USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], Polská republika zastoupená advokátem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 581 973,88 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 12. 2024, č. j. 12 C 213/2024–72 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a o tom, že žalobkyni se po právní moci usnesení vrací prostřednictvím Okresního soudu v Benešově část soudního poplatku za žalobu ve výši 23 279 Kč (výrok III.). 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně sice správně aplikoval na posouzení své mezinárodní příslušnosti článek 7 odst. 1 písm. b) odrážky první nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012, č. 1215/ 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), podle kterého je rozhodným pro určení mezinárodní příslušnosti místo plnění závazku z kupní smlouvy (místo dodání zboží), nesprávně však vyhodnotil předložené důkazy, když určil toto místo v Polské republice (sídlo žalované) podle místa, kam mělo být zboží přepraveno podle předložených mezinárodních nákladních listů (CMR). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení kupní ceny dodaného dřeva, místo plnění (dodání dřeva) mělo být určeno v souladu s kupní smlouvou v místě jeho těžby (tzv. EX WORKS). Žalovaná si konkrétní dřevo vybírala a odebírala přímo v odvozním místě [obec], [příjmení], [obec] nebo [obec] v České republice, kde jí žalobkyně umožnila s ním dále nakládat. Převzetí zboží v České republice dokládají přiložené dodací listy a může být prokázáno také výslechy svědků. Uplatní se tak místo dodání podle článku 31 písm. b) úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží, publikované pod č. 160/1991 Sb. (dále jen„ Vídeňská úmluva“). Následně si žalovaná sama pro své účely realizovala přepravu dřeva, a i v mezinárodních nákladních (CMR) listech figuruje jako přepravce i příjemce. Mezi účastnicemi neexistoval žádný smluvní vztah vztahující se k přepravě zboží, žalovaná neprokázala, že by přepravu pro žalobkyni provedla a žalobkyně za tuto přepravu žalované také nic nehradila. Mezinárodní nákladní list byl žalobkyní vyplněn pouze pro účely osvobození transakce od daně z přidané hodnoty v režimu reverse charge, tedy jako doklad, že prodané zboží bylo vyvezeno do jiného členského státu, a sloužil pouze k daňovým účelům. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud nedostatečně zkoumal skutečné místo dodání zboží a omezil se pouze na text mezinárodních nákladních listů. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry usnesení soudu prvního stupně. Poukázala na to, že důvody, z nichž soud prvního stupně dovozuje mezinárodní nepříslušnost českých soudů, popsala již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 12. 2024. Argumentace žalobkyně je účelová s cílem založit příslušnost českých soudů. Žalobkyně uváděla, že mezinárodní nákladní listy byly vystaveny pouze fiktivně, za účelem osvobození žalobkyně od povinnosti platit daň z přidané hodnoty, na které by žalobkyně jinak nedosáhla, neboť zboží mělo být dodáváno v České republice. Žalobkyně by se tím dopustila trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a žalovaná je přesvědčená, že žalobkyně při volbě své argumentace tyto důsledky nezvážila. Jedním z důkazů, kterým by žalobkyně mohla podpořit jí tvrzené místo plnění, je právě odvod daně z přidané hodnoty. Námitka žalobkyně, že místo plnění podle kupní smlouvy nekoresponduje s místem dodání podle mezinárodních nákladních listů a žalovaná neprokázala uzavření přepravní smlouvy, ani že zboží mělo být dodáno do jejího sídla, není důvodná, neboť není povinností žalobkyně prokazovat, že mezi účastnicemi došlo k uzavření přepravní smlouvy. Tento závěr žalované vyplývá z právní domněnky zakotvené v článku 9 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikované pod č. 11/1975 Sb., že mezinárodní nákladní list odpovídá obsahu uzavřené přepravní smlouvy. Na základě této domněnky lze uzavřít existenci přepravní smlouvy i místo plnění v Polské republice. Žalovaná má k dispozici řadu svědků způsobilých potvrdit uzavření přepravní smlouvy, i že místem plnění měla být právě Polská republika. Žalobkyně nepředložila žádnou kupní smlouvu, ze které by měla být patrná doložka EX WORKS, naopak předložila důkazy, které svědčí o pravdivosti tvrzení žalované, zejména mezinárodní nákladní listy, ale i fakturu [číslo] kterou vyúčtovala kupní cenu dřeva osvobozenou od daně z přidané hodnoty podle § 64 zákona o DPH, přičemž toto ustanovení upravuje právě případy, kdy je zboží dodáváno do jiného členského státu. Je zjevné, že pokud by zboží bylo dodáváno s doložkou EX WORKS, tedy v České republice, pak by faktura neobsahovala údaje, které potvrzují tvrzení žalované o jiném místě plnění. Pokud žalobkyně odkazovala na článek 31 písm. b) Vídeňské úmluvy, tak ten upravuje případy, kdy k jiné dohodě mezi prodávajícím a kupujícím nedojde, což není případ účastnic. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou soudu prvního stupně dne 13. 9. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 581 973,88 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně je obchodní společnost se sídlem v České republice, žalovaná je obchodní společnost se sídlem v Polské republice a v roce 2020 uzavřely rámcovou ústní kupní smlouvu o dodání zboží, předmětem které byl závazek žalobkyně dodávat žalované dřevo podle jejích požadavků a závazek žalované dřevo převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Místem plnění – dodání dřeva byla jednotlivá místa jeho těžby v České republice ([obec], [příjmení], [obec] nebo [obec]), kde si žalovaná dřevo vybírala a odebírala nakládkou na kamiony. K žalobě připojila dodací listy č. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok], podepsané oběma účastnicemi, podle kterých bylo v září 2020 žalované předáno v místech [obec], [obec] nebo [příjmení] dřevo vytěžené ve stejném měsíci, stejného dne byl vyplněn také mezinárodní nákladní list, jehož přílohou byl konkrétní dodací list a následně byla provedena přeprava dřeva z míst [obec], [příjmení], [obec] do sídla žalované. V jednotlivých mezinárodních nákladních listech je žalobkyně označena jako odesílatel a žalovaná jako příjemce i přepravce, převzetí zboží žalovanou v České republice při nakládce i v Polské republice při vykládce je potvrzeno razítkem žalované a podpisem stejné osoby. Fakturou [číslo] ze dne 6. 10. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované cenu dodaného dřeva ve výši 777 676 Kč, na faktuře je uvedeno, že dodání zboží je osvobozeno od daně z přidané hodnoty podle § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty s tím, že daň odvede zákazník (reverse charge). 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě potvrdila uzavření kupní smlouvy, nezpochybňovala ani přítomnost svých pracovníků v místě těžby, kteří měli zajišťovat nakládku a vykládku vytěženého dřeva a následně i jeho přepravu do sídla žalované (kterou za jiné období žalovaná žalobkyni vyúčtovala a následně uplatnila k započtení proti nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny), avšak namítla, že místo plnění bylo sjednáno v místě sídla žalované v Polsku. Tato skutečnost vyplývá z mezinárodních nákladních listů, ve kterých je jako odesílatel uvedena žalobkyně a jako příjemce žalovaná, místo dodání přepravovaného dřeva je v sídle žalované [příjmení] – Polská republika. Přepravu dřeva pak žalovaná pro žalobkyni prováděla na základě samostatného smluvního vztahu. 7. Soud prvního stupně poté vydal napadené usnesení, kterým řízení zastavil. Věc posoudil podle článku 7 odst. 1 písm. b) odrážky první nařízení Brusel I bis, podle kterého je místem plnění místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 5. 2007 ve věci C -386/05 Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH uzavřel, že pravidlo o zvláštní příslušnosti ve smluvních věcech stanoví místo dodání jako samostatné určující hledisko, které má být použito pro všechny nároky z téže smlouvy o prodeji zboží (tedy i zaplacení kupní ceny), nikoliv pouze na nároky ze samotného závazku dodat zboží. Z mezinárodních nákladních listů předložených žalobkyní je zřejmé, že místem dodání zboží byl [příjmení] [jméno], tedy obec v Polské republice. Žalovaná namítla mezinárodní nepříslušnost českých soudů při prvním úkonu ve věci, příslušnost českého soudu tak nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis. Mezinárodní nepříslušnost českých soudů představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 103 a § 104 o. s. ř., pro který je nutné řízení zastavit. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 8. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 9. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 10. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno (článek 7 odst. 1 písm. b) první odrážka nařízení Brusel I bis.), nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 11. Soud prvního stupně správně posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis, které obsahuje vlastní pravidla určení mezinárodní i místní příslušnosti soudu a má aplikační přednost před vnitrostátním právem členských států. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení kupní ceny za dodané dřevo podle kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi, jedná se o věc smluvní povahy (předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy) a pro určení mezinárodní příslušnosti soudu je proto aplikovatelný, vedle obecné příslušnosti upravené v článku 4 nařízení Brusel I bis podle bydliště žalované, i zvláštní příslušnost zakotvená v článku 7 odst. 1 písm. b) první odrážka nařízení Brusel I bis podle místa dodání zboží. Soud prvního stupně také správně zdůraznil, že uvedené pravidlo stanoví místo dodání jako samostatné určující hledisko, které má být použito pro všechny nároky z téže smlouvy o prodeji zboží, a nikoliv pouze pro nároky ze samotného závazku dodání (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. května 2007, ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C -386/05, bod 26). Není tudíž rozhodné, že v projednávané věci je žalován nárok na zaplacení kupní ceny. I v tomto případě je hraničním určovatelem místo dodání zboží. 12. Nařízení Brusel I bis pojem„ místo dodání“ ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) první odrážky nedefinuje. Za správnou však nelze bez dalšího považovat úvahu soudu prvního stupně, že určujícím kritériem je místo, kam bylo dřevo podle mezinárodních nákladních listů odesláno. 13. Předně je nutno zdůraznit, že článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis směřuje ke sjednocení pravidel o soudní příslušnosti, a tedy k přímému určení (mezinárodně i místně) příslušného soudu, aniž by odkazoval na vnitrostátní pravidla členských států. Stejně jako u jiných ustanovení evropského práva, jejichž cílem je unifikace norem napříč unijními státy, je tedy nutné vykládat takové ustanovení autonomně, tj. bez vazby na konkrétní hmotné právo. To platí nejen pro výklad podle čistě vnitrostátního práva, ale i pro výklad podle přímých norem, konkrétně Vídeňské úmluvy. Místo dodání zboží ve smyslu článku 7 písm. b) odrážka první nařízení Brusel I bis je tedy nutné vykládat autonomně ve smyslu nařízení, nikoli podle místa dodání ve smyslu článku 31 Vídeňské úmluvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. května 2007 ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C -386/05, nebo ze dne 25. února 2010 ve věci Car Trim proti v . KeySafety Systems SRL, C -381/08, dále také Rozehnalová N. a kolektiv, Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – ano či ne? Masarykova univerzita Brno, 2012). 14. Článek 7 odst. 1 písm. b) odrážka první nařízení Brusel I bis preferuje při určení příslušného soudu smluvní volnost stran určit si místo dodání zboží. Je-li možné identifikovat místo dodání tímto způsobem, aniž by bylo nutné odkázat na hmotné právo použitelné na smlouvu, pak je nutné toto místo považovat za místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno ve smyslu článku 7 bod 1 písm. b) první odrážky nařízení Brusel I bis (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. února 2010 ve věci Car Trim proti v . KeySafety Systems SRL, C -381/08, bod xanon -190, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. června 2011, ve věci Electrosteel Europe sa proti Edil Centro SpA, C -87/10). 15. Naopak v situaci, kdy strany smluvně místo dodání zboží neurčily, je pak, vzhledem k autonomní povaze ustanovení, třeba místo dodání zboží určit v závislosti na jiném určovateli, který respektuje genezi, cíle a systematiku nařízení (viz. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. února 2010 ve věci Car Trim proti v . KeySafety Systems SRL, C -381/08, bod 57). Je třeba postupovat podle zásady„ pragmatického určení místa plnění“ na základě faktických zjištění (viz. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. června 2011, ve věci Electrosteel Europe sa proti Edil Centro SpA, C -87/10). S ohledem na závěr Soudního dvora Evropské unie vyslovený v jeho rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. února 2010 ve věci Car Trim GmbH proti KeySafety Systéme Srl, C -381/08, pak místu dodání ve smyslu článku 5 bodu 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I), jehož znění je totožné s článkem 7 odst. 1 písm. b) první odrážka nařízení Brusel I bis, odpovídá nejlépe místo, kde došlo k fyzickému předání zboží nebo zboží mělo být fyzicky kupujícímu předáno, tj. kde kupující získal nebo měl získat možnost s tímto zbožím reálně nakládat v konečném místě určení prodeje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3689/2011). 16. V projednávané věci je ze skutkových tvrzení účastnic i předložených listin zřejmé, že žalobkyně dodávala žalované opakovaně v září 2020 na základě ústně uzavřené kupní smlouvy dřevo, které (podle dodacích listů podepsaných účastnicemi) předala fyzicky žalované v místech [obec], [obec] a [příjmení] v České republice (v místě těžby dřeva, kde si žalovaná dřevo odebírala) a žalovaná poté sama (osobně) provedla jeho přepravu do místa svého sídla. Mezinárodní nákladní listy, v nichž žalovaná vystupovala jako dopravce i příjemce, potvrzovala (podepisovala) při nakládce zboží v České republice za žalovanou jako dopravce i při vykládce zboží v místě určení v Polské republice za žalovanou jako příjemce stejná osoba. Za této situace i přes rozdílná tvrzení účastnic o ujednání o místě dodání zboží podle kupní smlouvy je zřejmé, že k fyzickému předání dřeva žalované došlo v České republice, kde žalovaná získala možnost s tímto zbožím reálně nakládat. 17. Argumentaci žalované, že žalobkyně vyúčtovala kupní cenu dřeva osvobozenou od placení daně z přidané hodnoty v České republice v režimu tzv. reverse charge z důvodu odeslání zboží do Polska, neshledal odvolací soud z hlediska posouzení mezinárodní příslušnosti podstatnou. Účelem přenesení daňové povinnosti při obchodování v rámci členských států Evropské unie podle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (tzv. reverse charge) je, aby byla daň z přidané hodnoty odvedena do státního rozpočtu toho členského státu, kde dochází ke spotřebě zboží. Jinými slovy, pokud žalobkyně (jinak plátkyně daně z přidané hodnoty v České republice) dodá zboží žalované (registrované k dani z přidané hodnoty v Polsku, tedy v jiném členském státě EU), je předmětem této daně pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (§ 64 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty). Místem plnění (pro daňové účely) je místo, kde je zboží spotřebováno a v tomto místě se také daň odvádí. Podmínkou osvobození od tuzemské daně z přidané hodnoty je ve smyslu § 64 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty také odeslání nebo přeprava zboží z tuzemska do jiného členského státu plátcem (žalobkyní), pořizovatelem zboží (žalovanou) nebo třetí osobou zmocněnou pořizovatelem nebo plátcem (viz Novotná, M., Olšanský, V., Zákon o dani z přidané hodnoty. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, blíže také Pravidla pro reverse charge při obchodování v EU – Portál Pohoda). Uvedené však nemá vliv na autonomní výklad posouzení mezinárodní příslušnosti podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. 18. Na závěr odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že v rámci přezkumu příslušnosti podle nařízení Brusel I bis v počáteční fázi řízení není namístě provádět podrobné dokazování (výpověďmi velkého počtu svědků navržených žalobkyní a žalovanou) v souvislosti se spornými skutečnostmi, které jsou relevantní jak pro otázku příslušnosti, tak i pro existenci uplatněného nároku. Dokazování skutečností zpochybňovaných žalovanou není nezbytné, stačí, pokud má soud možnost mezinárodní příslušnost posoudit ve světle všech informací, které má v této fázi k dispozici, včetně případných tvrzení žalované (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 1. 2015, ve věci Harald Kolassa proti Barclays Bank plc, C -375/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015). Podrobné zkoumání důvodnosti žalobou uplatněného nároku na zaplacení kupní ceny z hlediska uplatněné obrany žalované (včetně otázky vzniku nároku žalované vůči žalobkyni na zaplacení ceny přepravy dřeva a splnění předpokladů pro její započtení oproti kupní ceně vyúčtované žalobkyní) tak bude až předmětem meritorního zkoumání předmětu sporu. 19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. Tím se i nákladový výrok II. a výrok III. o vrácení části soudního poplatku usnesení soudu prvního stupně staly neúčinnými. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 26. března 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu