ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 35 872,08 Kč a částky 47 854,34 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 12. 2024, č. j. 9 C 212/2024 – 69 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. pro částku 6 695,74 Kč a 15 953,97 Kč, úrok 999,43 Kč a 2 237,01 Kč, úrok ve výši 19,67 % ročně z částky 35 642,08 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 925,74 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 34,67 % ročně z částky 47 624,34 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 183,97 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 895,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 946,34 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a z částky 31 670,37 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení; v dalším se v tomto výroku pro úrok z prodlení ve výši 681,41 Kč potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 721 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 460 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 39 545 Kč, úroku kapitalizovaného za období od 8. 9. 2017 do 22. 7. 2024 částkou 999,43 Kč, úroku ve výši 19,67 % ročně z částky 35 642,08 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 22. 9. 2017 do 22. 7. 2024 částkou 300,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 872,08 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úroku kapitalizovaného za období od 8. 9. 2017 do 22. 7. 2024 částkou 2 237,01 Kč, úroku 34,67 % ročně z částky 47 624,34 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 22. 9. 2017 do 22. 7. 2024 částkou 380,97 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 47 854,34 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, výrokem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do výroků II. a III. s tím, že následně v podání ze dne 27. 1. 2025 vzala žalobu částečně zpět. Nenapadala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je neplatná a že žalobkyně má z tohoto důvodu nárok pouze na vrácení dlužné jistiny. Námitku vznesla jen ve vztahu ke skutkovému zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný na závazek uhradil 46 278,58 Kč namísto správné částky 29 383,29 Kč. Má za to, že soud prvního stupně si nesprávně vyložil předložené listiny – výpisy čerpání, splátek a úhrad k oběma smlouvám, když z rekapitulace výpisu k částce ve sloupci úhrada připočetl částky uhrazené žalovaným v rámci oddlužení. Dále žalobkyně namítala, že nesouhlasí s posouzením jejího nároku na úrok z prodlení. Plnění na základě neplatné smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, na které dopadá obecná úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a v tomto směru odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1992/2024. Navrhla, aby byl změněn výrok II. tak, že jí bude přiznána rozdílová částka 16 895,29 a dále jak úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 22. 9. 2017 do 22. 7. 2024, tak běžící úrok z prodlení od 23. 7. 2024 do zaplacení. 3. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 4. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět co do částek 6 695,74 Kč a 15 953,97 Kč, úroků ve výši 999,43 Kč a 2 237,01 Kč, úroku ve výši 19,67 % ročně z částky 35 642,08 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 925,74 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 34,67 % ročně z částky 47 624,34 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 183,97 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a u žalovaného byl souhlas s částečným zpětvzetím žaloby podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládán, postupoval Krajský soud v Praze jako soud odvolací v souladu s § 222a odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). 5. Následně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislém výroku III. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 7. 2024 podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala zaplacení dluhů ze smluv o úvěru ze dne 15. 11. 2016 a ze dne 19. 12. 2016, které žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávky ze smluv pak byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2024. 7. Soud prvního stupně při rozhodování věci vyšel z následujících skutečností, které zjistil z listinných důkazů založených žalobkyní do spisu. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 11. 2016 uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokovým navýšením 34,67 % v 84 splátkách po 1 680 Kč měsíčně se splatností první splátky 19. 12. 2016. Žalovaný ve smlouvě sdělil, že žije v podnájmu s družkou/druhem, nemá vyživovací povinnosti a má základní vzdělání, je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč u společnosti [právnická osoba] 9. Z potvrzení o ověření bonity klienta ze dne 14. 11. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením první úvěrové smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný a žije v podnájmu. Dále sdělil, že je zaměstnancem s příjmem 17 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti sdělil v částce 0 Kč, jako měsíční výdaje domácnosti sdělil částku 8 000 Kč. Žalovaný byl lustrován mimo jiné v registrech SOLUS, NRKI, CBL, TMOBILE, a to bez záznamu. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2016, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokovým navýšením 19,67 % v 72 měsíčních splátkách po 947 Kč se splatnostní první splátky 22. 1. 2017. Ke svým poměrům uvedl totožné skutečnosti. 11. Z potvrzení o ověření bonity klienta ze dne 16. 12. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením druhé úvěrové smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti. Žalovaný uvedl, že je žije v podnájmu s druhem/družkou, je bezdětný. Dále sdělil, že je zaměstnancem s příjmem 17 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti sdělil v částce 0 Kč, jako měsíční výdaje domácnosti sdělil částku 0 Kč. Žalovaný byl lustrován mimo jiné v registrech SOLUS, CBL, JAP_PUJCKA, a to bez záznamu. 12. Z úvěrových zpráv žalovaného se podává, že žalovaný v době žádosti o úvěr již splácel úvěr v původní částce 30 000 Kč, zbývalo mu doplatit 66 splátek po 694 Kč měsíčně a dále úvěr v původní částce 9 000 Kč, zbývalo mu doplatit 22 splátek po 447 Kč měsíčně. Dále žalovaný opakovaně podával žádosti o další úvěry, které byly odmítnuty (prosinec 2015, leden 2016, březen 2016, duben 2016, srpen 2016, říjen 2016, listopad 2016). 13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc srpen 2016 ke dni 1. 9. 2016 se podává, že zůstatek žalovaného na začátku měsíce byl 145 830,17 Kč, zůstatek na konci měsíce pak 2 863,09 Kč. Na účet bylo připsáno 16 340,41 Kč, odepsáno bylo 159 307,49 Kč. Mezi příchozími platbami byla např. částka 16 322 Kč, označená jako výplata od zaměstnavatele, [právnická osoba] [anonymizováno]. Mezi odchozími platbami byla např. částka 4 374 Kč mobilnímu operátorovi, [právnická osoba], částka 2 762 Kč jako splátka půjčky od [anonymizováno]. 14. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2016 ke dni 1. 10. 2016 se podává, že zůstatek žalovaného na začátku měsíce byl 2 863 Kč, zůstatek na konci měsíce pak 62 706,11 Kč. Na účet bylo připsáno 119 399,80 Kč, odepsáno bylo 59 556,78 Kč. Mezi příchozími platbami byla mimo jiných částka 17 307 Kč, označená jako výplata od zaměstnavatele, [právnická osoba] [anonymizováno], částka 102 078 jakožto půjčka od [anonymizováno]. Mezi odchozími platbami byla mimo jiných částka 4 350 Kč mobilnímu operátorovi, [právnická osoba], částka 2 702,70 Kč jako částečná splátka půjčky od [anonymizováno]. 15. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen 2016 ke dni 1. 11. 2016 se podává, že zůstatek žalovaného na začátku měsíce byl 62 706,11 Kč, zůstatek na konci měsíce pak 2 890,06 Kč. Na účet bylo připsáno 14 138,86 Kč, odepsáno bylo 73 954,91 Kč. Mezi příchozími platbami byla mimo jiných částka 13 621 Kč, označená jako výplata od zaměstnavatele, [právnická osoba] [anonymizováno]. Mezi odchozími platbami byla mimo jiných částka 4 785 Kč mobilnímu operátorovi, [právnická osoba], částka 2 762 Kč jako splátka půjčky od [anonymizováno] a částka 1 821 Kč jako splátka další půjčky od [anonymizováno]. 16. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad měl soud prvního stupně za to, že na první smlouvu bylo uhrazeno 18 219,32 Kč a na druhou smlouvu 28 059,26 Kč. 17. Z výzvy ke splácení celého úvěru ze dne 7. 9. 2017 včetně podacího archu ze dne 8. 9. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oba úvěry zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Pohledávky ze smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 6. 2024, v němž byla obsažena i předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky do 27. 6. 2024. Výzva byla dle podacího archu odeslána 21. 6. 2024. 18. U žalovaného bylo zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v rámci něhož byly pohledávky přihlášeny s tím, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil od roku 2018 částku 16 895,29 Kč. Insolvenční řízení bylo skončeno usnesením, kterým insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, avšak dlužníkovi nebylo přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 19. S ohledem na odvolací námitku odvolací soud přezkoumal skutkové zjištění o tom, v jaké výši bylo žalovaným plněno na sjednané úvěry a dospěl oproti soudu prvního stupně k odlišnému závěru. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na první smlouvu ze dne 15. 11. 2016 do zesplatnění dne 7. 9. 2017 uhradil částku 8 600 Kč a následně po zesplatnění v rámci insolvence uhradil částku 9 729,63 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k druhé úvěrové smlouvě ze dne 19. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný do zesplatnění úvěru dne 7. 9. 2017 uhradil 3 888 Kč a po zesplatnění úvěru v rámci insolvenčního řízení částku 7 165,66 Kč Tomu pak odpovídá zjištění, že v rámci insolvenčního řízení žalovaný uhradil částku 16 895,29 Kč. Žalovaný v řízení aktivní nebyl, netvrdil a neprokazoval, že by na uvedené pohledávky uhradil více, než je shora uvedeno. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný na první úvěrovou smlouvu uhradil celkem částku 18 329,63 Kč a na druhou úvěrovou smlouvu částku 11 053,66 Kč. Za této situace odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že žalovaný na předmětné dluhy uhradil dohromady částku 29 383,29 Kč. 20. Soud prvního stupně pak věc posuzoval správně po právní stránce, vzhledem k datu uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, podle § 2395 a násl. o. z. a s ohledem na charakter smluv podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům 24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 25. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 26. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné, když z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, OPR- Finance s. r. o. proti GK) a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni, jakožto právní nástupkyni původní věřitelky, vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni nad rámec toho, co jí bylo přiznáno výrokem I. napadeného rozsudku, náleží částka jistiny 16 895,29 Kč (poskytnutý úvěr 90 000 Kč – uhrazených 29 383,29 Kč – přiznaných 43 721,42 Kč). 27. Dále odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, shledal důvodným požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny. 28. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni nárok na jistinu, z čehož nepřímo vyplývá, že dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně byla splatná. Právo na úrok z prodlení jí však nepřiznal. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu, s níž občanský soudní řád spojuje vykonatelnost rozhodnutí. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení s povinností vrátit jistinu dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsenzus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené jeho možnostem ke splnění dluhu, a navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje tak, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry a podat k soudu návrh na určení této lhůty. Pouze dlužník totiž disponuje informacemi o svých poměrech. 29. Žalobkyně se domáhala navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnosti odvíjející se od výzvy žalobkyně (její předchůdkyně) a možností žalovaného. Odvolací soud nemohl vzít v potaz výzvu k zesplatnění dluhu, neboť v rámci závazkového vztahu bylo zjištěno, že nejde o závazek z platné smlouvy, navíc poté bylo v říjnu 2017 zahájeno insolvenční řízení, v němž bylo deklarováno, že žalovaný je v úpadku, a proto jako právně významnou považoval odvolací soud až výzvu k plnění ze dne 20. 6. 2024, která byla žalovanému odeslána 21. 6. 2024 a v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 27. 6. 2024. Pokud žalovaný dluh v této lhůtě nesplnil a ve vztahu k žalobkyni a ani v průběhu soudního řízení nenamítal, že by tato lhůta neodpovídala jeho možnostem a poměrům a že je zde mezi účastníky spor o splatnost, měl odvolací soud za to, že splatnost dluhu na vrácení jistiny úvěrů nastala 27. 6. 2024 a že počínaje dnem 28. 6. 2024 se žalovaný dostal se zaplacením předmětných dluhů do prodlení. Jelikož žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 22. 9. 2017 do 22. 7. 2024, aniž by bylo zjistitelné, jakého období se kapitalizované částky 300,44 Kč a 380,97 Kč týkají, tedy zda se týkají právě období od 28. 6. 2024 do 22. 7. 2024, měl odvolací soud za to, že co do těchto částek byla žaloba správně zamítnuta, a proto výrok II. v této části podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud však přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny 28 946,34 Kč a 31 670,37 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení s tím, že požadovaná výše úroku k prvnímu dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byla sice vyšší, ale odvolací soud v souladu s dispozitivní zásadou respektoval požadavek žalobkyně. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 367/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů. 30. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl co do zaplacení jistiny ve výši 16 895,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 946,34 Kč a z částky 31 670,37 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení s tím, že odvolací soud při vyhlašování rozsudku opomněl stanovit lhůtu k plnění, a proto se uplatní § 261a odst. 2 o. s. ř. 31. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla obdobná. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a zásadou procesního zavinění při zastavení řízení (§ 146 o. s. ř.) bylo nezbytné ve věci zohlednit úspěch v celém sporu, tedy nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dále vzít v potaz i to, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a tím zavinila zastavení řízení. 32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. za situace, kdy i v odvolacím řízení byla míra úspěchu a neúspěchu účastníků obdobná. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 29. dubna 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu