USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] o zaplacení 46 977,34 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 20. 3. 2025, č. j. 39 C 157/2024–88 takto: I. Odvolání žalobkyně do výroku IV. usnesení soudu prvního stupně se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. – III. mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 880 Kč žalobkyni (výrok III.) a vyzval žalobkyni, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělila číslo účtu, případně jiné platební údaje, na které má být soudní poplatek vrácen (výrok IV.). 2. Podle obsahu spisu se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 977,34 Kč s příslušenstvím, jako nesplacené zápůjčky, poskytnuté žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], podle smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 1. 5. 2023 v částce 50 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky, na území České republiky nemá evidován žádný druh pobytu ani není uveden v cizineckém informačním systému. U [právnická osoba] má od 24. 1. 2023 evidovanou adresu [adresa]. Podle šetření Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru [adresa], se na adrese [adresa], nachází sídlo firmy [Anonymizováno] s možností ubytování pro jejich zaměstnance. Žalovaný byl u této společnosti zaměstnán do ledna 2023 jako [Anonymizováno], následně byl jeho pracovní poměr ukončen. V návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] žalovaný uvedl trvalou adresu [Anonymizováno], Bulharská republika a telefonní číslo s českou předvolbou [tel. číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému doručovala písemnosti na jím uvedenou kontaktní adresu v České republice [Jméno žalovaného B]/[Anonymizováno], [adresa] – [Jméno žalovaného C], na kterou se žalovanému nepodařily písemnosti soudu prvního stupně doručit. Žalovanému byl na adresu v Bulharsku doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a výzva k vyjádření. Podle článku 17 Všeobecných obchodních podmínek právní vztahy vzniklé mezi klientem a bankou se řídí právním řádem České republiky a k rozhodování sporů mezi klientem a bankou jsou příslušné soudy České republiky, není-li dohodnuto jinak. 3. Poté soud prvního stupně vydal napadené usnesení, kterým řízení podle § 104 o. s. ř. a článku 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) z důvodu své mezinárodní nepříslušnosti zastavil. S ohledem na spotřebitelský charakter smluvního vztahu aplikoval na mezinárodní příslušnost články 17 – 19 nařízení Brusel I bis, přičemž žalovaný i právní předchůdkyně žalobkyně měli v době uzavření smlouvy bydliště v České republice, v době zahájení řízení však měl žalovaný obvyklé bydliště v Bulharsku, kde mu byly také doručeny písemnosti soudu. Jelikož v souladu s článkem 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis lze spotřebitele žalovat pouze u soudu místa, kde má bydliště, nejsou české soudy k projednání věci mezinárodně příslušné. K založení příslušnosti přitom nedošlo ani postupem podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně nesprávně zastavil řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů, neboť žalovaný nemá obvyklý pobyt na území České republiky, přičemž pominul, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky k rozhodnutí věci je založena dohodou smluvních stran podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis. V článku 17 Všeobecných obchodních podmínek si smluvní strany ujednaly, že právní vztahy vzniklé mezi klientem a bankou se řídí právním řádem České republiky a k rozhodování sporů mezi klientem a bankou jsou příslušné soudy České republiky, není-li dohodnuto jinak. Příslušnost českých soudů by však byla založena i podle článku 7 odst. 1 písm. a), b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis, neboť v případě smlouvy o zápůjčce může být žalovaný žalován u soudu místa, kde služba (spočívající v zápůjčce) byla nebo měla být poskytnuta. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. – III.) v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Odvolání do výroku IV. bylo podle § 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto, neboť tímto výrokem bylo pouze upraveno vedení řízení, a odvolání proti němu tak není přípustné. 7. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 8. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 9. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 10. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 odst. 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 12. Podle článku 19 nařízení Brusel I bis od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu, 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 13. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 14. Podle článku 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. 15. V dané věci z dosavadních skutkových tvrzení i předložených listinných důkazů plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti) se soud prvního stupně správně zabýval aplikací pravidel příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy, upravených v článcích 17 – 19 nařízení Brusel I bis, které určují výlučnou příslušnost ve věcech některých spotřebitelských smluv a mají přednost před posouzením příslušnosti podle § 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 odst. 1 písm. a) – c) nařízení Brusel I bis, může být podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 a článku 26 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby (viz usnesení Soudního dvora EU ze dne 3. září 2020, mBank, C‑98/20, bod 36). V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, v úvahu tak přichází pouze aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, která dopadá i na bezúčelové úvěry. Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice, kde současně právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, smlouva o půjčce č. [hodnota] ze dne 1. 5. 2023 pro účely určení mezinárodní příslušnosti tak splňuje předpoklady spotřebitelské smlouvy ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. V době podání žaloby měl pak žalovaný své bydliště na území Bulharské republiky. Jednotná pravidla příslušnosti se přitom použijí bez ohledu na okolnost, že ke dni uzavření smlouvy spotřebitel a podnikatel měli sídlo nebo bydliště v témže státě, nevyžaduje se existence mezinárodního prvku ke dni uzavření smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C‑327/10, Hypoteční banka, a ve věci C‑296/20 Commerzbank AG). 16. Nařízení Brusel I bis v článku 19 pak upravuje výjimky z obecného pravidla příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy (v případě žalob podávaných podnikatelem) podle místa bydliště žalovaného spotřebitele. Ten umožňuje smluvním stranám s respektem k smluvní volnosti sjednat si v rámci prorogace příslušnost soudu jiného členského státu než státu bydliště spotřebitele v době podání žaloby za dodržení minimálních standardů ochrany této slabší smluvní strany. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu spadající pod ustanovení oddílu 4 nařízení Brusel I bis, přičemž v době uzavření smlouvy měl žalovaný své bydliště v České republice (ve smyslu § 80 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kde měl své sídlo také poskytovatel úvěru. Pokud si za této situace účastníci sjednali ve všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součásti uzavřené smlouvy mezinárodní příslušnost českých soudů, učinili tak v souladu s článkem 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis a splnili předpoklady výjimky z výlučné soudní příslušnosti podle bydliště žalovaného spotřebitele. Dohoda účastníků přitom splňuje i formální požadavky prorogační dohody zakotvené v článku 25 nařízení Brusel I bis. Bez ohledu na aktuální bydliště žalovaného na území Bulharské republiky je mezinárodní příslušnost českých soudů k rozhodnutí věci založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis. 17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. – III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Tím byly odklizeny i nákladový výrok II. a výrok III. o vrácení soudního poplatku žalobkyni. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 18. prosince 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu