resp. svůj podíl na ní, neprodat, a pokud ji žalobkyně nadále nabízí třetím osobám, uvádí je v omyl. Žalobkyně reagovala výzvou k úhradě odeslanou žalované 27. 4. 2023, v níž jí připomněla dobu trvání Zprostředkovatelské smlouvy do 15. 6. 2023, po kterou je povinna žalobkyni poskytovat součinnost ke sjednání a uzavření kupní smlouvy s tím, že plnění této povinnosti je utvrzeno smluvní pokutou ve výši 5 % z kupní ceny. Současně ji vyzvala ke zpřístupnění Nemovitosti za účelem provedení prohlídek. Vyjádřila ochotu uzavřít dohodu o ukončení Zprostředkovatelské smlouvy, pokud žalovaná uhradí částku 112 250 Kč. Podle výpisu poptávek z interního systému žalobkyně („ Jednorázová poptávka“) byl první záznam učiněn 25. 2. 2023 bez označení klienta (uvedeno pouze„ Jjjj“), v období od 3. 3. 2023 do 15. 5. 2023 bylo evidováno 13 zájemců o Nemovitost, z toho 2 nebyli blíže specifikováni s uvedením„ Jiné (upřesnit textově)“, 6 ztratilo zájem a u 5 bylo v době od 14. 4. 2023 uvedeno, že prodávající nechce Nemovitost prodat. Předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 224 500 Kč do 7 dnů ode dne doručení této výzvy s tím, že tato částka představuje smluvní pokutu podle Zprostředkovatelské smlouvy za porušení povinnosti poskytnout potřebnou součinnost ke sjednání a uzavření kupní smlouvy. Podle stavu katastru nemovitostí ke dni 28. 7. 2023 v něm bylo evidováno podílové spoluvlastnictví žalované a [jméno] [příjmení] k Nemovitosti v rozsahu 1/2. Žalovaná [příjmení] [příjmení] podepsali dne 8. 8. 2023 dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nemovitosti, s tím, že ji žalovaná nabyla do výlučného vlastnictví a panu [příjmení] se zavázala zaplatit částku 500 000 Kč. Na základě této dohody byl proveden ve prospěch žalované vklad do katastru nemovitostí s účinností od 16. 8. 2023. Žalovaná je v péči [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] od dubna 2020 s diagnózou [anonymizováno 10 slov], pro kterou je medikována. V roce 2023 se žalovaná na lékařku obrátila poté, co se její stav zhoršil. 9. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že od roku 2014 do února 2023 pro žalobkyni pracoval jako realitní makléř a na základě plné moci za ni podepsal Zprostředkovatelskou smlouvu, případ však vedl jeho kolega, [jméno] [příjmení]. Svědek se žalovanou nejednal, pouze smlouvu podepisoval, a to v Nemovitosti elektronicky na tabletu speciální tužkou. V bytě byl dvakrát, poprvé 13. 12. 2022 a podruhé 19. 12. 2022, kdy došlo k podpisu Smlouvy. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že má s žalobkyní uzavřenou smlouvu o obchodním zastoupení a v době podpisu Smlouvy pro ni vykonávala práci hypotečního specialisty a realitního makléře. Prohlídku Nemovitosti domlouval pan [příjmení], svědkyně do ní šla s ním, mluvila s žalovanou o možnostech bydlení, až se byt prodá. Poté si s ní už pouze telefonovala. Pamatuje si hovor, u kterého byla ona, pan [příjmení] a žalovaná, kde se domluvili na snížení kupní ceny, protože na inzerát nebyly žádné reakce. Teprve po druhém snížení ceny na 4 500 000 Kč začaly chodit poptávky. Vzpomíná si na hovor s bývalým partnerem žalované o tom, že žalovaná nechce umožnit prohlídky. S žalovanou pak mluvila, ta jí sdělila, že nechce Nemovitost za tak nízkou částku prodat, neboť by pro sebe nesehnala adekvátní bydlení. Řešily, jak postupovat, když je uzavřená Zprostředkovatelská smlouva, poté už jí ale žalovaná telefony přestala zvedat. Následně svědkyně žalované začala posílat písemné výzvy. Neví o tom, že by žalobkyně po žalované žádala předložení nějakých dokladů, nebylo domluveno žádné jednání se zájemci, kterého by se měla žalovaná zúčastnit, ani prohlídka, neboť žalovaná odmítla prohlídku umožnit, spolupráce se nedostala ani tak daleko, aby bylo nutné řešit např. hypoteční smlouvy. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že [jméno] [příjmení] jako realitního makléře mu doporučil kamarád v době, kdy ukončil vztah s žalovanou a řešili prodej Nemovitosti. Před Vánoci 2022 podepsali Smlouvu. V únoru 2023 proběhla prohlídka bytu, to tam svědek ještě bydlel, zájemci byli partnerský pár, koupi si však rozmysleli. Svědek se z Nemovitosti odstěhoval začátkem března 2023 a žalované odevzdal klíče. Kupní cenu snižovali na 4 490 000 Kč s tím, že níž už se nepůjde. Pan Tesárek se na něj obracel, že má zájemce o prohlídky, ale vždy ho odkázal na žalovanou s tím, že již nemá klíče. Žalovaná mu pak řekla, že Nemovitost prodat nechce, nakonec se domluvili, že ho vyplatí. Svědek byl přítomen, když pan [příjmení] s žalovanou mluvil a určitý nátlak na ni vytvářel, řekl jí, že žalobkyně to dá k soudu a že na tom bude hodně špatně a zaplatí hodně peněz. I svědek na žalovanou trochu tlačil, protože potřeboval peníze. Že má žalovaná psychické problémy, věděl. Svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádka žalované, vypověděla, že žalovaná měla v období zimy 2022 a jara 2023 prodávat byt, byla k tomu tlačena bývalým partnerem a realitním makléřem. Svědkyni volala i v noci, byla v psychické nepohodě, protože se cítila být k prodeji tlačena a byt prodat nechtěla. 10. Při hodnocení svědeckých výpovědí soud I. stupně zohlednil, že svědkyně [příjmení] je dosud v ekonomickém vztahu k žalobkyni, rovněž nepřehlédl blízký vztah svědkyně [příjmení] k žalované, nicméně žádnou účelovost v jejich výpovědích neshledal. Návrh na provedení dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a výpisy z telefonních čísel [číslo], [číslo], [číslo] za období března a dubna 2024 zamítl, neboť skutečnosti, které z nich měly být zjištěny, byly prokázány zejména výpověďmi již vyslechnutých svědků, skutkový stav byl spolehlivě zjištěn. 11. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně jako realitní kancelář zastoupená [jméno] [příjmení] na straně jedné a žalovaná s [jméno] [příjmení] jako podíloví spoluvlastníci Nemovitosti na straně druhé podepsali dne 19. 12. 2022 Zprostředkovatelskou smlouvu na dobu do 15. 6. 2023, jíž se žalobkyně zavázala obstarat pro klienty uzavření se zájemcem o Nemovitost kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí kupní a klienti se zavázali za to uhradit žalobkyni provizi ve výši 5 % z kupní ceny, ta byla původně sjednána ve výši 5 300 000 Kč. V čl. 9 Smlouvy byly sjednány povinnosti klienta, a to zejména svým jednáním nemařit zprostředkovatelskou činnost, umožnit provádět prohlídky se zájemci, účastnit se jednání se zájemci, dostavovat se na naplánované schůzky, jednat o podmínkách smlouvy a poskytovat zájemci součinnost při vyřizování úvěru. V čl. 10 byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení některé z uvedených povinností ve výši 5 % z kupní ceny. První prohlídka proběhla v únoru 2023, zájemci si však koupi rozmysleli. Jelikož se jiní zájemci nenašli, byly ke smlouvě postupně podepsány 2 dodatky, jimiž byla kupní cena snižována až na částku 4 490 000 Kč. Žalovaná si prodej Nemovitosti rozmyslela, což telefonicky panu [příjmení] i svědkyni [příjmení] sdělila. Od té doby přestala s žalobkyní komunikovat a odmítala prohlídky Nemovitosti umožnit. Žalobkyně ji v dubnu 2023 třikrát písemně vyzvala k poskytnutí součinnosti, neboť obstarala zájemce, ale pro přístup žalované nelze prohlídku Nemovitosti provést. Žalobkyně v interním systému poptávek evidovala prvního zájemce dne 25. 2. 2023 bez označení klienta (uvedeno pouze„ Jjjj“), v období od 3. 3. 2023 do 15. 5. 2023 evidovala 13 zájemců, z toho 2 nebyli blíže specifikováni s uvedením„ Jiné (upřesnit textově)“, 6 ztratilo zájem a u 5 bylo od 14. 4. 2023 uvedeno, že prodávající nechce Nemovitost prodat. Dne 20. 4. 2023 žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce písemně informovala žalobkyni, že se rozhodla svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitosti neprodat. Žalobkyně reagovala výzvou ze dne 27. 4. 2023, v níž žalovanou vyzvala ke zpřístupnění Nemovitosti za účelem uskutečnění prohlídek a současně ji upozornila na sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny. Vyjádřila ochotu uzavřít dohodu o ukončení Zprostředkovatelské smlouvy, pokud žalovaná uhradí částku 112 250 Kč. Žalovaná se dlouhodobě léčila s hraniční poruchou osobnosti, smíšenou úzkostně depresivní poruchou a sociální fóbií, ze strany pana [příjmení] a [jméno] [příjmení] vnímala tlak na prodej Nemovitosti. Od dubna 2023 přestala s žalobkyní spolupracovat a dne 8. 8. 2023 uzavřela s [jméno] [příjmení] dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na základě níž se stala výlučným vlastníkem Nemovitosti. 12. Po právní stránce soud I. stupně hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování zákonů (dále jen„ zákon o realitním zprostředkování“). 13. S poukazem na ust. § 2445 odst. 1, 2, § 2445 odst. 2, § 2447 odst. 2, § 2453, § 1813 odst. 1, 2, § 2048 odst. 1, § 2051 a § 1728 odst. 1, 2 a § 9 odst. 1 a § 14 zákona o realitním zprostředkování soud I. stupně uzavřel, že mezi účastníky uzavřenou Zprostředkovatelskou smlouvu je nutno posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, neboť žalovaná je spotřebitelem jednajícím mimo rámec své výdělečné činnosti (§ 419 o.z.) a žalobkyně je podnikatelem vykonávajícím samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování služeb v rámci realitního zprostředkování (§ 420 o.z.) Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 15. 6. 2023, přičemž v ní nebyl ujednán žádný způsob jejího předčasného ukončení. Žalovaná sice přípisem ze dne 19. 4. 2023 oznámila žalobkyni, že již nechce Nemovitost prodat, tento úkon však nelze chápat jako odstoupení od smlouvy či její výpověď, případně jako odvolání příkazu. Dohoda tak mezi účastníky platila až do 15. 6. 2023. 14. Dále soud I. stupně vyložil, že účelem ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování je zajistit, že zájemce nebude mít vůči realitnímu zprostředkovateli povinnost uzavřít realitní smlouvu. Jinými slovy, zájemce musí mít (vůči realitnímu zprostředkovateli) právo realitní smlouvu neuzavřít. Z uvedeného vyplývá, že neuzavření smlouvy nemůže být předmětem jakékoliv sankce, tedy na porušení takové povinnosti nelze vázat smluvní pokutu. V posuzovaném případě však smluvní pokuta neutvrzovala povinnost uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, ale povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu byla sjednána pro případ, že žalovaná poruší některou z povinností uvedených v čl. 9 Zprostředkovatelské smlouvy, mj. povinnost poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost ke sjednání a uzavření zprostředkovávané smlouvy, zejména umožnit jí provádět prohlídky se zájemci o převod, účastnit se jednání se zájemcem a svým jednáním nemařit zprostředkovatelskou činnost žalobkyně. Smluvní pokuta se tak váže k porušení povinnosti odlišné od povinnosti uzavřít realitní smlouvu podle ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování. Smluvní pokuta tedy byla sjednána platně. 15. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce žalované, že pokud by byla nucena provádět prohlídky Nemovitosti, přestože se rozhodla ji neprodat, porušila by ust. § 1728 o.z. a založila by tím svou předsmluvní odpovědnost a povinnost nahradit třetím osobám škodu, neboť se žalobkyní uzavřela platnou smlouvu o zprostředkování a ve smyslu zásady pacta sunt servanda byla povinna se jí řídit. Ust. § 1728 o.z. přitom dopadá na případy, kdy strana zahájí jednání o smlouvě a pokračuje v něm, aniž by vůbec měla vůli smlouvu uzavřít, přičemž je nerozhodné, do jaké fáze se předsmluvní jednání dostala. Podle odst. 2 tohoto ustanovení má každá ze stran informační povinnost ve vztahu ke všem skutkovým a právním okolnostem tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Jde o vzájemnou informační povinnost, jejímž cílem je zajistit, že oběma stranám je známo, za jakých okolností chce druhá strana smlouvu uzavřít. Pokud strana ví, že tyto okolnosti dány nejsou, musí o tom druhou stranu informovat. V posuzovaném případě z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalovaná rozhodla nemovitost neprodávat z důvodu nízké prodejní ceny a s tím související obavy, že by pro sebe nesehnala adekvátní bydlení, sekundárně z důvodu zhoršeného duševního zdraví v souvislosti s vyvolaným stresem. Nabízela-li žalobkyně dále Nemovitost k prodeji, přestože věděla o rozhodnutí žalované za sjednaných podmínek Nemovitost neprodat, bylo i její povinností zájemce o této skutečnosti informovat. Pokud tak neučinila, bylo na žalované, aby zájemce sama včas informovala, že za uvedených podmínek zájem na prodej Nemovitosti již nemá. 16. V řízení bylo podle soudu I. stupně prokázáno, že žalovaná v době platnosti Zprostředkovatelské smlouvy skutečně mařila svým jednáním zprostředkovatelskou činnost žalobkyně tím, že neumožnila prohlídky Nemovitosti. Jelikož porušila povinnost, na niž byla smluvní pokuta vázána, vzniklo na ni žalobkyni právo. Naopak nebylo prokázáno, že by mělo dojít ke konkrétnímu jednání se zájemci či že by byla naplánována schůzka, žalovaná nebyla vyzvána k jednání ohledně žádné konkrétní smlouvy ani nebyla žádána o poskytnutí součinnosti při vyřizování úvěru, proto soud neshledal, že by žalovaná porušila i tyto své povinnosti, jak tvrdila žalobkyně. 17. V dalším se soud I. stupně zabýval výší smluvní pokuty, zejména její přiměřeností. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle něhož se přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 o.z. posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. V posuzovaném případě byla smluvní pokuta sjednána ve výši 5 % z kupní ceny 4 490 000 Kč, tj ve výši 224 500 Kč, a žalovaná namítla, že je její výše nepřiměřená, a navrhla její moderaci na 0 Kč. Postup soudu při moderaci podle ust. § 2051 o.z. lze podle shora citovaného rozhodnutí shrnout do tří kroků: V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v ust. § 555 a násl. o.z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. 18. Vztaženo na projednávaný případ, smluvní pokuta měla plnit především funkci preventivní, motivující žalovanou ke splnění utvrzovaných povinností, a potažmo též funkci paušalizované náhrady škody. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty soud I. stupně přihlédl k okolnostem v době jejího sjednání, v době porušení smluvní povinnosti i v době pozdější. Ve prospěch žalované vyšel z těchto skutečností: Dohoda o zprostředkování ze dne 19. 12. 2022 byla uzavřena na dobu určitou do 15. 6. 2023, přičemž žalovaná poskytovala žalobkyni řádně součinnost až do března 2023, když jediným vážným zájemcům v tomto období umožnila prohlídku Nemovitosti v únoru 2023. Výše sjednané smluvní pokuty se rovná provizi, kterou by žalobkyně obdržela v případě obstarání příležitosti k uzavření realitní smlouvy, nicméně v řízení nebylo ničeho tvrzeno ani prokázáno, že by některý ze zájemců, kteří se na žalobkyni se zájmem o prohlídku Nemovitosti obrátili, měl při běžném chodu věcí definitivní zájem realitní smlouvu (či smlouvu o smlouvě budoucí) podepsat. Výše pokuty by tak kompenzovala nárok žalobkyně na částku odpovídající výši odměny i v případě, že by sama smluvenému účelu smlouvy nedostála. Smluvní pokuta je přitom sjednána pro případ, že žalovaná poruší„ některou“ ze sjednaných povinností, bylo však prokázáno pouze porušení povinnosti poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost tím, že neumožnila provedení prohlídek Nemovitosti, nadto za situace, kdy žalobkyni již bylo známo rozhodnutí žalované Nemovitost neprodat. Porušení dalších povinností ujednaných v čl. 9 Smlouvy prokázáno nebylo. Touto vidinou je nepřiměřené po žalované požadovat celou sjednanou výši pokuty. S ohledem na kompenzační funkci smluvní pokuty by její výše měla být rovněž přiměřená nákladům, které žalobkyni se zprostředkovatelskou činností vznikly (které však konkrétně netvrdila). Z těchto důvodů je výše smluvní pokuty odpovídající celé provizi nepřiměřená. 19. S ohledem na spotřebitelský charakter Zprostředkovatelské smlouvy soud I. stupně nepřistoupil k moderaci smluvní pokuty, neboť ta se v případě závazků se spotřebitelem neuplatní. V případě nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě soud nemůže nahrazovat vůli stran a měnit ujednání smlouvy a smluvní pokutu věřiteli nepřizná vůbec (HORÁK, Pavel. Smluvní pokuta v nové úpravě soukromého práva. Právní rozhledy, 2015, č. 19, s. 649-657). Uvedené rovněž vyplývá z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, Banco Espańol de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10, podle něhož ze znění čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách vyplývá, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zneužívajících klauzulí totiž musí smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná. Podle ust. § 1813 odst. 1 o.z. jsou zneužívající taková ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Odst. 2 citovaného ustanovení obsahuje demonstrativní výčet takových ujednání, mezi které byla s účinností od 5. 1. 2023 novelou č. 374/ 2022 Sb. vložena pod písm. l) rovněž ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Podle důvodové zprávy bylo tímto ustanovení po vzoru přílohy k směrnici č. 93/13 EHS pouze formulačně zpřesněno a rovněž doplněno o některé významné příklady (doplnění o písm. l) tedy neznamená, že takové ujednání nebylo před 5. 1. 2023 zneužívající). Podle ust. § 1815 o.z. se ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 20. Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) přiznal soud I. stupně procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 115 192 Kč sestávající z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 7 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT”) za 10 úkonů právní služby po 9 220 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dnů 28. 12. 2023, 27. 5. 2024 a 4. 7. 2024, účast na jednání soudu ve dnech 11. 6. 2024 v rozsahu 2 úkonů, 8. 8. 2024 v rozsahu 2 úkonů a 24. 9. 2024, a písemný závěrečný návrh ze dne 4. 9. 2024), 10 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 19 992 Kč podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. 21. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, nadto je překvapivé. Soudu I. stupně lze dát za pravdu, že žalovaná sice přípisem ze dne 19. 4. 2023 oznámila žalobkyni, že již nechce Nemovitost prodat, tento úkon však nelze chápat jako odstoupení od smlouvy či její výpověď, ani případně jako odvolání příkazu, dohoda tak mezi účastnicemi platila až do 15. 6. 2023, a že se smluvní pokuta váže k porušení povinnosti odlišné od povinnosti uzavřít realitní smlouvu podle ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování, a to povinnosti poskytnout žalobkyni dostatečnou součinnost ke zprostředkování takové smlouvy, smluvní pokuta tedy byla sjednána platně. Soud I. stupně dále správně uzavřel, že žalovaná v době platnosti Zprostředkovatelské smlouvy zprostředkovatelskou činnost žalobkyně tím, že neumožnila prohlídky nemovitosti, a proto žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu. Navzdory výše uvedenému ovšem soud I. stupně žalobkyni nárok na smluvní pokutu nepřiznal. 22. Odvolatelka v dalším soudu I. stupně vytkla, že sice v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, avšak napadený rozsudek s ním jakoukoliv vnitřní souvislost postrádá. Z uvedeného rozhodnutí předně vyplývá, že věřitel není povinen ve sporu o uhrazení smluvní pokuty tvrdit a prokazovat splnění předpokladů nároku na náhradu škody, za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně, proto povinností věřitele ze smluvní pokuty je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty. Absence předpokladů vzniku nároku na náhradu škody nemá za následek absenci předpokladů pro vznik (existenci) nároku na smluvní pokutu. Tyto závěry soud I. stupně v napadeném rozhodnutí opomenul, jinak by totiž nemohl dospět k absurdnímu závěru, že s ohledem na kompenzační funkci smluvní pokuty by její výše měla být rovněž přiměřená ve vztahu k nákladům, které žalobkyni se zprostředkovatelskou činností vznikly (které však konkrétním způsobem netvrdila). Žalobkyně je ani tvrdit nemohla, neboť k tomu nebyla soudem I. stupně vyzvána postupem podle ust. § 118a o.s.ř. 23. Žalobkyně považuje smluvní pokutu za přiměřenou, když představuje 5 % z kupní ceny, což je v souladu s konstantní judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 934/2004, kde byla dokonce jako přiměřená shledána smluvní pokuta ve prospěch realitního zprostředkovatele ve výši 10 % z kupní ceny; současně Nejvyšší soud shledal, že ani samo ujednání o smluvní pokutě neodporuje dobrým mravům, když její výše sice převyšuje sjednanou odměnu za poskytnutí služeb, ale pokuta má současně sankční charakter a má chránit žalobkyni před svévolným porušením povinností ze strany žalovaného.). I smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu považovat za přiměřenou, a tudíž v souladu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007). Na uvedených skutečnostech nemůže nic změnit ani názor soudu, že smluvní pokuta je sjednána pro případ, že žalovaná poruší„ některou“ ze sjednaných povinností. Jak totiž vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3777/2008, zavázali-li se žalovaní umožnit prohlídku nemovitostí v předem sjednaném termínu (a tím spolupůsobit při plnění činnosti zprostředkovatele), nelze než dovodit, že tento závazek v sobě zahrnuje nejen povinnost žalovaných prohlídku nemovitostí umožnit, ale též jejich povinnost (a zároveň jejich právo) termín této prohlídky předem sjednat. Z tohoto rozhodnutí jasně vyplývá, že nárok žalobkyně je plně po právu. 24. Další absurdní závěr, který soud I. stupně v napadeném rozhodnutí učinil je podle odvolatelky, že s ohledem na spotřebitelský charakter Zprostředkovatelské smlouvy nepřistoupil k moderaci smluvní pokuty, neboť ta se v případě závazků se spotřebitelem neuplatní. Tento závěr je podle odvolatelky v přímém rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, z něhož vyplývá, že moderace podle ust. § 2051 o.z. nově představuje univerzální institut použitelný bez výjimky na všechny typy vztahů, nikoli jen na vztahy podnikatelské. 25. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně svou odvolací argumentaci doplnila uvedením, že je spekulací, jak velký nátlak byl ze strany realitního makléře žalobkyně na žalovanou činěn. Je známou skutečností, že někdy zájemci trvají na tom, aby byla nemovitost dále nabízena za původní, tj. vysokou cenu. Je potom na realitním makléři, aby byl poměrně důrazný při vysvětlování, že za tak vysokou cenu se jejich nemovitost prodat nedá. Žalovaná není omezena ve svéprávnosti, Zprostředkovatelskou smlouvu i dodatky k ní podepsala dobrovolně. Přitom pokud byla pro ni kupní cena ve výši 4 490 000 Kč již nepřijatelná, mohla žádat, aby se opět zvýšila, případně mohla vyčkat, až Zprostředkovatelská smlouva skončí. V tom případě by kupní cena zůstala v původně sjednané výši, ale znamenalo by to také, že by žádní zájemci nebyli. 26. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě se vyhovuje a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 27. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že se soudem I. stupně nesouhlasí v tom, že porušila čl. 9 Zprostředkovatelské smlouvy. Porušení této povinnosti si každá ze sporných stran vykládá jinak, o čemž svědčí zejména podání žalobkyně adresované soudu ze dne 30. 5. 2024, kde ztotožňuje povinnost provádět prohlídky Nemovitosti s povinností ji prodat. Svědeckou výpovědí bývalého partnera žalované bylo prokázáno, že realitní makléř pan [příjmení] na ni vskutku činil nepříjemný nátlak, když jí vyhrožoval sankcemi. Jedná se o velice nepěknou praxi realitních kanceláří, která je v rozporu s dobrými mravy, že nejprve naláká zájemce na nereálnou cenu, za kterou tvrdí, že lze nemovitost prodat, a potom ho pod tlakem sankcí nutí tuto cenu snižovat. Tím obchází ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování. V tomto případě zástupce žalobkyně pan [příjmení] tvrdil při uzavírání Smlouvy, že bude schopen Nemovitost prodat za částku 5 300 000 Kč, ale že je možné, že nenajde-li se zájemce, může být kupní cena snížena na částku 4 900 000 Kč, což byla pro žalovanou částka hraniční. Z interního dokumentu žalobkyně („ Jednorázová poptávka“) je patrné, že záhy po uzavření smlouvy nebyla Nemovitost vůbec poptávána a poptávána začala být až poté, kdy cena byla snížena na 4 490 000 Kč. V té chvíli žalovaná, i vlivem své duševní poruchy, zpanikařila a rozhodla se Nemovitost neprodat. Po skončení smlouvy v srpnu 2023 s bývalým partnerem uzavřeli smlouvu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy žalovaná svého bývalého partnera za pomoci hypotéky vyplatila. Je otázkou, jak měla žalovaná postupovat, pokud by umožňovala případným zájemcům prohlídky a zároveň jim sdělovala, že Nemovitost nechce prodat. Je jasné, že tímto jednáním by jí vznikla povinnost hradit případným zájemcům jejich náklady nebo i náhradu škody. Pokud se vyjádřila právní zástupkyně žalobkyně v závěrečném návrhu tak, že realitní makléři mají být razantní, aby se nemovitost prodala, jde o přímé tvrzení o nerespektování ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru ví, že toto ustanovení existuje, a ví také, že žalovaná měla právo si prodej kdykoliv rozmyslet. Pokud by realitní makléř přivedl zájemce, který by byl ochoten Nemovitost koupit za cenu, která by umožnila žalované koupit si odpovídající bydlení, pak by smluvní vztah mohl vzniknout. Žalovaná žádnou povinnost ze zprostředkovatelské smlouvy neporušila. 28. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náklady odvolacího řízení. 29. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř., a zjistil, že odvolání není důvodné. 30. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. 31. Soud I. stupně při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu na posuzovanou věc správně aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb., neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti. 32. Podle ust. § 2445 odst. 1 o.z. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. 33. Podle ust. § 1813 odst. 1 o.z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 34. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 35. Podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 36. Podle ust. § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 37. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o realitním zprostředkování realitní zprostředkovatel poskytuje realitní zprostředkování na základě smlouvy o realitním zprostředkování. 38. Podle ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování ve smlouvě o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy. 39. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že Zprostředkovatelská smlouva nebyla předčasně ukončena a platila až do doby, na kterou byla sjednána, tedy do 15. 6. 2023, a že v ní sjednaná smluvní pokuta neutvrzovala povinnost uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, ale byla sjednána pro případ, že žalovaná poruší některou z povinností uvedených v čl. 9 odst. 1, 2, 3 a 4 Zprostředkovatelské smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila povinnosti uvedené v čl. 9 odst. 1 Smlouvy, když jí neumožnila provádět prohlídky Nemovitosti, neúčastnila se jednání se zájemci, nedostavovala se na naplánované schůzky, nejednala o podmínkách zprostředkovávané smlouvy a neposkytla součinnost při vyřizování úvěru. Soud I. stupně dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná porušila pouze jednu ze smluvní pokutou utvrzených povinností, a to tu, že neumožnila žalobkyni provádět prohlídky nemovitosti, porušení ostatních povinností prokázáno nebylo. 40. Odvolací soud je však, na rozdíl od soudu I. stupně, přesvědčen, že žalovaná neporušila ani povinnost umožnit žalobkyni prohlídky Nemovitosti. Je tomu tak proto, že za situace, kdy se žalovaná rozhodla Nemovitost neprodat a tuto skutečnost žalobkyni řádně oznámila, což bylo jejím právem vyplývajícím z ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování, staly se všechny povinnosti směřující k uzavření zprostředkovávané smlouvy, tedy i umožnění prohlídek nemovitosti, obsolentními. Nedává totiž žádný smysl, aby žalovaná sjednávala schůzky se zájemci, ukazovala jim byt a zároveň jim oznamovala, že jej prodat nechce. Lze uzavřít, že jelikož žalovaná žádnou povinnost utvrzenou smluvní pokutou neporušila, žalobkyni nárok na smluvní pokutu nevznikl. 41. Pro úplnost lze dodat, že i kdyby žalobkyni nárok na smluvní pokutu vznikl, byla sjednána v nepřiměřené výši, když dosahovala stejné výše, jako provize, na kterou by žalobkyni vznikl nárok v případě, že by Zprostředkovatelská smlouva byla naplněna. Vyplývá to z výkladu ust. § 2051, jak jej ozřejmil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, který stojí na zcela jiných principech, než na kterých byl založen výklad ust. § 301 obchodního zákoníku, a znamená zásadní odklon od dosavadní judikatury (na kterou v odpování odkazuje žalobkyně). Podle dosavadní právní úpravy a k ní přiléhající judikatury byly při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty právně významné jenom ty okolnosti, které zde byly při uzavírání ujednání o smluvní pokutě, přičemž se posuzovala přiměřenost samotného ujednání o smluvní pokutě. Podle současné právní úpravy jsou rozhodné rovněž okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, i které nastaly po jejím porušení, přičemž soud již nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, ale nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Posuzováno tímto výkladem nelze než uzavřít, že nárokuje-li žalobkyně smluvní pokutu za údajné porušení jedné jediné povinnosti z mnoha ve stejné výši, v jaké by jí vznikla provize, pokud by byla Smlouva naplněna, jde jednoznačně o smluvní pokutu zjevně nepřiměřenou, kterou by nebylo možno žalobkyni přiznat. Z ust. § 1815 o.z. a k jemu přiléhající judikatury včetně judikatury Evropského soudního dvora i odborné literatury totiž vyplývá, že smluvní pokutu ve spotřebitelském vztahu nelze moderovat, ale lze ji buď přiznat tak, jak byla uplatněna, nebo ji nepřiznat vůbec. 42. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II. 43. Podle ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud náhradu nákladů odvolacího řízení v něm úspěšné žalované ve výši (po zaokrouhlení) 11 701 Kč sestávající z částek 9 220 Kč za odměnu advokáta podle ust. § 7 bod 6. AT za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu), 450 Kč za 1 režijní paušál po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 2 030,70 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 44. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé početní chybě, kdy namísto správné výše nákladů řízení 11 701 Kč byla uvedena nesprávná částka 11 519 Kč, odvolací soud tuto zřejmou nesprávnost postupem podle ust. § 164 o.s.ř. tímto opravuje. 45. Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit žalované v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 26. února 2025 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu