USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 36 929,20 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 7. 2025, č. j. 13 C 381/2024–65 takto: I. Odvolání žalobkyně do výroku V. usnesení soudu prvního stupně se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. – IV. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně se prohlásil za nepříslušný k projednání a rozhodnutí věci (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni v částce 1 452 Kč (výrok IV.) a vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok V.). 2. Podle obsahu spisu se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky jako nesplaceného úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., v částce 20 000 Kč podle smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 11. 2022. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, s trvalým pobytem na adrese [adresa] [Anonymizováno]. V době od 26. 10. 2022 do 28. 8. 2023 měla v České republice evidovaný pobyt občana EU na adrese [adresa], který byl zrušen na její vlastní žádost, aktuálně nemá na území České republiky evidovaný žádný druh pobytu. Uvedenou adresu uvedla jako kontaktní také v žádosti o úvěr. Podle dohody o provedení práce uzavřené dne 22. 6. 2020 s [jméno FO], [adresa], Jenštějn, bylo sjednané místo výkonu práce žalované [adresa]. Podle sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 3. 2025 žalovaná pobírá od 1. 1. 2025 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, který je jí vyplácen na účet vedený u [Anonymizováno] se sídlem v Slovenské republice. Podle sdělení dcery žalované [jméno FO] žalovaná bydlí více než rok na adrese [adresa], [adresa]. Na tuto adresu byl žalované doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu i výzva k vyjádření prostřednictvím dožádaného soudu. Dopisem ze dne 5. 6. 2025 žalovaná sdělila, že uznává, že jí byla poskytnuta půjčka v České republice, kde žila a pracovala, v roce 2023 přišla o práci a zůstal jí pouze invalidní důchod. Z finančních důvodů (nebyla schopna splácet půjčku a nájem) se přestěhovala na Slovensko, kde je evidovaná na úřadě práce. Její jediný příjem je invalidní důchod z České republiky v částce 330 euro měsíčně. Současně předložila „oznámenie o prihlásení na prechodný pobyt“ ze dne 3. 11. 2023, podle kterého je od tohoto data evidovaná adresa jejího přechodného pobytu [adresa], [adresa]. Poté soud prvního stupně vydal napadené usnesení, kterým prohlásil svou nepříslušnost ve věci podle článku 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), a řízení zastavil, neboť nedostatek mezinárodní příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 103 a § 104 o. s. ř. V dané věci se jedná o půjčku návratnou ve splátkách podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, přičemž podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může věřitel žalovat spotřebitele pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaná má bydliště na Slovensku, kde si zásilky soudu přebírá a se soudem komunikuje, mezinárodně příslušnými jsou tak slovenské soudy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že i přes spotřebitelský charakter závazkového vztahu je příslušnost českých soudů v souladu s Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 založena podle článku 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku bez uvedení účelu a žalobkyně ani právní předchůdce žalobkyně neprovozují profesionální nebo podnikatelskou činnost na území jiného členského státu. Mezinárodně příslušným je pak soud prvního stupně i podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 15. 6. 2025, ve kterém nenamítla mezinárodní nepříslušnost. Navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje, mezinárodní příslušnost se nevyslovuje a soudní poplatek se žalobkyni nevrací. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadených výrocích I. – IV. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení usnesení soudu prvního stupně. Odvolání do výroku V. bylo podle § 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto, neboť tímto výrokem bylo pouze upraveno vedení řízení, a odvolání proti němu tak není přípustné. 5. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 7. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 8. Podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 9. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 odst. 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 10. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 11. Podle článku 26 odst. 1. nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Podle odst. 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 12. V dané věci z dosavadních skutkových tvrzení i předložených listinných důkazů plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala její profesionální nebo podnikatelské činnosti) soud prvního stupně správně aplikoval pravidla příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy upravená v článcích 17 – 19 nařízení Brusel I bis, která určují výlučnou příslušnost ve věcech některých spotřebitelských smluv a mají přednost před posouzením příslušnosti podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 odst. 1 písm. a) – c) nařízení Brusel I bis, může být podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby (viz usnesení Soudního dvora EU ze dne 3. září 2020, mBank, C‑98/20, bod 36). V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 11. 2022 však spadala pod článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, který dopadá i na bezúčelové úvěry. Ze zjištěných údajů soudu prvního stupně je zřejmé, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice, kde vykonávala i výdělečnou činnost a kde současně právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, v době podání žaloby měla pak žalovaná své bydliště na území Slovenské republiky. Mezinárodně příslušnými soudy by tak (za absence dále uváděných skutečností) měly být soudy místa bydliště žalovaného spotřebitele ke dni podání žaloby (soudy Slovenské republiky). 13. Odvolací soud se však ztotožňuje s námitkou žalobkyně, že soud prvního stupně nesprávně zastavil řízení, aniž by řádným procesním postupem dal žalované možnost založit mezinárodní (i místní) příslušnost soudu prvního stupně podle článku 26 nařízení Brusel I bis (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016 sp. zn. 29 Cdo 452/2014, publikované v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/2017 civ). Soud prvního stupně před rozhodnutím o zastavení řízení pro mezinárodní nepříslušnost sice doručil žalované žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) s výzvou k vyjádření, na které žalovaná reagovala věcně, aniž by mezinárodní příslušnost namítala, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by ji také jako spotřebitele řádně, ve smyslu článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis, poučil o jejím právu namítat mezinárodní nepříslušnost českých soudů. Pokud se žalovaný spotřebitel účastní řízení před jiným soudem nežli soudem místa svého bydliště, který je příslušný podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, musí se soud, jemuž byla věc předložena, ujistit, že je tento spotřebitel poučen o svém právu namítnout nepříslušnost soudu a o důsledcích své účasti na řízení (viz rozhodnutí ve věci C183/23, Credit Agricole Bank Polska S. A. proti AB). 14. Předčasné posouzení mezinárodní příslušnosti soudem prvního stupně, aniž žalovaná dostala procesně korektním způsobem možnost založit (mezinárodní a místní) příslušnost soudu postupem podle článku 26 nařízení Brusel I bis, představuje vadu řízení, která mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 452/2014). 15. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně (včetně závislých výroků) zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. 16. V dalším řízení soud prvního stupně spolu s doručením zrušujícího usnesení informuje žalovanou o jejím právu namítat mezinárodní nepříslušnost českého soudu, vyzve ji opětovně k vyjádření k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a současně ji srozumitelně poučí o důsledcích jejího dalšího vyjádření ve věci a aktivní účasti v řízení, aniž by mezinárodní nepříslušnost namítala (že tím založí mezinárodní a místní příslušnost soudu prvního stupně a vyloučí příslušnost soudů v místě svého bydliště). V případě, že se žalovaná po tomto poučení věcně vyjádří, aniž by namítla mezinárodní nepříslušnost soudu prvního stupně, soud prvního stupně věc projedná a rozhodne, neboť jeho mezinárodní příslušnost bude v souladu s článkem 26 nařízení Brusel I bis založena. Naopak pokud žalovaná namítne jeho mezinárodní nepříslušnost, a také pokud po poučení zůstane žalovaná pasivní, soud prvního stupně řízení pro mezinárodní nepříslušnost zastaví, neboť nelze přihlížet k vyjádření žalované jako spotřebitele, které v řízení učinila před řádným poučením podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Ve svém novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně také o nákladech řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). 17. Právním názorem odvolacího soudu je podle § 226 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně vázán. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 24. listopadu 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu