ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [Anonymizováno] advokátem se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 8. 2024, č. j. 22 C 171/2023-85 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 950 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 250 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 250 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 5 000 Kč a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do dispozice Okresního soudu Praha-východ. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala dne 24. 2. 2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 250 Kč s úrokem z prodlení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky a smluvní pokutou s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 27. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 27. 5. 2021, na svůj závazek však žalovaný nic neuhradil. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování listinami dospěl k následujícím skutkových zjištěním. 4. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 27. 4. 2021 za užití elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 3 250 Kč do 27. 5. 2021. Místem poskytnutí zápůjčky byl ve smlouvě označený účet č. [č. účtu]. Zápůjční úroková sazba byla uvedena 0 %. p. a., RPSN byla uvedena 2969 %. Dle čl. 2.3 smlouvy byl v případě prodlení s plněním závazku klient povinen platit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který ke dni uzavření smlouvy činil 8,25 % z dlužné částky ročně. V případě prodlení byl klient povinen hradit věřiteli i účelně vynaložené náklady, které tomuto vznikly v souvislosti s prodlením klienta, dle rozpisu sazeb – sazba za úkon písemná upomínka/výzva k úhradě 500 Kč, e-mailová upomínka k úhradě/výzva 100 Kč, telefonická upomínka k úhradě/výzva 50 Kč, SMS upomínka/výzva k úhradě 30 Kč/výzva, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu internímu oddělení k vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [Jméno žalobkyně]. (dále jen „VOP“). Tyto obsahují v článku II., bodu 2.7., 2.8., 2.9., 2.10. předtištěné prohlášení klienta a způsob uzavření smlouvy: „Klient k Okamžiku uzavření Věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, a že je tudíž schopen splácet Zápůjčku a současně, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků vůči Věřiteli. V souvislosti s návrhem na uzavření Smlouvy Klient souhlasí s tím, aby Věřitel požadoval informace týkající se Klienta nebo související informace z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které evidují záznamy o závazcích spotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení a o potenciálních závazcích spotřebitelů (2. 7.). Klient dále prohlašuje, že k Okamžiku uzavření není v prodlení s plněním svých daňových povinností ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu (zejména s platbami pojistného na sociální zabezpečení), právních či protiprávních úkonů (2. 8.). Klient vyplní na Stránkách Věřitele formulář návrhu na uzavření Smlouvy dle jím požadovaných parametrů. Klient odešle návrh na uzavření Smlouvy prostřednictvím Stránek Věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě Identifikátoru (2. 9.). Následně je nutné provést ověření totožnosti Klienta, a to provedením autorizace Platební karty.“ (2. 10.) (smlouva a VOP). 5. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vystaveného společností [právnická osoba]. za období 1. 4. 2021 – 30. 4. 2021 vyplývá, že majitelem účtu je žalobkyně, přičemž dne 27. 4. 2021 byla z tohoto účtu na účet č. [č. účtu] s označením účtu [Jméno žalovaného], VS [var. symbol], poukázána částka 10 000 Kč. Společnost [právnická osoba]. sdělila, že dne 27. 4. 2021 byla zúčtována částka 10 000 Kč z účtu č. [č. účtu], [Jméno žalobkyně]., na účet č. [č. účtu], [Jméno žalovaného]. Uvedené doložila výpisem z účtu k příslušné platbě (sdělení na čl. 74-75 spisu). Upomínkami ze dne 3. 6. 2021 a ze dne 10. 6. 2021 a opakovanými výzvami k úhradě ze dne 17. 6. 2021, ze dne 26. 6. 2021, ze dne 11. 7. 2021 byly žalovanému adresovány výzvy k plnění (upomínky na čl. 65-67 spisu). Žalovanému byl adresován dopis právní zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 11. 2022, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka, podací arch na čl. 62, 61 spisu). 6. Uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem ke zjištěním, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neměla žádné informace o příjmech a výdajích žalovaného, údaje o něm si neověřovala žádnými dokumenty, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně si nesplnila svoji zákonnou povinnost s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto uzavřenou smlouvu o zápůjčce vyhodnotil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Rozhodl proto o povinnosti žalovaného vrátit jistinu zápůjčky, o níž bylo prokázáno, že mu byla zaslána na jeho účet. Jelikož žalovaný na jistinu zápůjčky ničeho neuhradil, soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 10 000 Kč představující vyplacenou jistinu, včetně úroku z prodlení. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy jako nedůvodné zamítl. 7. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku I., podal žalovaný prostřednictvím opatrovníka včasné odvolání. V něm namítl, že žalobkyně neprokázala, o co opírá svůj tvrzený nárok a že nebylo prokázáno, zda to byl žalovaný, kdo s žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu a k tomu odkázal na § 565 o. z. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na to, že zákon o spotřebitelském úvěru, ani žádný jiný právní předpis nestanoví pro spotřebitelské smlouvy o zápůjčce žádný konkrétní požadavek na formu podpisu. V případech, kdy zákon nevyžaduje použití specifického typu elektronického podpisu, je možné použít prostý elektronický podpis dle § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který je na úrovni vlastnoručního neověřeného podpisu, a proto je způsob podpisu žalovaného dostačující. Podpis není prostředkem identifikace osoby, ale prostředkem ke stvrzení konečnosti a vážnosti vůle. Identifikace žalovaného byla zcela jednoznačně provedena, když žalovaný žalobkyni poskytl přední a zadní stranu občanského průkazu a žalobkyně zaslala žalovanému ověřovací platbu 1 Kč na bankovní účet vedený na jeho jméno. Skutečnost, že jistina ze smlouvy byla žalovanému na jeho účet zaslána, byla potvrzena ze strany banky. Identifikace žalovaného tak proběhla v souladu s požadavky na identifikaci klienta dálkovým způsobem, stanoveným v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud si žalovaný nebyl vědom uzavření smlouvy, je s podivem, proč obratem částku nezaslal zpět. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. ve výroku I. a závislém nákladovém výroku III. podle § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 10. Výrok II. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 11. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud prvního stupně vyřešil správně jak otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky (čl. 4 odst. 1, případně čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - nařízení Brusel I bis), tak otázku rozhodného práva s ohledem na volbu práva smluvními stranami v čl. 7.1. VOP (článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Řím I.), kterým je právo České republiky, konkrétně o. z. a zákon o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 75 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 17. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení eIDAS jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 18. Z výše uvedeného plyne, že je obecně akceptována možnost podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru pomocí unikátního kódu, avšak za splnění výše uvedených podmínek. Soud však vyřešení této otázky nepovažoval za významné, neboť v ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že ačkoliv je písemná forma pro smlouvu o spotřebitelském úvěru předepsána, její nedodržení nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy, přičemž odvolací soud má za prokázané, s ohledem na doložené doklady, ověřovací platbu a plnění zápůjčky na účet žalovaného, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky uzavřena minimálně konkludentním způsobem. Žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobkyně a v rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky vybral požadovanou částku a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Výplata sjednaných prostředků byla prokázána výpisem z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě, čímž byla potvrzena totožnost osoby žalovaného, který registraci provedl, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal zapůjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod peníze zasílat a žalovaný by neměl důvod je přebírat. 19. Odvolací soud se dále zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a že z tohoto důvodu je smlouva účastníků absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento právní závěr žalobkyně nezpochybňovala a odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahů mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Odvolací soud proto považuje výrok I. napadeného rozsudku za věcně správný, pokud soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 10 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení, který vznikl žalobkyni v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Odvolací soud proto výrok I. napadeného rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 21. Odvolací soud jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil i nákladový výrok III., když s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (počítáno z jistiny i příslušenství) je zřejmé, že žalovaný je ve věci úspěšnější a náleží mu proto podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, které budou podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zaplaceny státu. Soud prvního stupně správně rozhodl o tom, že výše náhrady bude stanovena v samostatném usnesení podle § 155 odst. 1 věty druhé o. s. ř., když o odměně ustanoveného opatrovníka nebylo dosud rozhodnuto a přesná výše náhrady tak není známa. 22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný v této fázi řízení nebyl procesně úspěšný a žalobkyni proto náleží právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 950 Kč sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1 500 Kč podle § 7 bod 4., § 8 odst. 1 advokátního tarifu a z náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 15. července 2025 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu