ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 203 575,45 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 4. 2025, č. j. 211 C 2/2025–93 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 154 473,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 154 473,65 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 10 019 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 311 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 203 575,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 433,13 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 199 976,25 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 329,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 203 575,45 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že dne 12. 2. 2023 uzavřela s žalovaným elektronicky prostřednictvím SMS kódu smlouvu o úvěru, na základě které (ve znění pozdějších dodatků) poskytla žalovanému revolvingový úvěr s možností čerpání až do výše 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % ze sjednaného úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z příjmu žalovaného ve výši 40 000 Kč měsíčně, výdajů ve výši životního minima 4 860 Kč a součtu splátek jiných úvěrů 9 764 Kč měsíčně. Dále žalovaného prověřila v registrech SOLUS, NRKI a ISIR s negativním výsledkem. Žalovaný vyčerpal z úvěru částku 36 000 Kč bezhotovostně a částku 180 776,65 Kč prostřednictvím platební karty. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, na svůj závazek uhradil pouze částku 62 303 Kč, žalobkyně proto úvěr ke dni 13. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 199 976,25 Kč, poplatku za pojištění 1 699,20 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč, smluvní pokuty 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku 32 433,13 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 329,92 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 199 976,25 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 203 575,45 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný přes výzvy žalobkyně svůj dluh neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 2. 2023 a úvěrových podmínkách je obsažen závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč. U podpisu žalovaného je uveden číselný kód. Dodatky k úvěrové smlouvě došlo k navýšení úvěrového rámce a tím i ke změně výše splátky, i v dodatcích je u podpisu žalovaného uveden opět číselný kód. Tento SMS kód spolu s telefonním číslem, ze kterého byl poslán, je uveden i v listině nazvané informace o činnosti klienta. Současně žalobkyně disponovala i kopií řidičského průkazu žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet č. 8294004598/5500 dne 9. 3. 2023 částku 4 000 Kč a dne 13. 2. 2023 částku 30 000 Kč, dále dne 9. 3. 2023 zaslala na bankovní účet žalovaného č. 4400301003/0800 částku 2 000 Kč. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad byla vyčerpána bezhotovostně a prostřednictvím plateb kartou celkem částka 216 776,65 Kč, z toho činí dlužná jistina částku 199 976,25 Kč, úrok z hotovostní transakce 8 750,83 Kč, úrok za pojistné 91,68 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, pojištění 1 699,20 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč, úrok 10 798,03 Kč, obchodní úrok 12 792,59 Kč a úrok z prodlení 6 329,92 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 62 303 Kč. Podle opisu výpisu karetních transakcí žalovaného č. [hodnota] byly čerpány finanční prostředky prostřednictvím karty. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta jsou obsaženy údaje o úvěru a osobní údaje žalovaného, žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí v podnájmu, je zaměstnán s výší měsíčního příjmu 40 000 Kč (což bylo doloženo také výplatní páskou za leden 2023 s výši mzdy 40 939 Kč), měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny v částce 24 500 Kč. Lustrací v příslušných registrech nebyly zjištěny o žalovaném žádné negativní informace. Žalovaný měl v té době celkem čtyři existující závazky, z toho tři splátkové, jeden nesplátkový, některé jeho žádosti o úvěr byly odmítnuty nebo odvolány. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu. 5. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle § 2395, § 561, § 562, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 104, § 110 odst. 1, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena řádně v písemné formě, neboť neobsahovala vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Podle § 562 o. z. je sice v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis, ale pouze za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. I v případě závěru o uzavření smlouvy v elektronické podobě by smlouva nebyla platná, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ohledně příjmů a výdajů žalovaného uváděla pouze obecné skutečnosti, které nebyly doloženy. Na ústním jednání byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o své povinnosti prokázat svá tvrzení o řádném uzavření smlouvy elektronicky, předání kreditní karty i k doplnění tvrzení a důkazů k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru i jejích dodatků. Žalobkyně doplnila pouze tvrzení, že k navýšení úvěrového rámce došlo dle bodu 4.4 úvěrových podmínek, další relevantní skutečnosti v řízení neprokázala. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala pouze poskytnutí částky 36 000 Kč převodem na účet žalovaného, přičemž žalovaný zaplatil částku 62 303 Kč, v současné době tak žalobkyni nic nedluží. Z tohoto důvodu žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm poukázala na rozhodovací praxi jiných soudů, které akceptují možnost podpisu smlouvy o úvěru i prostým elektronickým podpisem, tedy způsobem, který používá i žalobkyně. Tento způsob vytváření elektronických podpisů je přípustný a akceptovatelný ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení Směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS). Soud prvního stupně neprovedl důkaz dotazem na telekomunikační společnost o majiteli telefonního čísla, ze kterého byl poslán SMS kód, tímto způsobem přitom mohl zjistit totožnost osoby, která telefonní číslo užívá. Akceptaci smlouvy prokazuje i transakční historie, z níž je zřejmé, že smlouva byla uzavřena a bylo podle ní účastníky plněno, konečně i žalovaný zaplatil na svůj dluh částku 62 303 Kč. Za účelem prokázání poskytnutí kreditní karty žalobkyně předložila opis výpisu kreditních transakcí, přičemž soud prvního stupně tento důkaz sice provedl, ale neshledal jej dostatečným k prokázání čerpání prostředků, ačkoliv v jiném řízení byl shledán relevantním k prokázání poskytnutí a užívání karty. Nesouhlasila také se závěrem soudu prvního stupně o porušení své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, výpis z bankovního účtu za tři měsíce, z něhož bylo možné ověřit jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. Jeho průměrný výdělek činil za tři měsíce 46 000 Kč, přičemž z rejstříku ani z výpisu z účtu nevyplývalo žádné jeho rizikové chování. Žalovaný přitom část svých výdajů nehradil z účtu ale jiným způsobem, zřejmě hotovostními platbami, neboť velkou část svých prostředků vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalovaný by tak při omezení svých výdajů byl schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně byla obeznámena s dalšími úvěry žalovaného, a při posuzování jeho úvěruschopnosti počítala s jeho splátkovým zatížením, se znalostí těchto skutečností vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dostatečně tak splnila své povinnosti a smlouva z tohoto důvodu nemůže být neplatná. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví. 8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry, pokud jde obsah listin označených jako návrh smlouvy o úvěru, dodatky, zjištěné majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy, i žalovaným provedené úhrady, odvolací soud na tato zjištění odkazuje. 11. Odvolací soud z důkazů provedených již soudem prvního stupně (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017) zjistil, že podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný vyčerpal od 13. 2. 2023 do 9. 1. 2024 částku 216 776,65 Kč a na svůj závazek zaplatil 62 303 Kč, pravidelnými měsíčními platbami od března 2023. Čerpání finančních prostředků bylo doloženo opisem výpisu proplacení smlouvy a opisem výpisu karetních transakcí. Z listiny nazvané dohledání informací o činnosti klienta je zřejmé, že k osobě žalovaného bylo přirazeno telefonní číslo [tel. číslo]a SMS kód [Anonymizováno]. Podle dodatků k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem [var. symbol] měl být úvěrový rámec navýšen naposledy na částku 70 000 Kč. Podle přehledu pohybů na účtu žalovaného č. [č. účtu] za období listopad 2022 až 8. 2. 2023 (před uzavřením smlouvy o úvěru) je zřejmé, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem za prosinec 2022 až únor 2023 ve výši 45 974 Kč, z výpisu není zřejmý počáteční ani konečný zůstatek, jsou z něj zřejmé opakované úhrady poplatků za upomínky k zaplacení, platby dalších závazků i vysoké neidentifikovatelné odchozí platby (zejména výběry). 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru elektronicky. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Elektronickým podpisem (prostým) podle článku 3 odst. 10 nařízení eIDAS mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. I zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 19. Z výše uvedeného plyne, že je obecně akceptována i možnost podpisu úvěrové smlouvy pomocí unikátního kódu (za splnění výše uvedených podmínek). Žalobkyně předložila prostou kopii smlouvy o úvěru a dodatků, z nichž samotných sice nebylo možné bez dalšího uzavřít, že ve smyslu § 562 o. z. se jedná právě o žalovaným odsouhlasený text smlouvy, přesto s přihlédnutím k dalším předloženým důkazům lze podle názoru odvolacího soudu tento závěr učinit. Žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy obdržela kopii řidičského průkazu žalovaného, z níž mohla jeho identitu ověřit, finanční prostředky (podle smlouvy) byly prokazatelně zaslány na účet žalovaného, a následně čerpány prostřednictvím karetních transakcí, v blízké časové návaznosti na čerpání finančních prostředků docházelo ke splácení v měsíčních splátkách způsobem uvedeným ve smlouvě. Konečně ani žalovaný přímo nárok žalobkyně v řízení nerozporoval. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, lze tak použít i důkazní prostředky v tomto ustanovení explicitně neuvedené. Zákon zásadně nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána; děje se tak pouze výjimečně a vždy jenom na základě výslovného ustanovení zákona (srov. např. § 187 odst. 3 o. s. ř.). Nestanoví-li zákon takovou výjimku, platí, že každou skutečnost lze dokazovat jakýmkoli důkazním prostředkem, pomocí nějž lze stav věci zjistit (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 687/10). Žalobkyní předložené důkazy tak dokládají elektronické uzavření smlouvy o úvěru s úvěrovým rámcem (ve znění dodatků) 70 000 Kč, i vůli žalovaného být touto smlouvou vázán. Tvrzený dodatek obsahující ujednání o navýšení úvěrového rámce na 200 000 Kč, pak žalobkyně nedoložila, odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně nemá tuto skutečnost (jeho uzavření v písemné podobě) za prokázanou. Uvedená skutečnost však nemá vliv na rozhodnutí odvolacího soudu, neboť absence písemné formy smlouvy o úvěru nezpůsobuje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru její neplatnost. 20. Odvolací soud se však ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně o absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který má oporu v provedeném dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance nebo ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s.) nebo Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), neboť žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr poskytnout pouze v případě, že majetkové poměry žalovaného (jeho příjmová a výdajová stránka) mu umožňovaly řádné plnění závazků z úvěrové smlouvy. Ze zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu se podává, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného cca 40 000 Kč (doložené výplaty mzdy činily cca výši 45 974 Kč měsíčně v průměru), žalovaný deklaroval měsíční výdaje ve výši 24 500 Kč, které nedoložil a splácel další závazky ve výši 9 764 Kč měsíčně. Své platební povinnosti si v minulosti řádně neplnil (podle výpisu z účtu mu byly opakovaně účtovány poplatky za upomínky k zaplacení), přičemž z účtu byly zřejmé vysoké odchozí částky (zejména výběrem hotovosti). Za této situace žalobkyně musela mít pochybnosti o možnosti žalovaného úvěr splácet a byla povinna po něm požadovat i doložení jeho pravidelných výdajů tak, aby disponovala objektivními informacemi o jeho běžných příjmech a výdajích. Povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a soud prvního stupně správně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 21. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla poskytnuta částka 216 776,65 Kč a na svůj závazek zaplatil částku 62 303 Kč, dluží tak žalobkyni částku 154 473,65 Kč. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se splatnost nároku na bezdůvodné obohacení posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalovaného. Žalovaný se v řízení v tomto směru vůbec nebránil ani nesdělil žádné negativní informace ke svým současným možnostem splácet dluh, naopak, po celou dobu řízení zůstal pasivní. Odvolací soud proto vzhledem k zjištěným informacím o průběžném poskytnutí jistiny žalovanému (únor 2023 až leden 2024), částečným informacím o majetkových poměrech žalovaného v roce 2023 (viz bod 4. a 10. rozsudku) a výši aktuálního dluhu, dospěl k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně k datu 21. 11. 2024 poté, co žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu doručením žaloby, která se dostala do sféry jeho dispozice 20. 11. 2024. Takto určenou splatnost považuje odvolací soud za souladnou s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení dne 22. 11. 2024, od tohoto data má žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele (§ 1879 a následující o. z.) právo na úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1968 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 154 473,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 154 473,65 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení; v dalším rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 23. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud nejen z jistiny pohledávky, ale z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 24. Žalobkyně se domáhala v řízení před soudem prvního stupně zaplacení 203 575,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 433,13 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 199 976,25 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 329,92 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 203 575,45 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení a bylo jí přiznáno 154 473,65 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 154 473,65 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení. V souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně, která má nárok na poměrnou náhradu nákladů v rozsahu 18,30 % (výpočet nároku ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představují náklady na zaplacený soudní poplatek v částce 8 144 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny vypočtené z tarifní hodnoty 203 575,45 Kč v sazbě 9 140 Kč za čtyři úkony právní služby podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu a účast na jednání konaném dne 2. 4. 2025, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 3 x 300 Kč a jedné paušální náhrady hotových výdajů 1 x 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, cestovného na trase [adresa] a zpět za účelem účasti na jednání soudu prvního stupně, konaného dne 2. 4. 2025 (40 km jedna cesta tam a zpět), za použití vozidla s průměrnou spotřebou 5,2 litru/100 km, ceně motorové nafty podle vyhlášky 475/2024 Sb., v částce 34,70 Kč za litr a náhrady za opotřebení 5,8 Kč/km, náhrady za ztrátu času v trvání (2 × 30 minut) v částce 300 Kč podle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrady za 21 % daně z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí 54 746 Kč a poměrná část přiznaných nákladů řízení pak činí částku 10 019 Kč. 25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně úspěšná, náleží jí tak poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 13,60 % (výpočet nároku ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 10 179 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem vypočtené z tarifní hodnoty 203 575,45 Kč, a to odměna za dva úkony právní služby v sazbě 9 140 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu (odvolání a účast na ústním jednání před odvolacím soudem), dvě paušální náhrady hotových výdajů 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, cestovné na trase [adresa] a zpět za účelem účasti na jednání odvolacího soudu, konaného dne 14. 10. 2025 (434 km jedna cesta tam a zpět), za použití vozidla s průměrnou spotřebou 4,4 litru/100 km, při ceně motorové nafty podle vyhlášky 475/2024 Sb. v částce 34,70 Kč za litr a náhradě za opotřebení 5,8 Kč/km, náhrada za ztrátu času v trvání (10 × 30 minut) v částce 1 500 Kč podle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 39 050 Kč a poměrná část přiznaných nákladů řízení pak částku 5 311 Kč. 26. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod a místo plnění náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 14. října 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu