USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 5 684 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 4. 2025, č. j. 16 C 250/2024-47 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. se mění tak, že žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 400 Kč; ve výrocích I. a II. se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeném usnesení soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že žalobkyni se soudní poplatek nevrací (výrok III.). 2. Podle obsahu spisu se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 484 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 2. 8. 2023 do zaplacení z titulu dlužného pojistného za dobu od 1. 4. 2023 do 1. 8. 2023 z pojistné smlouvy č. [hodnota] o životním pojištění uzavřené na dobu neurčitou s počátkem pojištění 1. 3. 2020 a s koncem pojištění z důvodu neplacení pojistného k 1. 8. 2023 a z nákladů na upomínání ve výši 200 Kč. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Spolkové republiky Německo. 4. Dle AISC má žalovaný s platností od 14. 3. 2011 evidován trvalý pobyt v České republice na adrese [adresa]. Dle zprávy cizinecké policie ze dne 20. 1. 2025 má žalovaný od 23. 4. 2001 povolen pobyt na území ČR kategorie trvalý obč. EU, účel pobytu sloučení rodiny s občanem v ČR. Dle zprávy Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ze dne 21. 1. 2025 byl žalovaný od 23. 4. 2001 do 20. 4. 2010 hlášen na adrese [adresa], ubytovatel neuveden. Na návrh ubytovatele došlo u žalovaného ke zrušení údaje o místu hlášeného pobytu, proto od 21. 4. 2010 je hlášen pouze formálně na adrese pracoviště OAMP MV ČR, a to nejprve od 21. 4. 2010 do 13. 3. 2011 na adrese [adresa] a poté od 14. 3. 2011 na adrese [adresa]-[Anonymizováno]-[adresa]. Dle obchodního rejstříku je jednou z angažovaných osob u společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], kde má evidovánu (od 25. 2. 2020) adresu pobytu [Anonymizováno], Spolková republika Německo a dále u společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], kde má žalovaný jako cizinec evidovánu od 27. 3. 2023 tutéž adresu [Anonymizováno], Spolková republika Německo. K žalovanému jsou k dispozici dvě hlášenky o ubytování cizince v ubytovacím zařízení v ČR, kde je zapsáno, že od 29. 7. 2022 do 31. 7. 2022 byl žalovaný ubytován v hotelu [Anonymizováno], [adresa] za účelem pobytu: turistika, trvalé bydliště v zahraničí: [Anonymizováno] Spolková republika Německo a od 18. 5. 2023 do 21. 5. 2023 byl ubytován v [Anonymizováno], [adresa], účel pobytu: turistika, trvalé bydliště v zahraničí: [Anonymizováno] Německo. Žalovaný má dvě děti, které mají trvalý pobyt v ČR. Dle OSSZ [adresa] není kontaktní adresa žalovaného známa. Dle zpráv OSSZ [adresa] ze dne 17. 1. 2025, OSSZ [adresa] ze dne 21. 1. 2025 a Úřadu práce ze dne 21. 1. 2025 žalovaný není veden v evidenci osob samostatně výdělečně činných, v evidenci zaměstnavatelů či evidenci uchazečů o zaměstnání, není evidován jako příjemce dávek nemocenského pojištění, dávek státní sociální podpory, dávek hmotné nouze. Soud prvního stupně se pokusil o doručení žaloby na adresu uvedenou v pojistné smlouvě jako korespondenční [adresa], kde má od 3. 5. 2016 hlášen trvalý pobyt nezletilá dcera žalovaného a její matka [jméno FO]. Zásilka byla vhozena do schránky, na žalobu nebylo reagováno. Žalovanému byla doručována žaloba i na adresu evidovaného trvalého pobytu [adresa] (adresa pracoviště OAMP MV ČR), na této adrese si žalovaný zásilku nevyzvedl, tato se vrátila soudu a podle § 49 odst. 4 o. s. ř. bylo na úřední desku soudu vyvěšeno sdělení. Ani na základě tohoto doručení se žalovaný k žalobě nevyjádřil. 5. V předložené pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2020, o níž se nárok opírá, žalovaný jakožto pojistník uvedl sídlo svého podnikání a místo trvalého bydliště na adrese [Anonymizováno][Anonymizováno] Jako korespondenční adresu uvedl adresu [adresa], což, jak se později šetřením ukázalo, byla adresa trvalého pobytu [jméno FO], pojišťovací zprostředkovatelky žalobkyně a zároveň matky nezletilé dcery žalovaného [jméno FO], která byla vedle žalovaného pojištěnou osobou. Obmyšlenou osobou ve vztahu k oběma pojištěným byla [jméno FO]. Nedílnou součástí pojistné smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro soukromé pojištění osob VPP POS 2018/04 (VPP) a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že s VPP byl seznámen a tyto převzal. Podle článku 14 VPP pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související se řídí právním řádem České republiky, ať již bude tento vztah posouzen z jakéhokoli právního titulu (bod 1.). Pro spory vyplývající z pojistné smlouvy či s ní související jsou příslušné soudy České republiky (bod 2.). 6. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že zjistil, že žalovaný neměl ke dni uzavření pojistné smlouvy, ani ke dni zahájení soudního řízení bydliště v České republice (ČR), a proto není dána pravomoc soudů ČR k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 4 odst. 1 a čl. 15 bod 3. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („nařízení Brusel I bis“). 7. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, v němž namítla, že mezinárodní příslušnost soudů ČR pro daný závazek byla sjednána v pojistné smlouvě, jejíž nedílnou součástí byly VPP, v jejichž článku 14 bylo určeno, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související se řídí právním řádem České republiky a že k rozhodování sporu z pojistné smlouvy jsou příslušné obecné soudy České republiky. Vzhledem k tomu, že poslední známé bydliště žalovaného na území ČR se nacházelo v působnosti soudu prvního stupně, uplatnila žalobkyně svůj nárok u tohoto soudu. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu výroku III., jinak shledal odvolání žalobkyně nedůvodným. 9. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně nepředložila listiny prokazující skutečnost, že žalovaný v době uzavření pojistné smlouvy měl bydliště na území České republiky. [jméno FO] v mailové zprávě ze dne 30. 6. 2025 sdělila, že s žalovaným není v telefonním ani písemném kontaktu, žádné informace k jeho bydlišti v době uzavření pojistné smlouvy, ani v době zahájení soudního řízení neposkytla. 10. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že proti žalovanému, který je občanem Spolkové republiky Německo, je uplatňován nárok na zaplacení pojistného a soud prvního stupně správně otázku mezinárodní příslušnosti řešil podle unijního práva, které má aplikační přednost před právem členských států, a to konkrétně podle nařízení Brusel I bis. 11. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 12. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají své bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského stát žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly (články 7 až 26). S ohledem na předmět sporu (nárok z pojištění) bylo třeba na otázku mezinárodní příslušnosti aplikovat oddíl 3 (články 10 až 16) upravující příslušnost ve věcech pojištění. 13. Podle článku 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. 14. Podle článku 15 nařízení Brusel I bis od ustanovení tohoto oddílu (oddílu III.) je možné se odchýlit pouze dohodou 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; 3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná; 4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě, nebo 5) týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 16. 15. Účelem speciální úpravy mezinárodní příslušnosti ve věcech pojištění v oddíle III. nařízení Brusel I bis je ochrana slabší smluvní strany vůči pojistiteli, jenž je obvykle právnickou osobou s významnou kapitálovou základnou a možností jednostranně určovat obsah smluvních ujednání v pojistných smlouvách (uzavíraných adhézním způsobem), který může pojistník ovlivnit pouze omezeně. Tato ochrana spočívá ve vyrovnání postavení pojistníka (a dalších osob) blízkostí sudiště a s tím spojenými nižšími náklady, dále znalostí jazyka i právní úpravy, aby se v případě sporu mohl osobně účastnit jednání před soudy toho členského státu, v němž má bydliště. Přesto článek 15 nařízení Brusel I bis umožňuje smluvním stranám s respektem ke smluvní volnosti sjednat si v rámci prorogace příslušnost jiného členského státu než státu bydliště pojistníka v době podání žaloby za dodržení minimálních standardů ochrany této slabší smluvní strany. 16. V dané věci účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu spadající pod ustanovení oddílu III. nařízení Brusel I bis. Z listin založených ve spise vyplývá, že žalovaný ani v době uzavření pojistné smlouvy, ani v době zahájení řízení neměl bydliště v ČR, ale v Německu, tedy v jiném členském státě EU (ve smyslu § 80 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Tato skutečnost byla potvrzena obsahem pojistné smlouvy i zprávou Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Na území ČR měl žalovaný dle smlouvy pouze korespondenční adresu. Předpoklad pro výlučnou mezinárodní příslušnost, obsažený v článku 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis v podobě bydliště žalovaného na území ČR, tak nebyl splněn. Pokud žalobkyně odkazovala na prorogační dohodu sjednanou ve všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součásti uzavřené pojistné smlouvy, pak ani na základě té nemohla být mezinárodní příslušnost českých soudů založena, když nebyla splněna podmínka totožného bydliště (sídla) účastníků v době uzavření pojistné smlouvy ve smyslu článku 15 bod 3 nařízení Brusel I bis. 17. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů ČR k projednání a rozhodnutí této věci není dána. Za situace, kdy shledal správným i výrok o náhradě nákladů řízení, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 18. Odvolací soud přistoupil ke změně výroku III. týkajícího se poplatkové povinnosti. 19. Podle § 1 věta první písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soudní poplatky se vybírají za a) řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků. 20. Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč, s výjimkou uvedenou v odstavci 2. Podle odstavce 2 soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena. Podle odstavce 3 soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. 21. Stanovení a povinnost úhrady soudního poplatku je nedílnou součástí rozhodování o nákladech řízení. Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3877/19, poukázal na to, že zákon o soudních poplatcích neposkytuje jasnou odpověď, jak postupovat v situaci, kdy po zaplacení soudního poplatku žalobcem soud dospěje k závěru, že ve věci není dána jeho pravomoc věc projednat a rozhodnout, a řízení z toho důvodu zastaví. Důsledkem uvedeného jsou rozdílné právní názory zastávané v rozhodovací praxi soudů. Dle prvého z nich v případě, že soud dospěje k závěru o nedostatku své pravomoci, je povinen řízení zastavit, aniž by vybral soudní poplatek a v případě, že byl soudní poplatek již vybrán, soud rozhodne o vrácení soudního poplatku v plné jeho výši, neboť pro jeho vyměření nebyl dán zákonný důvod, tedy povinnost zaplatit ho byla uložena tomu, kdo k jeho zaplacení nebyl povinen. K tomuto právnímu názoru se přihlásil např. Městský soud v Praze v usnesení ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 62 Co 175/2015 nebo ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 55 Co 199/2020. Naproti tomu např. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2249/2019 zdůraznil regulační funkci soudního poplatku a přiklonil se k postupu podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. K řešení uvedeného judikaturního rozkolu se pak Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 124/20, podle kterého absence výslovné právní úpravy, jak naložit se soudním poplatkem při zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, nevylučuje ani jedno z řešení a obstojí to řešení, které je v dané konkrétní věci racionálně odůvodněno skutkovými okolnostmi (srov. označený nález). 22. V projednávané věci sice měl žalovaný v době uzavření smlouvy bydliště v jiném členském státě, ale bylo zřejmé, že má vazby i na Českou republiku, když jako korespondenční adresu uvedl právě adresu v ČR a u žalobkyně tak mohl vzniknout dojem, i s ohledem na uzavřenou prorogační dohodu, že je možné nárok uplatnit v obou členských státech. Za této situace má odvolací soud za to, že je zde možnost na daný případ aplikovat § 10 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích, a proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že rozhodl o vrácení celého soudního poplatku. 23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla vůči žalovanému úspěšná, žalovanému však žádné náklady této fáze řízení nevznikly (výrok II.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. července 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu