USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Stejskalové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Anonymizováno]. [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného], [adresa], Rakousko zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 670 000 Kč a 95 000 euro s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 5. 2025, č. j. 10 C 193/2024 – 32 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. pro částku 670 000 Kč s úrokem ve výši 0,5 % ročně za druhé a třetí čtvrtletí roku 2021 a za čtvrté čtvrtletí roku 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení od 31. 12. 2023 do zaplacení mění tak, že se mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci neprohlašuje a řízení se v této části nezastavuje; pro částku 95 000 euro s úrokem ve výši 0,5 % ročně za čtvrté čtvrtletí roku 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení od 31. 12. 2023 do zaplacení, se potvrzuje. II. Usnesení soudu prvního stupně se mění ve výroku III. tak, že žalobci se vrací část soudního poplatku ve výši 120 532 Kč, která mu bude po právní moci usnesení vyplacena Okresním soudem v Příbrami a ve výroku IV. se tak, že se o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nerozhoduje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost k projednání a rozhodnutí věci (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 123 225,60 Kč žalobci (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 51 086,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného (výrok IV.). 2. Podle obsahu spisu se podanou žalobou žalobce domáhal zaplacení částky 670 000 Kč s úrokem ve výši 0,5 % ročně za druhé a třetí čtvrtletí roku 2021 a za čtvrté čtvrtletí roku 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení od 31. 12. 2023 do zaplacení a částky 95 000 euro s úrokem ve výši 0,5 % ročně za čtvrté čtvrtletí roku 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení od 31. 12. 2023 do zaplacení jako nesplaceného dluhu ze zápůjček poskytnutých žalovanému podle smluv o zápůjčce ze dne 27. 6. 2018 v částce 25 000 euro, ze dne 27. 6. 2018 v částce 400 000 Kč, ze dne 6. 12. 2018 v částce 15 000 euro, ze dne 7. 3. 2019 v částce 10 000 euro, ze dne 24. 7. 2019 v částce 15 000 euro, ze dne 21. 5. 2020 v částce 20 000 euro, ze dne 14. 10. 2020 v částce 10 000 euro a ze dne 14. 10. 2020 v částce 270 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky měly být vráceny spolu s úrokem ve výši 0,5 % ročně ode dne poskytnutí zápůjčky do 31. 12. 2023, zároveň byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s jejich úhradou. Mezinárodní příslušnost českých soudů žalobce dovozoval z článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis), neboť předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy, příslušným je tak soud místa, kde závazek byl nebo měl být splněn. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a zároveň zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je rozhodným právem právo české, přičemž podle § 1955 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, měl žalovaný dlužník plnit dluh v místě bydliště nebo sídla věřitele, tedy v [adresa]. Jelikož článek 7 nařízení Brusel I bis upravuje také místní příslušnost, je místně příslušným Okresní soud v Příbrami. 3. Žalovaný s nárokem žalobce nesouhlasil, kromě věcných námitek namítl mezinárodní nepříslušnost českých soudů a místní nepříslušnost Okresního soudu v Příbrami. Poukázal na to, že ke dni zahájení řízení dne 30. 10. 2024, bylo bydliště žalovaného na adrese [Adresa žalovaného], [adresa], Rakousko. Ani jedna ze smluv o zápůjčce neurčovala rozhodné právo pro závazkový vztah účastníků ani nebyla dohodnuta mezinárodní příslušnost českých soudů. Žalobce nesprávně interpretuje článek 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, neboť místem splněním závazku v případě smlouvy o zápůjčce není místo splnění závazku vydlužitele zápůjčku vrátit, ale místo splnění závazku zapůjčitele zápůjčku poskytnout. Pro posouzení příslušnosti českých soudů je tak nezbytné posoudit, kam měly být finanční prostředky žalobcem poskytnuty. Pokud byly poskytnuty na účet žalovaného vedený u rakouské banky v místě bydliště žalovaného nebo byly žalovanému v Rakousku předány, tak místem plnění bylo Rakousko a příslušné jsou rakouské soudy. Podle žalovaného má smlouva užší vztah k Rakousku, na právní vztah účastníků by tak mělo být aplikováno i rakouské právo. Z nařízení Brusel I bis nevyplývá místní příslušnost konkrétního soudu, tu lze dovodit pouze z § 84 o. s. ř., podle bydliště žalovaného. Žalovaný není občanem České republiky, nemá zde bydliště, ani se na území České republiky nezdržuje. I v případě, že by byla shledána mezinárodní příslušnost českých soudů, místní příslušnost by musel určit Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Zároveň namítal, že na vztah účastníků je nutno nahlížet jako na spotřebitelský vztah a aplikovat na něj zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce poskytoval žalovanému zápůjčky opakovaně, ačkoliv k tomu nemá oprávnění udělené Českou národní bankou. Je zřejmé, že se jedná o soustavnou činnost, kterou žalobce provozuje za účelem podnikání. Žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, ačkoliv mu jeho majetkové poměry byly známy, smlouvy o zápůjčkách tak byly neplatné. 4. Ze smluv o zápůjčce ze dne 27. 6. 2018 na částku 25 000 euro, ze dne 6. 12. 2018 na částku 15 000 euro, ze dne 7. 3. 2019 na částku 10 000 euro, ze dne 24. 7. 2019 na částku 15 000 euro, ze dne 21. 5. 2020 na částku 20 000 euro, ze dne 14. 10. 2020 na částku 10 000 euro, je zřejmé, že v případě těchto smluv měla být zápůjčka poskytnuta na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy [Anonymizováno], vedený u [Anonymizováno] [jméno FO] se sídlem ve [Anonymizováno], Rakousko. V případě smluv o zápůjčce ze dne 27. 6. 2018 na částku 400 000 Kč a ze dne 14. 10. 2020 na částku 270 000 Kč je zřejmé, že tyto částky měly být poskytnuty žalovanému na jeho účet [Anonymizováno], vedený u [právnická osoba]. se sídlem na [adresa]. Z oznámení o provedení zahraniční platby je zřejmé, že dne 25. 5. 2020 byla poukázána částka 20 000 euro podle smlouvy ze dne 25. 5. 2020 a dne 21. 10. 2020 částka 10 000 euro podle smlouvy z 21. 10. 2020 na účet žalovaného [Anonymizováno] vedený u [Anonymizováno] [jméno FO] se sídlem ve Vídni. Dále je z oznámení o provedení příkazu k úhradě zřejmé, že dne 21. 10. 2020 byla žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] poukázaná částka 270 000 Kč podle smlouvy ze dne 14. 10. 2020. 5. Poté soud prvního stupně vydal napadené usnesení, kterým shledal svou mezinárodní nepříslušnost k projednání a rozhodnutí věci a řízení zastavil. S poukazem na § 103 a § 104 o. s. ř. a článek 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis uvedl, že závazek k poskytnutí zápůjčky měl být splněn na účty uvedené v Rakousku. Smlouva o zápůjčce je přitom reálným kontraktem, místo poskytnutí služby je místo, ve kterém bylo dlužníkovi umožněno nakládat se zapůjčenými prostředky. Nedostatek mezinárodní příslušnosti je neodstranitelnou podmínkou řízení, pro kterou je nutné řízení zastavit. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení, když žalobu podala k nepříslušnému soudu. Současně podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích rozhodl také o vrácení části soudního poplatku žalobci v rozsahu 80 %. 6. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. V něm nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o mezinárodní nepříslušnosti českých soudů a místní nepříslušnosti Okresního soudu v Příbrami. Namítl, že předmětem sporu byly pohledávky žalobce na vrácení zápůjček s příslušenstvím podle smluv o zápůjčkách, uzavřených účastníky v letech 2018 a 2022. Soud prvního stupně převzal nesprávnou interpretaci článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis žalovaného, že závazkem je míněn závazek zápůjčku poskytnout a nikoliv splatit, tím věc nesprávně právně posoudil. Podle žalobce jsou mezinárodně příslušné české soudy a místně příslušným je Okresní soud v Příbrami, neboť předmětem sporu jsou pohledávky žalobce vyplývající ze smluv o zápůjčkách, plnění žalovaného se mělo uskutečnit v České republice. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou a závazek z ní zatěžuje vydlužitele, nikoliv zapůjčitele. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména usnesení ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Nd 391/2017 nebo usnesení ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 30 Nd 370/2018, podle kterých nařízení Brusel I bis v článku 7 upravuje nejen mezinárodní, ale i místní příslušnost konkrétního soudu. Ustanovení § 1955 o. z. pak stanoví, že peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídle věřitele. I pokud by místně příslušný soud určil Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř., z hlediska hospodárnosti by jím byl Okresní soud v Příbrami. Rozhodným právem je pak české právo, neboť ve smlouvách o zápůjčce je uvedeno, že smlouva je uzavřena podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Ačkoliv ve smlouvách chybí přesné označení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvy byly uzavřeny v českém jazyce, v České republice, ze všech okolností případu tak plyne, že termínem občanský zákoník byl míněn právě český občanský zákoník. Je tak zřejmé, že v souladu s článkem 3 odst. 1 nařízení Řím I. a § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je rozhodným právem právo české. Mezinárodní i místní příslušnost soudu prvního stupně je tak dána. Současně poukázal na skutkově a právně obdobný případ vedený u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 191/2004, v němž jsou uplatňovány obdobné nároky vůči stejnému žalovanému, v tomto řízení byla naopak námitka mezinárodní i místní nepříslušnosti zamítnuta. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 8. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 9. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 10. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 11. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle písm. b) odrážka druhá pro účely tohoto ustanovení, pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Podle písm. c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 12. Žalovaný má cizí státní příslušnost a bydliště v Rakouské republice, které představují existenci mezinárodního prvku v řízení, soud prvního stupně se proto správně zabýval svou mezinárodní příslušností. Správně také posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis, které obsahuje vlastní pravidla určení mezinárodní příslušnosti soudu a má aplikační přednost před vnitrostátním právem členských států (srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Simmenthal SpA, C-106/77). V dané věci nejde o výlučnou příslušnost podle článku 24 nařízení Brusel I bis, přičemž žalovaný při prvním úkonu vznesl námitku nepříslušnosti soudů České republiky, příslušnost podle článku 26 nařízení Brusel I bis tím, že se žalovaný řízení účastní, aniž by vznesl námitku nepříslušnosti, tak nebyla založena. Žalobce se v řízení domáhá zaplacení žalované částky jako součtu nesplacených zápůjček s příslušenstvím podle jednotlivých smluv o zápůjčkách uzavřených mezi účastníky v letech 2018 – 2020, jedná se o věc smluvní povahy (předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy) a pro určení mezinárodní příslušnosti soudu je proto aplikovatelný, vedle obecné příslušnosti upravené v článku 4 nařízení Brusel I bis podle bydliště žalovaného, i zvláštní příslušnost zakotvená v článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Soud prvního stupně také správně příslušnost posuzoval podle článku 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis podle místa poskytnutí služby a nikoliv podle písm. a). Uvedený závěr odpovídá judikatuře Soudního dvora EU, podle kterého pojem „služby“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001, jehož znění je totožné se zněním čl. 7 bodu 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012, implikuje přinejmenším to, že strana, která je poskytuje, vykonává určitou činnost za úplatu včetně poskytnutí peněžních prostředků za úplatu, kterou představují sjednané úroky (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 7. 2016, ve věci Granarolo, C‑196/15 nebo ze dne 15. 6. 2017, ve věci Saale Kareda proti Stefanu Benkömu, C‑249/16). Závazek, jenž je určující pro určení mezinárodní příslušnosti je závazek charakteristický pro smlouvu (viz rozsudek ESD ve věci seGranarolo), tím je samotné poskytnutí peněžních prostředků, zatímco závazek vrátit uvedené peněžní prostředky je pouze důsledkem poskytnutí služby zapůjčitelem (viz obdobně rozsudek ESD ve věci Kareda, který uvedenou problematiku řešil ve vztahu k úvěru). [adresa] určovatel uvedený v článku 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky má být použit na všechny nároky z téže smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 9. července 2009, Rehder, C‑204/08), nikoliv pouze pro závazek zápůjčku poskytnout. Není tudíž rozhodné, že v projednávané věci je žalován nárok na vrácení zápůjčky včetně sjednaného příslušenství. I v tomto případě je určujícím místo poskytnutí peněžních prostředků. 13. V případě zápůjček se jedná o reálný kontrakt (na rozdíl od úvěru řešeného ESD ve věci Kareda), místem poskytnutí služby je takové místo, ve kterém bylo dlužníku umožněno nakládat se zapůjčenými finančními prostředky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 30 Nd 186/2018). Žalovanému bylo poskytnuto několik samostatných zápůjček, a to některé zápůjčky (podle smluv o zápůjčce ze dne ze dne 27. 6. 2018 na částku 25 000 euro, ze dne 6. 12. 2018 na částku 15 000 euro, ze dne 7. 3. 2019 na částku 10 000 euro, ze dne 24. 7. 2019 na částku 15 000 euro, ze dne 21. 5. 2020 na částku 20 000 euro, ze dne 14. 10. 2020 na částku 10 000 euro) byly poskytnuty bezhotovostně převodem na účet žalovaného vedený v Rakousku u [Anonymizováno] [jméno FO] se sídlem ve Vídni a některé zápůjčky (ze smluv o zápůjčce ze dne 27. 6. 2018 na částku 400 000 Kč a ze dne 14. 10. 2020 na částku 270 000 Kč) na účet žalovaného vedený u [právnická osoba]. se sídlem na [adresa]. Z obsahu spisu přitom nevyplývá žádná významná vzájemná závislost poskytnutých zápůjček, jež by byla relevantní pro jednotné posouzení mezinárodní příslušnosti. Z uvedeného je zřejmé, že v případě zápůjček podle smluv o zápůjčce ze dne 27. 6. 2018, ze dne 6. 12. 2018, ze dne 7. 3. 2019, ze dne 24. 7. 2019, ze dne 21. 5. 2020, ze dne 14. 10. 2020 v celkové výši 95 000 euro bylo sjednáno místo plnění (a také bylo plněno) v Rakousku (plněním na účet vedený bankou [Anonymizováno] [jméno FO] se sídlem v Rakousku), v této části tak nejsou české soudy mezinárodně příslušné. Naopak v případě zápůjček podle smluv o zápůjčce ze dne 27. 6. 2018 a ze dne 14. 10. 2020 v celkové výši 670 000 Kč je zřejmé, že tyto částky měly být poskytnuty žalovanému na jeho účet vedený u [právnická osoba]. se sídlem na [adresa]. V této části žalovaného nároku jsou tak příslušné české soudy. 14. Z hlediska určení mezinárodní příslušnosti soudu pak nebyla podstatná argumentace žalovaného o spotřebitelském charakteru smluv o zápůjčkách, neboť v článcích 17-19 nařízení Brusel I bis je speciálně upravena příslušnost pouze pro některé spotřebitelské smlouvy (smlouvy o koupi movitých věcí na splátky, o půjčce návratné ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo smlouvy uzavřené s podnikatelem, který zaměřuje svou podnikatelskou činnost na stát spotřebitele), do nichž předmětné smlouvy podle obsahu spisu nespadají. 15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil ve výrocích I. a II. tak, že pro částku 670 000 Kč s příslušenstvím se mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci neprohlašuje a řízení se v této části nezastavuje; pro částku 95 000 euro s příslušenstvím pak usnesení soudu prvního stupně v označených výrocích podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V návaznosti na změnu usnesení soudu prvního stupně a pokračování řízení v nezastavené části, odvolací soud revidoval také usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV., kdy změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že vrátil žalobci pouze část zaplaceného soudního poplatku odpovídajícího tomu, že předmětem řízení i nadále zůstává nárok žalobce na částku 670 000 Kč, čemuž odpovídá zaplacený soudní poplatek ve výši 33 500 Kč. V částce převyšující tuto částku (120 532 Kč) bude žalobci soudem prvního stupně soudní poplatek vrácen podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v plné výši, neboť žaloba nemohla být pro nedostatek podmínky řízení meritorně projednána (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 124/20). Vzhledem k tomu, že rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo ke skončení řízení, bylo rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky předčasné (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o s. ř. i výrok IV. usnesení soudu prvního stupně tak, že se o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nerozhoduje. 16. Nad rámec výše uvedeného pak odvolací soud pro úplnost uvádí, že v článku 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis je upravena nejen mezinárodní, ale i místní příslušnost soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 30 Nd 186/2018 i např. žalobcem poukazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 30 Nd 370/2018). Konkrétní místo plnění pro účely posouzení místní příslušnosti soudu (vzhledem k žalovaným vznesené námitce místní nepříslušnosti ve vztahu k nároku, který předmětem řízení zůstává) je nutno určit podle sídla pobočky banky, jež daný účet v České republice pro žalovaného vedla, případně sídlo banky jako takové (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 30 Nd 186/2018). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. září 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu