ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Stejskalové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice], advokátkou se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 18 882 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 3. 2025, č. j. 8 C 318/2024-70 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že pro úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu ve zbylém rozsahu a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci na poměrnou náhradu nákladů řízení 611 Kč tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce podal dne 11. 9. 2024 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 15 750 Kč s úrokem z prodlení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutou 3 132 Kč s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 24. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč navýšenou dne 1. 11. 2023 o 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 750 Kč do 18. 11. 2023, na svůj závazek však žalovaný nic neuhradil. 3. Soud prvního stupně k projednání věci nařídil jednání, při kterém provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující. 4. Žalovaný a žalobce uzavřeli za užití elektronických prostředků komunikace na dálku dne 24. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce ve znění dodatku ze dne 1. 11. 2023, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku 12 000 Kč a ten se zavázal ji vrátit spolu s poplatkem 3 750 Kč do 18. 11. 2023. Místem poskytnutí zápůjčky byl ve smlouvě označený účet č. [č. účtu]. Zápůjční úroková sazba byla byla uvedena 0 %, RPSN byla uvedena 11942 %. Dle čl. 2.3 smlouvy byl v případě prodlení s plněním závazku klient povinen platit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který ke dni uzavření smlouvy činil 15 % z dlužné částky ročně. V případě prodlení byl klient povinen hradit věřiteli i účelně vynaložené náklady, které tomuto vznikly v souvislosti s prodlením klienta, dle rozpisu sazeb – sazba za úkon písemná upomínka/výzva k úhradě 500 Kč, e-mailová upomínka k úhradě/výzva 100 Kč, telefonická upomínka k úhradě/výzva 50 Kč, SMS upomínka/výzva k úhradě 30 Kč/výzva, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu internímu oddělení k vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [Jméno žalobce]. (dále jen „VOP“). Tyto obsahují v článku II., bodu 2.7., 2.8., 2.9., 2.10. předtištěné prohlášení klienta a způsob uzavření smlouvy: „Klient k Okamžiku uzavření Věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, a že je tudíž schopen splácet Zápůjčku a současně, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků vůči Věřiteli. V souvislosti s návrhem na uzavření Smlouvy Klient souhlasí s tím, aby Věřitel požadoval informace týkající se Klienta nebo související informace z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které evidují záznamy o závazcích spotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení a o potenciálních závazcích spotřebitelů (2. 7.). Klient dále prohlašuje, že k Okamžiku uzavření není v prodlení s plněním svých daňových povinností ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu (zejména s platbami pojistného na sociální zabezpečení), právních či protiprávních úkonů (2. 8.). Klient vyplní na Stránkách Věřitele formulář návrhu na uzavření Smlouvy dle jím požadovaných parametrů. Klient odešle návrh na uzavření Smlouvy prostřednictvím Stránek Věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě Identifikátoru (2. 9.). Následně je nutné provést ověření totožnosti Klienta, a to provedením autorizace Platební karty.“ (2. 10.) (smlouva, dodatek a VOP). 5. Z výpisu účtu č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] vystaveného společností [Anonymizováno] plyne, že majitelem účtu je žalobce, přičemž z tohoto účtu na účet č. [č. účtu], s označením účtu [jméno FO], byla poukázána dne 24. 10. 2023 částka 10 000 Kč a dne 1. 11. 2023 částka 2 000 Kč. Banka k danému účtu sdělila (čl. 46), že majitelem účtu je žalovaný s datem založení účtu 23. 2. 2021. 6. Upomínkami ze dne 25. 11. 2023 a ze dne 2. 12. 2023 a opakovanými výzvami k úhradě ze dne 9. 12. 2023, ze dne 18. 12. 2023, ze dne 2. 1. 2024 byly žalovanému adresovány výzvy k plnění (upomínky na čl. 55-57 spisu). Žalovanému byl adresován dopis právní zástupkyně žalobce ze dne 22. 7. 2024, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů (předžalobní upomínka, podací lístek na čl. 51, 50 spisu). 7. V otázce splnění povinnosti žalobce posoudit s řádnou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, soud prvního stupně uzavřel, že žalobce v tomto směru neunesl povinnost tvrzení a důkazní. K výzvě soudu prvního stupně žalobce sdělil, že žádná skutková tvrzení k dané otázce doplňovat nebude (podání ze dne 19. 2. 2025) a poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nemohl být, neboť se z jednání omluvil. 8. Uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a vyhodnotil, že smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena byla, avšak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatně, pokud žalobce neprokázal splnění své zákonné povinnosti s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Rozhodl proto o povinnosti žalovaného vrátit jistinu zápůjčky, o níž bylo prokázáno, že mu byla zaslána na jeho účet. Jelikož žalovaný na jistinu zápůjčky ničeho neuhradil, soud prvního stupně přiznal žalobci právo na vrácení částky 12 000 Kč představující vyplacenou jistinu a zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení nastal dne 29. 7. 2024 poté, co upomínka, obsahující výzvu k zaplacení ve lhůtě tří dnů, byla žalovanému odeslána dne 22. 7. 2024 a dle domněnky dojití dle § 573 o. z. doručena dne 25. 7. 2024. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy jako nedůvodné zamítl. 9. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku I., podal žalovaný prostřednictvím opatrovnice včasné odvolání. V něm namítl, že soud prvního stupně si neopatřil výpis z účtu žalovaného, který by prokazoval, že finanční prostředky byly skutečně poskytnuty a že žalovaný měl možnost s nimi disponovat. Nedostatečně zjišťoval skutkový stav ve vztahu ke zneužití občanského průkazu v důsledku ztráty či odcizení a není tak najisto postaveno, kdo finanční prostředky požadoval. Pokud by si soud vyžádal celý výpis z účtu žalovaného, bylo by zřejmé, zda žalovaný skutečně účet využíval nebo zda nestandardní aktivita či neaktivita potvrzuje pochybnost o samotném jednání žalovaného. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. ve výroku I. a závislém nákladovém výroku III. podle § 212a o. s. ř. a shledal důvod pouze pro částečnou změnu. 12. Výrok II. nebyl odvoláním dotčen (zamítavý výrok o zaplacení částky 3 750 Kč, 2 500 Kč, 3 132 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 750 Kč od 19. 11. 2023 do 28. 7. 2024 a z částky 3 750 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení) a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 13. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud prvního stupně vyřešil správně jak otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky [čl. 4 odst. 1, případně čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - nařízení Brusel I bis], tak otázku rozhodného práva s ohledem na volbu práva smluvními stranami v čl. 7.1. VOP [článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Řím I.], kterým je právo České republiky, konkrétně o. z. a zákon o spotřebitelském úvěru. 14. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. Soud prvního stupně i správně věc posuzoval po právní stránce, s ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy o úvěru, podle občanského zákoníku z roku 2012 a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 75 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 20. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení eIDAS jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 21. Z výše uvedeného plyne, že je obecně akceptována možnost podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru pomocí unikátního kódu, avšak za splnění výše uvedených podmínek. Soud však vyřešení této otázky nepovažoval za významné, neboť v ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že ačkoliv je písemná forma pro smlouvu o spotřebitelském úvěru předepsána, její nedodržení nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy, přičemž odvolací soud má za prokázané, s ohledem na doložený doklad občanského průkazu žalovaného a plnění zápůjčky na účet žalovaného, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky uzavřena minimálně konkludentním způsobem. Žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobkyně a v rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky vybral požadovanou částku a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Výplata sjednaných prostředků byla prokázána výpisem z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě, čímž byla potvrzena totožnost osoby žalovaného, který registraci provedl, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal zapůjčenou částku, jinak by totiž žalobce neměl důvod peníze zasílat a žalovaný by neměl důvod je přebírat. V odvolání nově obsažené skutečnosti, že mohlo dojít ke zneužití dokladu totožnosti a současně ke zneužití účtu žalovaného, odvolací soud vyhodnotil jako nepřípustné ve smyslu § 205a o. s. ř. vzhledem k tomu, že jde o tvrzení, která měla být uplatněna před soudem prvního stupně (poučení podle § 119a o. s. ř. bylo při jednání před soudem prvního stupně poskytnuto). 22. Odvolací soud se dále zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když v řízení nebylo řádně tvrzeno a prokázáno, že žalobce dostál své zákonné povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a že z tohoto důvodu je smlouva účastníků absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento právní závěr nebyl v odvolacím řízení ani zpochybňován. 23. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahů mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobci vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Tedy správně bylo rozhodnuto o vrácení částky 12 000 Kč. 24. Shodně shledal odvolací soud důvodným i nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny, byť oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru o jeho odlišné výši. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu (po jejímž uplynutí je rozhodnutí vykonatelné). Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení s povinností vrátit jistinu dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené možnostem dlužníka ke splnění dluhu, navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že zde spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry a podat k soudu návrh na určení této lhůty. 25. Žalobce se domáhal navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnosti odvíjející se od výzvy žalobce a možností žalovaného. Soud prvního stupně vzal správně v potaz předžalobní výzvu ze dne 22. 7. 2024, která na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. byla žalovanému doručena dne 25. 7. 2024 s tím, že doba plnění uplynula dne 28. 7. 2024. Pokud žalovaný dluh do této doby neuhradil a ve vztahu k žalobci a ani v průběhu soudního řízení nenamítal, že by tato lhůta neodpovídala jeho konkrétním možnostem a poměrům a že je zde mezi účastníky spor o splatnost, měl odvolací soud za to, že splatnost dluhu na vrácení jistiny úvěru se váže na výzvu žalobce a že počínaje dnem 29. 7. 2024 se žalovaný dostal se zaplacením dluhu do prodlení. K tomuto datu však výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila 12,75 % ročně. 26. Odvolací soud proto výrok I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení a podle § 219 o. s. ř. výrok I. ve zbývajícím rozsahu jako věcně správný potvrdil. 27. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla obdobná (53 % úspěch žalobce, 47 % úspěch žalovaného). Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) bylo nezbytné ve věci zohlednit úspěch v celém sporu, tedy nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). 28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení byl procesně úspěšnější žalobce, tomu však žádné náklady této fáze řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 26. srpna 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu