USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A], bytem [Adresa žalované A] [Anonymizováno] Polsko o 4 200 Kč s příslušenstvím[Anonymizováno] o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 11. 2025, č. j. 5 C 248/2025–47 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost v projednávané věci (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Podle obsahu spisu se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným soudu prvního stupně dne 24. 7. 2025, žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky jako nesplacené půjčky s příslušenstvím poskytnuté žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě smlouvy o půjčce č. [hodnota], uzavřené dne 21. 6. 2004. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná je státní příslušnicí Polské republiky, v době od 27. 7. 2001 do 4. 10. 2016 jí byl na území České republiky povolen trvalý pobyt z důvodu sloučení s občanem EU podle zákona o pobytu cizinců, který měla hlášený na adrese [adresa] a byl ukončen na její vlastní žádost. Uvedená adresa se shoduje s adresou uvedenou ve smlouvě o půjčce. Do 22. 8. 2016 byla žalovaná vdaná za občana ČR [fyzická osoba], narozeného [datum narození]. V době od 8. 9. 2010 do 4. 10. 2016 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. V současné době pobírá starobní důchod, který je jí vyplácen na adresu v Polsku, [Jméno žalované B]. Soud prvního stupně poté rozhodl napadeným usnesením, kterým prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost k projednání věci a řízení podle § 103 a 104 o. s. ř. zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů. Uzavřel, že se jedná o spotřebitelský vztah spadající pod články 17–19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť v době uzavření smlouvy o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně podnikala v České republice, kde měla žalovaná své obvyklé bydliště. V době podání žaloby však žalovaná bydlela v Polsku, kde jí je také vyplácen starobní důchod, přičemž žaloba proti spotřebiteli může být podána pouze v místě jejího bydliště (článek 62 nařízení Brusel I bis). Příslušnými soudy jsou tak polské soudy. Pro úplnost pak soud prvního stupně uvedl, že jediným společníkem společnosti [právnická osoba], je společnost [Anonymizováno], se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, která se prostřednictvím svých dceřiných společností zaměřovala na Českou republiku i Polsko ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis v době uzavření smlouvy i v době podání návrhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně nerozhodl správně, pokud řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti zastavil, neboť jeho příslušnost je dána podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) odrážka druhá, nařízení Brusel I bis. Podle uvedených ustanovení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy u soudu místa, kde závazek, o něž se jedná, byl nebo měl být splněn. V případě poskytování služeb je místem plnění místo na území členského státu, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pojem služba je přitom třeba ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu. Smlouva byla uzavřena v České republice, kde byly poskytnuty i bankovní služby. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje a mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Mělníku se neprohlašuje. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení usnesení soudu prvního stupně. 5. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 7. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 8. Podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 9. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 odst. 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 10. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 11. Podle článku 26 odst. 1. nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Podle odst. 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 12. V dané věci z dosavadních skutkových tvrzení i předložených listinných důkazů plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o půjčce. S ohledem na povahu smluvních stran (žalovaná na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala její profesionální nebo podnikatelské činnosti) soud prvního stupně správně aplikoval pravidla příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy upravená v článcích 17 – 19 nařízení Brusel I bis, která určují výlučnou příslušnost ve věcech některých spotřebitelských smluv a mají přednost před posouzením příslušnosti podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 odst. 1 písm. a) – c) nařízení Brusel I bis, může být podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby (viz usnesení Soudního dvora EU ze dne 3. září 2020, mBank, C‑98/20, bod 36). V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, smlouva o půjčce č. [hodnota] ze dne 21. 6. 2004 však spadá pod článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, který dopadá i na bezúčelové úvěry. Ze zjištěných údajů soudu prvního stupně je zřejmé, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice, kde současně právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, v době podání žaloby měla pak žalovaná své bydliště na území Polské republiky. Mezinárodně příslušnými soudy by tak (za absence dále uváděných skutečností) měly být soudy místa bydliště žalovaného spotřebitele ke dni podání žaloby (soudy Polské republiky). Použití článku 7 nařízení Brusel I bis je tak vyloučeno. 13. Soud prvního stupně však nepostupoval správně, pokud zastavil řízení, aniž by řádným procesním postupem dal žalované možnost založit mezinárodní (i místní) příslušnost soudu prvního stupně podle článku 26 nařízení Brusel I bis (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016 sp. zn. 29 Cdo 452/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 17/2017 civ). Soud prvního stupně před rozhodnutím o zastavení řízení pro mezinárodní nepříslušnost žalované měl žalované doručit žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) s případnou výzvou k vyjádření a umožnit ji, aby se řízení aktivně účastnila (článek 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis) a současně ji jako spotřebitele ve smyslu článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis informovat o jejím právu namítat nepříslušnost soudu prvního stupně a o účincích, které vyvolá její účast nebo neúčast v řízení. Pokud by žalovaná reagovala věcně, aniž by mezinárodní příslušnost namítala, založila by tím mezinárodní i místní příslušnost soudu prvního stupně. 14. Předčasné posouzení mezinárodní příslušnosti soudem prvního stupně, aniž žalovaná dostala procesně korektním způsobem možnost založit (mezinárodní a místní) příslušnost soudu postupem podle článku 26 nařízení Brusel I bis, představuje vadu řízení, která mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 452/2014). 15. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. 16. V dalším řízení soud prvního stupně doručí žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzvu k vyjádření a současně srozumitelně poučí žalovanou ve smyslu článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis o jejím právu namítat mezinárodní nepříslušnost českých soudů, a o důsledcích jejího vyjádření ve věci a aktivní účasti v řízení, aniž by mezinárodní nepříslušnost namítala (že tím založí mezinárodní a místní příslušnost soudu prvního stupně a vyloučí příslušnost soudů v místě svého bydliště). V případě, že se žalovaná po tomto poučení věcně vyjádří, aniž by namítla mezinárodní nepříslušnost soudu prvního stupně, soud prvního stupně věc projedná a rozhodne, neboť jeho mezinárodní příslušnost bude v souladu s článkem 26 nařízení Brusel I bis založena. Naopak pokud žalovaná namítne jeho mezinárodní nepříslušnost, a také pokud zůstane v řízení pasivní, soud prvního stupně řízení pro mezinárodní nepříslušnost zastaví (článek 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis). Ve svém novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně také o nákladech řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). 17. Právním názorem odvolacího soudu je podle § 226 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně vázán. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 18. prosince 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu