ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 48 421,38 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 12 C 174/2024 – 97 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 800 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v části výroku I. pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 3. 9. 2023 do 5. 3. 2024 a pro úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 20 800 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 824 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů do právní moci rozsudku částku 48 421,38 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 430,88 Kč s úrokem 8 % ročně z částky 22 358,77 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 380,34 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovaným byla dne 17. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 24 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z toho, že žalovaný je od 1. 7. 2016 zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 28 292 Kč, bydlí u přítelkyně, nemá žádnou vyživovací povinnost a má výdaje v deklarované výši 8 440 Kč měsíčně, což ověřila z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 44 618 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 17. 8. 2023. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze dne 29. 6. 2022 částku 3 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 17. 6. 2022 byla mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], podle které byla žalovanému poskytnuta částka 24 000 Kč. K prokázání postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni žalobkyně označila důkazy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, seznamem postoupených pohledávek a potvrzením o zaplacení ceny pohledávek. Ačkoliv podle soudu prvního stupně byly označené listiny způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně o postoupení žalované pohledávky, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 vyplývala pouze skutečnost, že společnost [právnická osoba]. a žalobkyně si sjednaly postoupení pohledávek, specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy. Podle potvrzení ze dne 14. 8. 2023 byla kupní cena postoupených pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 zaplacena. Žalobkyně pak samostatně předložila kopie některých stran listiny, označené jako příloha 1 – Seznam pohledávek, obsahujících specifikaci pohledávek, přičemž jedna strana byla sice označena jako příloha č. 1, ale neodkazovala na konkrétní smlouvu, jejíž přílohou měla být a nebylo tak možné učinit závěr, že se jednalo právě o přílohu předmětné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Specifikace žalované pohledávky pak byla na jiné straně (č. 58) a nebylo zřejmé, zda je součástí postupovaných pohledávek (přílohy č. 1), když v této souvislosti soud prvního stupně zmínil, že žalobkyně opakovaně kupuje pohledávky za účelem jejich vymáhání. Žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně kompletní přílohu č. 1 nepředložila. Z tohoto důvodu (neprokázání postoupení žalované pohledávky na žalobkyni) považoval za nadbytečné hodnotit další provedené důkazy (vztahující se zejména k posouzení úvěruschopnosti žalovaného), a to zejména výplatní pásky, čestné prohlášení žadatele o úvěr o sdělení domácnosti ze dne 17. 6. 2022, dohodu o změně pracovní smlouvy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023. 5. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 2395 a § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci v řízení. Ačkoliv navrhla důkazy způsobilé prokázat postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, předložila je však v neúplné podobě, v níž nebyly způsobilé tuto skutečnost prokázat. S ohledem na to žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 7. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku I. pouze do částky 20 800 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že v řízení tvrdila všechny rozhodné skutečnosti týkající se své aktivní věcné legitimace, doložila také důkazy prokazující, že pohledávka přešla z postupitele na žalobkyni jako postupníka. Žalobkyně soudu předložila vedle smlouvy o postoupení pohledávek také přílohu č. 1 - seznam postoupených pohledávek, zejména stranu č. [hodnota], na které pod pořadovým číslem [hodnota] byla uvedena i žalovaná pohledávka. Žalobkyně soudu prvního stupně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky, kterým postupitel žalovanému oznámil postoupení pohledávky i potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek. Žalobkyně předložila pouze relevantní listy přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, není jí zřejmé, jak by zbylé listy této přílohy, které se žalované pohledávky netýkají, mohly její postoupení prokázat. Žalobkyně je tak přesvědčena, že předložila všechny důkazy prokazující postoupení pohledávky na žalobkyni, které jsou běžně soudy přijímány jako dostatečný důkaz k prokázání její aktivní věcné legitimace. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku II. v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 10. Soud prvního stupně, byť provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho správné závěry pouze pokud jde o uzavření smlouvy o úvěru mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným a poskytnutí částky 24 000 Kč žalovanému. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, odvolací soud zjistil, že obsahem dopisu bylo oznámení společnosti [právnická osoba]. žalovanému o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Podle potvrzení o expedici obyčejných zásilek bylo společností [právnická osoba]. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 18. 8. 2023 odesláno 1917 kusů zásilek s datem odeslání 18. 8. 2023. Dopisem ze dne 19. 2. 2024 odeslaným dne 20. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě své postoupené pohledávky do 5. 3. 2024. 12. Nad rámec výše uvedených zjištění pak odvolací soud z důkazů provedených již soudem prvního stupně (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017) zjistil, že podle žádosti o úvěr žalovaný dne 17. 6. 2022 požádal o úvěr ve výši 24 000 Kč na 14 měsíců s tím, že výše měsíční splátky měla činit 3 187 Kč. V této souvislosti uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 28 292 Kč, výdaje deklaroval ve výši 8 440 Kč, z toho za bydlení 1 000 Kč a 7 440 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Uvedl, že bydlí u přítelkyně, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. V žádosti je uvedeno, že příjem byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami, nikde v ní není uvedeno, že by byl předložen výpis z účtu žalovaného. Podle pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2016 byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kdy dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 20. 9. 2016 byl jeho pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Podle výplatních pásek činila měsíční mzda žalovaného v blíže neurčených měsících částky 25 919 Kč, 27 002 Kč a 31 954 Kč. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. V projednávané věci se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní předložené důkazy nejsou (ani ve svém souhrnu) způsobilé prokázat postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci a demonstrativně vyjmenovává některé z nich. Lze tak použít i důkazní prostředky v tomto ustanovení explicitně neuvedené. Zákon zásadně nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána; děje se tak pouze výjimečně a vždy jenom na základě výslovného ustanovení zákona (srov. např. § 187 odst. 3 o. s. ř.). Nestanoví-li zákon takovou výjimku, platí, že každou skutečnost lze dokazovat jakýmkoli důkazním prostředkem, pomocí nějž lze stav věci zjistit (viz. nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 687/10). Následné hodnocení důkazu soudem, z hlediska jeho relevance prokázat určitou skutečnost, se přitom řídí obecnými zkušenostmi a logikou. 20. Smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli tím není dotčena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010, či v něm citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005). Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky je nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024). Ve sporu postupníka s dlužníkem ji soud zkoumá pouze v případě, že postoupení nebylo dlužníkovi řádně oznámeno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024). 21. Z uvedeného je zřejmé, že pro závěr o aktivní věcné legitimaci postupníka v řízení je potřebné prokázat uzavření platné smlouvy o postoupení pohledávky nebo oznámení postoupení pohledávky žalovanému. V dané věci žalobkyně předložila důkazy, z nichž lze podle odvolacího soudu učinit závěr o shodné vůli společnosti [právnická osoba]. (postupitele) a žalobkyně (ta svou vůli deklarovala i v řízení) postoupit na žalobkyni žalovanou pohledávku. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 sice odkazovala v specifikaci postupovaných pohledávek na přílohu č. [hodnota], která nebyla předložena v plném znění, ale pouze její některé strany, předložená strana č. [hodnota] však zahrnovala i žalovanou pohledávku. Dne 14. 8. 2023 bylo vystaveno společností [právnická osoba]. potvrzení o zaplacení ceny postoupených pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 (v souladu s článkem 4 smlouvy o postoupení pohledávek měla být cena zaplacena do 15 dnů od podpisu smlouvy), dne 15. 8. 2023 je postupitelem vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávky žalovanému a následně dne 18. 8. 2023 odesílá postupitel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb hromadně větší počet zásilek v počtu 1917 kusů (pohledávka za žalovaným měla přitom podle seznamu pohledávek pořadové číslo [hodnota]). Ze souhrnu těchto vzájemně souladných důkazů tak lze dovodit za pomoci výkladových pravidel uvedených v § 555 a 556 o. z. vůli společnosti [právnická osoba].) označenou smlouvou pohledávku za žalovaným na žalobkyni postoupit. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak podle odvolacího soudu dána. 22. Odvolací soud však dospěl k závěru, že z provedeného dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance nebo ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s.) nebo Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že žalobkyně nedostála při uzavření smlouvy o úvěru své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru doložil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] i svůj průměrný příjem ve výši cca 28 292 Kč, nedoložil však své výdaje, pouze je deklaroval v podhodnocené výši 8 440 Kč. Žalobkyně sice uváděla, že výdaje žalovaného její právní předchůdkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu žalovaného, avšak žádný výpis, prokazující toto tvrzení, nepředložila, naopak ze žádosti o úvěr je zřejmé, že výpisy nebyly uvedeny mezi předloženými listinami. Pravidelné výdaje žalovaného (zejména na bydlení) tak nebyly ověřovány vůbec, stejně tak ani jeho hospodaření pravděpodobně zjistitelné z výpisu z účtu. Nedostatečnému zkoumání úvěruschopnosti napovídalo i chování žalovaného, který kromě jedné platby na svůj závazek ničeho nezaplatil. V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti (absence běžných měsíčních výdajů) byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna požadovat po žalovaném jejich doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní). 23. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 24 000 Kč, z které vrátil částku 3 200 Kč, žalobkyni tak dluží částku 20 800 Kč, kterou odvolací soud uložil žalovanému zaplatit. Konečně i sama žalobkyně požadovala v odvolání přiznat pouze tuto částku. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se splatnost nároku na bezdůvodné obohacení posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalovaného. Žalovaný se v řízení v tomto směru vůbec nebránil ani nesdělil žádné informace ke svým (dřívějším a současným) možnostem splácet dluh, naopak, po celou dobu řízení zůstal pasivní. Odvolací soud proto vzhledem k zjištěným informacím o poskytnutí jistiny žalovanému (červen 2022), částečným informacím o majetkových poměrech žalovaného v roce 2022 (viz bod 12. rozsudku) a výši aktuálního dluhu, dospěl k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně k datu 5. 3. 2024 poté, co žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě jejího dluhu dopisem ze dne 19. 2. 2024, odeslaným dne 20. 2. 2024 doporučeně na žalovaným označenou doručovací adresu. Takto určenou splatnost považuje odvolací soud za souladnou s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení dne 6. 3. 2024, od tohoto data má žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele (§ 1879 a následující o. z.) právo na úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1968 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 24. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 800 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 3. 9. 2023 do 5. 3. 2024 a pro úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 20 800 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení potvrdil. 25. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný, měl by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, žádné náklady řízení mu však nevznikly. 26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, neúspěšná byla pouze v nízké části úroku z prodlení, má tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 20 800 Kč v sazbě 1 940 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, a to podání odvolání a účast na ústním jednání konaném dne 9. 9. 2025. Dále k nákladům řízení náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 1 040 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyně v odvolacím řízení tak činí 6 824 Kč. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 27. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 9. září 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu