ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení 30 025,36 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 12 C 271/2024-23 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že pro částku 12 950,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 950,36 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 473 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 025,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 025,36 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 380 Kč k rukám označeného advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, a to do výroku I. s ohledem na odvolací návrh v rozsahu částky 12 950,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 950,36 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení a závislého výroku II. Soudu prvního stupně vytkl, že při rozhodnutí nezohlednil, že smlouva o úvěru má spotřebitelský charakter a byla uzavřena neplatně jednak z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku, který odporuje korektivu dobrých mravů a jednak z toho důvodu, že žalobkyně před uzavřením smlouvy porušila svoji povinnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Ve vztahu k otázce nepřiměřenosti sjednaného úroku poukázal na to, že v době uzavření smlouvy činil obvyklý úrok 10 % až 15 % ročně, kdežto sjednaný úrok po přepočtu činil 313 % (RPSN 1410,33 %) a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS“) sp. zn. 4 Tdo 416/2013, dle kterého půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně představovala úrok lichevní. K otázce posouzení úvěruschopnosti uvedl, že žalobkyně při splnění této povinnosti musí vycházet nikoliv z deklarovaných, ale ověřených údajů jak k příjmové, tak výdajové stránce dlužníka. Z popsaných důvodů je třeba smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a jelikož úvěr byl poskytnut ve výši 25 000 Kč a žalovaný na něj uhradil 7 925 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení pouze částky 17 075 Kč s úrokem z prodlení od 3. 9. 2023 do zaplacení. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu výrok I. napadeného rozsudku změnil. 3. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvolání odmítl, případně napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu se zákonem a na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 25 000 Kč s tím, že potvrzuje, že na dluh obdržela platbu 7 925 Kč. Měla za to, že před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem, v souladu se zákonem, úvěruschopnost žalovaného prověřila. Žalobkyně předložila soudu výpis o posouzení úvěruschopnosti, v němž byly zaznamenány rozhodné skutečnosti k příjmové i výdajové stránce. Příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Podáním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že zvážil své možnosti. Měl-li pochybnosti, měl žalobkyni kontaktovat, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Úvěrovaným je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu. 4. Výrok I., co do částky 17 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 075 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku II. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne 5. 8. 2024 podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému, jímž se domáhala zaplacení částky 30 025,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 025,36 Kč ročně od 3. 9. 2023 do zaplacení z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. Soud prvního stupně při rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného z listin založených žalobkyní do spisu. 8. Žalobkyně sjednala dne 3. 8. 2023 s žalovaným distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky (VOP), na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr 25 000 Kč, který převedla na účet žalovaného dne 3. 8. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč (dle VOP jde o odměnu za poskytnutí úvěru, dle sazebníku jde o poplatek 25 % z jistiny za 30 dní) a poplatku za doplňkové služby 275 Kč (při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil v souladu s čl. II smlouvy a čl. 2 Sazebníku službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek 110 Kč a službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč), celkem 31 525 Kč (RPSN 1410,33 %). Úvěr byl splatný 2. 9. 2023. Dle čl. 4 VOP částky zaplacené žalovaným měly být použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 8. 2023, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, VOP). 9. Dopisem ze dne 7. 6. 2024, odeslaným téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů (příslušný dopis, podací lístek). 10. Soud prvního stupně za aplikace § 2395, § 2399 odst. 1, § 561 odst. 1 o. z. a § 104, § 105 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že mezi účastky vznikl závazkový vztah na základě platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a pokud žalovaný nevrátil úvěr včetně sjednaného příslušenství ve lhůtě splatnosti, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dluhu včetně úroku z prodlení. 11. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozsudku vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Ten věc správně posuzoval podle o. z. a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jeho postup však neshledal správným, pokud se nezabýval platností smlouvy z hlediska toho, zda si žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 12. Obdobně jako podle předchozí úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je i podle zákona č. 257/2016 Sb. namístě se touto otázkou zabývat, neboť nesplnění této povinnosti je sankcionováno absolutní neplatností uzavírané smlouvy. 13. K této otázce žalobkyně předložila listinu označenou jako„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“, z níž k osobním poměrům žalovaného plyne, že žije ve společné domácnosti s další osobou, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 42 597 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 1 000 Kč, pravidelné náklady na bydlení činí 1 000 Kč, na další nezbytné výdaje je vynakládáno 1 000 Kč a na ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Rezerva pro výdaje byla kalkulována částkou 500 Kč. Disponibilní příjem pro vrácení úvěru včetně příslušenství za 30 dní byl vypočten na 39 500 Kč. Příjem žalovaného ověřila žalobkyně prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval výčet příjmových, avšak neidentifikovaných, transakcí za dobu od 31. 5. 2022 do 19. 5. 2023 Tyto příjmy jsou tvořeny částkami v řádu stovek až statisíců a jelikož nejsou identifikovány, nelze zjistit, jaké povahy jsou. Nebylo totiž zjištěno, zda žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru s pravidelnou mzdou nebo zda je podnikatelem a jeho výdělkem je zisk z podnikání. Pokud jde o podnikatele, pak vyhodnocení jeho zisku tímto způsobem je problematické, pokud současně nejsou známy výdaje související s podnikáním. Vzhledem k tomu, že příjmové položky, které se svou výší diametrálně liší (viz např. 6. 5. 2023 300 Kč, 11. 5. 2023 500 Kč, 18. 5. 2023 180 000 Kč, 19. 5. 2023 částky 175 000 Kč a 169 000 Kč), nejsou konkretizovány, nelze z výpisu vyvodit žádný pravidelný příjem, není zjistitelné, zda nejde o zápůjčky, případně peníze vybírané a vkládané zpět apod. Z předloženého výpisu není seznatelné ani to, jaký byl zůstatek na účtu na začátku a na konci měsíce tak, aby bylo možné dovodit solventnost žalovaného alespoň tímto způsobem. K příjmovým poměrům žalovaného proto nelze z tohoto výpisu vyvozovat vůbec nic. 14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet sjednaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného spotřebitele, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. 19. Schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto musí věřitel mimo jiné analyzovat spotřebitelův rozpočet, a to jak ohledně jeho příjmů, tak ohledně jeho výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnání či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele, včetně splátek jiných úvěrů. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 20. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má věřitel vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získá z jiných dostupných zdrojů (informace z databází shromažďujících informace o bankovních i nebankovních úvěrových vztazích) při respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů tak, aby věřitel byl schopen získat objektivní obraz o finanční situaci spotřebitele. K tomuto závěru dospěla i soudní praxe v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 (použitelná i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.), podle kterého je součástí odborné péče poskytovatele úvěru při plnění shora uvedené povinnosti i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Tomu odpovídají i obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) k posouzení úvěruschopnosti, podle kterých je základem pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména spolehlivé zjištění příjmů spotřebitele (a jejich historie) a na straně druhé zjištění a zohlednění jeho výdajů, včetně jeho životních nákladů, a stav jeho závazků, včetně dosavadního způsobu jejich plnění. 21. S ohledem na obsah žalobkyní poskytnutých dokladů k ověření úvěruschopnosti žalovaného odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem nedostála. Již příjmové poměry nebyly řádně ověřeny, pokud k poměrům žalovaného, co se týče způsobu získávání výdělku, nebylo zjištěno vůbec nic a vycházelo se z příjmových, neidentifikovaných, položek na běžném účtu, z nichž o pravidelné mzdě či zisku z podnikání nelze vyvodit vůbec nic. O odborné péči nelze hovořit ani v souvislosti s hodnocením výdajové stránky rozpočtu. Co se týče základních a nezbytných životních nákladů žalovaného, zejména v souvislosti s bydlením, nebylo vůbec zjišťováno, o jaký typ bydlení se jedná, s kým se žalovaný dělí o náklady a z jakých důvodů vynakládá na bydlení a služby související s bydlením tak extrémně nízkou částku. Součástí ověřování nebyla ani úvěrová zpráva, z níž by žalobkyně zjistila stav závazků ze smlouvy o úvěru či o zápůjčce, včetně dosavadního způsobu jejich plnění. V důsledku tohoto postupu žalobkyně nemohla před uzavřením smlouvy získat objektivní obraz o finanční situaci a zdrojích žalovaného pro vrácení úvěru, zejména v tak krátké lhůtě, a proto jej nebylo možné hodnotit jako postup splňující kritéria odborné péče. Žalovanému sice ze zákona plyne povinnost v žádosti o úvěr uvádět pravdivé a nezkreslené údaje pod hrozbou trestněprávní sankce, to však žalobkyni jako poskytovatele úvěru nevyvazuje z její povinnosti postupovat dle zákona. 22. Na uzavřenou smlouvu o úvěru je proto třeba hledět jako na absolutně neplatnou s odkazem na ustanovení § 588 o. z. a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle odvolacího soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částka, kterou žalovaný žalobkyni na neplatný závazek již zaplatil (25 000 Kč – 7 925 Kč = 17 075 Kč). Odvolací soud proto výrok I. napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že nad rámec částky 17 075 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, tedy co do částky 12 950,36 Kč včetně příslušného úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. 23. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci procesně úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou část náhrady. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud postupoval podle advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 vzhledem k tomu, že úkony právní služby ze strany advokátů byly činěny před tímto datem. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) je nezbytné ve věci zohlednit úspěch v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Požadovaná částka včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně činila 34 887 Kč a přiznaná částka činila 19 839,74 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v 57 % a neúspěšná v 43 %, a proto jí náleží právo na náhradu ve výši 14 % z celkových nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 202 Kč a ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3. advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 100 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z náhrady za 21 % DPH ve výši 378 Kč Odvolací soud při rozhodování o odměně advokáta postupoval podle § 14b advokátního tarifu, když měl za to, že jsou naplněny kumulativní podmínky tohoto ustanovení. 14 % z celkových nákladů 3 380 Kč činí 473 Kč. 24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl v této fázi řízení procesně úspěšný, a náleží mu proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v celkové výši 4 840 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč (předmětem odvolacího řízení byla jen částka 12 950,36 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, které se sestávají ze dvou úkonů právní služby po 1 620 Kč (z tarifní hodnoty 12 950,36 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu) a z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč. Jelikož nebylo podle § 14a odst. 1 advokátního tarifu předloženo osvědčení o registraci plátce DPH, nebyla přiznána náhrada za DPH. 25. Náhradu nákladů řízení jsou účastníci povinni zaplatit ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 4. února 2025 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu