USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Stejskalové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] IČO [IČO] sídlem [adresa], zastoupené advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 270 515,12 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 7. 2025, č. j. [spisová značka] takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 270 515,12 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni v částce 10 820,80 Kč po právní moci usnesení (výrok II.) a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Podle obsahu spisu se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 11. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 270 515,12 Kč s příslušenstvím, jako nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému podle smlouvy o půjčce na kliknutí uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovaným dne 21. 9. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný má státní příslušnost Slovenské republiky, není hlášen v České republice k žádnému druhu pobytu. V návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], Slovenská republika a svou kontaktní adresu [adresa] v České republice. I podle mimořádného výpisu z účtu žalovaného č. 844980002 žalovaný podle uskutečněných transakcí (výběrů, plateb v obchodě) v tomto období dlouhodobě v České republice pobýval. Podle článku III. bodu 17. všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. se právní vztahy vzniklé mezi klientem a bankou řídí právním řádem České republiky a k rozhodování jsou příslušné soudy České republiky. Žalobkyně v řízení předložila ke schválení smír účastníků, podepsaný žalovaným dne 9. 5. 2025 v [Anonymizováno]. 3. Poté soud prvního stupně vydal napadené usnesení, kterým řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro mezinárodní nepříslušnosti českých soudů. S odkazem na články 17 a 18 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) uzavřel, že jde o spotřebitelskou smlouvu spadající pod uvedená ustanovení, přičemž mezinárodně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci je soud, na jehož území má žalovaný spotřebitel bydliště. Žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území Slovenska, příslušné jsou proto slovenské soudy. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud prvního stupně podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně rozhodl o nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů z důvodu bydliště žalovaného na území Slovenské republiky v době zahájení řízení, aniž by v souladu s článkem 26 bod 1 nařízení Brusel I bis, který upravuje prorogaci svého druhu, žalovanému doručil žalobu a umožnil mu založit mezinárodní příslušnost soudu prvního stupně konkludentně svou účastí na řízení. Žalovaný s volbou soudu prvního stupně souhlasil, neboť podepsal návrh na uzavření soudního smíru, který byl soudu prvního stupně zaslán ke schválení. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 7. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 8. Podle článku 4 bod 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 9. Podle článku 5 bod 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 10. Podle článku 17 bod 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle článku 18 bod 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 12. Podle článku 19 nařízení Brusel I bis od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu, 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 13. Podle článku 26 bod 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 14. Podle článku 28 bod 1 nařízení Brusel I bis pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. 15. V dané věci z dosavadních skutkových tvrzení i předložených listinných důkazů plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti) se soud prvního stupně správně zabýval aplikací pravidel příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy, upravených v článcích 17 – 19 nařízení Brusel I bis, které určují výlučnou příslušnost ve věcech některých spotřebitelských smluv a mají přednost před posouzením příslušnosti podle § 7 bod 1 nařízení Brusel I bis. V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 bodu 1 písm. a) – c) nařízení Brusel I bis, může být podle článku 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 a článku 26 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby (viz usnesení Soudního dvora EU ze dne 3. září 2020, mBank, C‑98/20, bod 36). V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, v úvahu tak přichází pouze aplikace článku 17 bodu 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, který dopadá i na bezúčelové úvěry. Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice, kde současně právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, smlouva o půjčce na kliknutí ze dne 21. 9. 2021 pro účely určení mezinárodní příslušnosti tak splňuje předpoklady spotřebitelské smlouvy ve smyslu článku 17 bodu 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. V době podání žaloby měl pak žalovaný své bydliště na území Slovenské republiky. Jednotná pravidla příslušnosti se přitom použijí bez ohledu na okolnost, že ke dni uzavření smlouvy spotřebitel a podnikatel měli sídlo nebo bydliště v témže státě, nevyžaduje se existence mezinárodního prvku ke dni uzavření smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C‑327/10, Hypoteční banka, a ve věci C‑296/20 Commerzbank AG). 16. Nařízení Brusel I bis v článku 19 pak upravuje výjimky z obecného pravidla příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy (v případě žalob podávaných podnikatelem) podle místa bydliště žalovaného spotřebitele. Ten umožňuje smluvním stranám s respektem k smluvní volnosti sjednat si v rámci prorogace příslušnost soudu jiného členského státu než státu bydliště spotřebitele v době podání žaloby za dodržení minimálních standardů ochrany této slabší smluvní strany. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu spadající pod ustanovení oddílu 4 nařízení Brusel I bis. V době uzavření smlouvy měl žalovaný své bydliště v České republice (ve smyslu § 80 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kde měl své sídlo také poskytovatel úvěru. Pokud si za této situace účastnící sjednali ve všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součástí uzavřené smlouvy mezinárodní příslušnost českých soudů, učinili tak v souladu s článkem 19 bodem 3 nařízení Brusel I bis a splnili předpoklady výjimky z výlučné soudní příslušnosti podle bydliště žalovaného spotřebitele. Dohoda účastníků přitom splňuje i formální požadavky prorogační dohody zakotvené v článku 25 nařízení Brusel I bis. Bez ohledu na aktuální bydliště žalovaného na území Slovenské republiky je mezinárodní příslušnost českých soudů k rozhodnutí věci založena podle článku 19 bodu 3 nařízení Brusel I bis. 17. Odvolací soud pak závěrem považuje za potřebné zmínit, že v případě, že by mezinárodní příslušnost českých soudů nebyla založena podle článku 19 bodu 3 nařízení Brusel I bis, byl by soud prvního stupně povinen před rozhodnutím o zastavení řízení pro mezinárodní nepříslušnost doručit žalovanému žalobu s výzvou k vyjádření (spolu s poučením o tom, že svou aktivní účastí v řízení založí mezinárodní příslušnosti českých soudů, pokud mezinárodní nepříslušnost sám nenamítne) a dát mu tak možnost ve smyslu článku 26 nařízení Brusel I bis založit mezinárodní příslušnost českého soudu svou účastí v řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016 sp. zn. 29 Cdo 452/2014, publikované v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/2017 civ). V dané věci však byl tento postup vzhledem k výše uvedenému nadbytečný. 18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Tím byly odklizeny i výrok II o vrácení soudního poplatku žalobkyni a nákladový výrok III. usnesení soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 6. října 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu