ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], [Anonymizováno] o zaplacení částky 17 238 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 4. 2025, č. j. 5 C 29/2025–45 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 238 Kč (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. 9281352, na jejímž základě a po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet, poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 2 500 Kč převedla jako provizi podle článku II písm. b) smlouvy na účet zprostředkovatele úvěru a částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v celkové výši 42 000 Kč ve čtyřiceti měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje 20. 5. 2021. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně z tohoto důvodu úvěr zesplatnila. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 2. 2025, č. j. 4 C 146/2021–30, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2022, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 551 Kč představující dlužný úvěr s příslušenstvím, v rámci následně provedené exekuce byla uvedená částka ke dni 10. 11. 2023 vymožena. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru podle článku IV. bodu 2. písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek úvěru dle článku IV. bodu 2. písm. a) smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud neuhradil žalobkyni smluvní pokutu ve výši 17 238 Kč za období od 13. 9. 2021 do 10. 11. 2023. Uvedená částka nebyla předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 4 C 146/2021. Žalovaný přes výzvu žalobkyně smluvní pokutu neuhradil. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Ve věci byl dne 24. 1. 2025 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 15226/2025-6, kterým bylo žalobě vyhověno. Usnesením ze dne 13. 2. 2025, č. j. EPR 15226/2025-8, byl platební rozkaz zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Následně soud prvního stupně nařídil na den 14. 4. 2025 jednání, z něhož se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 5. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně je nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů a je oprávněna poskytovat vázané spotřebitelské úvěry a spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Mezi účastníky byla dne 14. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. 9281352, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož fakticky žalovanému vyplatila částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč si vyplatila sama sobě jako provizi za poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 21,05 % ročně ve čtyřiceti pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč. V článku IV. odst. 2 písm. b) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky zůstatku úvěru v případě, že se úvěr stane splatným v důsledku prodlení žalovaného. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, nesplácí žádné úvěry, bydlí u rodičů a má výdaje za bydlení v částce 5 000 Kč měsíčně. Je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. a podle výplatních pásek mu byla vyplacena mzda za leden 2021 ve výši 16 020 Kč, za únor 2021 ve výši 15 370 Kč a březen 2021 ve výši 19 466 Kč. Podle čestného prohlášení o výdajích spotřebitele ze dne 14. 4. 2021 měl žalovaný jednu vyživovací povinnost, za bydlení měl vynakládat 5 000 Kč, ve stejnopisu tohoto dokumentu byla rukou přeškrtnuta částka 5 000 Kč a uvedeno 7 000 Kč. Podle listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 22. 4. 2021 měl žalovaný bydlet v nájmu a za bydlení vynakládat částku 9 000 Kč měsíčně. Ke dni uzavření smlouvy neměl žalovaný záznam v rejstříku exekucí. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 2. 2022, č. j. 4 C 146/2021–30, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 957 Kč s příslušenstvím z titulu téže smlouvy o úvěru, která byla posouzena jako platná. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 31 551 Kč za dobu od 13. 9. 2021 do 10. 11. 2021 předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2024. 6. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně právně posoudil podle § 580, § 588, § 2395 a násl. a § 3016 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle § 2 odst. 1, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 135 odst. 1, 2 o. s. ř. a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, neboť na rozdíl od žalobkyně, žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně řádně a s odbornou péčí neposoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice prověřila příjmy žalovaného i jeho osobu v příslušných registrech, nezabývala se však dostatečně hodnocením jeho výdajů. Žalovaný uvedl pouze výdaje na bydlení, které však v různých dokumentech (ve smlouvě, v čestném prohlášení a posouzení úvěruschopnosti) byly uvedeny v různé výši a byl uveden i jiný druh bydlení (u rodičů nebo nájemní bydlení). V posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že žalovaný žije v nájmu, za který hradí 9 000 Kč měsíčně, podle smlouvy o úvěru bydlel u rodičů za částku 5 000 Kč měsíčně, ve stejnopisech čestného prohlášení jsou uvedeny dokonce dvě různé částky za bydlení 5 000 Kč či 7 000 Kč měsíčně. Dokument označený jako posouzení úvěruschopnosti byl vyhotoven dne 22. 4. 2021, tedy až po uzavření smlouvy o úvěru dne 14. 4. 2021. Výdaje žalovaného pak nebyly vůbec žalobkyní ověřeny např. z nájemní smlouvy nebo výpisu z účtu, žalobkyně vyšla pouze nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho výdajích. Ačkoliv i v řízení vedeném u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 146/2021 soud jako předběžnou otázku posuzoval platnost smlouvy, jednalo se o jiný nárok, než který je předmětem současného řízení, z tohoto důvodu není soud prvního stupně tímto posouzením vázán. Porušení této povinnosti žalobkyně má za následek neplatnost smlouvy s účinky ex tunc, kterou soud prvního stupně posoudil z úřední povinnosti. Na základě uvedené smlouvy žádná smluvně sjednaná práva a povinnosti nevznikla, tedy ani nárok na smluvní pokutu. Současně uvedl, že i v případě závěru o platnosti smlouvy žalobkyně nedoložila odeslání písemného oznámení o zesplatnění úvěru, k ústnímu jednání se nedostavila a nemohla být proto poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s tím, proč věc hodnotil odlišně od rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 2. 2022, č. j. 4 C 146/2021–30, v němž soud rozhodoval o jiném nároku z téže smlouvy, uzavřel řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, smlouvu posoudil jako platnou a přiznal žalobkyni veškeré požadované nároky. Poukázala na zásadu legitimního očekávání zakotvenou v § 13 o. z., podle které lze v obdobných případech očekávat stejné rozhodnutí a odchylky je nutno řádně zdůvodnit. Soud prvního stupně neuvedl, v čem je skutkový stav v této věci natolik jiný, že je namístě věc posoudit jinak a jeho rozhodnutí tak bylo pro žalobkyni nepředvídatelné a nepřezkoumatelné. Současně upřesnila své tvrzení ohledně zaslaných upomínek a oznámení o zesplatnění úvěru, které byly žalovanému odeslány prostřednictvím [právnická osoba] a v souladu s článkem 6 bodu 4. smlouvy o úvěru i do datové schránky. Smlouva o úvěru byla uzavřena 14. 4. 2021 a účinná od 22. 4. 2021, kdy byl úvěr schválen, žalobkyně tak řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ještě před jeho poskytnutím. Vedle doložených výdajů na bydlení přitom vycházela i z normativních nákladů na bydlení. Spolu s odvoláním pak předložila nájemní smlouvu žalovaného z 1. 7. 2020, kterou současně označila jako důkaz k prokázání svých tvrzení o ověření výdajů žalovaného. Splátku úvěru ve výši 1 050 Kč tak byl žalovaný schopen splácet. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 9. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, odvolací soud na jeho závěry odkazuje. 10. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že soud prvního stupně svým rozhodnutím porušil zásadu legitimního očekávání účastníků, když na rozdíl od řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 146/2021, jehož předmětem byl jiný nárok žalobkyně z téže smlouvy o úvěru, posoudil tuto smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu za prodlení žalovaného s plněním svých platebních povinností ze smlouvy o úvěru odůvodnila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zejména tím, že se jedná o další (akcesorický) nárok vyplývající z totožné smlouvy o úvěru (uzavřené po řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet), z níž byl žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 2. 2022, č. j. 4 C 146/2021-30 již nárok na zaplacení dlužného úvěru s příslušenstvím pravomocně přiznán a vymožen. Soud prvního stupně sice dne 24. 1. 2025 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č. j. EPR 15226/2025-6, kterým nároku žalobkyně vyhověl, avšak v rozkazním řízení vyšel pouze z jejích tvrzení (§ 172 odst. 1 věta první a § 174a odst. 3 o. s. ř.), nezabýval se tím, zda je nárok žalobkyně také doložený relevantními důkazy. V řízení následujícím po zrušení platebního rozkazu jsou však účastníci povinni si plnit své procesní povinnosti uvedené v § 101 odst. 1, § 118 odst. 1 o. s. ř., a to včetně povinnosti důkazní. Splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (jeho příjmů a výdajů), žalobkyně v současném řízení doložila pouze potvrzením o výplatě mzdy v měsících leden až březen 2021 a třemi různými, vzájemně si odporujícími prohlášeními žalovaného (obsaženými ve smlouvě, v čestném prohlášení a posouzení úvěruschopnosti), o jeho výdajích za bydlení, které uváděly odlišný druh bydlení (nájem nebo u rodičů) i odlišnou výši těchto výdajů (v rozmezí od 5 – 9 000 Kč). Přes uvedené nesrovnalosti žalobkyně v řízení neoznačila a nedoložila důkaz, že by výši těchto výdajů také ověřila. V 118a o. s. ř. je upravena poučovací povinnost soudu případě, že účastník dosud nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, nebo dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení. Tuto poučovací povinnost soud plní zásadně při jednání. Nařízení jednání soudem prvního stupně tak bylo pro žalobkyni (navíc zastoupenou advokátem) upozorněním, že soud prvního stupně považuje za nezbytné za účelem prokazování žalobních tvrzení provádět dokazování při jednání a případně poskytnout poučení ať již z důvodu, že si žalobkyně nesplnila všechny své procesní povinnosti nebo v reakci na obranu protistrany uplatněnou při jednání. Žalobkyně, která se nedostavila k jednání a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, tím soudu prvního stupně projednávajícího věc v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. znemožnila, aby jí poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavila k jednání, není oprávněn a povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Odvolací soud proto závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet považuje za správný za situace, kdy tomu odpovídaly žalobkyní označené a předložené důkazy. V řízení vedeném u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 146/2021 přitom soud zjevně vycházel i z důkazů, které žalobkyně v tomto řízení včas nepředložila a pro její nepřítomnost při jednání nemohla být soudem prvního stupně na tuto skutečnost ani upozorněna. Ani skutečnost, že o jiném nároku mající původ v tomtéž skutkovém základu bylo rozhodnuto soudem v jiném řízení, totiž žalobkyni nezbavuje povinnosti relevantní skutečnosti tvrdit a prokázat. V odvolání doplněná tvrzení a označený důkaz (nájemní smlouvou) pak odvolací soud vyhodnotil jako nepřípustné ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. vzhledem k tomu, že jde o tvrzení a důkazy, které měly být uplatněny před soudem prvního stupně. 11. Za těchto okolností postupoval soud prvního stupně správně, pokud nevyšel (v rozporu se zásadou bezprostřednosti) ze skutkového stavu shrnutého v rozsudku vydaného v jiném řízení, ale posuzoval nárok žalobkyně s ohledem na důkazy označené a předložené v tomto řízení. Takový postup není v rozporu se zásadou legitimního očekávání. 12. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Odvolací soud shrnuje, že z provedeného dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance nebo ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s.) nebo Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že žalobkyně nedostála při uzavření smlouvy o úvěru své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru doložil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., i svůj průměrný měsíční příjem za leden až březen 2021 ve výši 16 952 Kč, nedoložil však své pravidelné měsíční výdaje (na bydlení), které navíc žalobkyni uvedl pokaždé v jiné výši. Nebyly ověřeny ani jeho další výdaje, ačkoliv sám žalovaný uvedl, že má další vyživovací povinnost. V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti (absence běžných měsíčních výdajů) byla žalobkyně povinna požadovat po žalovaném jejich doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, k níž správně soud prvního stupně přihlížel z úřední povinnosti. Soud prvního stupně přitom řádně v rozsudku vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl k závěru o porušení povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy, jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné. 17. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění (vyplývající ze smlouvy) tak žalobkyně nárok nemá. Nemá tudíž ani nárok na v neplatné smlouvě sjednanou smluvní pokutu. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud žalobu zamítl. 18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť žalovaný byl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve věci zcela úspěšný a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení mu však nevznikly. 19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný zcela úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, ani v odvolacím řízení mu však žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 14. října 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu