ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO: [IČO žalobkyně A], insolvenční správkyně dlužníků [Jméno žalobkyně B], narozeného [Datum narození žalobkyně B] a [Jméno žalobkyně C], narozené [Datum narození žalobkyně C] sídlem [Adresa žalobkyně C] zastoupena advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B]/[Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení 6 157,93 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 3. 2025, č. j. 23 C 155/2024 - 87 takto: I. Odvolací řízení směřující proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, o zaplacení jistiny ve výši 6 157,93 EUR, se zastavuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. potvrzuje s tím, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit do majetkové podstaty dlužníků zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 528,90 EUR od 26. 4. 2023 do 2. 5. 2025 v kapitalizované výši 1 648,89 EUR, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni rovným dílem na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 20 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 3 864,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni rovným dílem na nákladech odvolacího řízení částku 15 246 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. VI. Žalovaným se vrací soudní poplatek za odvolání ve výši 2 801 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou po žalovaných domáhala zaplacení částky 6 157,93 EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 528,90 EUR od 26. 4. 2023 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že dne 8. 9. 2021 bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení na dlužníky [Jméno žalobkyně B] a [Jméno žalobkyně C]. O úpadku dlužníků bylo rozhodnuto dne 22. 9. 2021 a bylo povoleno řešit úpadek oddlužením. Žalobkyně byla jmenována jejich insolvenčním správcem. Zaměstnavatelem dlužníka [Jméno žalobkyně B] byla ještě před zahájením insolvenčního řízení společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dále jen „zaměstnavatel“). Po zahájení insolvenčního řízení bylo pokračováno v provádění exekuce formou srážek ze mzdy dlužníka [Jméno žalobkyně B] v Rakousku. Žalovaným jakožto oprávněným věřitelům z exekuce bylo takto po zahájení insolvenčního řízení vyplaceno celkem 6 157,93 EUR. Výkon exekuce srážkami ze mzdy dlužníka [Jméno žalobkyně B] po zahájení insolvenčního řízení byl nezákonný. Neoprávněným přijetím těchto srážek vzniklo na straně žalovaných bezdůvodné obohacení, které jsou povinni vydat do majetkové podstaty dlužníků. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k vydání žalované částky. 2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit do majetkové podstaty dlužníků částku ve výši 6 157,93 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 528,90 EUR od 26. 4. 2023 do zaplacení do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), uložil žalovaným zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 054 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a uložil žalovaným zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 7 729 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalovaní si nemohou ponechat vymožené plnění z exekuce probíhající v jiném členském státě (Evropské unie) získané po zahájení insolvenčního řízení, a jsou proto povinni ho vydat insolvenčnímu správci, tj. žalobkyni. Žalovaní jsou v řízení pasivně věcně legitimovaní, neboť jsou věřiteli vyplacené pohledávky. Výdaje žalovaných na jejich právní zastoupení související s exekučním řízením nelze na majetkové plnění vymožené v exekuci započíst, neboť i to náleží do majetkové podstaty dlužníků. Nelze ho proto v neprospěch majetkové podstaty krátit. Nebylo rovněž přihlíženo k námitce žalovaných, že v období od června 2022 do září 2022 byli v dobré víře ohledně toho, že insolvenční řízení bylo zastaveno, neboť v tomto období žádné srážky ze mzdy neprobíhaly (probíhaly od září 2021 do března 2022). Výzvou ze dne 17. 4. 2023 byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky ve výši 5 528,90 EUR ve lhůtě do 25. 4. 2023, ode dne následujícího se žalovaní ocitli s touto částkou v prodlení. Žalovaným proto bylo uloženo uhradit úrok z prodlení z této částky. Nárok na úhradu úroku z prodlení nelze považovat za rozporný s dobrými mravy, neboť žalovaní mohli dlužnou částku k výzvě uhradit. 4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Navrhli zrušit napadený rozsudek a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí, popř. aby byl napadený rozsudek změněn, žalobkyni přiznán nárok maximálně co do částky 2 030,43 EUR bez příslušenství a ve zbylém byl nárok zamítnut. Žalovaní příkazem k úhradě ze dne 2. 5. 2025 zaplatili na jistinu 6 157,93 EUR, čímž se snažili předejít vzniku dalších nákladů. Žalovaní namítli, že podstatná část předmětných finančních prostředků ve výši 4 127,50 EUR byla vynaložena zcela oprávněně na náklady právního zastoupení v exekučním řízení v Rakousku. Tato částka by proto měla být na tvrzený nárok započtena. Pokud by žalovaní tyto finanční prostředky nevynaložili, žádné exekuční řízení by nebylo zahájeno. Finanční prostředky by ani nemohly být zahrnuty do majetkové podstaty dlužníků. Nárok žalobkyně by tak činil maximálně 2 030,43 EUR. Z právní úpravy nevyplývá, že by žalovaní vedle částky, kterou nabyli v rámci exekuce, měli hradit i úrok z prodlení. Žalovaní se o žádné úroky z prodlení neobohatili. V tomto směru ani z majetkové podstaty nic neubylo. V době, kdy docházelo ke srážkám v rámci exekuce, probíhalo v insolvenci řízení o neschválení oddlužení, kterému bylo nejprve vyhověno. Žalovaní byli do doby, kdy odvolací soud rozhodl o zrušení tohoto rozhodnutí, v dobré víře, že insolvenční řízení bylo zastaveno. Žalovaní i nadále usilují o zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníků. 5. Žalobkyně k odvolání žalovaných uvedla, že bylo na rozhodnutí žalovaných, zda využijí právních služeb k zahájení a vedení exekuce v Rakousku. Tyto prostředky proto byly vynaloženy v jejich zájmu. Nejednalo se však o účelně vynaložené náklady, neboť insolvenční zákon vylučuje provedení exekuce postihující majetkovou podstatu dlužníků. Nemůže se tak ani jednat o účelně vynaložené náklady. Právo na náhradu nákladů řízení má svůj podklad v procesním právu. Pro započtení tak nemohou postačovat předložené faktury. Vynaložením nákladů na právní zastoupení nevzniká žalovaným pohledávka vůči dlužníkům, kterou by mohly započíst. Nelze ani částku ve výši 4 127,50 EUR považovat za zhodnocení majetkové podstaty. Žalovaní byli vyzváni k vydání dlužné částky. Právní úprava neuvádí lhůtu, ve které mají být prostředky vráceny, a proto by měly být vráceny bezodkladně po výzvě. V případě opožděného vydání finančních prostředků se uplatní obecná právní úprava o úrocích z prodlení. Do doby vrácení finančních prostředků jsou poškozeni ostatní věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení, kterým by jinak získané finanční prostředky byly vyplaceny. Žalovaní nebyli ani v dobré víře. Je vyloučeno, aby exekuce byla provedena od zahájení insolvenčního řízení bez ohledu na to, zda oddlužení je nebo není schváleno. Navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. 6. Žalovaní při jednání u odvolacího soudu dne 9. 12. 2025 vzali své odvolání směřující proti výroku I. napadeného rozsudku v rozsahu přiznané jistiny ve výši 6 157,93 EUR zpět a navrhli v tomto rozsahu odvolací řízení zastavit. Odvolací soud proto v souladu s § 207 odst. 2 o. s. ř. v této části odvolací řízení zastavil. 7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání do věci samé není důvodné. 8. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že dlužník [jméno FO] byl v období od března 2021 do března 2022 zaměstnán v Rakousku. Dne 28. 7. 2021 podali žalovaní prostřednictvím svého zástupce (advokáta [tituly před jménem] [právnická osoba]) k rakouskému soudu návrh na zahájení exekučního řízení proti dlužníkovi [Jméno žalobkyně B] pro pohledávku ve výši 1 733 739,80 Kč. Dne 6. 8. 2021 vydal rakouský exekuční soud oprávnění k provedení exekuce na majetek dlužníka [Jméno žalobkyně B]. V období od září 2021 do března 2022 bylo strženo celkem 6 157,93 EUR ve prospěch žalovaných (platby byly připsány na zahraniční bankovní účet [tituly před jménem] [právnická osoba]). Na účet žalovaných byla přeposlána částka v celkové výši 2 235,96 EUR. [tituly před jménem] [právnická osoba] vyfakturoval za své právní služby celkem 4 127,50 EUR. Dne 8. 9. 2021 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníků [Jméno žalobkyně B] a [Jméno žalobkyně C]. Dne 22. 9. 2021 bylo vydáno usnesení, kterým byl zjištěn úpadek dlužníků a kterým bylo povoleno řešit jej oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Žalovaní svoji pohledávku přihlásili do insolvenčního řízení dlužníků dne 22. 10. 2021. Dne 24. 2. 2023 bylo vydáno usnesení, kterým bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že do majetkové podstaty náleží i finanční prostředky sražené ze strany rakouského zaměstnavatele. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě částky 5 528,90 EUR dopisem doručeným žalovaným dne 20. 4. 2023, ve lhůtě do 25. 4. 2023. Žalovaní odmítli platbu uhradit s tím, že částky jim byly vyplaceny po právu. 9. Odvolací soud dokazování doplnil o potvrzení, dle kterého žalovaní dne 2. 5. 2025 zaslali na účet žalobkyně částku 6 157,93 EUR. Účastníci shodně uvedli, že téhož dne žalobkyně tuto částku i obdržela. 10. Odvolací soud považuje takto zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci. 11. Dle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení /přepracované znění/ (dále jen „nařízení“), soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení insolvenčního řízení („hlavní insolvenční řízení“). Místem, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je místo, ze kterého dlužník své zájmy pravidelně spravuje a které je zjistitelné třetími osobami. 12. Dle článku 6 odst. 1 nařízení, soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno insolvenční řízení podle článku 3, jsou příslušné pro projednání žalob, které přímo vyplývají z insolvenčního řízení a úzce s ním souvisejí, jako jsou například vylučovací žaloby. 13. Dle článku 7 odst. 1 nařízení, pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (dále jen „stát, který řízení zahájil“). 14. Dle článku 7 odst. 2 písm. b) nařízení, právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména: majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a způsob nakládání s majetkem, který dlužník nabyl po zahájení insolvenčního řízení. 15. Dle článku 23 odst. 1 nařízení, věřitel, kterému se po zahájení řízení podle článku 3 odst. 1 podaří dosáhnout jakýmkoli způsobem, zejména výkonem rozhodnutí, úplného nebo částečného uspokojení svých pohledávek z dlužníkova majetku nacházejícího se na území jiného členského státu, vrátí s výhradou článků 8 a 10 vše, co nabyl, insolvenčnímu správci. 16. Dle § 205 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „i. z.“), jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. 17. Dle § 206 odst. 1 písm. h) a i) i. z., není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné a dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci. 18. Dle § 206 odst. 2 i. z., majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky majetku uvedeného v odstavci 1. 19. Dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 20. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 21. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Odvolací soud předně uvádí, že po částečném zpětvzetí odvolání zůstala předmětem odvolacího přezkumu pouze důvodnost nároku na zaplacení úroku z prodlení. Odvolací soud se proto nezabýval námitkami směřujícími do přiznané jistiny (zejména námitkami o oprávněnosti vynaložených částek na právní zastoupení v souvislosti s probíhající exekucí v Rakousku a nárokem na započtení pohledávky žalovaných na právní zastoupení). 24. V České republice bylo ve smyslu článku 3 odst. 1 nařízení zahájeno insolvenční řízení. Soudy České republiky proto byly i příslušné k projednání žaloby insolvenčního správce o vydání finančních prostředků do majetkové podstaty dlužníků (článek 6 odst. 1 nařízení). Žalobkyně (insolvenční správkyně dlužníků) požadovala vydat do majetkové podstaty vyplacené srážky ze mzdy v celkové výši 6 157,93 EUR, které žalovaní obdrželi v exekučním řízení probíhajícím v Rakousku po zahájení insolvenčního řízení, a to ve smyslu článku 23 odst. 1 nařízení. Tento článek nepředstavuje (na rozdíl od řady jiných ustanovení) kolizní úpravu, nýbrž jde o předpis hmotněprávního charakteru [k tomu srov. Bělohlávek, A., J. Evropské a mezinárodní insolvenční řízení: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení. Komentář. Praha: C. H. Beck, 1. vydání, 2020, s. 559 - 566], tj. použije se v každém členském státě nezávisle na lex concursus. To však neznamená, že jej lze chápat nezávisle na článku 7 nařízení, který určuje právo rozhodné pro insolvenční řízení a jeho účinky (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropská unie ze dne 27. 3. 2025 ve věci C-186/24, Dr. Matthäus Metzler v. Auto1 EURopean Cars BV). Článek 23 odst. 1 nařízení lze aplikovat pouze na majetek, který má být součástí majetkové podstaty, což dle článku 7 odst. 2 písm. b) nařízení upravuje v daném případě § 205 a § 206 i. z. Mzda dlužníka vyplacená v průběhu insolvenčního řízení tak náleží do majetkové podstaty. Byla-li po zahájení insolvenčního řízení vyplacena žalovaným (věřitelům dlužníka), jsou povinni ji vydat. Jedná se tak o peněžitou pohledávku za žalovanými, která je rovněž součástí majetkové podstaty, a to včetně příslušenství [§ 206 odst. 1 písm. h) a odst. 2 i. z.]. 25. Z uvedeného tak vyplývá, že článek 23 nařízení pouze ukládá žalovaným hmotněprávní povinnost vydat finanční prostředky, které po zahájení insolvenčního řízení nabyly. Vlastní splnění takového závazku (jeho splatnost), jakož i to, zda příslušenství je rovněž součástí majetkové podstaty, však závisí na právních pravidlech státu, který toto řízení zahájil (článek 7 nařízení). 26. V daném případě byli žalovaní žalobkyní vyzváni ke splnění závazku ve výši 5 528,90 EUR. Výzva jim byla doručena dne 20. 4. 2023. Žalovaní tak byli v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. povinni svůj závazek splnit bez zbytečného odkladu po výzvě. Lhůtu k plnění v poskytnuté délce pěti dnů (do 25. 4. 2023) je třeba považovat za přiměřenou a odpovídající citovaným zákonným pravidlům. Jelikož žalovaní svou povinnost bez zbytečného odkladu nesplnili, dostali se dle § 1968 o. z. dne 26. 6. 2023 do prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat i vydání úroku z prodlení do majetkové podstaty v zákonem stanovené výši (§ 206 odst. 2 i. z. ve spojení s § 1970 o. z.). 27. Úrok z prodlení, představující příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.), má mimo jiné motivovat dlužníka ke včasnému splnění pohledávky a zároveň představuje určitou sankci za to, pokud k včasnému plnění nedošlo. Úrok z prodlení je vlastním zákonným nárokem, který vzniká v důsledku prodlení dlužníka s plněním dluhu, nejedná se o nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících o. z., a proto je nepřípadná obrana žalovaných, že se o žádné úroky z prodlení neobohatili. Nelze rovněž souhlasit s námitkou, že z majetkové podstaty v tomto směru nic neubylo, když součástí majetkové podstaty je i úrok z prodlení coby příslušenství pohledávky (§ 206 odst. 2 i. z.). Dokud není žalovanými úrok z prodlení uhrazen, je o něj majetková podstata snížena. Na povinnost žalovaných uhradit úrok z prodlení nemá vliv vlastní průběh insolvenčního řízení (tj. případné návrhy na zastavení řízení, popř. zda dlužníci plní své povinnosti pro ně z insolvenčního řízení vyplývající). Insolvenční řízení nadále trvá. Pouze pro úplnost je třeba dodat, že žalobkyně coby insolvenční správkyně nepožaduje úhradu úroku z prodlení pro sebe, nýbrž v zájmu majetkové podstaty, tj. v zájmu ostatních v insolvenci přihlášených věřitelů. Nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši tak nelze považovat za rozporný s dobrými mravy. 28. Odvolací soud s ohledem na vše shora uvedené ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení do majetkové podstaty dlužníků. V souladu s § 219 o. s. ř. proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Jelikož v průběhu odvolacího řízení došlo k úhradě celé žalované částky, upřesnil odvolací soud znění výroku I. napadeného rozsudku o konečnou výši zákonného úroku z prodlení z částky 5 528,90 EUR od 26. 4. 2023 do 2. 5. 2025 odpovídající 1 648,89 EUR. 29. Odvolací soud však změnil výrok II. napadeného rozsudku ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud nicméně shledal za důvodnou žádost žalovaných aplikovat § 150 o. s. ř. Žalovaní byli v řízení osvobozeni od soudních poplatků v rozsahu 50 %, neboť bylo uzavřeno, že jejich osobní a majetkové poměry neumožňují plnou úhradu poplatků vzniklých v řízení. Bylo zjištěno, že jsou starobními důchodci. 1. žalovaný pobírá důchod ve výši 27 858 Kč měsíčně a 2. žalovaná ve výši 19 006 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalovaných činí 14 666 Kč. Dále bylo zjištěno, že se dostali do tíživé finanční situace v důsledku koupě domu. Prodávající nespláceli hypoteční úvěr, který byl zajištěn zástavním právem na domě. Ve snaze vyhnout se zpeněžení zástavy (domu, v němž bydlí) splácí hypotéku prodávajících. Rovněž se snaží finančně pomáhat rodinným příslušníkům v obtížné životní situaci. Odvolací soud z uvedených důvodů shledal, že jsou splněny podmínky po částečné nepřiznání náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně v rozsahu cca 50 %. Uložil proto žalovaným uhradit na místo náhrady nákladů ve výši 41 054 Kč částku 20 000 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní v řízení vystupují jako samostatní společníci (§ 91 o. s. ř.), a proto jim byla povinnost uložena rovným dílem. 30. Jelikož byli žalovaní osvobozeni z 50 % od placení soudních poplatků, rozhodl odvolací soud ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i o změně výroku III. napadeného rozsudku. Na žalované ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), přešla povinnost k úhradě soudního poplatku pouze v rozsahu jedné poloviny, tj. 3 864,50 Kč. Úhrada soudního poplatku byla uložena ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 31. O nákladech řízení před odvolacím soudem, které spočívaly v právním zastoupení, bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně sestávaly z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 11. 8. 2025) po 7 140 Kč (z tarifní hodnoty 150 777 Kč, předmětem odvolacího řízení byl celý napadený rozsudek), za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 9. 12. 2025) po 2 740 Kč (z tarifní hodnoty 40 220 Kč, kdy byl již předmětem odvolacího řízení pouze přezkum úroku z prodlení) a jeden úkon právní služby (účast na vyhlášení rozhodnutí dne 18. 12. 2025) ve výši 1 370 Kč (z tarifní hodnoty 40 220 Kč, úkon byl přiznán v poloviční výši) dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), g) a odst. 2 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), z paušálních náhrad hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % DPH v celkové výši 2 646 Kč. Žalovaní jsou povinni náhradu nákladů žalobkyni uhradit rovným dílem k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V případě odvolacího řízení již nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalovaní měli k dispozici nepravomocný rozsudek soudu prvního stupně, který je věcně zcela správný. Bylo tak pouze na nich, jakou procesní taktiku ve věci zvolí. Nadto nelze přehlédnout, že žalovaní již dne 2. 5. 2025 uhradili celou žalovanou jistinu, přesto odvolání původně směřovalo i do celého výroku I. napadeného rozsudku. 32. Jelikož vzali před zahájením odvolacího řízení žalovaní odvolání zpět co do částky 6 157,93 EUR a nadále požadovali přezkum pouze příslušenství pohledávky, bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, sníženého v daném případě o 1 000 Kč. Soudní poplatek bude vrácen soudem prvního stupně ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Poučení: Proti výroku I. tohoto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Proti výroku II. až VI. tohoto rozsudku není dovolání přípustné [dle § 238 odst. 1 písm. c), h) a i) o. s. ř.]. Praha 18. prosince 2025 JUDr. Tomáš Kučera předseda senátu