ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Jméno žalobkyně B]. [Anonymizováno] [Jméno žalobkyně C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 40 387,77 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 11. 2024, č. j. 8 C 330/2024-93 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 306,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 719 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 40 370,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 707,77 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení a pohledávky ve výši 880 Kč a výrokem II. nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně dne 18. 3. 2024 podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 40 370,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla nejprve dne 22. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla žádost o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobkyně tuto žádost akceptovala a uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty s revolvingovým úvěrem ve výši 35 000 Kč. Jelikož žalovaný nevracel čerpané prostředky dle sjednaných podmínek, došlo dne 28. 8. 2023 k zesplatnění úvěru. Vedle dlužné částky žalobkyně požadovala úhradu poplatků, smluvní pokuty a úroku z prodlení. 3. Soud prvního stupně při rozhodování vyšel z listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 22. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. [IBAN], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na financování automobilu v částce 74 998 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s úrokovým navýšením v 60 měsíčních splátkách po 1 957 Kč. Smlouva obsahovala žádost o poskytnutí revolvingového úvěru a karty s tím, že po akceptaci ze strany žalobkyně byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [Anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do 35 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti [právnická osoba]. (dále jen „OP“) a sazebník poplatků společnosti [právnická osoba]. (dále jen „Sazebník“). Výpisem bylo prokázáno, že žalovaný v období od 7. 10. 2020 do 28. 8. 2023 načerpal celkem částku 54 426,82 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2023 z důvodu porušování smluvních podmínek (jak vyplývá z upomínek ze dne 25. 3. 2023, 25. 4. 2023 a 25. 5. 2023). Předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2024 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. 4. K úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že příjem žalovaného měl činit cca 20 000 Kč u společnosti [právnická osoba] s tím, že dle výpisu z účtu mu byla v lednu 2020 vyplacena mzda ve výši 19 399 Kč, v únoru 2020 ve výši 23 291 Kč a v březnu 2020 ve výši 14 840 Kč. Z úvěrové zprávy pak vyplynulo, že žalovaný splácí osobní úvěr ve výši 50 000 Kč ze dne 6. 6. 2019 splátkou 5 542 Kč měsíčně, dále osobní úvěr ve výši 17 000 Kč sjednaný 5. 3. 2020 splátkou 1 789 Kč měsíčně, dále splácí úvěr na zakoupení automobilu ve výši 74 998 Kč splátkou 1 957 Kč měsíčně, celkem tedy splácí 9 288 Kč měsíčně. Žalovaný neuvedl žádné náklady na bydlení či další výdaje a žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti počítala s částkou 1 000 Kč měsíčně. 5. Uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy a datum jejího uzavření podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem ke zjištění, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla podložené informace toliko o příjmu, nikoli o základních výdajích žalovaného, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně si nesplnila svoji zákonnou povinnost s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto uzavřenou smlouvu o úvěru vyhodnotil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Povinností žalovaného tak bylo vrátit prostředky, které prostřednictvím revolvingového úvěru načerpal. Přes poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti sdělit, jakou částku žalovaný na úvěr uhradil, žalovaný tuto informaci nesdělil, přestože z žaloby bylo zřejmé, že na úvěr bylo minimálně částečně plněno. Žalobu proto zamítl. 6. Proti části zamítavého výroku I. rozsudku, pouze co do částky 8 306,73 Kč, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že si svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní splnila, když ve vyjádření ze dne 24. 10. 2024 uvedla celkovou částku, kterou žalovaný na úvěr uhradil, konkrétně částku 46 120,09 Kč a toto tvrzení bylo i doloženo přehledem plateb. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část zamítavého výroku a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 8. Výrok I. co do částky 32 063,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 707,77 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení a pohledávky ve výši 880 Kč nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku II. podle § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 10. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. Dal však za pravdu žalobkyni v tom, že v podání ze dne 24. 10. 2024 sdělila v článku IV., předposlední odstavec, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 46 120,09 Kč. Tato skutečnost pak byla prokázána přehledem plateb za období od 7. 10. 2020 do 28. 8. 2023, v němž byly uvedeny jak výběrové transakce z účtu, tak platby poskytnuté ze strany žalovaného. Odvolací soud tak učinil skutkové zjištění, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 46 120,09 Kč. 11. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o. proti GK) a tento právní závěr ze strany žalobkyně nebyl ani zpochybňován. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 8 306,73 Kč, jakožto rozdílu mezi poskytnutou a uhrazenou částkou úvěru a v tomto směru část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil. 16. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 142 odst. 2 na počátku věty o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, když i s přihlédnutím k příslušenství shledal, že žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější, žádné náklady této fáze řízení mu však nevznikly. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení vzniklých za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a za zastupování advokátem ve výši 4 719 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po 1 500 Kč podle § 7 bod 4., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 450 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 900 Kč a z náhrady za 21 % DPH 819 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 26. srpna 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu