ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 150 004,47 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 9. 2024, č. j. 224 C 39/2024–84 takto: I. Odvolání žalovaného se odmítá. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 709 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 249 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 943,20 Kč rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 390 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 9 412,91 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. pouze do částky 22 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 6. 2023 do zaplacení a do nákladového výroku III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítala, že soud prvního stupně shledal smlouvu o úvěru neplatnou a z tohoto důvodu přiznal žalobkyni pouze nárok na bezdůvodné obohacení, tedy na částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], žalovanému skutečně poskytla, v rozsahu, v jakém nebyla žalovaným vrácena. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla podle smlouvy o úvěru částku 112 000 Kč, a to tak, že částku 89 291 Kč žalovanému zaslala na jeho účet a částkou 22 709 Kč uhradila podle dohody o konsolidaci závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo]. Za účelem prokázání úhrady částky 22 709 Kč podle dohody o konsolidaci žalobkyně navrhovala zprávu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] o splacení závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo]. Soud prvního stupně si tento důkaz neopatřil, neprovedl ho a ani v rozsudku tento svůj postup nezdůvodnil. I kdyby soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o konsolidaci je neplatná, částka 22 709 Kč by představovala bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť právní předchůdkyně žalobkyně plnila za žalovaného jeho závazek. Žalovaný původně nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy ani dohody o konsolidaci, žalobkyně tak nemohla předvídat, že soud považuje uzavření této dohody za sporné. Žalovaný namítl pravost a správnost dohody o konsolidaci až na jednání konaném dne 12. 9. 2024, soud prvního stupně ani poté žalobkyni nepoučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že nemá za prokázané uzavření smlouvy o konsolidaci a že žalobkyně v souladu s ní poskytla žalovanému částku 22 709 Kč a žalobu v této části zamítl. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také částku 22 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 6. 2023 do zaplacení a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Proti tomuto rozsudku podal blanketní odvolání také žalovaný, v němž však nevymezil rozsah odvolání, odvolací důvod ani odvolací návrh. Usnesením ze dne 28. 11. 2024, č. j. 224 C 39/2024–100, vyzval soud prvního stupně žalovaného, aby ve lhůtě 7 dnů doplnil své odvolání o náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř., zejména v jakém rozsahu (v jakých výrocích) je rozhodnutí napadáno, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Žalovaný své odvolání nedoplnil, pouze podáním ze dne 10. 12. 2024 sdělil, že bere odvolání zpět. Vzhledem k tomu, že odvolání obsahovalo vady, které bránily dalšímu postupu odvolacího soudu, odvolací soud odvolání žalovaného ve výroku I. podle § 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, neboť tento procesní postup má přednost před zastavením odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání. 4. Žalovaný se ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně správně uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru je neplatná i z jiných důvodů, neboť nebylo prokázáno její řádné uzavření. I pokud by si soud prvního stupně opatřil žalobkyní navrhovaný důkaz sdělením [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], o plnění na jiný závazek žalovaného, nemělo by to vliv na platnost smlouvy o úvěru, jedná se proto o nadbytečný důkaz. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. v napadené části výroku II. a ve výroku III., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 29. 2. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 004,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 653,01 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 108 127,3 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela elektronicky za použití jedinečného kódu dne 3. 6. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne 6. 6. 2022 částku 112 000 Kč. Z těchto prostředků byla částka 22 709 Kč v souladu s dohodou o konsolidaci uzavřenou téhož dne použita na splacení závazku žalovaného vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze smlouvy o úvěru [číslo] částka 89 291 Kč byla žalovanému převedena na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úroky v 60ti měsíčních splátkách po 4 843 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný dostal do prodlení o více než 30 dnů až do případného zesplatnění úvěru a po zesplatnění úvěru v případě dalšího prodlení žalovaného s úhradou zesplatnění částky smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě předložených dokladů, ověřujících jeho příjmy, výdaje i informací z veřejných registrů SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, na svůj závazek zaplatil pouze částku 33 901 Kč. Žalobkyně z tohoto důvodu úvěr zesplatnila a vyzvala ho k úhradě částky 122 051,01 Kč, zahrnující nesplacenou jistinu ve výši 108 127,30 Kč, úroky ve výši 12 525,71 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením jednotlivých splátek ve výši 998 Kč, a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalovaný byl také povinen platit smluvní pokutu za každý den prodlení v sazbě 0,1 % denně z nevrácených peněžních prostředků a úroků, které činily ke dni 22. 5. 2023 částku 120 653,01 Kč. Ke dni 11. 1. 2024 činila výše smluvní pokuty částku 29 351,46 Kč. Oproti sjednané úrokové sazbě žalobkyně požadovala pouze úrok ve výši 26,43 % ročně, jako trojnásobek průměrné úrokové sazby ve výši 8,81 % ročně u úvěrů poskytovaných v době uzavření smlouvy s žalovaným bankami domácnostem na spotřebu, se splatností 1 – 5 let podle statistických údajů České národní banky. Žalobkyně se stala věřitelem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, žalovanému bylo postoupení oznámeno. 7. Žalovaný nárok žalobkyně neuznával, namítl neplatnost smlouvy [číslo] ze dne 3. 6. 2022 pro rozpor s dobrými mravy, a to z důvodu ujednání o řetězení smluvních pokut a dalších smluvních sankcí v neprospěch spotřebitele, které byly nepřehledné a složitě formulované. Rozpor s dobrými mravy spatřoval také ve výši úroku 46,61 % ročně a výši RPSN 57,98 %, neboť podle databáze České národní banky byla obvyklá úroková sazba u srovnatelných úvěrů v roce 2022 třikrát nižší. Současně sporoval, že by byla poskytnuta částka 22 709 Kč a v závěru řízení zpochybnil uzavření smlouvy o úvěru i dohody o konsolidaci. 8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že obsahem listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] datované 3. 6. 2022, je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 112 000 Kč, který měl žalovaný splácet s úrokem ve výši 46,61 % ročně v 60ti měsíčních splátkách po 4 843 Kč. Před uzavřením smlouvy společnost [právnická osoba] vyšla při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet z jeho čistého měsíčního příjmu z pracovního poměru na dobu neurčitou u [právnická osoba] - [právnická osoba], [IČO], ve výši 34 800 Kč, výdajů ve výši 17 884 Kč, které byly vypočteny jako součet částky životního minima ve výši 4 250 Kč, výdajů na nájemní bydlení 5 012 Kč a měsíčních splátek závazků u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 8 622 Kč. Z historie pohybů na běžném účtu č. [bankovní účet] za období od 8. 2. 2022 do 5. 5. 2022 byly v každém kalendářním měsíci připsány platby z účtu [právnická osoba] - [právnická osoba] ve výši cca 32 195,25 Kč. Žalovaný nebyl ke dni 1. 6. 2022 uveden v registru SOLUS a jeho CBS skóre na základě platební morálky v registru BRKI/NRKI činilo 371, což se řadilo do kategorie 2, představující menší riziko. V listině označené jako dohoda o konsolidaci mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo obsaženo ujednání o konsolidaci dluhu žalovaného z jiné smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 22 709 Kč Smlouva o úvěru i dohoda o konsolidaci jsou opatřeny pouze číselným kódem, nikoliv vlastnoručním uznávaným elektronickým podpisem. Žalovanému byla na jeho účet [bankovní účet] zaslána právní předchůdkyní žalobkyně částka 89 291 Kč, a dále částka 22 709 Kč byla zaslána ve prospěch účtu [anonymizováno] [bankovní účet] (účet právní předchůdkyně žalobkyně) s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo]. Žalovaný zaplatil celkem částku 33 901 Kč, a to v 7 platbách po 4 843 Kč. Žalovaný byl vyzván 21. 5. 2023 k zaplacení celé dlužné částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 6. 2023, a to s účinností k 29. 11. 2023, postoupení bylo žalovanému oznámeno 12. 12. 2023. Před podáním žaloby byla zaslána žalovanému také výzva k úhradě. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že listina nazvaná návrh smlouvy o úvěru i dohoda o konsolidaci byly vyhotoveny pouze v elektronické podobě, bez vlastnoručního podpisu žalovaného, nebyl k nim připojen elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Ačkoliv k podepsání elektronických písemností by postačoval i jiný typ elektronického podpisu v souladu s § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k těmto písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení Směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS). Certifikáty pro elektronický podpis připojené k oběma písemnostem ani číselné kódy u podpisu klienta neobsahovaly jméno nebo jiný údaj, který by umožňoval zjistit totožnost žalovaného. Nebylo zjištěno ani žádné logické spojení dat s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost. Z předložených listin také nebylo možné zjistit integritu těchto dokumentů, ani zda nedošlo k jejich záměně i v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaný je podepsal. Nebylo tak možné je brát jako věrohodný důkaz o svém obsahu i že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil a projevil vůli být jimi vázán. Smlouva o úvěru by byla absolutně neplatná i podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu se svými povinnostmi řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména nezkoumala jeho výdaje. Žalobkyně tak má nárok pouze na plnění, o které se žalovaný bezdůvodně obohatil podle § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy na vrácení toho, co žalovanému plnila v rozsahu, jakém nebylo toto plnění vráceno. Žalovanému byla poskytnuta částka 89 291 Kč, přičemž uhradil částku 33 901 Kč, dluží tak žalobkyni částku 55 390 Kč. V této části proto žalobě vyhověl, přičemž splatnost závazku a nárok na úrok z prodlení odvodil z výzvy k plnění ze dne 21. 5. 2023. Současně uzavřel, že žalobkyni se přes výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo prokázat, že by další peněžní prostředky ve výši 22 709 Kč použila na refinancování předchozího úvěru žalovaného. Nad rámec částky 55 390 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení pak žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech za jeho právní zastoupení. 11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, obsah listin označených jako návrh smlouvy o úvěru, dohoda o konsolidaci a úhrad žalovaného a odvolací soud na ně odkazuje. 12. Odvolací soud zopakoval dokazování návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] podle kterého se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 112 000 Kč, který měl žalovaný splácet v 60ti měsíčních splátkách po 4 843 Kč splatných vždy k 17. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro účely vyplacení úvěru uvedl žalovaný bankovní účet č. [bankovní účet]. U podpisu žalovaného je uveden jedinečný kód [anonymizováno] [číslo] s datem 3. 6. 2022 a časem 18:22:39 a u právní předchůdkyně žalobkyně podpis s datem 6. 6. 2022 a časem 7:37:36. Podle listiny označené jako dohoda o konsolidaci ke smlouvě o úvěru [číslo] je jejím obsahem dohoda uzavřená v návaznosti na smlouvu o úvěru, úvěr z úvěrové smlouvy [číslo] měl být přednostně použit na úhradu závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] v částce 22 709 Kč, dohoda je podepsaná za žalovaného jedinečným kódem [číslo] s datem 3. 6. 2022 a časem 18:22:40 a u právní předchůdkyně žalobkyně je uvedený podpis s datem 6. 6. 2022 a časem 7:37:16. Podle dokladu o vyplacení byla dne 6. 6. 2022 zaplacena na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] částka 89 291 Kč s variabilním symbolem [číslo] a na účet [číslo] [bankovní účet] částka 22 709 Kč s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo]. Podle sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze den 31. 1. 2025 byla na závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] dne 6. 6. 2022 zaplacena částka 22 709 Kč z úvěru žalovaného [číslo] čímž byl závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] zcela splacen. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení eIDAS jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz„ K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 20. Z výše uvedeného plyne, že je obecně akceptována i možnost podpisu úvěrové smlouvy pomocí unikátního kódu (za splnění výše uvedených podmínek). Soud prvního stupně přesto uzavřel, že smlouva nebyla podepsána elektronicky, aniž by žalobkyni poučil podle § 118a o. s. ř. a dal jí možnost tvrdit a doložit ověření identity osoby, která za použití kódu měla smlouvu o úvěru a dohodu o konsolidaci podepsat a její případné seznámení se s obsahem takto podepsaného dokumentu. Uvedená skutečnost však nemá vliv na rozhodnutí odvolacího soudu (z tohoto důvodu ani odvolací soud žalobkyni podle § 118a o. s. ř. nepoučoval), neboť absence písemné formy smlouvy o úvěru nezpůsobuje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru její neplatnost. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovanému bylo plněno v souladu s ujednáním obsaženým v návrhu smlouvy o úvěru a dohodě o konsolidaci ve výši a tam sjednaným způsobem i v blízké časové návaznosti na tvrzený podpis těchto listin. Způsobem popsaným v dohodě o konsolidaci byl splacen částkou 22 709 Kč existující závazek žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně vyplývající ze smlouvy [číslo] částka 89 291 Kč (do výše sjednaného úvěru 112 000 Kč) byla žalovanému poukázaná právní předchůdkyni žalobkyně na jeho účet označený v návrhu smlouvy o úvěru. Žalovaný pak právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s ujednáním ve smlouvě o úvěru také splácel (pokud jde o výši splátky, frekvence splácení), přičemž počátek závazku žalovaného úvěr splácet byl navázán právě na jeho poskytnutí. Z uvedených důkazů tak lze dovodit uzavření smlouvy tvrzeného obsahu i vůli žalovaného být touto smlouvou vázán. Konečně žalovaný původně uzavření smluv v řízení ani nezpochybňoval. 21. Odvolací soud se však ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně (ostatně proti tomuto závěru soudu prvního stupně nebrojí ani žalobkyně), který má oporu v provedeném dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance nebo ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s.) nebo Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), neboť žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ze zjištění soudu prvního stupně se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalovaného zaměstnaného u [právnická osoba] - [právnická osoba] ve výši 34 800 Kč a odhadovaných výdajů 17 884 Kč jako součtu částky životního minima 4 250 Kč, výdajů na nájemné bydlení 5 012 Kč a splátek závazků žalovaného u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 8 622 Kč. Je zřejmé, že pravidelné výdaje žalovaného nebyly řádně doloženy, byly výrazně podhodnoceny, přičemž žalovaný opakovaně čerpal úvěry u nebankovní instituce. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně musela mít pochybnosti o možnosti žalovaného úvěr splácet a byla povinna požadovat po žalovaném i doložení jeho pravidelných výdajů tak, aby disponovala objektivními informacemi o jeho běžných příjmech a výdajích. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a soud prvního stupně správně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 22. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta celá dohodnutá částka 112 000 Kč, částkou 22 709 Kč byl podle dohody právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným doplacen jeho závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] částka 89 291 Kč byla žalovanému převedena na jeho bankovní účet. Žalovaný na svůj závazek zaplatil pouze částku 33 901 Kč, dluží tak žalobkyni částku 78 099 Kč, a nikoliv pouze soudem prvního stupně přiznanou částku 55 390 Kč. 23. Odvolací soud proto shledal důvodným i nárok žalobkyně na částku 22 709 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vzhledem k informacím o výdělkových poměrech žalovaného v roce 2022 a výši aktuálního dluhu i absenci negativních informací o možnostech závazek aktuálně uhradit (žalovaný nakonec nebrojil ani proti splatnosti již soudem prvního stupně přiznaného nároku ve výši 55 390 Kč) dospěl k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně k datu 31. 5. 2023 poté, co byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky žalobkyně v této lhůtě dopisem ze dne 21. 5. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení dne 1. 6. 2023 a od tohoto data má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1968 o. z., přičemž žalobkyní požadovaný úrok z prodlení z jednotlivých nároků nepřesahoval zákonný úrok podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 24. Z tohoto důvodu odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i částku 22 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 709 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení. 25. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud nejen z jistiny pohledávky, ale z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 26. Žalobkyně se domáhala v řízení před soudem prvního stupně zaplacení 150 004,47 Kč s úrokem 26,43 % ročně z částky 108 127,30 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 653,01 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a bylo jí přiznáno 78 099 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 099 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení. V souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak byl převážně úspěšný žalovaný, který má nárok na poměrnou náhradu nákladů v rozsahu 11,80 % Náklady řízení žalovaného představují náklady právního zastoupení, konkrétně odměnu advokáta vypočtenou z tarifní hodnoty 150 004,47 Kč za čtyři úkony právní služby po 7 140 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) účinné do 31. 12. 2024, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 17. 4. 2024 a účast na jednání konaném dne 11. 7. 2024 a 12. 9. 2024, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalovaného plátcem. Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně činí 36 009,60 a jejich poměrná výše 4 249 Kč. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 136 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem vypočtené z tarifní hodnoty 22 709 Kč, a to odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 020 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, jedna paušální náhrada hotových výdajů 1 x 300 Kč za odvolání z 14. 11. 2024 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem, celkem v částce 3 943,20 Kč. 28. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod a místo plnění náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 4. března 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu