ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o 139 907,36 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 6. 2024, č. j. 8 C 167/2024-53 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 811,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 085,38 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 501,38 Kč od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 117 147,38 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 114 793,38 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 112 439,38 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 110 085,38 Kč od 13. 5. 2024 do 30. 5. 2024 a ve výši 0,25 % ročně z částky 110 085,38 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 339 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 546 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení co do částky 5 429,97 Kč, částky 500 Kč, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 721,97 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 721,97 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 2 354 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 2 354 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 2 354 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 2 354 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a kapitalizovaných úroků ve výši 1 132,03 Kč, výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 108 274 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. zamítl žalobu co do částky 25 703,39 Kč, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 140 449,98 Kč od 14. 2. 2024 do 12. 3. 2024, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 449,98 Kč od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 139 407,36 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 407,36 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 138 685,39 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 685,39 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 136 331,39 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 136 331,39 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky 133 977,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 133 977,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a kapitalizovaných úroků ve výši 1 085,98 Kč a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 119 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do části výroku III. o zaplacení částky 1 811,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 501,38 Kč od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 117 147,38 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 793,38 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112 439,38 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 110 085,38 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a do závislého nákladového výroku III., podala žalobkyně včasné odvolání. Nerozporovala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je neplatná, předmětem jejích námitek byl skutkový závěr soudu prvního stupně, že žalovaný na závazek uhradil 46 726 Kč. V žalobě totiž tvrdila, že žalovaný na závazek uhradil 44 914,62 Kč a k tomu doložila splátkový kalendář, z něhož vyplývá i přehled ze strany žalovaného provedených plateb a není jí proto zřejmé, jak byla částka soudem určena. Zřejmě do ní soud započetl splátky předepsané, avšak nezaplacené. Žalobkyni tak náleží nikoli částka 108 274 Kč, ale částka 110 085,38 Kč. Navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku III. a žalobkyni přiznal rozdíl mezi těmito částkami, tj. částku 1 811,38 Kč. Dále žalobkyně namítala, že nesouhlasí s posouzením jejího nároku na úrok z prodlení. Plnění na základě neplatné smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, na které dopadá obecná úprava času plnění dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalobkyně si je vědoma toho, že jde o obecnou právní úpravu ve vztahu k § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a že toto speciální ustanovení má přednost před úpravou obecnou. Podle ní se však speciální úprava použije pouze v případě, že splnění dluhu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele není v možnostech spotřebitele. Vrácení plnění bez zbytečného odkladu po výzvě totiž může odpovídat možnostem spotřebitele, ale také nemusí. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Žalobkyně proto shrnuje, že speciální úprava se uplatní jen tehdy, kdy věřitel spotřebitele vyzve k plnění, ale v možnostech spotřebitele není uvedenou pohledávku splnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Je to pak spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit a prokázat, že není v jeho možnostech splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný v tomto směru zůstal nečinný a žalobkyně na podporu své argumentace odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3808/2023, v němž byl přijat závěr, že není důvod uložit plnění ve splátkách, pokud dlužník nepředložil žádné důkazy k prokázání své majetkové situace. Žalobkyně proto shledává postup soudu prvního stupně nesprávným, pokud automaticky presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit bez zbytečného odkladu. Navrhla, aby odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku změnil i v části týkající se nároku na úrok z prodlení od 24. 2. 2024 do zaplacení. 3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že je schopen zaplatit zůstatek jistiny, ale výše úroku z prodlení se mu zdá vysoká. 4. Výrok I., II. a výrok III., co do částky 23 892,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 085,98 Kč, úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 140 449,98 Kč od 14. 2. 2024 do 12. 3. 2024, z částky 139407,36 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, z částky 138 685,39 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, z částky 136 331,39 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024 a z částky 133 977,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 948,60 Kč od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, z částky 22 259,98 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, z částky 23 892,01 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, z částky 23 892,01 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024 a z částky 23 892,01 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku III. a závislém výroku IV. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 3. 2024 podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému, jímž se po částečném zpětvzetí žaloby z titulu smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne 16. 9. 2022 domáhala zaplacení částky 133 977,39 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 085,98 Kč, s úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 140 449,98 Kč od 14. 2. 2024 do 12. 3. 2024, z částky 139 407,36 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, z částky 138 685,39 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, z částky 136 331,39 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024 a z částky 133 977,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 449,98 Kč od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, z částky 139 407,36 Kč od 13. 3. 2024 do 4. 4. 2024, z částky 138 685,39 Kč od 5. 4. 2024 do 14. 4. 2024, z částky 136 331,39 Kč od 15. 4. 2024 do 12. 5. 2024 a z částky 133 977,39 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení. 7. Soud prvního stupně při rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného z listin založených žalobkyní do spisu. 8. Žalobkyně sjednala s žalovaným dne 16. 9. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly úvěrové podmínky, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 155 000 Kč, který měl vrátit spolu s úrokovým navýšením 9,49 % v 96 splátkách po 2 354 Kč měsíčně (poslední splátka odlišná) k 13. dni v měsíci, počínaje 13. 10. 2022. Úvěr žalovaný využil k doplacení předchozích úvěrů žalobkyně a částka 55 771,52 Kč byla žalovanému připsána na účet (smlouva o úvěru, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, splátkový kalendář, potvrzení o vyplacení úvěru, výpis z běžného účtu žalovaného o připsání částky). 9. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a v této žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 30 000 Kč, žije s partnerem či partnerkou ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou a jeho celkové měsíční výdaje včetně splátek úvěru činí 18 000 Kč. Neměl žádnou vyživovací povinnost a příjmy ostatních členů domácnosti uvedl v nulové výši. Z výpisu z bankovního účtu byl ověřen měsíční příjem žalovaného 25 007 Kč. V bankovním či nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí nebyly zjištěny žádné negativní poznatky k žalovanému. Z úvěrové zprávy však bylo zjištěno, že žalovaný v minulosti čerpal větší množství finančních produktů, přičemž ke dni vystavení zprávy žalovaný splácel hypoteční úvěr s měsíční splátkou 20 529 Kč (celková výše hypotečního úvěru činila 4 265 736 Kč). Žalobkyně vypočetla disponibilní měsíční příjem ve výši 2 586 Kč, který považovala za dostatečný k úhradě měsíčních splátek hotovostního úvěru (potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru, úvěrová zpráva). 10. Poté, co se žalovaný ocitl v opakovaném prodlení se splácením úvěru, žalobkyně ke dni 14. 2. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k vrácení celého dluhu. Ze splátkového kalendáře soud prvního stupně vyvodil, že ke dni 21. 3. 2024 žalovaný na úvěr uhradil 39 664 Kč. Po zesplatnění a po podání žaloby žalovaný uhradil další splátky, celkem uhradil 46 726 Kč (dopis o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru, splátkový kalendář). 11. S ohledem na odvolací námitku odvolací soud přezkoumal skutkové zjištění o tom, v jaké výši bylo žalovaným plněno na sjednaný úvěr, a dospěl oproti soudu prvního stupně k odlišnému závěru. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný platil splátky pravidelně od 13. 10. 2022 do 13. 9. 2023 po 2 354 Kč tj. 28 248 Kč, dále zaplatil dne 13. 11. 2023 2 354 Kč, dne 1. 12. 2023 188,62 Kč, dne 13. 12. 2023 311,38 Kč a 2 042,62 Kč, dne 15. 1. 2024 811,38 Kč a 1 542,62 Kč, dne 13. 3. 2024 1 311,38 Kč a 1 042,62 Kč, dne 5. 4. 2024 1 811,38 Kč a 542,62 Kč, dne 15. 4. 2024 2 354 Kč a dne 13. 5. 2024 2 354 Kč, celkem 44 914,62 Kč. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že nad rámec ve splátkovém kalendáři zaznamenaných plateb nic dalšího žalobkyni neuhradil. Za této situace odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že žalovaný na předmětný dluh uhradil částku 44 914,62 Kč. 12. Soud prvního stupně věc po právní stránce správně posuzoval, vzhledem k datu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle příslušných ustanovení o. z. a s ohledem na charakter smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). 16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadoval zaplacení úroku z prodlení, ledaře dlužník není za prodlení odpovědný. 18. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když z dokazování vyplynulo, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, když před poskytnutím úvěru nezohlednila zejména jeho závazek splácet hypoteční úvěr v poměrně vysoké částce, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR – Finance s. r. o. proti GK) a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni, nad rámec toho, co jí bylo přiznáno výrokem II. napadeného rozsudku, náleží částka jistiny 1 811,38 Kč (poskytnutý úvěr 155 000 Kč – uhrazených 44 914,62 Kč – přiznaných 108 274 Kč). 19. Dále odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, shledal důvodným požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny, byť od jiného než žalobkyní požadovaného data. 20. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni nárok na jistinu, z čehož nepřímo vyplývá, že dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně je splatná. Právo na úrok z prodlení jí však nepřiznal. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu (po jejímž uplynutí je rozhodnutí vykonatelné). Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení s povinností vrátit jistinu dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené možnostem dlužníka ke splnění dluhu, navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že zde spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry a podat k soudu návrh na určení této lhůty. 21. Žalobkyně se domáhala navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnosti odvíjející se od výzvy žalobkyně a možností žalovaného. Odvolací soud nemohl vzít v potaz výzvu k vrácení zesplatněného úvěru ze dne 14. 2. 2024, když k ní žalobkyně nedoložila doklad o odeslání, a proto jako právně významnou považoval kvalifikovanou výzvu k zaplacení, v podobě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu, který byl žalovanému doručen dne 29. 5. 2024. Pokud žalovaný neplnil dluh bez zbytečného odkladu v následujícím dni a ve vztahu k žalobkyni a ani v průběhu soudního řízení nenamítal, že by tato lhůta neodpovídala jeho možnostem a poměrům a že je zde mezi účastníky spor o splatnosti, měl odvolací soud za to, že splatnost dluhu na vrácení jistiny úvěru se váže na výzvu žalobkyně a že počínaje dnem 31. 5. 2024 se žalovaný dostal se zaplacením dluhu do prodlení. Odvolací soud proto žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny 110 085,38 Kč až od tohoto data s tím, že výše úroků z prodlení k tomuto datu činila 14,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 367/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů. 22. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3808/2023 není přiléhavý, jelikož se týká procesní lhůty k plnění dle § 160 o. s. ř., nikoli lhůty hmotněprávní, tedy splatnosti dluhu. 23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl co do doplacení jistiny ve výši 1 811,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 085,38 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 24. Ve zbývajícím rozsahu byl odvolací návrh žalobkyně shledán jako nedůvodný, a to jednak co do počátku prodlení s vrácením jistiny a jednak co do výše úroku z prodlení, která činila ke dni 31. 5. 2024 14,75 % ročně, nikoli 15 % ročně. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. zamítavý výrok III. ve zbývající napadené části potvrdil. 25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci procesně úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou část náhrady. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a zásadou procesního zavinění (§ 146 o. s. ř.) je nezbytné ve věci zohlednit úspěch v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Požadovaná částka včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně činila 161 649,66 Kč a přiznaná částka činila 110 708,19 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v 68 % a neúspěšná ve 32 %, a proto jí náleží právo na náhradu 36 % z celkových nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 597 Kč a ze tří paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka (příprava, sepis návrhu, předžalobní výzva) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Odvolací soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 339 Kč. 26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 věta první o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci rovněž procesně úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou část náhrady. Na základě shodných principů vyložených shora odvolací soud vypočetl ke dni odvolacího jednání částku žalobkyní požadovanou - 16 425,94 Kč a částku přiznanou - 11 687,39 Kč a dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná v 71 % a neúspěšná ve 29 % a náleží jí tak právo na náhradu 42 % z celkových nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání 1 000 Kč a jedné paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka (odvolání) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) s tím, že 42 % z 1 300 Kč představuje částku 546 Kč. 27. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 7. ledna 2025 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu