ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 108 732 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 20 C 15/2024–102 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 864,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 170 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku pro částku 95 751,61 Kč, úrok z prodlení z částky 90 641 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 5. 2023 do 5. 6. 2023, z částky 84 003 Kč ve výši 15 % ročně od 6. 6. 2023 do 17. 7. 2023, z částky 77 365 Kč ve výši 15 % ročně od 18. 7. 2023 do 27. 11. 2023, z částky 75 161,53 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 11. 2023 do 13. 2. 2024, z částky 69 991 Kč ve výši 15% ročně od 14. 2. 2024 do zaplacení, z částky 5 170 Kč ve výši 0,25 % ročně od 14. 2. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 20 % ročně z částky 83 359,68 Kč od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023, úrok ve výši 15 % ročně z částky 83 359,68 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2023 dosáhne částky 260 668,00 Kč, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 703,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 398 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 121 202,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 583 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 83 359,68 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. pouze do části jistiny ve výši 76 865 Kč, smluvní pokuty ve výši 23 751,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 641 Kč od 23. 5. 2023 do 5. 6. 2023, z částky 84 003 Kč od 6. 6. 2023 do 17. 7. 2023, z částky 77 365 Kč od 18. 7. 2023 do 27. 11. 2023, z částky 75 161,53 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 83 359,68 Kč od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023 a úroku ve výši 15 % z částky 83 359,68 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne za dobu od 23. 5. 2023 do zaplacení částky 260 668 Kč a nákladovému výroku III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud žalobkyni přiznal pouze částku 1 703,47 Kč s příslušenstvím, uvedenou ve výroku I. napadeného rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně částky jistiny ve výši 6 568 Kč (rozdílu mezi žalobkyní poskytnutou částkou 100 000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 93 432 Kč) a částky pojistného ve výši 9 060 Kč. Přiznaná částka 1 703,47 Kč představuje součet smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 149,26 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 156,21 Kč. Soud prvního stupně žalobu částečně zamítl z důvodu vysokých smluvních úroků a dospěl k nesprávnému závěru, že patnáctou splátkou ve výši 500 Kč byl celý dluh uhrazen. Uvedený závěr neodpovídá skutečnosti, neboť žalovanému bylo vyplaceno celkem 100 000 Kč a uhradil pouze 93 432 Kč, z toho 84 970 Kč na kapitalizovanou jistinu a 8 456 Kč na pojištění. Žalobkyně tak byla zkrácena na jistině (i v případě, že by se jednalo pouze o bezdůvodné obohacení), pojištění i celém smluvním úroku. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, č. j. 26 Co 41/2021-109, v obdobné věci, podle kterého nelze příliš vysoký úrok zamítnout, ale v případě závěru o nemravné výši úroku je nutné ho moderovat a přiznat úrok obvyklý. Pojmovým znakem úvěrové smlouvy je zaplacení odměny za poskytnuté peněžní prostředky v podobě úroku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 lze za nepřiměřenou považovat výši takové úrokové sazby, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání úvěru s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. V době vyplacení úvěru v lednu 2022 dosahovaly úrokové sazby úvěrů nebo půjček bank 23,71 % ročně. V porovnání s touto sazbou představuje sazba 59,86 % ročně pouze 2,5 násobek této úrokové sazby. Za nepřiměřené jsou přitom považovány pouze sazby, které převyšují obvyklou míru až čtyřnásobně. Žalobkyně je nebankovní institucí, je obvyklé, že úroková míra je standardně vyšší než v případě úvěrů poskytovaných bankami a je ovlivněna řadou faktorů, např. požadavkem na rychlost poskytnutí úvěru, dobu trvání nebo rizikem transakce pro úvěrujícího. Smluvní strany se rozhodly smlouvu uzavřít se sjednaným obsahem, platí proto presumpce správnosti a závaznosti smlouvy. Poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 16 VSOL 656/2018, podle kterého přiměřenost protihodnoty věřitelem poskytnutého plnění nemůže být předmětem posouzení zneužívajícího charakteru podle směrnice 93/13 EHS, dohoda o úrocích je tak z úpravy zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách vyloučena. Pokud soud prvního stupně chtěl úrokovou sazbu přezkoumávat z hlediska její přiměřené výše, měl postupovat podle § 577 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a moderovat smluvní úrok na výši obvyklou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase. Žalobkyní v odvolání požadovaná úroková sazba ve výši 20 % ročně odpovídá daným kritériím. Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace, při uzavření smlouvy proti ujednání o smluvním úroku ničeho nenamítal, poskytnuté finanční prostředky přijal a zavázal se je za podmínek uvedených ve smlouvě vrátit. Ochranu spotřebitele nelze pojímat jako neomezenou, ale je třeba ji poměřovat se zásadou proporcionality a vycházet i ze zásady právní jistoty. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že přizná žalobkyni také částku 100 616,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 90 641 Kč od 23. 5. 2023 do 5. 6. 2023, z částky 84 003 Kč ve výši 15 % ročně od 6. 6. 2023 do 17. 7. 2023, z částky 77 365 Kč ve výši 15 % ročně od 18. 7. 2023 do 27. 11. 2023, z částky 75 161,53 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 11. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 20 % ročně z částky 83 359,68 Kč od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023, úrok ve výši 15 % ročně z částky 83 359,68 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 23. 5. 2023 dosáhne částky 260 668 Kč a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně. Výše žalobkyní požadovaných úroků nebyla v souladu s dobrými mravy. Hranici čtyřnásobku obvyklé úrokové míry v době uzavření smlouvy nelze brát jako neměnnou. Nepřiměřené úrokové sazby žalobkyně byly v minulosti předmětem soudního přezkumu například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 nebo v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, sp. zn. 25 Co 29/2019. Žalobkyně má jednat v rámci své obchodní činnosti a úvěrových smluv čestně a poctivě, je na trhu profesionálem ale požaduje úroky ve výši 90 % ročně ze zapůjčených částek a spoléhá se na malou finanční gramotnost, nezodpovědnost a tíseň dlužníků. Ačkoliv žalobkyní požadovaná úroková sazba 59,85 % je nižší než 90 %, stále se jedná o velmi vysokou úrokovou sazbu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. v napadené části výroku II. a ve výroku III., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou soudu prvního stupně dne 27. 2. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 108 732 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet s úrokem ve výši 59,86 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 6 638 Kč. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou splátky ve výši 499 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a právo na náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalovaný svůj závazek řádně nehradil, dostal se do prodlení, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobou se domáhá zaplacení jistiny ve výši 82 979 Kč včetně přirostlého smluvního úroku podle smlouvy, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se splácením čtrnácté a patnácté splátky, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky zesplatnění jistiny a úroků za dobu od 23. 5. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 23 751,14 Kč, nákladů na vymáhání čtrnácté a patnácté splátky ve výši 400 Kč, pojistného za šestnáctou splátku ve výši 604 Kč, smluvního úroku ve výši 59,86 % ročně z dlužné jistiny od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023, a dále ve výši 15 % ročně do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 21. 5. 2023 do 27. 11. 2023 v kapitalizované výši 6 830,67 Kč a z částky 84 981 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2022 smlouvu, podle které mu poskytla částku 100 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s úrokem 59,85 % ročně a měsíčním pojistným ve výši 604 Kč v 36 měsíčních splátkách po 6 638 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením o více jak 30 dnů se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, v případě prodlení delšího než 65 dnů si účastníci sjednali automatické zesplatnění úvěru, přičemž úroky se k tomuto datu staly součástí jistiny. V případě prodlení s úhradou zesplatněné částky vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Účastníci si dále sjednali úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s kterou byl žalovaný v prodlení déle než 15 dnů. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, kdy vyšla z jeho čistého měsíčního příjmu přes 30 000 Kč, přičemž podle bankovního registru žalovaný neměl záznam o prodlení s úhradou svých závazků. Žalovaný uhradil žalobkyni na uvedený závazek částku 93 432 Kč, a to tak, že od února 2022 do prosince 2022 a za únor, červen a červenec 2023 hradil měsíční splátky po 6 638 Kč a v listopadu 2023 uhradil částku 500 Kč. Žalobkyně povolila žalovanému odklad dvanácté splátky, se čtrnáctou a patnáctou splátkou se žalovaný dostal do prodlení o více než 65 dnů. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 21. 5. 2023 poté, co předtím opakovaně žalovaného vyzývala k úhradě. Podle statistiky České národní banky činila v lednu 2022 průměrná roční úroková sazba pro korunové úvěry domácnostem na spotřebu 7,99 %. 8. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil podle § 576, § 588, § 1802, § 2395 a § 2399, § 2048 a § 1970 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavíral v pozici spotřebitele. Žalobkyně dostatečně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě označené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách po 6 638 Kč spolu s úrokem 59,85 % ročně a pojistným 604 Kč. Sjednaná úroková sazba ve výši 59,85 % ročně několikanásobně překračuje obvyklou míru úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných bankami v daném období, její výši nelze ospravedlnit tím, že žalovaný s ní byl seznámen a souhlasil s ní. Takové ujednání je v rozporu dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné. Ujednání o výši úrokové sazby je oddělitelné od zbývajícího právního jednání, neplatností tak není stižena celá úvěrová smlouva ale pouze část týkající se úrokové sazby. Vzhledem k tomu, že vůle účastníků směřovala k úročení poskytnutých prostředků, určil výši úrokové sazby podle § 1802 o. z. jako sazbu ve výši 7,99 % ročně, obvyklou v místě dlužníka v době uzavření smlouvy podle statistiky České národní banky. V době prodlení se čtrnáctou splátkou (ke dni 18. 3. 2023) žalovaný dlužil žalobkyni na jistině 7 795,70 Kč, v době její úhrady dne 5. 6. 2023 částku 1 169,45 Kč a po úhradě patnácté splátky dne 17. 7. 2023 žalovaný zaplatil ještě částku 500 Kč. Tím došlo k úhradě celého dluhu s úrokovou sazbou 7,99 % ročně včetně příslušenství. Z tohoto důvodu žalobu v části nároku na jistinu, smluvní úrok a pojistné za šestnáctou splátku zamítl. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru o důvodnosti nároku na smluvní pokutu, neboť byla sjednána dostatečně určitě a v souladu s dobrými mravy. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením čtrnácté a patnácté splátky, žalobkyni tak náleží sjednaná smluvní pokuta ve výši 998 Kč, přičemž jednotlivé pokuty dospěly 10. dnem po splatnosti jednotlivé splátky. Nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny považoval také za důvodný, přičemž výši smluvní pokuty vypočítal ze zjištěné jistiny za jednotlivá období, tedy od 23. 5. 2023 do 5. 6. 2023 ve výši 101,33 Kč, od 6. 6. 2023 do 17. 7. 2023 ve výši 47,93 Kč, celkem 149,26 Kč a ve zbývající části nárok na smluvní pokutu zamítl. Současně shledal důvodným i nárok na náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, neboť se nejedná o paušalizovanou náhradu újmy ale reálně vzniklou újmu, jejíž náhradu si v daném případě účastníci sjednali paušální částkou. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek celkem dvakrát. Nárok na přiznání úroku z prodlení pak posoudil jako částečně důvodný v rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno, smluvní pokuta ve výši 998 Kč a nárok na úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením dospěly 10. dnem od vzniku nároku, žalobkyně požadovala úrok až od 23. 5. 2023, výši úroku pak přiznal v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ze zjištěné nesplacené jistiny za dobu od 23. 5. 2023 do 17. 7. 2023, kdy došlo k úhradě celé jistiny v kapitalizované výši 156,21 Kč, a dále z částky 1 398 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, ve zbytku pak žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o obsah smlouvy o úvěru, výši poskytnuté a žalovaným zaplacené částky a odvolací soud na ně odkazuje. 11. Odvolací soud zopakoval dokazování návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 1. 2022, podle kterého se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl žalovaný splácet spolu s úrokem 59,85 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 6 638 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro účely vyplacení úvěru uvedl žalovaný bankovní účet č. [bankovní účet]. Podle listiny nazvané hodnocení klienta ze dne 17. 1. 2022 vyšla žalobkyně z toho, že žalovaný je svobodný, zaměstnaný u [právnická osoba] – [právnická osoba] na dobu neurčitou, má pravidelný čistý měsíční příjem 35 000 Kč, výdaje určila jako odhadované, když vyšla z částky životního minima 3 860 Kč měsíčně, výše splátek závazků u žalobkyně 4 384 Kč (další závazek žalovaného u žalobkyně vyplýval i z interní emailové komunikace pracovníků žalobkyně), výše splátek dalších závazků žalovaného 1 200 Kč měsíčně, měsíční částky na bydlení ve výši 2 606 Kč a ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby) oceněných částkou 100 Kč. Podle výpisu z účtu za srpen 2020 byly na bankovní účet žalovaného poukázány finanční prostředky ve výši 48 131,77 Kč, z nich představoval příjem od [právnická osoba] – [právnická osoba] částku 26 605 Kč ze dne 7. 8. 2020 a částku 468 Kč ze dne 10. 8. 2020, ve zbytku se jednalo o vložení peněz v hotovosti nebo platby od třetí osoby. Výdaje (v celkové výši 46 876,52 Kč), zjistitelné z účtu, představují zejména platby kartou, výběry v hotovosti, inkaso splátky spotřebitelského úvěru (částka 2 422 Kč), z výpisu z účtu je zřejmá splátka pohledávky po splatnosti. Z historie pohybů na běžném účtu vztahujícímu se příchozím částkám od [právnická osoba] – [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovanému byla od uvedené společnosti vyplacena v průměru za měsíce září 2021 – leden 2022 částka 32 500 Kč měsíčně, podle výplatního lístku žalovaného za říjen 2021 byla žalovanému vyplacena čistá mzda 31 641 Kč. Podle výpisu z registru [příjmení] neměl žalovaný vedený žádný negativní záznam. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2024 odeslanou stejného dne. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně splnila povinnosti vyplývající ze zákona spotřebitelském úvěru, tedy že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru. Splnění této povinnosti má vliv na platnost (celé) úvěrové smlouvy a soud je povinen ji zkoumat z úřední povinnosti. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance, C‑ 449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C‑ 303/20). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 19. Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. ledna 2024, ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s. připomněl, že splnění uvedených povinností věřitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení dlužníka nebo jeho platební neschopnosti vyplývajícímu z nedostatečného ověření jeho schopnosti a ochoty splácet úvěr. Takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoliv jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být proto vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní (srov. citovaný rozsudek). 20. Jak vyplývá z důkazů provedených odvolacím soudem, žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet vyšla z (nadhodnoceného) čistého příjmu žalovaného 35 000 Kč měsíčně, který v této výši nebyl doložen (byl doložen v průměrné výši 32 500 Kč měsíčně). Navíc se spokojila pouze s prohlášením žalovaného o časově neomezeném pracovním poměru, nebylo možné proto učinit závěr, s jakými příjmy může žalovaný do budoucna počítat (např. zda se ve skutečnosti nejednalo o pracovní poměr na dobu určitou). Pravidelné měsíční výdaje (např. na bydlení), které musí žalovaný vynakládat, nebyly vůbec ověřeny a byly značně podhodnoceny, právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s paušálně stanovenou částkou nákladů na bydlení 2 606 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaký druh bydlení se jedná, jinak kalkulovala pouze s částkou životního minima ve výši 3 860 Kč a dalších deklarovaných závazků žalovaného. Z výpisu z účtu za srpen 2020 (pět měsíců před poskytnutím úvěru, jiné výpisy z účtu nebyly předloženy) vyplývá závazek žalovaného po splatnosti, výdaje žalovaného v tomto měsíci (aniž by byly z výpisu zřejmé pravidelné měsíční platby související např. s bydlením) výrazně přesahovaly výši jeho průměrné měsíční mzdy. Takto získané údaje nepodávaly reálný obraz o finanční situaci žalovaného a jeho možnostech úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se bez dalšího s těmito údaji spokojila, aniž by je s odbornou péčí vyhodnotila a důkladně prověřila. V případě pochybností o jejich správnosti byla povinna požadovat po spotřebiteli jejich objasnění, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a odvolací soud proto dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 21. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta dohodnutá částka 100 000 Kč a žalovaný na svůj závazek zaplatil pouze částku 93 432 Kč, dluží tak žalobkyni na jistině celkem částku 6 568 Kč, a nikoliv pouze soudem prvního stupně přiznanou částku 1 703,47 Kč. 22. Odvolací soud shledal důvodným i nárok žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vzhledem k informacím o výdělkových poměrech žalovaného v roce 2022, výši aktuálního dluhu i absenci negativních informací o možnostech závazek aktuálně uhradit, dospěl odvolací soud k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně k datu 13. 2. 2024 poté, co byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2024, odeslanou stejného dne doporučeně na žalovaným označenou doručovací adresu, která byla žalovanému (dle domněnky dojití podle § 573 o. z.) doručena dne 12. 2. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení dne 14. 2. 2023 a od tohoto data má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1968 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. Z tohoto důvodu odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i částku 4 864,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 170 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, ve zbylé napadené části výroku II. (specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku ve větě za středníkem) pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 24. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud nejen z jistiny pohledávky, ale z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Výše úroků z prodlení pak byla zohledněna ke dni vydání rozsudku odvolacího soudu. 25. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, odvolací soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. 26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když žalovaný byl v řízení převážně úspěšný (se zohledněním jistiny a úroků, které byly předmětem odvolacího řízení), náleží mu tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení rozsahu 88,20 % Náklady řízení žalovaného představují náklady právního zastoupení, konkrétně odměna advokáta vypočtená z tarifní hodnoty 100 616 Kč (jistina předmětu odvolacího řízení) za tři úkony právní služby po 5 140 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinné od 1. 1. 2025, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání konaném dne 4. 3. 2025, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalovaného plátcem. Náklady odvolacího řízení žalovaného činí 20 292 Kč a jejich poměrná výše 17 900 Kč. 27. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod a místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 4. března 2025 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu