ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] pro zaplacení 27 983 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 3. 2025, č. j. 24 C 283/2024–64 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba pro částku 6 548 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 483 Kč od 28. 3. 2023 do 14. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 048 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení se zamítá; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8 766 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 830 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 983 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 483 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 13 770 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 983 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného za pronájem vozidla značky Volkswagen Passat, RZ [SPZ], a náhrady za pokutu uloženou vlastníku označeného vozidla za dopravní přestupek spáchaný v době pronájmu vozidla. Uvedla, že dne 15. 6. 2021 došlo při dopravní nehodě k poškození vozidla tov. zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], v užívání žalovaného. Dne 16. 6. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu vozidla značky [Anonymizováno], RZ [SPZ], na základě které žalovaný užíval označené vozidlo v době od 16. 6. 2021 do 9. 7. 2021. Nájemné za náhradní vozidlo mělo být podle ujednání účastníků při splnění podmínek hrazeno pojišťovnou [právnická osoba]. z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla viníka dopravní nehody a v rozsahu, v jakém nebude uhrazeno pojišťovnou, byl povinen nájemné hradit žalovaný. Nájemné bylo stanoveno podle ceníku pojišťovny v částce 1 200 Kč bez DPH denně, za celou dobu užívání vozidla (24 dní) činilo celkem 34 848 Kč včetně DPH. Pojišťovna viníka dopravní nehody žalobkyni zaplatila v rámci pojistného plnění pouze částku 7 365 Kč, o kterou bylo nájemné poníženo, aktuální dlužná částka tak činí 27 483 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužného nájemného dopisy ze dne 15. 3. 2023 a následně e-mailem ze dne 6. 4. 2023. V průběhu trvání pronájmu vozidla žalovaným byl vozidlem spáchán dne 3. 7. 2021 dopravní přestupek porušením povinnosti uvedené v ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za který byla žalobkyně nucena uhradit pokutu ve výši 500 Kč, kterou však byl povinen v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně hradit žalovaný. Žalovaný byl k úhradě celé dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 15. 4. 2024. 3. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil. Namítl absolutní neplatnost právního jednání, neboť žalobkyně uvedla žalovaného v omyl, když mu bezprostředně po dopravní nehodě nabídla pronájem náhradního vozidla s tím, že celá záležitost bude řešena s pojišťovnou viníka dopravní nehody tak, aby bylo uhrazeno 100 % nákladů na nájemné. Za jiných podmínek by žalovaný smlouvu nepodepsal. Vlastníkem poškozeného vozidla byla společnost [právnická osoba], smlouva tak měla být uzavřena s ní. Souhlasil se sjednanou výší nájemného v částce 1 200 Kč denně, odmítl však, že tato cena měla být dohodou účastníků zvýšena o částku odpovídající DPH. V případě nároku na úhradu pokuty pak žalovaný namítal, že o jejím vyměření ho žalobkyně vůbec neinformovala, neumožnila mu se k ní vyjádřit a bránit se v přestupkovém řízení. Pokud žalobkyně bez vědomí žalovaného pokutu uhradila, jedná se o případ podle § 2992 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), kdy jednala na vlastní nebezpečí a neuplatnila právo, které jí nabízela smlouva. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 15. 6. 2021 došlo k dopravní nehodě, v důsledku které bylo poškozeno vozidlo tov. zn. Škoda Superb, RZ [SPZ], ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], jejímž jednatelem byl do 31. 7. 2024 žalovaný. Viníkem dopravní nehody byl řidič vozidla RZ [SPZ]. Dne 16. 6. 2021 uzavřeli účastníci v prostorách autoservisu GoldCar nájemní smlouvu, na základě které převzal žalovaný od žalobkyně do užívání vozidlo [Anonymizováno], RZ [SPZ], na dobu od 16. 6. 2021 do 29. 6. 2021 s tím, že nájemné mělo být hrazeno z pojistného plnění vyplaceného pojišťovnou viníka dopravní nehody, [právnická osoba]. Dne 4. 4. 2023 bylo ukončeno šetření pojistné události, o čemž pojišťovna žalobkyni uvědomila a dne 5. 4. 2023 bylo žalobkyni odesláno pojistné plnění ve výši 7 365 Kč. Vyplacené pojistné plnění představovalo náhradu nákladů za pronájem náhradního vozidla po dobu 10 dní od 23. 6. 2021 do 2. 7. 2021 s ohledem na rozsah poškození vozidla a skutečnou dobu jeho opravy. Dne 3. 7. 2021 v 12:59 hodin došlo v parkovací oblasti P1-0592, v ulici [právnická osoba] 1, za použití vozidla RZ [SPZ] jednání vykazujícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za co byla vyměřena dne 27. 7. 2021 vlastníkovi/provozovateli vozidla, společnosti [právnická osoba]., podle § 125h odst. 2 a § 125c odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 500 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému pronájem vozidla fakturou č. 1212024220 ze dne 9. 7. 2021 v částce 34 848 Kč (28 800 Kč a 6 048 Kč jako 21 % DPH) se splatností 19. 7. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nájemného ve výši 34 848 Kč dopisem ze dne 15. 3. 2023, následně jeho zástupkyni emailem ze dne 6. 4. 2022 informovala o ukončení šetření dopravní nehody a částečné výplatě pojistného plnění a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné části nájemného ve výši 27 483 Kč do 14. 4. 2023. K úhradě celé dlužné částky pak byl žalovaný vyzván žalobkyní předžalobní upomínkou ze dne 15. 4. 2021. Svědek [jméno FO] vypověděl, že s žalovaným sepisoval nájemní smlouvu a předával mu vozidlo v prostorách autoservisu [právnická osoba] na [Anonymizováno], kde byla prováděna oprava poškozeného vozidla. Do nájemní smlouvy doplňovali údaje žalovaného jako nájemce, stav pronajatého vozidla i nádrže. Při vrácení vozidla se pak podepisují i dokumenty, umožňující žalobkyni uplatnit proplacení nájemného přímo u pojišťovny viníka dopravní nehody. Žalovaný obdržel nájemní smlouvu i obchodní podmínky, měl možnost si je přečíst a na cokoliv se zeptat. Věděl, že vlastníkem poškozeného vozidla byla společnost [právnická osoba], nájemní smlouva se však sepisuje s fyzickou osobou, aby věděli, kdo s vozidlem jezdí, i kvůli platbám případných pokut. Při vrácení vozidla se potom může do tištěné nájemní smlouvy zapsat společnost, původní smlouva pak zaniká. Dále se podepisuje plná moc k jednání s pojišťovnou, vysvětlení pro pojišťovnu k účelnosti náhradního vozidla a vystavuje se faktura za nájem. Žalovaný byl oprávněn za společnost [právnická osoba] při vrácení vozidla podepsat tištěnou nájemní smlouvu, k tomu nedošlo a nedošlo ani k podpisu plné moci pro jednání s pojišťovnou. Nájemné za náhradní vozidlo je hrazeno z povinného ručení vlastníka vozidla, které je viníkem nehody. Svědek [jméno FO] (zaměstnanec žalobkyně) uvedl, že byl přítomen vrácení vozidla žalovaným. Žalobkyně běžně spolupracuje s autoservisy, kdy klientům určitých autoservisů zapůjčují náhradní vozidla po dobu opravy jejich vozidla. Cena pronájmu je hrazena klientem nebo pojišťovnou. K nehodám nejezdí, pouze po dohodě s autoservisem přivezou náhradní vozidlo do autoservisu, aby s ním mohl klient odjet. Žalovaný vozidlo vrátil se zpožděním, poškozené a při vrácení odmítl podepsat dokumenty pro pojišťovnu i tištěnou nájemní smlouvu. Při předání vozidla se podepisuje rukou vyplněná nájemní smlouva, která se při vrácení vozidla přepíše na počítači a doplní se do ní do té doby neznámé údaje, jako doba pronájmu, délka opravy, číslo pojistné události, dále se podepisuje plná moc, aby žalobkyně mohla záležitost vyřídit přímo s pojišťovnou. Ručně vyplněná nájemní smlouva se píše vždy na osobu, která auto přebírá i z důvodu možného uložení pokut, aby věděli, kdo auto řídí, a nemuseli tyto pokuty platit. Je možné, že následně po komunikaci se společností se do další nájemní smlouvy, vyhotovené na počítači, uvede společnost. Vůči pojišťovně je nárok řešen až následně podle požadavku klienta, jestli chce, aby to řešili oni, nebo to řeší sám. Pokud mají řešit pojistnou událost oni, klient podepíše plnou moc a dále dokument, aby částka byla vyplacena na účet žalobkyně. Ceny za půjčení se řídí ceníkem pojišťovny viníka, částka se píše do smlouvy při předání vozidla. 5. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 2201, § 2205, § 2213 o. z. a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaný užíval předmětné vozidlo v době od 16. 6. 2021 do 9. 7. 2021 za sjednané nájemné v částce 1 200 Kč bez DPH denně. Pojišťovna [právnická osoba]. vyplatila z pojistného plnění žalobkyni pouze částku 7 365 Kč, žalovaný tak byl v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně povinen zaplatit neuhrazenou část nájemného v částce 27 483 Kč (včetně DPH). Podle Všeobecných obchodních podmínek hradila nájemné v případě pojistné události pojišťovna viníka, pokud poškozený splní veškeré podmínky nutné k výplatě nájemného za náhradní automobil, tedy nejpozději ke dni ukončení nájemního vztahu doloží kopii technického průkazu, kopii zakázkového listu vydaného servisem provádějícím opravu, kopii faktury za opravu vozidla. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by doložil listiny nezbytné k vyplacení pojistného plnění žalobkyni. Námitku neplatnosti smlouvy pro omyl žalovaného soud prvního stupně také neshledal důvodnou, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, že by nájemní smlouvu žalovaný uzavřel za okolností, které popisoval, nebo že by bylo dohodnuto, že nájemné bude bezvýjimečně hradit pojišťovna škůdce. Žalovaný uzavřel smlouvu až den po dopravní nehodě, přičemž smlouva obsahovala předpoklady, které musí být naplněny, aby bylo nájemné za náhradní vozidlo hrazeno z tzv. povinného ručení viníka. Pokud namítal, že vlastníkem vozidla byla společnost [právnická osoba], tak žalovaný byl v době uzavření nájemní smlouvy jejím jednatelem, byl oprávněn smlouvu nájemní uzavřít, přesto smlouvu uzavřel sám za sebe a zůstal z ní tak zavázán sám. Nárok žalobkyně na zaplacení pokuty soud prvního stupně také shledal důvodným s odkazem na článek 4 písm. b) Všeobecných podmínek, že za dopravní přestupky odpovídá nájemce a je povinen hradit i vyměřené pokuty. Úrok z prodlení pak odůvodnil § 1970 o. z., přičemž jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně, které bylo v rozporu s výpovědí svědků a nevypořádal se s argumenty žalovaného. Podle svědeckých výpovědí směřovala vůle smluvních stran k uzavření nájemní smlouvy s vlastníkem vozidla, když žalobkyně běžně uzavírala nejdřív papírovou smlouvu, kterou následně nahradila tištěnou smlouvou, vyjadřující skutečnou vůli stran. Vlastníkem vozidla přitom byla společnost [právnická osoba], žalovaný byl pouze oprávněn za vlastníka vozidla jednat z pozice statutárního orgánu. Pasivně legitimovaný tak měl být v řízení vlastník vozidla, který byl v nájemní smlouvě označen svým identifikačním číslem a informací, že je plátce DPH. Odkázal na své námitky ohledně výše nájemného, úhrady sjednaných smluvních úroků z prodlení či vyměřené pokuty, se kterými se soud prvního stupně vůbec nevypořádal. Rozsudek soudu prvního stupně tak nesplňuje požadavky na dostatečně přesvědčivé odůvodnění. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně. Poukázala na to, že v průběhu řízení byly prokázány skutečnosti, které zpochybňovaly tvrzení žalovaného o okolnostech uzavření smlouvy i o tom, že nájemní smlouva měla být uzavřena se společností [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena se žalovaným, ten neprojevil vůli uzavřít ji jménem společnosti, opak nevyplývá ani ze svědeckých výpovědí. Žalovaný odmítl žalobkyni podepsat jakékoliv další dokumenty potřebné k uplatnění jejího nároku, z tohoto důvodu žalobkyně nemohla s pojišťovnou jednat o úhradě nájemného za náhradní vozidlo. Žalovaný zahájil jednání s pojišťovnou až po urgenci žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. 10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o předmět smlouvy, určení smluvních stran, okolnosti jejího uzavření, výše a doby výplaty pojistného plnění, odvolací soud na jeho závěry v tomto rozsahu odkazuje. 11. Z nájemní smlouvy datované 16. 6. 2021 odvolací soud zjistil, že jako pronajímatel je uvedena žalobkyně, jako nájemce žalovaný, který je identifikován svým rodným číslem, adresou, číslem občanského a řidičského průkazu. Poškozeným vozidlem je vozidlo Škoda Superb, RZ [SPZ], s poznámkou [Anonymizováno] a u stavu vozidla je uvedeno [právnická osoba], s poznámkou plátce DPH. Dále je ve smlouvě identifikováno pronajaté vozidlo, doba pronájmu od 16. 6. 2021 do 29. 6. 2021 a poznámka „cena dle ceníku [právnická osoba]“. Pojišťovna [právnická osoba]. je označena jako pojišťovna viníka. U vyúčtování za pronájem je uvedeno 24 dnů po 1 200 Kč, celkem 28 800 Kč, pod tím je uvedeno „cena je uvedena bez DPH“. Vozidlo bylo vráceno dne 9. 7. 2021. Podle textu smlouvy za dopravní přestupky spáchané v době pronájmu vozu nese odpovědnost nájemce vozu v plné výši. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky, které tvoří druhou stranu nájemní smlouvy a jsou také podepsané žalovaným. Podle článku 4 písm. b) všeobecných podmínek, pokuty vyměřené nájemci za dopravní přestupky, kterých se dopustí s daným vozidlem, škody vzniklé ztrátou dokladů, klíčů nebo jiného příslušenství auta, včetně nákladů, které bylo třeba vynaložit na nápravu takto vzniklých škod, hradí vždy nájemce. Podle článku 6 písm. a) vyrovnání skutečné ceny zjištěné podle skutečnosti při vrácení vozidla, jakož všech případných poplatků, úroků apod., uskuteční nájemce nejpozději při skončení nájmu, případně vrácení automobilu pronajímateli, předchází-li toto ukončení nájemního vztahu. Podle článku 6 písm. c) ceny se řídí veřejným ceníkem pronajímatele, nebude-li písemně stanoveno jinak. V případě pojistné události hradí nájem náhradního vozidla pojišťovna viníka za podmínek, že poškozený splní všechny podmínky nutné k výplatě pojistného plnění, nejpozději ke dni skončení nájemního vztahu a předloží kopii VTP od svého poškozeného vozidla, kopii zakázkového listu vydaného servisem, kopii faktury vydané servisem a podepsanou plnou moc. Podle článku 7 písm. e) v případě rozdílu mezi fakturací a finančním plněním pojišťovny bude rozdíl uhrazen nájemcem. 12. Podle výzvy k uhrazení určené částky ze dne 27. 7. 2021, Úřad Městské části [adresa] adresoval tuto výzvu společnosti [právnická osoba]., z důvodu, že dne 3. 7. 2021 v 12:59 hodin v parkovací oblasti P1-0592 [právnická osoba] 1, s uvedením GPS souřadnic, bylo automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu nad dodržování pravidel parkování v zónách placeného stání zadokumentováno motorové vozidlo RZ [SPZ], jehož nezjištěný řidič porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Uvedené jednání vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, přičemž toto jednání nemělo za následek dopravní nehodu, totožnost řidiče není známa, z tohoto důvodu je možné projednat věc příkazem a uvedená společnost je vedena jako provozovatel motorového vozidla. Z tohoto důvodu podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzval uvedenou společnost k uhrazení peněžité částky ve výši 500 Kč podle § 125h odst. 2 a § 125c odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu, do 15 dnů od doručení výzvy, případně v této lhůtě ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. E-mailovou komunikací ze dne 6. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím jeho zástupkyně k úhradě částky 27 483 Kč s DPH do 14. 4. 2023 s tím, že uplatněný nárok ze strany pojišťovny byl pojišťovnou přiznán pouze částečně v částce 7 365 Kč. Součástí e-mailu bylo také oznámení pojišťovny o ukončení šetření pojistné události. 13. Podle § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. 14. Podle § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 15. Podle § 2324 o. z. nájemce zaplatí nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku; je-li však nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce. 16. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 17. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle odst. 2 směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění. 18. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 19. Podle § 1817 o. z. podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě před uzavřením smlouvy výslovný souhlas. Z předem připraveného nastavení, které by spotřebitel musel odmítnout, nelze výslovný souhlas dovodit. 20. Podle § 1821 o. z. pokud podnikatel spotřebiteli nesdělil údaje o dalších daních, poplatcích a jiných obdobných peněžitých plněních nebo nákladech, které spotřebitel ponese podle § 1820 odst. 1 písm. e) nebo j), není spotřebitel povinen tyto daně, poplatky, jiná obdobná peněžitá plnění nebo náklady podnikateli hradit. 21. Soud prvního stupně správně uzavřel, že smluvními stranami nájemní smlouvy byla žalobkyně a žalovaný. Žalovaný se ve smlouvě označil jako nájemce, uvedl své osobní údaje a smlouvu v tomto znění podepsal. Z obsahu smlouvy nevyplývá, že by při jejím uzavření jednal za společnost [právnická osoba] jako její tehdejší jednatel (ta byla ve smlouvě uvedena pouze jako vlastník vozidla) a ani následně přes možnost do smlouvy doplnit změnu v osobě nájemce tak neučinil. Námitku, že stranou smlouvy měla být společnost [právnická osoba], vznesl poprvé až v průběhu soudního řízení. Zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na něž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§ 441 až 456 o. z.), ani úprava zastoupení zákonného (§ 457 až 488 o. z.), přímo použitelná jsou však obecná ustanovení o zastoupení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2016), nevylučuje-li to zvláštní úprava (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2020). I pro toto zastoupení tak platí § 436 odst. 1 věta druhá o. z. Z učiněného právního jednání nebo z okolností, které ho provází, musí být zřejmé, že jednající vystupuje jako zástupce jiného, pro kterého nabývá práv a zavazuje se k povinnostem. Jestliže jednání za jiného není očividné z okolností právního jednání, uplatní se nevyvratitelná právní domněnka, že jednající jedná svým vlastním jménem a jen on sám je z právního jednání oprávněn a zavázán (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 32 Cdo 781/2009). Úmysl smluvních stran uzavřít nájemní smlouvu se společností [právnická osoba] nelze dovodit ani z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], neboť z nich naopak vyplynulo, že nájemní smlouva je při převzetí vozidla vždy uzavírána s nájemcem – fyzickou osobou a pouze za splnění dalších předpokladů (existence jednatelského oprávnění, souhlasu všech zúčastněných) je možné se při vrácení vozidla dohodnout na změně osoby nájemce. S takovou dohodou (spočívající v postoupení práv a povinností ze smlouvy podle § 1895 a následujících o. z.) v době, kdy závazek dosud nezanikl (nebylo zaplaceno nájemné) i občanský zákoník výslovně počítá. Z výše popsaných okolností je tak zřejmé, že ze smlouvy zůstal žalovaný zavázán sám. 22. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, ve smlouvě je označený pouze svým rodným číslem a občanským průkazem, ve vztahu účastníků tak na rozdíl od žalobkyně vystupoval jako spotřebitel (419 o. z.). Na právní vztah účastníků tak plně dopadají obecná ustanovení § 1810 a následujících o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, a dále speciální právní úprava smluv uzavíraných se spotřebitelem mimo prostory obvyklé k podnikání (§ 1820-1840), neboť smlouva byla podle svědeckých výpovědí uzavřena v autoservise [právnická osoba], tedy mimo prostory žalobkyně určené k jejímu podnikání. Žalovaný namítal, že ho žalobkyně uvedla v omyl, neboť mu bylo při uzavření smlouvy prezentováno, že nájemné bude v plném rozsahu hrazeno z pojistného plnění poskytnutého pojišťovnou viníka dopravní nehody. Uvedenou námitku neshledal ani odvolací soud důvodnou, neboť z textu smlouvy i všeobecných podmínek je zřejmé, že i v případě pronájmu vozidla v důsledku pojistné události mělo být nájemné hrazeno nájemcem v rozsahu, v jakém nedojde k úhradě pojišťovnou viníka dopravní nehody. Navíc ze zprávy pojišťovny o výplatě pojistného plnění je zřejmé, že oprava poškozeného vozidla byla provedena několik dní před vrácením náhradního vozidla žalobkyni, žalovaný tak nemohl předpokládat, že i v tomto rozsahu bude nájemné pojišťovnou z pojistného plnění uhrazeno. Žalovaný obdržel stejnopis nájemní smlouvy i všeobecných obchodních podmínek, se svými smluvními závazky byl obeznámen. Po uzavření nájemní smlouvy žalovaný nevyužil svého práva v souladu s § 1829 o. z. odstoupit od smlouvy (uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání žalobkyně) bez udání důvodu. Toto právo mu náleželo bez ohledu na to, zda o něm byl žalobkyní poučen či nikoliv, i když bylo s poskytnutím služby započato před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy (§ 1837 písm. a) o. z.), neboť v řízení nevyšlo najevo, že by ho žalobkyně poučila o zániku tohoto práva v důsledku započetí plnění služby před uplynutím lhůty pro odstoupení a žalovaný výslovně s takovým plněním souhlasil. Pokud tedy žalovaný namítá, že smlouvu v této podobě uzavřít nechtěl, měl k dispozici možnost smlouvu bez sankcí kdykoliv ukončit, takovou vůli však během trvání závazkového vztahu (a ani později) neprojevil. Provedení jeho účastnického výslechu k okolnostem uzavření smlouvy tak shledal i odvolací soud v kontextu výše uvedených závěrů nadbytečným. 23. Účelem speciální právní úpravy spotřebitelských smluv je ochrana slabší smluvní strany a vyrovnání jejího postavení ve smluvním vztahu s podnikatelem – profesionálem, jenž disponuje vyšší mírou odbornosti, zahrnující vyšší úroveň znalostí a zkušeností, a to důrazem na plnění jeho právních povinností ve vztahu k spotřebiteli i regulací nepříznivých důsledků v případě jejich opomenutí. Povinností žalobkyně bylo mimo jiné v souladu s § 1811 odst. 1 o. z. uvést veškerá sdělení vůči spotřebiteli srozumitelně a jasně, což v případě ceny služby (výše nájemného) znamenalo, že bude tímto způsobem uvedena celková cena služby (§ 1811 odst. 1, 2 písm. c) o. z.). Cenou služby ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí celková cena zboží nebo služeb včetně všech daní, zejména daně z přidané hodnoty. V dané věci je zřejmé, že cena za pronájem měla být hrazena především z pojistného plnění poskytnutého [právnická osoba]. z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla viníka dopravní nehody. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že cena pronájmu byla stanovena dle ceníku pojišťovny v částce 1 200 Kč za den, přičemž tato informace vyplývá i z nájemní smlouvy (kde je uvedena s dovětkem „bez DPH“). 24. V rozsudku ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 626/2010, Nejvyšší soud (ve vztahu ke kupní smlouvě, ale jeho závěry lze aplikovat i na poskytování služeb) uzavřel, že jestliže kupní smlouva neobsahuje závazek kupujícího zaplatit ke kupní ceně i daň z přidané hodnoty, resp. jestliže smlouva stanoví konečnou cenu, nemůže být přenášena odpovědnost za odvedení daně z přidané hodnoty státu na kupujícího. Žádný právní předpis neopravňuje prodávajícího „navýšit“ dohodnutou kupní cenu o daň z přidané hodnoty. Povinnosti uvádět konečnou cenu přitom nedostojí poskytovatel služby ani tím, že v poznámce uvede, že k ceně uvedené je zapotřebí ještě připočíst DPH (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2006, čj. 3 As 37/2005-59). Důsledky neuvedení ceny či dodatečných daní či poplatků v souladu s požadavky § 1811 odst. 2 písm. c) řeší ustanovení § 1817 a § 1821 o. z., které výslovně zakazují podnikateli takovou platbu po spotřebiteli požadovat a zbavuje spotřebitele povinnosti jakékoliv další neuvedené platby hradit. Ani žalovaný tak neměl povinnost hradit žalobkyni daň z přidané hodnoty z dohodnuté ceny nájemného v částce 6 048 Kč, která nebyla v ceně zahrnuta a nárok žalobkyně odvolací soud nepovažuje v tomto rozsahu za oprávněný. 25. Povaze spotřebitelského práva odpovídá také interpretační princip zakotvený v § 1812 o. z. ve prospěch spotřebitele, který představuje implementaci článku 5 směrnice 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a ukládá povinnost výkladu právních jednání pro spotřebitele příznivějšího. Uvedené dopadá i na úpravu splatnosti nájemného za pronajaté vozidlo v nájemní smlouvě, která byla v souladu s ujednáním účastníků (i podle jejich tvrzení) vázána (v případě řádného uplatnění nároku poškozeného u pojišťovny viníka dopravní nehody) na plnění pojišťovny a závazek nájemce odpovídal rozsahu, v jakém nebyla pohledávka žalobkyně z tohoto plnění uspokojena. Tomuto závěru odpovídá i chování žalobkyně, která přes obecnou úpravu splatnosti nájemného za pronájem dopravního prostředku ke dni ukončení užívání předmětu nájmu (§ 2324 o. z.), a vystavení faktury za pronájem, žalovaného poprvé upomenula o zaplacení (podle předložené emailové komunikace) až po dvou letech. Společnost [právnická osoba] přitom evidentně nárok na pojistné plnění u [právnická osoba]. řádně uplatnila, v důsledku čeho bylo dne 5. 4. 2023 přímo žalobkyni vyplaceno pojišťovnou pojistné plnění v rozsahu 7 365 Kč, což žalobkyni oznámila také dopisem ze dne 4. 4. 2023. Emailem ze dne 6. 4. 2023 pak žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím jeho zástupkyně k úhradě zbylé částky nájemného do 14. 4. 2023, přičemž součástí e-mailu bylo také oznámení pojišťovny o ukončení šetření pojistné události. Odvolací soud tak má za to, že k prodlení žalovaného mohlo dojít až v době, kdy byla zřejmá výše nezaplacené části nájemného, tedy až po výplatě pojistného plnění na základě řádně uplatněného nároku poškozené společnosti [právnická osoba] Žalovaný tak byl povinen podle výzvy žalobkyně hradit do 14. 4. 2023, ode dne následujícího je v prodlení a je povinen hradit také úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 26. V souladu s výše uvedenými interpretačními pravidly odvolací soud pak na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvodným ani nárok žalobkyně na úhradu pokuty za dopravní přestupek spáchaný v době trvání pronájmu vozidla. Nájemní smlouva pouze deklarovala plnou odpovědnost nájemce za dopravní přestupky spáchané v době pronájmu vozidla, všeobecné obchodní podmínky pak ukládaly nájemci povinnost hradit pokuty vyměřené nájemci za dopravní přestupky, kterých se dopustí s daným vozidlem [článek 4 písm. b)]. Znění smlouvy (obchodních podmínek) pak koresponduje s důvody uzavření nájemní smlouvy s fyzickou osobou podle výpovědí svědků a potřebou identifikace odpovědné osoby. V dané věci však nešlo o pokutu vyměřenou nájemci, ale společnosti Škofin jako vlastníku a provozovateli vozidla v situaci, kdy osoba, která přestupek spáchala, nebyla známa, přičemž vlastníku vozidla byla dána možnost takovou osobu (viníka) označit (v takovém případě by pokutu nebyla povinna hradit). Žalovaný nebyl označen jako odpovědná osoba, nebyl účastníkem přestupkového řízení a nemohl se v něm případně bránit, ani se nejednalo o pokutu mu vyměřenou, nárok žalobkyně na její úhradu tak nevznikl. Navíc uvedená částka byla společností Škofin následně vyúčtována společnosti Fleet group s. r. o. (nikoliv žalobkyni), není tak zřejmá ani aktivní věcná legitimace žalobkyně k jejímu vymáhání. 27. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu pro částku 6 548 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 483 Kč od 28. 3. 2023 do 14. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 048 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítl; v dalším pak výrok I. jako věcně správný potvrdil. 28. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 53 %. Náklady řízení (celkem ve výši 16 540 Kč) tvoří náklady právního zastoupení za 6 úkonů právní služby v sazbě po 2 220 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 27 983 Kč) za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby a vyjádření z 7. 1. 2025, účast na jednáních soudu konaných dne 9. 12. 2024 a 3. 3. 2025 podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dále mezi náklady řízení patří paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, 4 x 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 2 paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 za úkony učiněné po 1. 1. 2025. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 1 120 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Poměrná část nákladů řízení činí 8 766 Kč. 29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 53 %. Náklady řízení žalobkyně ve výši 5 340 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 27 983 Kč v sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 2 220 Kč. Zástupkyně žalobkyně učinila 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, a to odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 11. 2025. Dále k nákladům řízení náleží paušální náhrada hotových výdajů 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Poměrná část nákladů řízení činí 2 830 Kč. 30. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 25. listopadu 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu