ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [Anonymizováno] advokátem sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 194 411,34 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 10. 2024, č. j. 12 C 148/2024-72 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. pro částku 9 111,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 800,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 346, 13 Kč, pro úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6.2023 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do 29. 9. 2023 a z částky 9 111,34 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 185 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 185 300 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 29 796 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 545 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 194 411,34 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 346,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 800,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala dne 19. 4. 2024 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 194 411,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dříve [Anonymizováno]., IČO [IČO], která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]. – dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 11. 8. 2022 smlouvu o půjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 200 000 Kč, kterou měl vrátit včetně úrokového navýšení v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 683 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 11. 9. 2022. Žalovaný si své smluvní povinnosti neplnil, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 6. 6. 2023 pohledávku zesplatnila a následně ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023, s účinností ke dni 1. 9. 2023, postoupila na žalobkyni. K předžalobní výzvě odeslané dne 13. 12. 2023 žalovaný na dluh ničeho nezaplatil. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování listinami dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]., a žalovaným, byla uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 11. 8. 2022. Dne 11. 8. 2022 si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala smlouvu o zápůjčce č. 2208090803, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka 200 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet spolu s úrokovým navýšením ve výši 13,40 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 3 683 Kč. Žalovaný zapůjčenou částku nesplácel a vznikl mu tak vůči právní předchůdkyni žalobkyně dluh. K prokázání postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni žalobkyně předložila prostou kopii smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 a kopii listiny označené jako příloha smlouvy o postoupení pohledávek. Soud prvního stupně na základě těchto listin neměl za prokázané, že by k postoupení úvěrové pohledávky za žalovaným došlo, neboť kopie přílohy č. 1 nebyla podepsána oběma smluvními stranami, ale pouze žalobkyní. S ohledem na ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že v řízení tvrdila všechny rozhodné skutečnosti týkající se její aktivní věcné legitimace, doložila také důkazy prokazující, že pohledávka přešla z postupitele na žalobkyni jako postupníka. Žalobkyně doložila písemnou smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž se jedná o postoupení mezi jednou z největších bank podnikajících na území ČR spolu s žalobkyní. Ustanovení § 1879 o. z. nespojuje se smlouvou o postoupení pohledávek žádnou formu, tedy mohla být sjednána i ústně. Byla však zpracována písemně, obě smluvní strany své podpisy na smlouvě nechaly úředně ověřit. Soud prvního stupně překvapivě namítá vadu absence podpisů na příloze ke smlouvě, avšak tato povinnost z ničeho nevyplývá. Příloha je součástí smlouvy, nikoliv dohodou samotnou, která by měla být podepisována. Příloha byla pevně připojena ke smlouvě, což je stvrzeno i přelepkami ověřených podpisů. Soud prvního stupně dále opomněl, že účinnost postoupení byla naplněna vůči dlužníkovi odesláním oznámení o postoupení pohledávky, obsaženým v dopise ze dne 15. 9. 2023, jež vyhotovovala sama banka, tedy postupitel. Postup soudu prvního stupně označuje jako nepředvídatelný, pokud dříve bez dalších požadavků vydal elektronický platební rozkaz. 5. Opatrovník žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 vyplývá, že jde o dílčí smlouvu, kdy obecné podmínky postoupení pohledávek byly sjednány na základě rámcové smlouvy ze dne 27. 12. 2022, č. 12/2022 a bez seznámení s touto rámcovou smlouvou nelze s jistotou určit den účinnosti postoupení předmětné pohledávky vůči žalovanému, když v článku 5 dílčí smlouvy o postoupení pohledávek je uvedeno, že postoupení nabývá účinnosti dnem účinnosti podle rámcové smlouvy. Pokud žalobkyně v odvolání odkazovala na oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023, pak poukazuje na nesrovnalosti, když v žalobních tvrzení je uvedeno, že účinnost postoupení nastala již 1. 9. 2023. Dále odkazuje na nesrovnalost v listině označené jako přehled podacích čísel, podle níž mělo dojít k odeslání oznámení dne 15. 9. 2023, byť přehled o podacím čísle je z 1. 9. 2023. 6. Jelikož za trvání odvolacího řízení žalobkyně vzala žalobu zpět pro částku 9 111,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 800,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 346,13 Kč, úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 194 411,34 Kč od 7. 6. 2023 do 29. 9. 2023 a z částky 9 111,34 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a opatrovník žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, postupoval Krajský soud v Praze jako soud odvolací v souladu s § 222a odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). 7. Následně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř., v odvoláním napadené části zamítavého výroku I. a závislého výroku II. podle § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 8. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Odvolací soud proto zkoumal, zda je dána pravomoc soudů České republiky (ČR) ve věci rozhodnout. V úvahu přichází aplikace dvoustranné smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou (uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 98/1984 Sb., jejímž nástupnickým státem je Česká republika), která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“), ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Jelikož mezinárodní smlouva otázku mezinárodní příslušnosti a otázku rozhodného práva v závazkových vztazích neřeší, odvolací soud tyto otázky posoudil podle unijních předpisů. Žalovaný je neznámého pobytu s tím, že adresa jeho posledního známého bydliště se nacházela na území ČR, kterou měl evidovánu jako adresu dlouhodobého pobytu ještě v době zahájení řízení (do 27. 3. 2024), a proto pravomoc soudů ČR ve věci rozhodnout je založena čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I. bis. Pro posouzení věci je s ohledem na volbu práva smluvními stranami v rámcové smlouvě a smlouvě o půjčce podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) rozhodným právem právo ČR, konkrétně příslušná ustanovení o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Stran skutkového stavu odvolací soud zopakoval dokazování listinami předloženými žalobkyní a ztotožnil se se skutkovým závěrem ohledně uzavřením smlouvy o půjčce a jejím obsahu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 8. 2022 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb (příslušná smlouva). Současně byl žalovanému zřízen běžný účet a účastníci uzavřeli dne 11. 8. 2022 ještě smlouvu o půjčce č. 2208090803, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč na jeho běžný účet a žalovaný se zavázal prostředky vrátit včetně úrokového navýšení 13,40 % ročně v 84 měsíčních splátkách (7 let) po 3 683 Kč počínaje 11. 9. 2022 prostřednictvím inkasa z běžného účtu, na němž měl žalovaný udržovat dostatečný zůstatek; nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a příslušné produktové podmínky (návrh na uzavření smlouvy o půjčce, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Zapůjčená částka byla žalovanému vyplacena na jeho běžný účet č. [č. účtu] dne 11. 8. 2022 (výpis z běžného účtu). Jelikož si žalovaný neplnil smluvní povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 6. 6. 2023 prohlásila dluh za okamžitě splatný a požadovala jeho zaplacení (prohlášení ze dne 6. 6. 2025, výpis z podací knihy). Do zesplatnění žalovaný na dluh uhradil 14 700 Kč (tvrzení žalobkyně). 10. K otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně odvolací soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho kontaktní adresou je adresa [adresa], bydlí v pronajatém domě/bytě, vzdělání má magisterské, je zaměstnancem s příjmem 30 400 Kč a jeho výdaje na bydlení činí 4 000 Kč a jeho výdaje na živobytí 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného 30 400 Kč, měsíční výdaje navýšila na 14 330 Kč, z toho náklady na bydlení tvoří 10 080 Kč a výdaje na živobytí 4 250 Kč. Na splátku a nepředvídatelné výdaje tak mělo zbývat 16 070 Kč. 11. K otázce své aktivní legitimace žalobkyně předložila kopii smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/08 ze dne 30. 8. 2023, z jejíhož obsahu vyplynulo, že žalobkyně a její právní předchůdkyně postupovaly při sjednávání této dílčí smlouvy podle rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2022 a že si dílčí smlouvou postoupily pohledávky uvedené v příloze č. 1 vyčíslené k 15. 8. 2023 s tím, že postupovaná pohledávka vznikla v souvislosti s vedením běžného účtu. Dle bodu 6) smlouvy její nedílnou součástí je příloha č. 1 s počtem 8 stran. Za jednostránkovým zněním smlouvy je zařazena příloha č. 1 o 8 stránkách obsahující tabulku postupovaných pohledávek (pod č. 325 je označeno jméno žalovaného s č. smlouvy 2208090803). Dle legalizačních doložek listina smlouvy a poslední strana přílohy č. 1 byly podepsány zástupkyní žalobkyně, jejíž podpis byl dne 24. 8. 2023 ověřen advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž listiny byly spojeny do jednoho svazku a spojení zajištěno přelepkou advokátky, tento svazek listin pak byl dne 30. 8. 2023 předložen zástupcům právní předchůdkyně žalobkyně k podpisu umístěnému toliko pod textem smlouvy, přičemž dne 7. 9. 2023 tyto osoby uznaly podpisy za vlastní před notářským tajemníkem [jméno FO]. Z legalizačních doložek a přelepky tak vyplývá, že zástupci právní předchůdkyně žalobkyně měli při podpisu a jeho uznání za vlastní k dispozici smlouvu o postoupení pohledávek včetně dané přílohy č. 1. Dále byl předložen dokument právní předchůdkyně žalobkyně datovaný 15. 9. 2023, adresovaný na kontaktní adresu žalovaného, v němž jako postupitel oznamuje žalovanému, že pohledávka ze smlouvy o půjčce č. 2208090803 byla postoupena žalobkyni, které má být plněno. V dokumentu, datovaném 1. 9. 2023 a označeném jako přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisů „vyrozumění o postoupení pohledávky“ dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/08, právní předchůdkyně žalobkyně potvrzuje, že toto vyrozumění postupitele bylo odesláno dne 15. 9. 2023 pod podacím číslem RR0919735136U. V potvrzení ze dne 5. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila přijetí úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/08. 12. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 13. 12. 2023, odeslaným dne 13. 12. 2023 na kontaktní adresu, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 28. 12. 2023 (výzva, podací lístek). 13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 2 o. z. postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 15. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní předložené důkazy nejsou (ani ve svém souhrnu) způsobilé prokázat postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Zákon tedy nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána, pokud zákon sám nestanoví výjimku. Následné hodnocení důkazu soudem, z hlediska jeho relevance prokázat určitou skutečnost, se přitom řídí obecnými zkušenostmi a logikou. V souzeném případě má odvolací soud za to, že důkazy v řízení předložené prokazují postoupení žalované pohledávky. Kopií smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že zástupci právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu podepisovali a podpis na ní uznávali za vlastní v době, kdy k textu samotné smlouvy byla osmistránková příloha č. 1 již připojena, specifikace pohledávek v ní musela vycházet z informací právní předchůdkyně žalobkyně a pokud bylo doloženo, byť v kopii, potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z předmětné smlouvy, odvolací soud měl za to, že žalobkyně v řízení prokázala, že na ni žalovaná pohledávka byla postoupena a že je ve věci aktivně legitimována. Navíc je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 1880 odst. 2 o. z. poskytla žalobkyni doklady k uplatnění pohledávky v podobě vyrozumění žalovaného o postoupení a seznam podacích čísel zásilek obsahujících toto vyrozumění (byť zřejmé s písařskou chybou stran data vyhotovení tohoto seznamu). Právní předchůdkyně žalobkyně těmito dokumenty jasně deklarovala, že vlastníkem žalované pohledávky již není a že je jím právě žalobkyně, která je tak oprávněna k uplatnění pohledávky u soudu. Odvolací soud neměl důvod pochybovat o obsahu daných dokumentů, byť byly předloženy v prosté kopii. Na základě shora uvedeného pak považoval za nadbytečné provádět dokazování rámcovou smlouvou o postupování pohledávek. Judikatura, která byla přijata k předchozí právní úpravě a je použitelná i v poměrech o. z., dovodila, že otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k cesi došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009; dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012). Dlužník zpravidla ani nemá možnost posoudit, zda k postoupení ve skutečnosti došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3341/2010). Pokud v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jasně dala najevo, že již není oprávněná z žalované pohledávky z důvodu postoupení, pak jedinou relevantní obranou dlužníka v tomto řízení by bylo, pokud by tvrdil, že dluh splnil, a to vůči postupiteli v době, kdy mu postoupení nebylo ani oznámeno ze strany postupitele ani prokázáno ze strany postupníka. Nic takového tvrzeno nebylo. 17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 18. Podle § 75 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Odvolací soud dále hodnotil důkazy týkající se splnění povinnosti posoudit s řádnou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet a dospěl k závěru, že z provedeného dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (rozhodnutí SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK nebo ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a.s.) nebo Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že tato povinnost splněna nebyla a že smlouvu o zápůjčce je tak nutno hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. Žalobkyně tento závěr nezpochybňovala, sama požadovala vrácení jen dlužné jistiny, když ohledně ostatních smluvních nároků vzala žalobu zpět. Odvolací soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu (200 000 Kč – 14 700 Kč), tj. částku 185 300 Kč, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu (po jejímž uplynutí je rozhodnutí vykonatelné). Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení s povinností vrátit jistinu dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené možnostem dlužníka ke splnění dluhu, navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že zde spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry a podat k soudu návrh na určení této lhůty. 23. Žalobkyně se domáhala navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnosti odvíjející se od výzvy žalobkyně a možností žalovaného. Odvolací soud vzal v potaz předžalobní výzvu ze dne ze dne 13. 12. 2023, která byla na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. žalovanému doručena. Žalobkyně vyzvala žalovaného k doplacení dluhu do 28. 12. 2023. Pokud žalovaný dluh do této doby neuhradil a ve vztahu k žalobkyni a ani v průběhu soudního řízení nenamítal, že by tato lhůta neodpovídala jeho konkrétním možnostem a poměrům a že je zde mezi účastníky spor o splatnost, měl odvolací soud za to, že splatnost dluhu na vrácení jistiny úvěru se váže na výzvu žalobkyně a že počínaje dnem 29. 12. 2023 se žalovaný dostal se zaplacením dluhu do prodlení, jehož výši činila dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15 % ročně. 24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl co do zaplacení jistiny ve výši 185 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 185 300 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, ve zbývající zamítavé části výrok I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 25. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a zásadou procesního zavinění při zastavení řízení (§ 146 o. s. ř.) bylo nezbytné ve věci zohlednit úspěch v celém sporu, tedy nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dále vzít v potaz i to, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a tím zavinila zastavení řízení. I s přihlédnutím k procesnímu zavinění žalobkyně na částečném zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.) žalobkyně byla ve věci úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 na počátku věty o. s. ř. Odvolací soud vzal v úvahu příslušenství pohledávky vypočtené ke dni rozhodování a zjistil, že žalobkyně byla ve věci úspěšná v 69,5 % a neúspěšná v 30,5 % a vzniklo jí proto právo na náhradu v rozsahu 39 % z celkových nákladů řízení před soudy obou stupňů. 26. Náklady vzniklé před soudem prvního stupně se skládají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 7 777 Kč a nákladů za zastupování advokátem ve výši 68 622 Kč, které se sestávají z odměny za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, doplnění žaloby, účast při jednání dne 6. 8. 2024 a 22. 10. 2024) po 8 900 Kč (určeno z tarifní hodnoty 194 411,34 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024), z náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 - 1 800 Kč, z náhrady za promeškaný čas 2x jízdou z [adresa] a zpět 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 - 800 Kč, z jízdného ve výši 712 Kč (2 x [adresa] a zpět, tj. 2 x 44 km osobním automobilem se spotřebou 6,52 l/100 Km, cena PHM 38,20 Kč/l, sazba základní náhrady 5,60 Kč/km) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 11 910 Kč. Doplnění žaloby vyhodnotil odvolací soud jako jeden účelně vynaložený úkon, když bylo procesní povinností žalobkyně doplnit žalobní tvrzení ke sporným otázkám najednou. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 29 796 Kč (39 % z celkové náhrady 76 399 Kč). 27. Náklady vzniklé před soudem odvolacím se skládají ze soudního poplatku za odvolání ve výši 9 721 Kč a nákladů za zastupování advokátem ve výši 22 446 Kč, které se sestávají z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po 8 900 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 194 411,34 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč k odvolání a ve výši 450 Kč k účasti u odvolacího jednání podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 - celkem 750 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 896 Kč. Náklady související s replikou k vyjádření opatrovníka nepovažoval odvolací soud za účelně vynaložené, neboť šlo o podání v rozsahu půl strany, přičemž otázka účinnosti odstoupení byla rozebrána již v odvolání a ani upozornění na písařskou chybu v důkazu si nežádalo vypracování repliky, když by postačilo vyjádření při odvolacím jednání. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení výši 12 545 Kč (39 % z celkové náhrady 32 167 Kč). 28. Lhůta plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení jiné lhůty nebyly dány důvody a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 21. října 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu