USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Stejskalové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro neúčinnost právního jednání o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 5. 2025, č. j. 11 C 80/2024-76 takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání žalované a dlužníka, [jméno FO], spočívající v uzavření směnné smlouvy na převod vlastnického práva dlužníka k pozemku st. p. č. 209, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, a pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], zahrada, v obci a k. ú. [adresa], to vše zapsáno u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], oproti převodu pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], zapsaného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], a vyplacení částky v celkové výši 2 354 000 Kč, není vůči žalobkyni právně účinné (výrok I.), a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). 2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti právního jednání, jak je popsáno shora pod bodem 1. Tvrdila, že žalovaná je vlastníkem pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], vše zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a k. ú. [adresa]. Tyto nemovité věci nabyla od [jméno FO], jejího životního partnera a nyní již bývalého manžela žalobkyně, a to směnnou smlouvou ze dne 14. 2. 2023 s právními účinky vkladu ke dni 20. 2. 2023. Předmětem směny byly shora uvedené nemovité věci v k. ú. [adresa] oproti pozemku žalované parc. č. 3029 v k. ú. [adresa] v hodnotě maximálně jednotek set tisíc Kč. Dle žalobkyně důvodem pro takový nepoměr směňovaných nemovitých věcí (který nekompenzuje ani údajně vyplacená částka panu [jméno FO] ve výši 2 354 000 Kč) je účelové a úmyslné krácení žalobkyně jako věřitelky pana [jméno FO]. Pohledávka žalobkyně vůči panu [jméno FO] byla již v okamžiku převodu nemovitých věcí v k. ú. [adresa] na žalovanou uplatněna a řešena v řízení o rozvod a vypořádání společného jmění manželů ve Spolkové republice Německo, kde pan [jméno FO] podal návrh již 2. 12. 2021, přičemž v důsledku průtahů pana [jméno FO] bylo řízení před Okresním soudem Geislingen an der Steige, sp. zn. St 7 F 404/21 skončeno rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2024 s okamžitou vykonatelností. Výrokem 3. citovaného rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 721,96 EUR s příslušenstvím od nabytí právní moci rozvodu účastníků řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že účelem prokazatelně hodnotově nevýhodného převodu nemovitých věcí na žalovanou bylo krácení možnosti uspokojení pohledávky žalobkyně, když hodnota pozemku v k. ú. [adresa] zdaleka nepokrývá pohledávku žalobkyně ve výši 4 mil. Kč, žalovaný nevlastní jiný majetek s výjimkou podílu o velikosti 4/5 ve společnosti [právnická osoba]., která je předlužena a pan [jméno FO] z ní vyvedl například i motorové vozidlo. Protože předmětnou směnnou smlouvou byla zkrácena možnost uspokojení její vykonatelné pohledávky, domáhá se neúčinnosti právního jednání mezi žalovanou a panem [jméno FO]. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalobkyně uplatňuje své právo z pohledávky, která vznikla až 1,5 roku poté, co byla předmětná směnná smlouva uzavřena. Žalobkyně a pan [jméno FO] uzavřeli směnnou smlouvu dle vzájemné dohody k uspořádání vzájemných vztahů, jakož i vztahu žalované se synem. Touto smlouvou byly vypořádány vzájemné majetkové vztahy a zároveň byla panu [jméno FO] řádně zaplacena sjednaná částka. Žalovaná dále uvedla, že hodnota nemovitých věcí byla snížena i sjednáním doživotního a bezplatného bydlení pana [jméno FO] v předmětných nemovitých věcech. Žalovaná namítla, že ani s vynaložením maximálního úsilí které po ní lze požadovat, nemohla vědět o dlužníkově úmyslu zkrátit věřitele, neboť ke dni uzavření směnné smlouvy dosud tento závazek neexistoval, a navíc v této věci nerozhodovaly soudy v České republice. Navíc se pan [jméno FO] v předmětné směnné smlouvě zavázal k tomu, že touto smlouvou nezkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele, přičemž žalovaná neměla důvod panu [jméno FO] toto prohlášení nevěřit. Žalovaná mohla zjistit pouze, zda probíhá nějaké soudní řízení proti žalovanému u Okresního soudu v Kladně, v katastru nemovitostí u předmětných nemovitých věcí v k. ú. [adresa] nebyly žádné záznamy, žalobkyně se ani nedomáhala výhrady dovolání se neúčinnosti právního jednání do doby, než se stala pohledávka vykonatelnou. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně nemůže postupovat podle § 591 o. z., neboť se jednalo o úplatnou smlouvu, rovněž nemůže postupovat dle § 590 odst. 2 o. z., neboť předmětná směnná smlouva byla uzavřena více jak před 2 lety. O neúčinné právní jednání ze strany žalované by mohlo jít jedině, že by dle ust. § 590 o. z. byl žalované jako druhé straně směnné smlouvy znám úmysl zkrátit věřitele, nebo jí musel být znám. Navíc žalovaná poukazuje na to, že pan [jméno FO] má i jiný majetek, ze kterého se může žalobkyně uspokojit. Mezi žalobkyní a panem [jméno FO] existuje notářský zápis týkající se majetkových nároků bývalých manželů, dle něhož žalobkyně nemá žádný nárok na obchodní aktiva pana [jméno FO], ani na pozemkové vlastnictví pana [jméno FO], které je nyní nebo v budoucnu bude ve vlastnictví pana [jméno FO] a které přímo nebo nepřímo slouží k účelům živnostenského podnikání. 4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl. Po skutkové stránce uzavřel, že dne 14. 2. 2023 uzavřela žalovaná s [jméno FO] směnnou smlouvu, na základě které se žalovaná stala vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] (dále jen „nemovité věci v k. ú. [adresa]“), [jméno FO] se pak měl stát vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa] (dále jen „pozemek v [Anonymizováno]“). Současně byla [jméno FO], který je druhem žalované, zřízena osobní služebnost užívání nemovitých věcí v [adresa]. Na vyrovnání hodnot se žalovaná zavázala zaplatit [jméno FO] 2 354 000 Kč, přičemž částka 1 000 000 Kč měla být vyplacena bezhotovostně a částka 1 354 000 Kč měla být uhrazena zápočtem na zápůjčky, které poskytl pan [jméno FO] žalované v této výši (prokázáno směnnou smlouvou a smlouvou o zřízení osobní služebnosti – služebnosti bytu a užívání ze dne 14. 2 2023). Žalovaná je tak namísto [jméno FO] novým vlastníkem nemovitých věcí v Olovnicici, a to na základě shora uvedené směnné smlouvy, přičemž právní účinky vkladu nastaly ke dni 20. 2. 2023 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 7. 12. 2023, LV č. [hodnota], k. ú. [adresa]). Rozsudkem Okresního soudu Geislingen an der Steige ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. St 7 F 404/21 bylo manželství žalobkyně [jméno FO] rozvedeno a současně bylo rozhodnuto o tom, že [jméno FO] jako navrhovatel je povinen zaplatit žalobkyni jako odpůrkyni částku 150 721,96 EUR včetně úroků ve výši 5 % nad základní úrokovou sazbu, přičemž tento výrok byl okamžitě účinný od nabytí právní moci výroku o rozvodu manželství. Právní moci rozsudek nabyl dne 28. 9. 2024. Z obsahu tohoto rozsudku bylo zřejmé, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání (prokázáno předmětným rozsudkem). Další důkazy, a to k ocenění nemovitých věcí, výslech svědka [jméno FO], doklady k platbám, exekuční příkaz a dotaz na exekutorský úřad, jakož i protokol z jednání před německým soudem, konverzace v německém jazyce, byly pro nadbytečnost zamítnuty. 5. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval § 589 o. z. a § 590 o. z., neboť dospěl k závěru, že námitka neúčinnosti směřuje do směnné smlouvy, která je smlouvou úplatnou. Dle těchto zákonných ustanovení je jedním z předpokladů odporovatelnosti právního jednání existence pohledávky věřitele vůči dlužníkovi v době odporovatelného právního jednání. Aktivně věcně legitimován k podání odpůrčí žaloby je proto jen ten, kdo má za dlužníkem pohledávku v době, kdy bylo učiněno odporované právní jednání, a to i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku, která má na základě vzniklého právního vztahu vzniknout až v budoucnu. Současně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4061/2016 uvádí, že rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů má konstitutivní povahu, přičemž až takové soudní rozhodnutí je samo teprve důvodem vzniku nového, předtím neexistujícího hmotně právního vztahu. Tedy teprve právní mocí rozhodnutí vydaného v řízení o vypořádání společného jmění manželů vzniká pohledávka jednoho z manželů za druhým z manželů z důvodu vypořádání společného jmění. Až v takovém okamžiku se může stát jeden z manželů dlužníkem a druhý věřitelem ve vztahu k téže pohledávce. Vztaženo na předmětnou věc soud prvního stupně uzavřel, že směnná smlouva, která měla být zkracujícím právním jednáním, byla uzavřena dne 14. 2. 2023 s právními účinky vkladu ke dni 20. 2. 2023, přičemž pohledávka žalobkyně vůči [jméno FO] existuje až od 28. 9. 2024, kdy nastala právní moc a současně vykonatelnost předmětné pohledávky. V době odporovatelného právního jednání pohledávka neexistovala a už z této logiky nemohl být žalované znám úmysl dlužníka zkrátit žalobkyni jako věřitelku, pokud v té době ještě ani nemohla být věřitelkou, žalobkyně byla v té době ještě stále manželkou [jméno FO]. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.). O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud prvního stupně uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované žalobkyni, která nebyla se svou žalobou úspěšná ani částečně, přičemž výše nákladů činila 18 120 Kč (výrok II.). 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to do všech jeho výroků. Namítla, že soud prvního stupně vycházel z judikatury, která se opírá o právní úpravu neúčinnosti právního jednání účinné do 31. 12. 2013. Právní úprava účinná od 1. 1. 2014 však stojí, dle přesvědčení žalobkyně, na jiných základech. Smyslem právní úpravy § 589 a násl. o. z. je ochrana věřitele na uspokojení z majetku, který dlužník vyvedl. Zákon výslovně neuvádí, že odporovat lze pouze pohledávku, která existuje a je vykonatelná v okamžiku právního jednání, přičemž přijetím opačného právního závěru by postrádala smysl a logika možnosti zpětného odporování právního jednání dle ust. § 590 o. z., jakož i ujednání dle § 593 o. z. V tomto konkrétním případě navíc dlužník, který byl manželem žalobkyně a druhem žalované, věděl o uplatněné pohledávce v soudním řízení o rozvod manželství s žalobkyní a vypořádání společného jmění manželů, jelikož žalobkyně svůj nárok v řízení před německým soudem uplatnila ještě před odporovatelným právním jednáním. Veškeré tyto skutečnosti svědčí o tom, že ust. § 589 a násl. o. z. nevyžaduje pro úspěšné odporování právního jednání, aby v okamžiku právního jednání věřitel disponoval existující nebo vykonatelnou pohledávkou, a to zejména za situace, kdy je dlužníkovi a jeho družce – žalované – zřejmé, že žalobkyně vůči němu pohledávku u soudu uplatnila, přičemž z důkazů založených žalobkyní do spisu vyplývá, že pan [jméno FO] s žalovanou majetkové převody plánoval a jejich úmyslem bylo „řešit“ rozvodové řízení a nároky žalobkyně jakožto rozvedené manželky. Žalobkyně tedy navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Žalobkyně nijak neprokázala, že dlužník žalobkyně věděl o uplatněné pohledávce v soudním řízení o rozvod manželství a vypořádání společného jmění manželů, zvláště ve vazbě na to, co věděla či měla nebo mohla vědět žalovaná o soudním řízení vedeném v SRN. Odmítla, že by s dlužníkem plánovala majetkové převody v jakémsi úmyslu „řešit“ rozvodové řízení a nároky žalobkyně. Pokud jde o úvahy žalobkyně týkající se vzájemné provázanosti § 589 a násl. o. z., odkazuje žalovaná na to, že Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil odlišnost a samostatnost výkladu a aplikace § 591 o. z. ve vztahu na § 589 o. z. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 9. Dle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). 10. Odpůrčí právo věřitele (v subjektivním smyslu) se neobejde bez naplnění tří základních předpokladů, jež jsou vymezeny v první větě § 589 odst. 1. Jsou jimi a) existence vykonatelné pohledávky věřitele vůči dlužníkovi a b) právní jednání dlužníka, které c) zkracuje uspokojení věřitele. Tyto obecné předpoklady odpůrčího práva se uplatní vždy; k nim pak přistupují předpoklady zvláštní, uvedené v jednotlivých skutkových podstatách § 590 a § 591 o. z. Z obecného požadavku, aby subjekt odpůrčího práva disponoval vůči dlužníkovi pohledávkou, tj. aby byl věřitelem dlužníka, se zároveň podává, že odpůrčí právo má akcesorickou povahu (srov. již Menzel 1886 s. 35). Odpůrčí právo je z hlediska svého vzniku, rozsahu i trvání závislé na existenci pohledávky věřitele. Právo věřitele na uspokojení se z majetku, který ušel dlužníkovi, tak nemůže vzniknout dříve než pohledávka věřitele, nemůže mít větší rozsah než tato pohledávka a zaniká nejpozději s jejím zánikem (Krčmář 1929 s. 64). Odpůrčí právo sleduje osud pohledávky i v tom, že spolu s pohledávkou přechází na jiné osoby jako právo s pohledávkou spojené (§ 1880 odst. 1); vyloučit jeho přechod nelze. A bez pohledávky je nelze ani samostatně postoupit (Pulkrábek In: Melzer, Tégl a kol. 2014 § 589 6). Vzhledem k tomu, že předpokladem odpůrčího práva je existence vykonatelné pohledávky věřitele, nemůže odpůrčí právo vzniknout tam, kde jde o uspokojení naturálních závazků [viz Lavický, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H[Anonymizováno] Beck, 2022, s. 1901, marg. č. 18.]. 11. V komentářové literatuře je sporná právě otázka vzniku pohledávky, jejíž existence je jedním ze základních předpokladů odporovatelnosti právního jednání dlužníka takové pohledávky. Autoři komentáře Petrov, Jan, Výtisk, Michal, Beran, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024 uzavírají, že „ … pohledávka musí být v době odporovatelného jednání již založena – nemusí být však splatná nebo vykonatelná. Pohledávka může na základě již existujícího právního vztahu vzniknout teprve v budoucnu (NS 21 Cdo 549/2001), nemusí být určitá, může být i podmíněná (NS ČSR Rv I 38/24 = Vážný 3649). Jestliže jde o pohledávku z důvodu vypořádání společného jmění mezi manželi, vzniká teprve právní mocí rozhodnutí o vypořádání SJM (21 Cdo 4061/2016).“ Naproti tomu autoři komentáře Lavický, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha:[Anonymizováno]C. H. Beck, 2022, s. 1901 – 1902 uvádějí, že „… že ze znění § 589 odst. 1 nevyplývá, že by pohledávka věřitele musela existovat již v době odporovatelného jednání dlužníka. I zde je relevantní především účel právní úpravy, kterým je poskytnutí ochrany právu věřitele na uspokojení se z majetku, který dlužníkovi ušel, tj. zachování masy majetku, na kterém se může věřitel exekučně hojit. Z tohoto pohledu není důležité, kdy majetek dlužníkovi ušel, zda již před vznikem, či až po vzniku pohledávky, nýbrž podstatná je pouze skutečnost, že v době rozhodování o odpůrčí žalobě k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele nepostačuje. Nepřímo tento závěr vyplývá také z toho, že odpůrčí právo není vázáno na zkrácení konkrétní pohledávky, a dokonce ani úmysl zkrátit věřitele nemusí směřovat vůči konkrétním osobám, jak uznává i domácí judikatura (NS 31 Cdo 417/99, NS 29 Cdo 4886/2007)“. 12. Podle shora citované komentářové literatury i ustálené judikatury spočívá smysl odpůrčího práva v ochraně věřitele před právními jednáními dlužníka, která vedou ke zmenšení majetku dlužníka, a tím i ke zmaření možnosti, aby se věřitel z majetku dlužníka uspokojil (viz usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 13. 8. 1996, sp. zn. 11 Cmo 47/96). 13. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, mezi žalobkyní a dlužníkem [jméno FO] probíhalo řízení o rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů, a to před Okresním soudem Geislingen an der Steige. Toto řízení bylo zahájeno a probíhalo mezi těmito účastníky na základě dohody, kterou mezi sebou uzavřeli ve formě notářského zápisu ze dne 27. 5. 2002, kterým si zvolili pro obecné účinky manželství právo Spolkové republiky Německo, a dále uzavřeli dohodu týkající se majetkových poměrů v manželství. Jak dohoda o volbě práva, tak i dohoda o majetkových poměrech v manželství byla uzavřena v souladu s čl. 23 a čl. 25 nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. 6. 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství. Úprava vypořádání manželských majetkových poměrů podle německého práva se hmotněprávně řídí §§ 1363 – 1390, § 1408, § 1410 zákona Bürgerliches Gesetzbuch („BGB“). Za trvání manželství řídícího se německým zákonným režimem nevzniká společné jmění manželů, jak ho známe v českém právu. Každý z manželů zásadně nabývá majetek do svého výlučného vlastnictví a je oprávněn a zavázán ohledně tohoto majetku. V případě rozvodu manželství mají manželé nárok na vypořádání přírůstku majetku, který se u každého manžela spočítá jako rozdíl mezi koncovým majetkem (majetek ke dni doručení návrhu na rozvod snížený o závazky) a počátečním majetkem (majetek ke dni uzavření manželství snížený o závazky). K počátečnímu majetku každého z manželů se připočítá majetek získaný darem nebo dědictvím (o tento majetek se tedy přírůstek snižuje) a naopak ke koncovému majetku se připočte a do přírůstku tak spadá hodnota tzv. neloajálních zmenšení majetku, tedy tzv. odklonů. Následně dojde k porovnání přírůstku obou z manželů a ten z manželů, který dosáhl vyššího přírůstku, je povinen naradit manželovi, který dosáhl nižšího přírůstku, polovinu z tohoto rozdílu (viz https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/nemecke-rodinne-pravo-v-vyporadani-manzelskych-majetkovych-pomeru). 14. Řízení o rozvodu manželství a majetkovém vypořádání bylo u Okresního soudu Geislingen an der Steige zahájeno k návrhu dlužníka, tehdejšího manžela žalobkyně, který byl žalobkyni doručen dne 2. 12. 2021. Ve věci bylo rozhodnuto částečným rozsudkem pro zmeškání, neboť se dlužník k jednání nedostavil a nebyl zastoupen, přičemž bylo manželství žalobkyně a dlužníka rozvedeno a dále rozhodnuto o povinnosti dlužníka zaplatit žalobkyni na majetkovém vypořádání částku 150 721,96 EUR. Je tedy zřejmé, že v době, kdy byla uzavřena směnná smlouva sice ještě nevznikl nárok žalobkyně na zaplacení 1500 721,96 EUR odpovídající majetkovému vypořádání žalobkyně a jejího tehdejšího manžela, ale již probíhalo rozvodové řízení u německého soudu, kdy muselo být tehdejšímu manželovi žalobkyně zřejmé, že mu může být uložena povinnost k plnění vypořádacího podílu dle shora uvedených kritérií. Jestliže při této vědomosti přesto uzavřel směnnou smlouvu, kterou převedl na žalovanou nemovité věci v k. ú. [adresa] výměnou za pozemek v k. ú. [adresa], přičemž následně byl žalobkyni přiznán nárok na majetkové vypořádání, který je již vykonatelný, lze se na základě existence této pohledávky domáhat odporovatelnosti tohoto právního jednání. Tento závěr není v rozporu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4061/2016, o které své rozhodnutí opřel soud prvního stupně. Je totiž třeba akcentovat odlišnost české právní úpravy, dle které jsou při majetkovém vypořádání bývalých manželů vypořádávány jednotlivé hodnoty a ty přikazovány jednomu nebo druhému z bývalých manželů (či do jejich podílového spoluvlastnictví) a případný rozdíl vyrovnán peněžitým plněním, zatímco v německé právní úpravě je majetkové vypořádání manželů spojeno výlučně s uložením povinnosti zaplatit peněžité plnění při zohlednění přírůstku na (výlučný) majetek každého z manželů. Jinými slovy, dlužník – bývalý manžel žalobkyně – si musel být vědom v době uzavření směnné smlouvy, že zde probíhá soudní řízení spojené se vznikem nároku na peněžité plnění. Pokud přesto v té době uzavřel směnnou smlouvu, je namístě poskytnutí právní ochrany žalobkyni spočívající v právu domáhat se neúčinnosti tohoto právního jednání, neboť to odpovídá smyslu a účelu takové žaloby, která má směřovat právě k ochraně věřitele před jednáním dlužníka, které ohrožuje uspokojení jeho pohledávky, jestliže zde již existuje vědomost o jejím reálném vzniku. 15. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby je tedy věcně nesprávný. Protože se soud prvního stupně, s ohledem na svůj právní názor, nezabýval splněním dalších podmínek odporovatelnosti právního jednání (kterými se tedy i s ohledem na odvolací námitky nezabýval ani odvolací soud), což vyžaduje provedení rozsáhlého doplnění dokazování, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil dle § 219a odst. 2 o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení [§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. 16. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby se zabýval tím, zda jsou splněny ostatní předpoklady neúčinnosti právního jednání, tedy zejména, zda byly dodrženy zákonné lhůty, zda předmětnou směnnou smlouvou došlo k omezení, ztížení či oddálení přístupu věřitele k majetku dlužníka, jakož i (ne)vědomostí žalované o úmyslu dlužníka zkrátit žalobkyni jako věřitele. Přihlédne ke všem námitkám žalované včetně té, že se žalobkyně může uspokojit též z jiného majetku dlužníka. V novém rozhodnutí pak znovu rozhodne o nákladech řízení včetně nákladů řízení odvolacího. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 14. října 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu