ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 37 585,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 2. 2025, č. j. 9 C 116/2024-50 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 160 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 11 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 745,50 Kč, smluvního úroku ve výši 698,81 Kč, smluvního úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 18 616,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 320,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 616,41 Kč od 15. 12. 2022 do 19. 12. 2024 a z částky 6 776,41 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení a výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 14. 6. 2024 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se proti žalované domáhala zaplacení částky 37 585,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaná uzavřely dne 12. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 19 000 Kč, kterou měla vrátit včetně úrokového navýšení v týdenních splátkách s poslední splátkou dne 10. 10. 2022. Žalovaná si své smluvní povinnosti neplnila, čímž právní předchůdkyni žalobkyně vznikla pohledávka, která byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. K předžalobní výzvě žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování listinami dospěl k následujícímu skutkového stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka 19 000 Kč s tím, že částka 5 160 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a částka 13 840 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku 19 000 Kč spolu s úrokem ve výši 15 312 Kč, úplatou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, cenou za rozšířenou doplňkovou službu konformního a flexibilního splácení 5 248 Kč, celkem 41 060 Kč v 78 týdenních splátkách po 527 Kč (poslední splátka 481 Kč byla splatná 10. 10. 2022). Dle zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 25 000 Kč a ke svým poměrů uvedla, že pobírá starobní důchod 11 467 Kč čistého měsíčně, jiný příjem neměla a její běžné měsíční výdaje činí odhadem 3 000 Kč, bydlí v nájmu, je vdova bez vyživovací povinnosti, má základní vzdělání, nevlastní osobní automobil, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá zřízen bankovní účet a nemá kreditní kartu. Požadovaný úvěr chtěla žalovaná využít na úhradu neočekávaných výdajů. Příjem žalované byl ověřen dvěma výplatními páskami za březen a duben 2021, výdaje nebyly ověřeny nijak. Totožnost žalované byla při uzavírání smlouvy ověřena občanským průkazem. Dle tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 žalovaná na úvěr uhradila dne 10. 5. 2021 1 000 Kč a dne 11. 6. 2021 rovněž 1 000 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy, kde pod položkou č. [hodnota] byla specifikována pohledávka za žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne 16. 12. 2022, který dle podacího lístku byl žalované odeslán dne 13. 1. 2021 na jinou než ve smlouvě uvedenou adresu. 4. Uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem ke zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru měla informace toliko o příjmu, nikoli o základních výdajích žalované, dospěl soud prvního stupně k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně si nesplnila svoji zákonnou povinnost s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto uzavřenou smlouvu o zápůjčce vyhodnotil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve spojení s rozsudkem SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o. proti GK a judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyni tak přiznal právo na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru s tím, že žalované byla v hotovosti vyplacena pouze částka 13 840 Kč a po odpočtu zaplacené částky 2 000 Kč tak dlužná částka činí 11 840 Kč, kterou žalobkyni přiznal včetně úroku z prodlení. Ve zbývající výši žalobu zamítl. 5. Proti části zamítavého výroku II. rozsudku, pouze co do částky 5 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že se žalovaná obohatila pouze o částku 13 840 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka 19 000 Kč. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalované, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhu žalované, přestože tato částka nebyla žalované vyplacena v hotovosti. Žalobkyně má tak nárok na vrácení částky 17 000 Kč, tedy nad rámec částky již soudem prvního stupně přiznané na vrácení částky 5 160 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část zamítavého výroku II. a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 7. Výrok I. a výrok II. co do částky 20 585,50 Kč, smluvního úroku ve výši 698,81 Kč, smluvního úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 18 616,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 320,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 616,41 Kč od 15. 12. 2022 do 19. 12. 2024 a z částky 1 616,41 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, které nebyly podaným odvoláním žalobkyně dotčeny, nabyly samostatně právní moci a nebyly předmětem odvolacího přezkumu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v napadené části výroku II. a závislém výroku III. podle § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 75 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 4. 2021, jíž bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely v písemné formě smlouvu o zápůjčce, v níž si sjednaly, že žalované bude poskytnuta částka 19 000 Kč a současně bylo dojednáno refinancování pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ve výši 5 160 Kč. Žalovaná souhlasila, že po tomto započtení jí bude vyplacena ponížená částka 13 840 Kč. Soud prvního stupně vyšel správně z toho, že je nutno aplikovat právní úpravu odpovídající době uzavření předmětné smlouvy, tj. ke dni 12. 4. 2021, a to jednak § 2390 a násl. o. z. a jednak zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022. Soud prvního stupně učinil odpovídající závěr o tom, že daná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť ze strany poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) nedošlo ke splnění povinnosti ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neprověřil schopnost žalované jakožto spotřebitelky úvěr splácet, zejména co se týče posouzení výdajové stránky rozpočtu při zjištění odkázanosti žalované na dávky důchodového pojištění. Soud prvního stupně správně odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu SDEU týkající se závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyni jako postupníkovi tak svědčí pouze nárok na vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na počátek prodlení, který byl soudem prvního stupně správně zjištěn a na tento závěr odvolací soud odkazuje. Proti právnímu závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy žalobkyně v odvolání ani nebrojila. 15. Odvolací soud se pouze neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výši nároku žalobkyně na vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované v souladu s ujednáním obsaženým ve smlouvě o zápůjčce, jejíž součástí byla dohoda o refinancování jiného závazku žalované, jehož existence nebyla v řízení zpochybňována. Takovýto způsob plnění (plnění na účet věřitele) je akceptován i judikaturou a pokud má právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, právo na vrácení celého plnění majícího původ v neplatné smlouvě, je takovým plněním nejen plnění vyplacené žalované v hotovosti, ale i plnění vyplacené za účelem zániku dluhu žalované. Nelze tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění v částce 19 000 Kč a ta je povinna po odpočtu již uhrazené částky 2 000 Kč vrátit částku 17 000 Kč, nikoliv pouze soudem prvního stupně přiznanou částku 11 840 Kč. Odvolací soud proto shledal důvodným i nárok žalobkyně na částku 5 160 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky. 16. Odvolací soud na základě shora vyložených důvodů výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni i částku 5 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení. 17. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 142 odst. 2 na počátku věty o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, když i s přihlédnutím k příslušenství shledal, že žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější, žádné náklady této fáze řízení jí však nevznikly. 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která by s ohledem na výsledek odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud tuto náhradu nepřiznal, neboť kromě aplikace zásady úspěchu ve věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o. s. ř. Tyto spatřoval v okolnostech případu a poměrech žalované. Spor projednávaný v tomto řízení se týkal závazku, který vznikl v důsledku porušení zákonné povinnosti původní věřitelky prověřit schopnost žalované splácet dluh, když před splněním této povinnosti upřednostnila svůj zájem na úhradu jiného svého dluhu, byť bylo zjištěno, že žalovaná je nemajetná a své potřeby zajišťuje ze starobního důchodu. Aktuálně pak žalovaná pobývá v [právnická osoba], kde podle ceníku měsíční náklady na ubytování a stravu činí 17 492 Kč (náklady za poskytování sociální služby poskytované v pobytové formě nepodléhají exekuci). Za těchto okolností odvolací soud shledal podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni, která je podnikatelkou v oblasti vymáhání postoupených pohledávek a do jejích poměrů by se nepřiznání této náhrady (v poměrně nízké výši) nemělo nijak negativně promítnout. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 15. července 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu