ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [právnická osoba] [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného], zastoupený opatrovníkem [Jméno opatrovníka] sídlem [Adresa opatrovníka] o zaplacení 16 259,96 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 12. 2024, č. j. 19 C 340/2024-64 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 100 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 159,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 159,96 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 100 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5 034 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám státu na účet Okresního soudu v Kolíně vedený Českou národní bankou č. účtu [Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol] (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 14. 6. 2024 žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení peněžitých částek přestavujících cenu za dodávku elektřiny a smluvní pokuty za prodlení s platebními povinnostmi a za předčasné ukončení závazkového vztahu dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným jako spotřebitelem ve spojení s Obchodními podmínkami sdružených služeb dodávky elektřiny č. [Anonymizováno] jakožto nedílnou součástí smlouvy (dále jen „OP“). 3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka považoval ujednání o smluvních pokutách za zneužívající a pro případ platnosti ujednání u smluvní pokuty za předčasné ukončení závazku navrhl moderaci s ohledem na její nepřiměřenou výši. 4. Předmětný závazkový vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny mající spotřebitelskou povahu je věcí, která v sobě obsahuje mezinárodní prvek, jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. V úvahu přichází aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou (ČR) a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou (č. 77/2008 Sb. m. s.), neboť tato smlouva má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“), ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie a podle čl. 73 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Podle čl. 48 odst. 1 smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli a tím je podle čl. 12.9. OP právo ČR. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný je osobou neznámého pobytu, přičemž dvoustranná smlouva tuto situaci neupravuje, proto při řešení otázky bydliště bylo správně postupováno podle judikatury SDEU. V rozsudku SDEU ve věci C-327/10 bylo konstatováno, že čl. 16 odst. 2 nařízení Brusel I (aktuálně čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis) se užije i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného (spotřebitele) a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště v jiném členském státě nebo mimo území Evropské unie. Pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014). To je i případ žalovaného, který sice v květnu 2023 získal pobytové oprávnění v Německu, ale ke dni podání žaloby dle zjištěných indicií se zřejmě opět nacházel na území ČR (v dubnu 2024 podaná žádost o dočasnou ochranu v ČR) a žalobkyni adresu svého nového bydliště nesdělil. Závěr soudu prvního stupně o pravomoci soudů ČR ve věci rozhodnout je tak správný. 5. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů učinil následující skutková zjištění. 6. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty informace pro zákazníka, v němž byl žalovaný informován o základní charakteristice produktu, tj. že smlouva je uzavřena na dobu určitou, konkrétně na 30 měsíců s tím, že po dobu trvání smlouvy bude platit pevně sjednaná cena za dodávku komodity, že smlouva se automaticky prodlužuje o 24 měsíců, neprojeví-li zákazník nesouhlas a jaká je lhůta pro oznámení o nepokračování smlouvy na dobu určitou v dalším období. Ve vztahu ke smluvním pokutám bylo konstatováno, že tyto jsou zakotveny ve smlouvě (informace pro zákazníka – spotřebitele). 7. Účastníci uzavřeli dne 29. 8. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa (OM) [adresa], s výší záloh 1 800 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců (do března 2025) s tím, že ji nelze předčasně vypovědět, nestanoví-li zákon jinak a současně bylo ujednáno, že nevypoví-li jedna ze stran písemně druhé straně smlouvu nejpozději 20. den před koncem doby jejího trvání, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty do jejího trvání bez dalšího vždy o 24 měsíců („Prolongace“) navazujících na základní dobu nebo prolongaci počínaje následujícím dnem po jejich uplynutí, a to i opakovaně. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady elektřina Optimal (obchodní produkt [podezřelý výraz] [Anonymizováno]); plánovaná spotřeba VT:1,6/NT:0 MWh/rok. Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za dodanou elektřinu cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy a cenu dle účinného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu („ERÚ“) za službu distribuční soustavy a ostatní regulované služby. Ceny za dodávku silové elektřiny určené ceníkem jsou platné a účinné pro smluvní vztah po dobu 30 měsíců ode dne účinnosti smlouvy, přičemž pro každé desetiměsíční období základní doby jsou ceny v ceníku stanoveny zvlášť a jsou cenami neměnnými. Cena za dodávku silové elektřiny bude v případě prolongace sjednána v ceníku elektřina [podezřelý výraz]. Na první straně smlouvy označené jako strana 1/2 obsahující hutný text, napsaný malým písmem, bez podpisu žalovaného, bylo v článku „Smluvní sankce“ obsaženo ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokuty. Zaprvé byla sjednána pro žalovaného (kategorie Domácnost) smluvní pokuta určená jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od [právnická osoba] do konce sjednané doby trvání smlouvy (nebo Prolongace) pokud: (i) opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnosti dle smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany [právnická osoba]), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany [právnická osoba], nebo (iii) učiní bez souhlasu [právnická osoba] či bez důvodu na její straně jakýkoli projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy (bez ohledu na to, vůči komu byl učiněn, zda se tak stalo opožděně, zda trpěl vadami, či na to, jak a kým je smlouva/dodávka následně ukončena). Dále byla pro zákazníka sjednána smluvní pokuta 3 000 Kč při porušení povinnosti poskytnout [právnická osoba] bez zbytečného odkladu součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě smlouvy, uvede [právnická osoba] v omyl tím, že ukončí smlouvu dohodou nebo výpovědí dle § 11e EZ a v rozporu s důvodem v ní uvedeným bude v OM pokračovat v odběru u jiného dodavatele. Dále byla sjednána pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Smluvní pokutu je zákazník povinen uhradit ve lhůtě platné pro splatnost vyúčtování dle obchodních podmínek. [právnická osoba] se zavázala se splatností 30 dnů od doručení výzvy uhradit zákazníkovi smluvní pokutu 3 000 Kč, pokud z důvodu výhradně na její straně (i) neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, (ii) dojde k přerušení dodávky do OM zákazníka na základě její neoprávněné žádosti, a dále pokutu 100 Kč v případě prodlení více než 10 dní s vrácením přeplatku nad 500 Kč. Zákazník byl poučen, že v případě nedodržení standardů kvality dodávek má na žádost nárok na náhrady dle vyhl. č. 540/2005 Sb. 8. Součástí smlouvy bylo prohlášení, v němž žalovaný potvrdil, že si je „vědom, že žalobkyně zajistí elektřinu pro skupinu zákazníků, do níž spadá, na základě smluvních a zákonných povinností v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere“. Žalovaný dále prohlásil, že si je vědom, že z této smlouvy „benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázán „k pokutě s funkcí náhrady škody, pokud z důvodu na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásil, že si je vědom, že v případě porušení závazku ze smlouvy, které způsobí její předčasné ukončení či ukončení dodávky, „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika, marně vynaložených akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“ 9. Podle článku 5.2. OP zákazník je povinen platit [právnická osoba] zálohy na cenu dodané elektřiny. Počáteční výši a četnost záloh navrhuje zákazník přiměřeně k ceně předpokládaného ročního odběru elektřiny, ceně distribuce a ceně ostatních služeb s tím, že [právnická osoba] má právo počáteční výše a četnost záloh upravit. V průběhu smluvního vztahu se [právnická osoba] zavázala předkládat zákazníkovi písemné oznámení, v němž závazně stanovuje výše, počet a splatnost záloh na následující zúčtovací období přiměřeně k celkové ceně předpokládaného ročního odběru elektřiny zákazníkem. Podle článku 5.1. OP [právnická osoba] se zavázala provádět vyúčtování ceny za sdružené služby dodávky elektřiny vystavením dokladu o vyúčtování, jehož splatnost činí patnáct dnů, nestanoví-li [právnická osoba] ve faktuře odlišnou lhůtu, která však nesmí být kratší než deset dnů od jejího vystavení. 10. Podle článku 8. 2. OP smlouva může být ukončena také vzájemnou dohodou smluvních stran, a to zejména v případech, kdy zákazník věrohodným způsobem doloží, že ukončuje odběr elektřiny v OM z důvodu změny sídla, bydliště, převodu nemovitosti apod., přičemž žádost o ukončení smlouvy dohodou je podána bez zbytečného odkladu po uskutečnění takové změny a součástí změny není zřízení služebnosti bytu či obdobného věcného břemena užívání nemovitosti ve prospěch zákazníka. Na ukončení smlouvy dohodou není právní nárok a každá žádost bude individuálně posouzena; [právnická osoba] však neodmítne uzavření dohody, pokud zákazník uzavře s [právnická osoba] smlouvu se stejnými nebo obdobnými parametry pro jeho nové OM. 11. K uzavření smlouvy žalovaný zmocnil žalobkyni (plná moc ze dne 15. 8. 2022). 12. Dle plánu záloh a plateb na budoucí období ze dne 17. 1. 2023 byla záloha za leden 2023 stanovena na částku 1 330 Kč a od února 2023 byla výše záloh stanovena na částku 1 790 Kč, zálohy byly splatné vždy k patnáctému dni v měsíci, za který se platí. 13. Žalovaný nezaplatil zálohu za květen 2023 (upomínka ze dne 6. 6. 2023). Jelikož žalovaný nezaplatil zálohu ani za červen 2023 žalobkyně dne 27. 7. 2023 ukončila dodávku elektřiny z důvodu opakovaného porušení platebních povinností (oznámení o přerušení dodávky, včetně poštovního podacího archu). Dopisem ze dne 8. 8. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené 29. 8. 2022 a že tato smlouva zanikne dnem doručení žalovanému. Tento dopis žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 8. 2023, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 14. Fakturou VS [var. symbol] vystavenou dne 8. 8. 2023 na částku 433,51 Kč, splatnou dne 28. 8. 2023 a opravným daňovým dokladem č. [hodnota] vystaveným dne 16. 11. 2023 na přeplatek 73,55 Kč vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za dodávku elektřiny za období od 12. 1. 2023 do 27. 7. 2023 za odebrané množství elektřiny 0,678 MWh ve výši 159,96 Kč (cena 6 859,96 Kč- zaplacené zálohy – 9. 1. 2023 1 330 Kč, 15. 2. 2023 1 790 Kč, 13. 3. 2023 1 790 Kč, 17. 4. 2023 1 790 Kč, celkem 6 700 Kč), dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy za květen 2023 a smluvní pokuty 100 Kč za prodlení se zaplacením další zálohy s tím, že tato smluvní pokuta nebyla součástí žalobního požadavku. Žalovaný částku 259,96 Kč neuhradil. 15. Vyúčtováním VS [var. symbol] vystaveným dne 27. 7. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy (20 penalizovaných měsíců x 800 Kč). 16. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, upomínka byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 2. 11. 2023. 17. Soud prvního stupně posoudil daný skutkový stav po právní stránce podle § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „energetický zákon“). Učinil právní závěr, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dle energetického zákona, přičemž žalovaný si nesplnil svůj závazek řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny. Proto mu soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobkyni cenu za odebranou elektřinu v ceně 159,96 Kč, včetně úroku z prodlení stanoveného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Za použití ustanovení § 2048, § 1813, § 1814, § 1815 o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023 soud prvního stupně jako nedůvodný zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč s příslušenstvím a ve výši 16 000 Kč, když dospěl k závěru, že ujednání o smluvních pokutách zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Poukázal na to, že ačkoli demonstrativní výčet zneužívajících ujednání obsažený v § 1814 o. z. nezahrnuje ujednání, jehož cílem nebo následkem je požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj dluh, platil nepřiměřeně vysoké odškodné, je tato podmínka obsažena v bodu 1. písm. e) přílohy směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“). Je tak zřejmé, že i takové ujednání náleží k zakázaným ujednáním, k nimž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. Soud prvního stupně vzal do úvahy obsah celé smlouvy upravující závazkový vztah mezi účastníky a shledal, že ve smlouvě obsažené soustředění postihů za prodlení je třeba hodnotit jako zneužívající. Poukázal na kumulaci smluvních pokut, dále na sjednané sankce v podobě možnosti odstoupit od smlouvy čl. 8.4 písm. a) OP, o právu žalobkyně žádat složení jistoty podle čl. 9.2. OP, o právu žalobkyně jednostranně započítat na složenou jistotu každou vzájemnou pohledávku za žalovaným podle čl. 9.3. OP, jakož i na úrok z prodlení. Ujednání o těchto sankcích přitom nevyvažuje odpovídající ujednání o výhodě poskytnuté žalovanému. Smluvní pokuta za prodlení s platebními povinnostmi je u žalovaného daleko přísnější, bez limitu, oproti sankci žalobkyně, a stejně tak porušení povinnosti spočívající v prodlení se zahájením dodávky či v neoprávněném přerušení dodávky je sankcionováno jednorázově bez ohledu na délku prodlení. 19. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to do výroků II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně k hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, k tíži žalobkyně přičetl i ta ujednání, která jen konstatují práva a povinnosti upravené obecně závaznými právními předpisy. Zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti včetně případného veřejnoprávního postihu. Smluvní pokuta za prodlení s platební povinností je upravena i pro žalobkyni, stejně tak v případě pokuty za neposkytnutí součinnosti při zahájení dodávky je zde smluvní pokuta žalobkyně, pokud dodávku nezahájí, a nakonec oproti smluvní pokutě za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy je zde smluvní pokuta žalobkyně při neoprávněném přerušení dodávky. Mechanismus určení výše pokuty je odlišný, nutno však zohlednit, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni, přičemž v opačném případě tomu tak není, když žalovaný se může domáhat náhrady škody bez ohledu na smluvní pokutu. Konstatovala, že v podmínkách českého energetického trhu nelze dodávat elektřinu zákazníkovi, který kvalifikovaným způsobem vymezeným v zákoně poruší platební povinnosti ze smlouvy, žalobkyně musí v takovém případě dodávku přerušit a od smlouvy odstoupit. Žalobkyni jako držitelce licence na obchod s elektřinou je ukládána řada povinností veřejným právem. Soud prvního stupně pominul ustanovení § 11a a násl. energetického zákona, která obsahují katalog práv zákazníků, který se mění a tato práva postupně rozšiřuje za účelem vyváženosti vztahů mezi dodavateli energií a zákazníky. Kromě toho energetický zákon obsahuje ustanovení § 91 odst. 1 a 5, které obsahuje vymezení skutkových podstat přestupků držitele licence a sankce za jejich spáchání. Dále zdůraznila obsah „Prohlášení zákazníka“, v němž zákazník (žalovaný) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobkyni smluvní pokutu s náhrado-škodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy, na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, která se nabízí variantně. Zákazník je chráněn před nečekanými a neočekávatelnými výkyvy na trhu s energiemi, přičemž v posledních letech byla tato výhoda obzvlášť zřetelná. Zákazník byl poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou, jaké škody jí vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy. Žalobkyně může pevnou cenu garantovat za předpokladu, že ji pro žalovaného nakoupí předem na celé období trvání smlouvy, na rozdíl od smluv na dobu neurčitou, na něž se nakupuje průběžně a průběžně se po dobu trvání smlouvy cena zákazníkovi mění. Skutečnost, že žalobkyně musela zajistit potřebné množství elektřiny pro celou dobu trvání smlouvy, je hlavním důvodem, proč jí vznikají škody při předčasném ukončení smlouvy a tedy důvodem, proč smluvní ujednání utvrzuje povinnost žalovaného setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu. Pokud by významné množství zákazníků v rozporu se sjednanou dobou zapříčinilo předčasné ukončení smlouvy, mohlo by dojít k vychýlení trhu s energiemi. V žádném případě se nejedná o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, jde o standardní-alternativně mezi jinými produkty nabízený-produkt, kde se zákazník s dodavatelem vyváženým způsobem dělí o výhody a rizika. Pro závěr o nepřiměřenosti ujednání dle § 1813 o. z., nestačí skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Tento závěr nebyl soudem prvního stupně řádně zhodnocen. Při hodnocení nepřiměřenosti je důležitá výše smluvní pokuty, částka 800 Kč odpovídala utvrzované povinnosti, tedy hodnotě plnění, když mezi účastníky byla dohodnuta záloha na odběr elektřiny ve výši 1 800 Kč měsíčně. Smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka více než dvojnásobně vyšší než sjednaná smluvní pokuta. Dále žalobkyně uvedla, že nesdílí názor, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty podle § 2051 o. z. k návrhu dlužníka. Má za to, že je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod upírat žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k pohledávce na náhradu škody způsobené porušením závazku jen proto, že je integrována do smluvní pokuty. Žalobkyně odkázala na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, které by se dle ní mělo vztahovat i na úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu zneužívajícího ujednání podle § 1813 o. z. Rozdíl je jen v tom, že v případě moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je cíleno na konkrétní nárok na smluvní pokutu v určité výši s přihlédnutím k okolnostem v době porušení povinnosti, u posuzování zneužívající povahy ujednání o smluvní pokutě musí soud posoudit podrobně okolnosti v době vzniku smlouvy. Při posuzování daného případu tedy měl soud prvního stupně aplikovat zásady, z nichž shora uvedené rozhodnutí vychází. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou ostatně zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou, přičemž zde nedochází k předkoupení dodávané komodity a výše možné škody je tak nesrovnatelně nižší. Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona, který má otázku limitu výše smluvní pokuty utvrzující povinnost zákazníka po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn upravovat. De lege ferenda tak bude stvrzeno, že smluvní pokuta nebude moci být vnímána jako zneužívající ujednání. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení. 20. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka navrhl potvrzení napadených výroků. Žalovaný považoval hodnocení ujednání o smluvních pokutách za správné. Pokud žalobkyně mezi benefity závazku zmiňovala jistotu stabilní ceny elektřiny, pak takové zvýhodnění považuje žalovaný minimálně za sporné, když pevně stanovená cena znamená, že v době, kdy cena energií stoupá, sice může těžit z pevně stanovené ceny, ale naopak prodělává v době, kdy ceny energií klesají. Každá ze stran tedy přebírá určitou míru rizika a nelze ji proto vykládat jako jednostrannou výhodu pro žalovaného. 21. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pouze k částečné změně. 22. Při právním posouzení nároku na zaplacení smluvních pokut vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který byl soudem prvního stupně zjištěn správně na základě správně provedeného dokazování a totožná skutková zjištění učinil i odvolací soud poté, co některé z důkazů v odvolacím řízení zopakoval. 23. Nad rámec zjištěného skutkového stavu z obsahu spisu vyšlo najevo ze sdělení Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny bez povolení k dlouhodobému pobytu, který závazkový vztah s žalobkyní uzavřel v rámci svého krátkodobého pracovního víza a do dubna 2023 si svůj závazek plnil. Od 1. 1. 2022 do 8. 4. 2023 byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], [adresa]. Pobyt v ČR měl povolen od 5. 4. 2022 do 19. 5. 2023 v kategorii: Dočasná ochrana (válka Ukrajina) a toto pobytové oprávnění bylo zrušeno k jeho žádosti. Pokud 8. 4. 2024 znovu požádal o opakovanou dočasnou ochranu v ČR, pobytový status mu nebyl udělen z důvodu, že bylo zjištěno, že k 24. 2. 2022 se nenacházel na území Ukrajiny, ale v ČR na krátkodobé pracovní vízum a navíc dne 21. 5. 2023 mu byla udělena dočasná ochrana v Německu s tím, že adresa v Německu známa nebyla. 24. Soud prvního stupně správně aplikoval, s ohledem na datum uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, příslušná ustanovení energetického zákona a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“- viz Přechodná ustanovení Čl. IV bod 1. zákona č. 374/2022 Sb.). 25. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. 26. Podle § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s elektřinou má právo ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. 27. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 28. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 29. Zákon v § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem. 30. Podle § 1813 věty první o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 31. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 32. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 33. V článku 3 bodu 3. směrnice je stanoveno, že příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Mezi tyto nepřiměřené podmínky dle bodu 1. písm. e) přílohy směrnice patří podmínka, jejímž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. 34. V posuzovaném případě žalovaný jako spotřebitel uzavřel s žalobkyní jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou za účelem dodávky elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohl mít žalovaný žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele). 35. Smlouva obsahuje ujednání upravující komplex smluvních pokut, které stíhají žalovaného jednak v souvislosti s prodlením s platebními povinnostmi a jednak v souvislosti s porušením povinnosti setrvat v závazku s žalobkyní po sjednanou dobu navázané na opakované porušení platebních povinností. 36. Stran porušení smluvní povinnosti spočívající v prodlení s platební povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky elektřiny, byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší než 10 dnů. Takovéto ujednání považuje odvolací soud za souladné se smyslem a účelem ustanovení § 2048 a násl. o. z., neboť je v něm srozumitelně vymezena povinnost, jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou a jejíž výši nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na výši sjednaných záloh (předpokládanou cenu za měsíční spotřebu elektřiny a související služby). O kumulaci se smluvní pokutou týkající se setrvání v závazku nejde, obě ujednání lze od sebe snadno oddělit. Odvolací soud proto v rozsahu týkající se zaplacení smluvní pokuty 100 Kč za prodlení s placením zálohy včetně úroku z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě v tomto rozsahu, tj. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 100 Kč včetně úroku z prodlení vyhověl. 37. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti spotřebitele setrvat v závazku po sjednanou dobu (u žalovaného po dobu dalších 20 měsíců), patří se uvést, že odvolací soud zaznamenal, že byl s účinností od 1. 8. 2025 novelizován energetický zákon, který v ustanovení § 11cc co do základu schvaluje možnost sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu, je-li sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny. Do té doby energetický zákon problematiku poplatku nebo sankce za ukončení smlouvy neupravoval, byť na úrovni předpisů EU byla tato otázka regulována v článku 12 odst. 2 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU účinná od 1. 1. 2021 (dále jen „Směrnice“), podle něhož měly členské státy zajistit, aby zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele s výjimkou možnosti povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky pak musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem. Je zřejmé, že daná regulace byla realizována právě v § 11cc nově vloženém do energetického zákona, který sice upravuje možnost sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu, je-li sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny, ale na druhou stranu striktně upravuje podmínky jejího vzniku. Za prvé je stanoven limit její výše (…za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.), dále je vyloučeno právo dodavatele elektřiny na náhradu škody způsobené porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou a dále je realizace daného práva spojena s povinností dodavatele informovat odběratele před uzavřením smlouvy o ujednání o smluvní pokutě a její výši nebo o způsobu jejího určení, a to pod sankcí, že k ujednání nebude přihlíženo. Výslovně je zakázáno se od dané úpravy odchýlit a sjednat si jiný způsob utvrzení povinnosti po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu. 38. Nárok na smluvní pokutu odpovídající nastaveným parametrům tak bude možné obecně hodnotit jako přiměřený a ujednání o smluvní pokutě jako ujednání splňující požadavek na vyváženost práv a povinností ve spotřebitelském vztahu. Odvolací soud se proto domnívá, že v hodnocení předmětného ujednání o smluvní pokutě z hlediska toho, zda jde o ujednání přiměřené či nikoliv ve smyslu § 1813 o. z., by se měly projevit mimo jiné i úvahy o tom, zda při sjednání smluvní pokuty byla dodržena právě Směrnicí stanovená kritéria (jasná informovanost o sankci před uzavřením smlouvy a její přiměřená výše). 39. Odvolací soud se těmito kritérii však nadále nezabýval, neboť dospěl k závěru, že není namístě smluvní pokutu přiznat z jiného důvodu. Byť bez zajímavosti není to, že pokud odvolací soud vycházel z jednotkové sazby za dodávku bez DPH uvedené ve vyúčtování (5 000 Kč/MWh) a ze smlouvou předpokládané roční spotřeby (1,6 MWh/rok), limit nároku by se pohyboval kolem částky 5 000 Kč a otázkou k řešení by bylo i to, zda byl naplněn požadavek na jasnou informaci spotřebitele o jeho právech před uzavřením smlouvy. 40. Odvolací soud však měl za to, že není namístě přiznání smluvní pokuty s přihlédnutím k poměrům žalovaného a okolnostem, za nichž ke vzniku nároku na smluvní pokutu mělo dojít. Povinností žalovaného bylo, aby nečinil taková jednání, která by vedla k ukončení smlouvy před sjednaným datem trvání smlouvy. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, který vstoupil do závazku s žalobkyní z důvodu zaměstnání na území ČR na základě krátkodobého pracovního víza a až do dubna 2023 si své povinnosti ze smlouvy plnil. Pokud v květnu 2023 nezaplatil zálohu a smlouvu porušil, je zřejmé, že k tomu došlo v souvislosti se změnou jeho pobytu, když mu bylo ukončeno pobytové oprávnění (byť k jeho žádosti) na území ČR a byla mu poskytnuta dočasná ochrana v Německu. To, že žalovaný změnil místo pobytu plyne nepřímo i z toho, že přestože od května 2023 do ukončení odběru elektřiny dne 27. 7. 2023 neplatil zálohy (1 790 Kč měsíčně), dluh za dodávku elektřiny mu vznikl pouze v minimální výši (159,96 Kč). Žalovaný tedy ukončil odběr elektřiny v souvislosti se změnou svého pobytu, což je případ, kdy žalobkyně ve smyslu čl. 8. 2. OP předčasné ukončení závazku bez nutnosti zaplatit smluvní pokutu toleruje. A byť žalovaný této šance nevyužil, žalobkyni o změně pobytu neinformoval, nedoložil ji a o ukončení závazku nepožádal, vnímá odvolací soud, že přiznání smluvní pokuty za předčasné ukončení závazku (nikoli za prodlení s platebními povinnostmi) v situaci, kdy po žalovaném nebylo možné setrvání v závazku požadovat, by bylo vůči němu nepřiměřeně tvrdé, odporující dobrým mravům. Odvolací soud proto zamítnutí žaloby na zaplacení dané smluvní pokuty shledal správným. 41. Z vyložených důvodů odvolací soud zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se zaplacení částky 16 000 Kč podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 42. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a nově o náhradě nákladů odvolacího řízení za aplikace § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Žalovanému, který by s ohledem na výsledek řízení podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, tuto náhradu nepřiznal, neboť kromě aplikace zásady úspěchu ve věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o. s. ř. Tyto spatřoval v tom, že až v průběhu odvolacího řízení byla žalobkyně seznámena s okolnostmi týkajícími se pobytu žalovaného, které měly vliv na ukončení závazku účastníků, a proto považoval ve vztahu k žalobkyni za nespravedlivé, aby se při rozhodování o náhradě nákladů řízení omezoval čistě na matematické zjištění poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení a nezohlednil veškeré okolnosti daného případu. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 20. května 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu