USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 9 425,91 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 6. 2025, č. j. 13 C 74/2025 – 50 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost k projednání a rozhodnutí věci (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni v částce 400 Kč (výrok IV.) a vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok V.). 2. Podle obsahu spisu se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky jako nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o [právnická osoba] č. [hodnota], uzavřené dne 15. 10. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným, přičemž žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024. Podle návrhu na uzavření smlouvy o [právnická osoba] č. [hodnota] žalovaný uvedl trvalé bydliště na Slovensku, ale kontaktní adresu v České republice, [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], kde bydlí v pronájmu, uvedl telefonní číslo s českou předvolbou, zaměstnavatele [právnická osoba]. se sídlem v ČR, kde je zaměstnán od roku 2016. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný má slovenskou státní příslušnost, na území České republiky nemá evidovaný žádný druh pobytu, na žádnou ze zjištěných adres v České republice se mu návrh doručit nepodařilo. Podle sdělení [právnická osoba], odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 4. 2025, měl žalovaný od 3. 2. 2016 do 6. 6. 2016 na území České republiky povolen přechodný pobyt občana Evropské unie za účelem zaměstnání, které vykonával do 6. 6. 2016 u společnosti [právnická osoba]., [adresa]. Do uvedeného data měl hlášenou adresu v České republice [adresa] a v zahraničí [Anonymizováno], [adresa], Slovenská republika. Žalovaný nepobírá od České správy sociálního zabezpečení důchod ani nemocenské dávky, podle potvrzení Úřadu práce České republiky ze dne 20. 5. 2025, byl v době od 27. 4. 2020 do 31. 8. 2020 evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání a byla mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Podle sdělení Ministerstva vnitra Slovenské republiky ze dne 11. 4. 2024, má žalovaný trvalý pobyt na Slovensku hlášený na adrese [Anonymizováno], [adresa]. Žalovanému byly doručeny návrh a výzva k vyjádření k žalobě prostřednictvím dožádaného Mestského súdu [adresa] na adresu Obecný úrad [Anonymizováno], [adresa], [město], Slovenská republika, písemnosti byly doručeny dne 3. 6. 2025, osobně žalovanému. 3. Poté soud prvního stupně vydal napadené usnesení, v němž vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil. Závazkový vztah účastníků pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti podřadil pod článek 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis), neboť jde o závazek ze smlouvy o půjčce návratné ve splátkách a žalovaný tak může být žalován pouze u členského státu, v němž má bydliště. Žalovaný má bydliště na území Slovenské republiky, podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis není dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Z tohoto důvodu podle článku 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť nedostatek mezinárodní příslušnosti je neodstranitelnou překážkou řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně nesprávně shledal nedostatek své mezinárodní příslušnosti, neboť pominul existenci dohody o mezinárodní příslušnosti soudů podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali v článku 15.1. návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. [hodnota], že smlouva se řídí právem České republiky a v části III., článku 17 Všeobecných obchodních podmínek, že právní vztahy vzniklé mezi klientem a bankou se řídí právním řádem České republiky a soudní spory z nich rozhodují obecné soudy České republiky. Současně poukázal na to, že mezinárodní příslušnost českých soudů lze dovodit i z článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b), druhá odrážka nařízení Brusel I bis, neboť předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky smlouvy a žalovaný tak může být žalován i u místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Místem plnění je v případě poskytování služeb místo, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Službou se přitom ve smyslu rozhodnutí soudního dvoru Evropské unie ve věci F.P.T.R. proti G.W.-L.t., C-533/07, považuje jakákoliv činnost vykonávaná ve prospěch jiné osoby za úplatu, včetně poskytování úvěru. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se mezinárodní nepříslušnost neprohlašuje, řízení se nezastavuje a žalobkyni se nevrací soudní poplatek. Současně předložila všeobecné obchodní podmínky, podle kterých je v části III. v článku 17 uvedeno, že právní vztahy vzniklé mezi klientem a bankou se řídí právním řádem České republiky, není-li dohodnuto jinak. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. 7. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 8. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 9. Podle článku 7 odst. 1 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 10. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 12. Podle článku 19 nařízení Brusel I bis od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu, 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 13. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 14. Podle článku 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. 15. V dané věci z dosavadních skutkových tvrzení i předložených listinných důkazů plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti) bylo nutno zabývat se nejdřív možností aplikace pravidel příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy, upravených v článcích 17–19 nařízení Brusel I bis, které určují výlučnou příslušnost ve věcech některých spotřebitelských smluv a mají přednost před posouzením příslušnosti podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 bodu 1 písm. a) – c) nařízení Brusel I bis, může být podle článku 18 bod 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby (viz usnesení Soudního dvora EU ze dne 3. září 2020, mBank, C‑98/20, bod 36). V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, v úvahu tak přichází pouze aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, která dopadá i na bezúčelové úvěry. Ze zjištěných údajů soudu prvního stupně je zřejmé, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice, kde vykonával i výdělečnou činnost a kde současně právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, v době podání žaloby měl pak žalovaný své bydliště na území Slovenské republiky. Soudní dvůr Evropské unie ve věci ve věci C‑296/20, Commerzbank AG, uzavřel, že pokud podnikatel a spotřebitel, kteří jsou stranami spotřebitelské smlouvy, měli ke dni uzavření této smlouvy sídlo nebo bydliště v témže státě a kdy se mezinárodní prvek právního vztahu objevil až po uzavření uvedené smlouvy z důvodu pozdějšího přenesení bydliště spotřebitele do jiného členského státu, určí se výlučná příslušnost podle článku 18 nařízení Brusel I bis. Jednotná pravidla příslušnosti jsou totiž použitelná bez ohledu na okolnost, že ke dni uzavření smlouvy spotřebitel a podnikatel měli sídlo nebo bydliště v témže státě, nevyžaduje se existence mezinárodního prvku ke dni uzavření smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C‑327/10, Hypoteční banka, a ve věci C‑296/20 Commerzbank AG). Smlouva o rychlé půjčce uzavřená dne 15. 10. 2018 pro účely určení mezinárodní příslušnosti splňuje předpoklady spotřebitelské smlouvy ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis a mezinárodně příslušnými soudy jsou soudy místa bydliště žalovaného spotřebitele ke dni podání žaloby (soudy Slovenské republiky). Smlouva o rychlé půjčce ani všeobecné obchodní podmínky, na které odkazovala žalobkyně, neobsahovaly tvrzené ujednání o mezinárodní příslušnosti (pouze ujednání o rozhodném právu), příslušnost jiného soudu, než soudu aktuálního bydliště žalovaného spotřebitele v době podání žaloby tak nebyla dohodou smluvních stran smlouvy o rychlé půjčce založena. Soud prvního stupně také správně před rozhodnutím o zastavení řízení pro mezinárodní nepříslušnost doručil žalovanému žalobu s výzvou k vyjádření a dal mu možnost ve smyslu článku 26 nařízení Brusel I bis založit mezinárodní příslušnost českého soudu svou účastí v řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016 sp. zn. 29 Cdo 452/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/2017 civ). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, příslušnost soudu prvního stupně nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis. 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích a nákladového výroku. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, žalovaný by tak měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 19. listopadu 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu